NÁVRAT MRTVÉ DCERY?
Mary Roff - Lurancy Vennum
V městečku Watseka v americkém státě Illinois žila dívka jménem Lurancy Vennumová. výchově dítěte se věnovala matka, otec se v tomto ohledu nijak přehnaně neunavoval - a pokud ano, docházelo mezi ním a jeho ratolestí vždy ke sporům a hádkám. Lurancy se přitom stále více stahovala do sebe. Časem nebyla pocitu že ve skutečnosti je jistou Mary Roffovou, a stále naléhavěji a častěji prosila o to, aby směla žit u svých ,,správných" rodičů. Zmíněná potřeba byla postuplně natolik silná, že bezradní rodiče navázali kontakt s rodinou Roffovou, jež rovněž žila ve Watsece. během pobytu u rodiny Roffových Lurancy domonstrovala znalosti, jimiž se za svého života vyznačovala zesnulá Mary Roffová: poznávala například Maryiny přítelkyně a šaty, které Mary nosila k nejrůznějším příležitostem. Do nejměnších podrobností se rozpomínala na výlet celé rodiny do texasu a mnoho dalšího.
Roof´s home
Rodina Roffových byla samozřejmě velmi dojata líčením této třináctileté dívky, v níž se podle všeho projevovala jejich zesnulá dceera. Aby byly vyloučeny jakékoli pochybnosti, obrátili se všichni k lékaři s prosbou o pomoc. Skutečné pozadí této záhadné situace mělo být vysvětleno pomocí hypnózy, která tehdy byla opravdu módní záležitostí. Pan roff byl při hypnotické seanci přítomen. ,,Nová" dívčina osobnost ho uvítala jako ,,svého" otce a prosila ho, aby si ji odvedl ,,domů". Mary alias Lurancy se tedy nastěhovala k rodině Roffových a po určitou dobu tam žila. Sdělovací prosstředky svého času informovaly o této ,,legendami opředené reinkarnaci" a jméno Lurancy Vennumové bylo záhy známo po celé Evropě.
V tehdějších zprávách byly - přesně dle očekávání patřičným způsobem zvýrazněny především senzační aspekty tohoto případu. Napříkad se zdůrazňovalo, že Lurancy se za žádných okolností nemohla předem nic dovědět o událostech, které se odehrály v rodině Roffových. Později vyšlonajevo, že se obě rodiny znaly - i když jenom povrchně. Dramatický aaspekt tohoto příběhu spočívá na skutečnosi, že Mary Roffová zemřela už před několika lety a teprvé po určité době se začalo věřit, že její duch se projevuje prostřednictvím Lurancy Vennumové. ,,Normální" reinkarnační připad to však rozhodně nemohl ýt, protže Lurancy v době úmrtí Mary Roffové už žila - v kritickém okamžiku jí byl rok.
Vennum´s home
Lurancy během své ,,,nové identity" zachovávala kontakt s původními rodiči, kteří ji - při vší skromnosti - počali apřivedli na tento svět. Znenadání se otec začal o svou dceru opět zajímat. Lurancy Vennumová se po třech měsících zase vrátila ke své původní osobnosti. Konfliktní situace v její rodině zmizely. Vrátila se domů a během následujících let ji s jejím původním otcem spojoval naprosto neproblematický vztah. Nikdy se bohužel nepodaří s definitivní jistotou odhalit, jaké informace mohla jako dítě vcelku běžným způsobem zachytit z odposlechu rozhovorů v sousedství a jaké jí byly sděleny paranormálním způsobem. Nesmírně exaktvní znalosti zážitků a událostí, jimiž se vyznačovaly převyprávěné historky ze života Mary Roffové, ovšem nelze jen tak snadno ,,odposlouchat".
Jsme schopni s velkými obtížemi pomocí mozku či podvědomí kontaktovat cosi, k čemu naš každodenní vědomí nemá přístup? Nebo je snad možné, že jakási duše z jiné dimenze nás dokáže ovlivňovat?
A pokud jde o okolnost, že Lurancy v době smrti Mary Forrové už žila: známe velmi vzácné případy takzvané výměnné reinkarnace.
----------------------------------------------------------
JASBIR alias SOBHA RAM
V domě indické rodiny Tyagiů, žijící v malé vesnici Rášulpúr a patřící k nižší kastě, zavládly velké starosti a rozčilení. Jediný syn Jasbir Singh ve věku tři a půl roku těžce onemocněl na neštovice. Lékař se už dávno vzdal jakékoli naděje. Dítě bezvládně leželo, v podstatě nedýchalo a pulz byl téměř nehmatný.
Malý Jasbir onoho květnového večera roku 1954 zemřel. Ve své bolesti chtěl otec zajít za bratrem, aby ho poprosil o pomoc při přípravách k pohřební tryzně. Ale venku už byla noc, a ačkoli bratr bydlel jen o několik ulic dále, odložil otec Tyagi smutnou návštěvu na příští ráno. Mezi půlnocí a ranním svítáním se matka, která seděla u postele zesnulého dítěte, zničhonic polekala. Co to bylo? Nepohnul se právě Jasbir, nebo to bylo jen strašlivé šálení smyslů? Zahrávalo si sní takto krutě fyzické vyčerpání? Matka zneklidněla a přiložila ucho na dětskou hruď. Nebylo pochyb: srdce zase tlouklo, malý Jasbir Singh žil!
V následujících týdnech se zázračně uzdravil ze své těžké choroby. Pro lékaře ovšem zůstalo chlapcovo uzdravení záhadou. Jeho lékařská věda si to nedokázala nijak vysvětlit Avšak rodina byla z Jasbirovy zázračné záchrany nevýslovně šťastná a obětovala chrámovým bohům vše, co si mohla jen trochu odtrhnout od úst.
Rodiče však záhy dospěli k velmi nepříjemnému zjištění: malý Jasbir se nanejvýš podivuhodným způsobem změnil. Tříapůlletý chlapec zničhonic začal tvrdit, že je ženatý, má mnoho dětí a patří ke kastě bráhmanů. Brahmani představují kněžskou kastu, jež je vůbec nejvyšší ze čtyř indických kast. A Jasbir se neustále zdráhal přijímat prostou stravu, kterou mu jeho rodiče v nejlepší víře nabízeli. Tyto pokrmy byly připravovány v hliněných nádobách, ale bráhmani směli jíst pouze z kovového nádobí. Rodiče byli bezradní a nedokázali si už pomoci. Po dlouém hledání nakonec našli jednu bráhmanku, která pro tak podivně změněného Jasbira Singha Tyagiho začala vařit podle předpisů její kasty, aby chlapec nezemřel vyhladověním.
Jasbir si také za žádnou cenu nechtěl hrát s jinými vesnickými dětmi, protože všechny patřily do nižší kasty. Promlouval vybraným jazykem bráhmanů, který ovšem v domě svých rodičů ještě nikdy neslyšel. To však ani zdaleka není všechno. Jednoho dne Jasbir prohlásil: ,,Jmenuji se Sobha Ram a jsem synem Šankara z vesnice Vehedí. Chci se vrátit ke svému otci!" Vehedí leží asi pětatřicet kilometrů od Rášulpúru, ale mezi oběma vesnicemi neexistovalo ani autobusové, ani železniční spojeí. Nikdo v Rášulpúru se nedokázal rozpomenout na to, že by někdy byl ve Vehedí. A nikdo si neuměl vysvětlit, odkud malý Jasbir může znát všechny podrobnosti, které vyprávěl o Vehedí a ,,své tamější rodině". Ledaže.
Nepochopeno zůstalo i jeho další tvrzení: ,,Byl jsem ve svém životě bráhmana Sobhy Rama zavražděn při návratu ze svatební hostiny otrávenými pralinkami. Pocítil jsem silnou nevolnost a upadl jsem pod jedoucí vůbz. Hlavou jsem se uděřil o dlažbu a na místě jsem zemřel." Jasbir udal také důvod této zákeřné vraždy a uvedl vrahovo jméno. On, Sobha Ram, půjčil tomu muži sest set rupií, které mu pachatel nehodlal splatit.
Chlapec dále vyprávěl, že po své smrti jako Sobha Ram se jeho duše dostala k mahátovi (,,velké duši", velkému mudrci"), jenž mu poradil, aby vyhledal útočiště v těle právě zesnulého Jasbira Singha Tyagiho. Této rady někdejší Sobha Ram uposlechl.
Neuvěřitelná Jasbirova vyprávění se nesmírně rychle šírila. Chlapce navštívili indičtí vědci a podrobně se ho vyptávali. Zajeli i do Vehedí a zjistili, že v této vesnici skutečně existoval jistý Sobha Ram. 22. května 1954, tedy přesně v den Jasbirovy domnélé smrti na neštovice, přišel podivným způsobem o život. Při návratu ze svatební hostiny upadl pod káru taženou voly, velmi těžce se poranil na hlavě a téhož dne zemřel. Určitou dobu kolovaly zléfámy o vraždě. Nikdo avšak neměl žádné důkazy pro tak těké podezření, a proto se už tímto směrem dle nepátralo a mrtvý Sobha Ram se nechal v klidu odpočívat.
Vědci zajeli do Vehedí i s Jasbirem/Sobhou Ramem. Dítě bez viditelných problémů okamžitě našlo nejkratší cestu k domu, v němž žil zesnulý se svou rodinou. rovněž okamžitě poznalo své příbuzné, všechny pozdravilo jménem a uvedlo správné příbuzenské vztahy.
O těchto událostech v Indii se doslechl americký profesor Ian Stevenson. Tento vědec je stále ještě pokládán za prvotřídní kapacitu v oblasti zkoumání reinkarnace.
Profesor odletěl do Indie, aby si tam přímo na místě osobně ověřil všechny podrobnosti případu Jasbira Sinhga/Sobhy rama. Během této ,,kontroly" hovořil s patnácti svědky a prověřil celkem devětatřicet různých Jasbirových údajů; samotnému Jasbirovi už mezitím bylo šest lej.
Jasbir tvrdil tváří v tvář profesoru Stevensonovi:
-Před domem stojí vzácný tropický strom(pravda).
-Existuje studna, která je napůl umístěna přímo v domě (pravda).
-Vůz, pod který bráhman tragicky upadl, byl tažen dvěma voly - jedním černým a jedním bílým (pravda).
-Sobha Ram byl před odjezdem na vatební hostinu pokousán psem, když si chtěl u souseda vypůjčit matraci (prava).
Toto je pouze výběr z údajů, které profesor Stevenson při svém ověřování shledal pravdiivými. Po ukončení návštěvy tento americký vědec ani v nejmenším nepochyboval o npravdivosti chlapcovy regresní vzpomínky na dřívější existenci.
Rodina usmrceného bráhmana Sobhy Rama pokládala ostatně malého Jasbira Singha Tyagiho za rovnocenného rodinného příslušníka. Když se za několik let ženil jeden ze synů Sobhy Rama, byl Jasbir, jenž mezitím vyrostl v pohledného mladíka, požádán o radu a pozván na svatbu. Tentokrát ovšem bez tragických následků, které ho při posledním svatebním obřadu stály život.
Jednoho dne Jasbira alias Sobhu Rama navštívil muž, jenž se označoval jako jeho vrah a tajně vtiskl své někdejší oběti do ruky svazek bankovek. ,,Tohle je šest set rupií, které jsem dlužil Sobhu Ramovi. Patří tobě."
Dokonce i domnělý vrah byl pevně přesvědčen o tom, že se duše jeho oběti znovuzrodila v těle Jasbia Singha. Papsychologie v takovém případě hovoří o takzvané výměnné reinkarnaci. Pod tímto jpojmem se rozumí znovuzrození zesnulého ( v našem případě bráhmana Sobhy Rama) v těle jiné osoby (zde: chlapce Jasbira Singha Tyngiho, jenž zemřel na neštovice). Takové případy jsou však pro fenomén reinkarnace atypické - jde v podstatě o jakousi agresivní variantu. Obvykle se totiž původní osobnost nepotlačuje, nýbrž tělo stávajícího člověka se víe či méně naplňuje ,,původním" vědomím.