Drapák rallye 2007
Probouzím se ve tři ráno a poslouchám, jak na střechu chatky bubnuje déšť. V pět ráno to samé. V sedm konečně neprší. Jdu se podívat, jak to vypadá venku a jen vyjdu na zápraží, ujedou mi cvičky po červeném mazlavém bahýnku. A sakra.... Čtvrteční a páteční déšť se na zdejší krajině krapet podepsal. Bude veselo....
Začínají se sjíždět lehkonožky a my "velcí" si mezi nimi připadáme trochu ztraceně. Aby taky ne... jich je k padesáti, nás deset: Miloš Bambas (LC8), Zdeněk (AT), Lukáš (AT), Jena (AT), Hajnej (AT), Honza (Bebův Dakar), Honza na GS 1100 Desierto, Adam na GS1200 a já s Rudym na LC4 Adv.
Než se začne něco dít, jdu si projít jízdu zručnosti.
A je zavelen start. Koukáme, jak jezdí lehcí. Kdo velblouda skočí a stihne za ním zabrzdit do první kličky, má vyhráno.
Kdo ho chce projet na přímo, jde přes řídítka,
kdo ho skočí moc, projede mlíkem a sbírá se ve křoví.
Potok je divácky zajímavější, přestože se tam moc nepadá, tak přebíháme sem a tam.
Nestartuje se podle čísel, takže se na start začínají připravovat i naši kluci. Jako první jede Hajnej a Afku vodí po úzké trati s grácií mistra. Koukám, že zvolenou taktiku - jet velblouda šikmo z leva doprava - použil a že funguje.
Ani další naši kluci nemají problém,
takže teda jdu do toho, i když se bojím velblouda i potoka.
Startér mně odmávl a já se liným tempem vydávám vpřed. Tady nepůjde o vteřiny, ale o přežití :-)). Velblouda jedu pomaloučku zešikma a nečekaně snadno se dostáváme přes. Kličky mezi stromama kroužím mizerně, ostré zatáčky prostě neumím:-). A už jsme u potoka. Dolů po bahně je to pěkná sáňkovaná, kameny v potoce naopak pěkně rozhazujou a rozrytý břeh na cestu dáváme nejspíš se štěstím. Příčné klády přejíždíme, leč u návazujících podélných se nám nevede. Chytá nás jedna tlustá a je mi jasné, že tohle neustojím. Grayce jde na levý bok, já se škrtím na mlíku :-)). Zvedám jedním trhem Grayce na kola a z hloučku přihlížejících diváků slyším sborové "tyyyyyvole" :-))) Jojo, boGSer byl dobrá škola :-)). Poslední hrb z mazlavé červené hlíny a jsme v cíli. Jsem šťastná jak blecha. Čas mám předposlední, ale je mi to fuk. Dala jsem to :-).
Vyhrál Čizák, druhý dobaletil Hajnej a třetí Miloš.
Po krátké pauze, kterou si téměř všichni soutěžící krátí kroužením po MX trati vytyčené na louce vedle hospody, přichází na řadu motokros.
Jede se po čtyřech, jedno kolo, první postupuje. Nejdřív startují kluci s lehkejma, pak my. V prní lajně jedou esa: Hajnej, Čizák a Miloš.
Další skupinu tvoří Zdeněk a Adam
pak Lukáš s Jenou.
Já se řadím na startovní čáru mezi Rudyho a Honzu.
Po odmávnutí kluci vyrazí jak střely, já chvíli počkám a pomaličku se pouštím za nimi. Klouže to jak sfiň, červená mazlavá hmota zalepí kolo po prvních metrech. Honza svého mastodonta pokládá hned v první zatáčce a já ho objíždím véééélikým klouzavým obloukem, abych se nesvalila na něj. Po dvou zatáčkách na rovince, ve které je vyjeto několik hlubokých kolejí, mně zase Honza předjíždí, ale nepostoupí, protože Rudy už je v cíli. Já dojíždím bez pádu na krásném posledním místě :-)) a jsem opravdu ráda, že mně kluci nezklamali a nedopustili, abych musela jet ještě jedno kolo :-))
Ve finále zvítězil Hajnej, druhý byl Rudy a třetí Zdeněk.
Zase chvíle klidu a jdeme na cross-country. Okruh je dlouhý 12km, startuje se na MX trati, pokračuje se přes trialový úsek, dolů do potoka (lehké jedou do potoka jinudy a je to fakt maso)
a pak do lesa podle šipek. První startují lehkonožky, po nich my. Čekají nás 2 hodiny kroužení po lese po bílých šipkách (lehcí jedou po červených). Můj pohled na okamžik zabloudí k potoku a říkám si, jak asi tenhle úsek bude vypadat po druhém, třetím kole... Jestli ho i pak dokážu projet. Jak jsem byla bláhová. Jak strašně moc bláhová... :-))
Prapor je nahoře, celá lajna se dala do pohybu, jen já si ještě dvě vteřinky počkám. Není kam se cpát, do první ostré zatáčky se stejně všichni naráz nevejdeme. Přede mnou jede Jena, s potokem má trochu problémy a diváci ochotně pomáhají. Je řada na mně. Sjíždím i vyjíždím na první pokus. Ovšem hned mně čekají vystouplé šikmé kořeny.
No co nadělám, dala jsem se na vojnu, musím bojovat. Bojuju asi tak 3m, pak jdu k zemi. Diváci pomáhají na kola pro změnu zase mně. Peklo začalo.
Po oddychové šotolině se na louce točí do lesního výjezdu. Malorážky oholili každý kořen, který našli a odhalili ploché kluzké kameny. Ke všemu těsně před koncem stoupání je cesta pokrytá vrstvou posekaných větví.
Trasa vede chvíli po pěkné lesní šotolině. Lehce se nechávám unést a míjím šipky doleva. Otočka a sjíždím mezi stromy. Následuje první roklinka. Mezi stromem a pařezem je rygol, mezi pařezem a stromem velké obnažené kořeny. Vybírám si rygol a ženu Grayce do výjezdu po šikmých kořenech mezi dva stromy. Tady poprvé mně napadá, že tohle možná taky nedojedu.... Vyjetá pěšinka vede po lese, různě se motá mezi stromama, skáče po kořenech a ústí na další široké šotolině.
Předjíždí mně kluk na quadu a společně dojíždíme do bahenních koupelí. Hluboké bahno od kraje ke kraji má neurčitý tvar a vůbec nejde odhadnout, co se v něm skrývá. Za bahnem quad zahýbá opět mezi stromy. Jedu za ním a čeká mně další vychytávka: několik roklinek za sebou. Další quadista mně chce předjet, ale trefí pravým kolem tlustou kládu a letí přes řídítka :-(. Quad zůstává ležet kolama nahoru, ale řidiči naštěstí nic není, takže svůj stroj v mžiku převrací zpátky a pokračuje. Vyjíždíme na louku, lehcí (a Rudy) jedou rovně lesem do kolmého výjezdu přes kořeny, my velcí objíždíme cíp lesa po louce a vracíme se zase po louce nahoru nad les, kde je na stromě pověšená červená fixa. Kdo nemá ve své kartě červený záznam, znamená, že neprojel kontrolu a kolo se mu nepočítá.
Vjíždím do lesa, kde mi přední kolo popadne neuvěřitelně klouzavé bahno plné děr kdoví od čeho. Tachometr ukazuje 10km od startu, takže mám před sebou poslední 2km.
Konečně je bláto za mnou a jedu po jehličnaté cestě mírně se zdvíhající nahoru. To zavání průšvihem. Cíl je totiž DOLE. A už blízko. To, co mně čeká, se mi asi líbit nebude. A nelíbí. Stoupání je prudší, jehličí mizí, nastupuje červené mejdlo. Jedu v levé koleji (pravá je nepříjemně blízko srázu), míjejí mně malorážky a padají jak hrušky. Chvílemi si stoupám do bláta, jdu nad motorkou a Grayce se jen ztěžka hrabe nahoru. Poslední průjezd bahnivými loužemi a mejdlo přechází v kameny. Nahoře kamenitá cesta pokračuje doleva dolů, ale bílé šipky mně posílají doprava. Tam žádná cesta není. Jen pěšinka vyjetá mezi nízkým smrčím. Nakouknu tam... přes hranu není nic vidět. Popojedu ještě pár metrů a když se mi to nebude líbit, tak otočím. No... a jsem v pytli. Protože jediný, co tady dokážu otočit, jsou oči v sloup. Pode mnou vidím mezi stromama vyježděné koryto, v něm různě přes sebe kořeny vystouplé tak, že tvoří přírodní propletené schody. Do toho se různě sbíhají a rozbíhají rejhy od vody. Pomaličku, kořen po kořenu, rejhu za rejhou, sjíždím dolů. Bez motoru, přes spojku. Soupeři mně míjejí na milimetry, není kudy jinudy jet. Jeden kluk se spouští jen o chloupek rychleji než já a nahlas hořekuje nad obtížností této tratě. Nejsem tedy sama, kdo si ukousl větší sousto, než dokáže požvejkat.
Konečně jsem dole. Nejdelších 200m na téhle trati. Následující úsek tvoří blátivá kolejnatá cestička přes kořeny (taky se vám zdá, že slovo "kořeny" se tady nějak často opakuje? :-))) ) mezi nízkými smrčky.
Zatáčka a ani se mi nechce věřit, že to co vidím před sebou, je opravdová tvrdá šotolina. Nojo, je to tak. Jenže na konci šotoliny je natažené mlíko a vracející se závodník mi ukazuje, že tamtudy né.
Chyba lávky. Tamtudy to bylo do cíle asi tak 80m. Stačilo jen vyjet z lesa.
Jenže já už jsem v té době dávno nebyla schopná rozumně uvažovat. Uvěřila jsem tedy, otočila se a jela jinou cestou. Pod kolama mám takový ten světlý lesní jíl, hrozně klouže. Už před sebou vidím louku a myslím si, že mám vyhráno. Bohužel, na celé čáře vyhrávají listím zapadané koleje. Jedna mně bez varování chytá a sestřeluje i s motorkou. Ležím pod Grayce, nohu mám zkroucenou pod nosičem, vyvrácený palec na levé ruce a bolestivě naražené pravé rameno. Chvíli jen ležím a přeju si být kdekoli jinde. Sbírám se, drápu se zpod motorky, zvedám ji na kola a nějaký čas stojím opřená o sedlo. Nechce se mi nikam. Jen stojím a tupě zírám před sebe. Uvědomuju si bolest v rameni a v palci a čumím do země. Na cestě nade mnou zastavuje Hajnej a ptá se, jestli jsem OK. Podle jediného pohledu je mu jasné, že OK rozhodně nejsem. Několikrát mi opakuje, ať vyjedu k němu nahoru, že mně dotáhne do cíle. Já jen kroutím hlavou. Nechci jet nikam, chci aby mně tam nechal. Chci aby mi všichni dali pokoj a nechali mně být. Jenže je neústupnej. Takže startuju a pak společně pokračujeme. To mejdýlko pod kolama je mi nějaké povědomé. Vždyť to je ten výjezd před závěrečným sjezdem. Ale cesta zpět není, do protisměru v tomhle mazlavým sfinstvu fak nepojedu. Takže i podruhé vyjíždím za značného úsilí nahoru na kopec, kde posílám Hajnýho do.... cíle :-))) a stojím a přemýšlím kudy. Jet sjezd po ještě vymlácenějších kořenech a téměř nemoct zmáčknout spojku se mi opravdu nechce, takže jedu doleva po šotolině a doufám, že mně zavede někam mimo tohle šílenství.
Čím více se vzdaluju od tratě, tím je mi lépe. A když před sebou vidím závoru oddělující šotolinu od asfaltu, sesedám, opírám se o závoru a chvíli setrvávám v tomhle ničím nerušeném rozjímání. Mám to za sebou. Už mně nečekají žádné kořeny, žádné bahno, žádné kolmé výjezdy....
Ještě nikdy jsem neměla tolik technicky náročných pasáží namačkaných do jediné hodinové vyjížďky, kterou bych jela bez pomoci, jen s tím, co sama dokážu...
Projíždím celým Trutnovem a konečně se dostávám do cíle.
Bylo to nejtěžších 12km v mém životě. Kdybych je jela někde na vyjížďce, asi bych na sebe poté byla neuvěřitelně pyšná. Ale vzhledem k tomu, že jsem těch 12km jela hodinu a ostatní za tu dobu dali 4 kola....
Musím se ještě hodně, hodně, hodně, hodně učit, než zase budu moct vyrazit na Drapák rallye....
A než Venda svá slova "Tohle není závod pro baby" řekne úplně jiným tónem :-))
No nic.... koukám po depu a vidím Čizáka, Zdeňka, Jenu... co už tady dělají? Aha... pro náročnost trati stáhli organizátoři čas na hodinu a půl. Zastavuje u nás kluk a ptá se, jestli víme, že náš kolega s černou afrikou leží tady nahoře pod srázem. Boha jeho Hajnej.... Prý mu asi nic není, ale motorku nejspíš sám nahoru nevyrve. Neuběhlo ani pět minut a Hajnej je v cíli. Vrhli jsme se na něj a jeden přes druhého jsme se ptali, jestli je OK. On i Afa jsou úplně v pořádku. Rozhodilo ho blátíčko v posledním výjezdu, Afa se zastavila o strom a on přelítl přes řídítka a zádama nabral jiný strom....
Zvítězil s velkou převahou Miloš, druhý dojel místní Honza Getz na GS 1100 Desierto a pro třetí místo si přijel Zdeněk.
Jdeme zapít zážitky do hospody. Pivo teče proudem a nic jiného než kořeny, bahno, sjezdy a výjezdy se až do večera neřeší :-)))
My řešíme navíc výměnu nádrže, aby Rudy mohl v neděli startovat. Takže se Grayce ze závodního stroje se startovním číslem 51 mění na pojízdné náhradní díly :-)).
Druhý den je účast daleko slabší. Pouhých 15 lehkých a 6 mastodontů. Trial (jede se opačně než včera) odsejpá ráz na ráz a mx jakbysmet. V trialu tento den vítězí Hajnej, Lukáš vybojoval druhé místo a Tomáš skončil na třetí pozici. Vítězství v motokrosu si už ale Hajný vzít nenechal, vybojoval ho v krásném duelu před Rudym a jako třetí dojel Honza.
V enduru s převahou jednoho kola vítězí Hajnej, druhý je Rudy a třetí Honza. Ale úplně všichni naši kluci, kteří odjeli oba dva dny, zaslouží obrovské uznání.
A šiklo by se pár náhradních dílů, protože se odhazovalo ve velkém :-)). Lukáš si poupravil vzhled padáků, udělal novou díru do šusplechu,
ohnul držák blinkru
a ulomil celé plexi vahou vlastního těla letícího přes. Hajnýmu upadl americkou páskou přilepený pravý plast u nádrže (šmejd jeden než jsem to stačila vyfotit, tak to zase přilepil :-)) )
a pravý padák se zkroutil do opravdu zajímavého tvaru, Tom měl ulomený blastr,
Rudy si ulomil palivový kohout a Honza si při pádu vysadil nádrž.
Snad jen Zdeněk a já jsme odjeli beze škod.
Co říci závěrem. Byl to krásný, nabitý a hlavně náročný víkend. Myslím, že málokdo čekal, jak obtížnou trať Drapáci postaví. Spousta lehkonožek plivala krev, hodně jich po prvních kolech odstoupilo nebo jezdili naši lehčí trasu.
Bylo mi to trochu líto. Těšila jsem se, že si dva dny pěkně zajezdím. Že sice dostanu obrovský nášup desítek minut od kluků, že to bude maso, ale že vydržím jezdit. Nakonec z toho bylo jen hodinové trápení. Prostě neumím....
Nu což... trénovat, trénovat a zase trénovat.
Třeba za rok...
Zase na Drapák Rallye.
Kluci Drapáci: díky za nevšední víkend!
Některé naše fotky ve velkém rozlišení naleznete zde.
Fotky od Drapáků jsou ke shlédnutí ve fotogalerii na www.drapaci.cz
________________________________________
Poznámka pod čarou:
Přečtěte si prosím článek od Hajnýho na www.africatwin.cz.
Hajnej podává střízlivější obraz celého víkendu a uděláte si tak daleko přesnější obrázek, jak všechno vypadalo a probíhalo.
Komentáře
Přehled komentářů
Hezký čtení a docela mě mrzí,že jsem si neprojel ani to jedno kolo :o)).
Skvělý počtení
(Lukas, 17. 10. 2007 0:18)Je to moc hezky napsaný a člověku to výborně oživí vzpomínky :-). Jen bych chtěl říct, že svůj výkon v článku zbytečně srážíš. Byla jsi výborná, klobouk dolů!
Komentář od Toma s HP2
(Klasika, 16. 10. 2007 18:58)Ahojky, krásný článek a ještě bych pro pobavení napsal, že Bambas v sobotu CC vyhrál i s přezouváním proražené duše předního kola, kterou opravil v rekordním čase a já dojel šesté kolo na proražené zadní duši, ale boužel bez fixy, protože jsem jezdil většinu tratě pro krosky po červené a netrefil na druhou louku protože po těch kros výjezdech, co jsem omylem jezdil, jsem nahoře již nebyl mezi živými ale byl jsem živý-mrtvý a nějak záhadně s hromadami krosek jsem se vždy napojil na trať, ale směrem od fixy, tak mě šest kol nebylo nic platných. V sobotu Adamovi u R1200GS v druhém kole úplně selhala hydraulika brzd, protože prý nesmí R 1200 GS ležet déle než chvilku kolama nahoru a řidítky dolu a Jéňa v prvním výjezdu spálil hlavní pojistku a než to zjistil, tak byla půlka závodu pryč.
Nejste normální
(Ondra Varan, 16. 10. 2007 17:25)
Jako co je moc, to je moc. Celé jsem to přečet s otevřenou pusou a honí se mi hlavou divný myšlenky. Tebe Leni obdivuji už dlouho, stále však nechápu :-)
Co říct o Hajným, nemám slov, je prostě KURWA fakt dobrej. BMW kočírované Čízákem všem ukazuje, že HP do terénu KURWA patří. Jak říká Fanoš, jste fakt krutí blázni. Máte všichni můj obdiv, to je teda fakt maso :-)
smekám
(Viktor DRZ 400, 16. 10. 2007 17:19)
Super článek+SUPER "pilotka".
Když jsme se ubytovali vedle vás,tak mě ani nenapadlo,že pojedeš na takové"krávě"s ostatními mastodonty-před kterými také smekám.
Nejel jsem sice váš úsek,ale vlastně jel,protože tam byl sježděnej celý les včetně nasraných houbařů a jednoho těžaře :-).
Po prvním kole jsem utrhl plynové lanko tak jsem aspoň pomáhal vyprošťovat v potoční koupeli.Značení nebylo asi moc OK protože po odstoupení cca 400m za potokem jsem měl najeto 24 km! a asi jsem byl některý z těch v protisměru.
Pánové pořadatelé dík také za kluky ze severu Moravy a doufám,že příště se zase uvidíme a přeji míň prudičů od PČR.....
čusbahnuspodzimus.
Nemam slov
(Fanos Rusicka, 16. 10. 2007 15:30)Ty voe vy jste fakt kruti blazni.Gratuluji k dalsi kurwa skole endura!!Tohle az ja nekdy projedu tak ....... nevim vlastne co,ale to bude svatek jak svina.A je videt,ze projet se to da i na GS viz Honza Gotz,ze?No ucit se,ucit se,ucit se.Moc peknej clanek jako vzdy a nad nim se pyšní tvuj vykon!!!
To Carlos
(Klasika, 16. 10. 2007 14:58)
Nechápala jsem jak je možné, že se všude s těma "hovadama" vejdete a že dáte ten závěrečný sjezd. Klobouk dolů a palec nahoru!
Počítám s vámi, až budu mít fotky a filmy roztříděné (většinu točil a fotil můj 10-ti letý syn tak bohužel část materiálů tomu odpovídá), hodím je na DVD a na poštu.
Jinak ještě jednou díky za super víkend, všichni jsme si ho užili co se do nás vešlo :-)
foto, video
(carlos, 16. 10. 2007 14:11)... a ještě jsem chtěl poprosit, pokud budete mít nějaký foto a video, dej vědět na carlos@drapaci.cz . Díky moc.
Máš můj obdiv.
(carlos, 16. 10. 2007 14:08)
Super článek. A máš náš obrovský obdiv. Místama to byl fakt mazec. Ten poslední sjezd korytem byla moje noční můra. Přeci jen těch 300 kilo čtyřkolky se tam taky projevilo.
Snad se nebudeš zlobit když hodím odkaz na tento článek k nám na stránky...
Klobouček dolů Dámo!!!
(Hajnej, 16. 10. 2007 11:10)Podle mně trať CC neměla místama daleko k tratím oficiálních závodů, naštěstí si mohl člověk potom co protlačil obludu těžkým místem zase odpočinout na šotolině, nebo louce, ale bylo to kurwa maso. S klidem můžu říct, že těžší soutěž sem ještě nejel a TY JSI TO ZVLÁDLA! Věřím, že kdyby to první kolo nebylo tak zmatečný a měla jsi svůj klid, dala by jsi víc než jedno kolo. I tak Ti skládám poklonu.
Tak to je luxus
(Joraell, 16. 10. 2007 7:11)Docela si to dovedu představit. Takove off-road peklo no :) Podle mě se nemáš zač stydět. Hlavně že jsi celá .-)
Ty jsi dala alespoň kolo
(Jena, 18. 10. 2007 10:25)