PAW podzim 2008
Tvoříme s Hajným dvoučlený tým s názvem Mokří banditi. Netušíme, jak MOC pravdivé toto pojmenování bude :-)).
V sobotu ve čtyři hodiny ráno mně opět (pokolikáté už?) budí Condorovo chrápání :-)). Do chrapotu se mísí ještě další zvuk z venku - prší. V půl šesté přestává pršet. Začíná lejt. V šest prší a osazenstvo našeho pokoje (Bull, Condor, Hajnej a já) vstává a souká se do výstroje. Condor vyslovuje po šedesáté osmé slovo pi.a. V sedm hodin ráno odjíždí nabuzený Bull dobýt všechny body světa :-)). Condor (Anežka XT 600) se telefonicky spojuje s Medvědem (BIG) a Marianem (XR 400), se kterými tvoří tříčlený tým Night Mare of Halloween OFF a domlouvá s Marianem schůzku někde na mostě s následným přesunem k Medvědovu doupěti. Větříme nevšední zábavu a vtíráme se k nim. Kupodivu jim to nevadí.
Po zhruba dvacetiminutovém deštivém přesunu přes Prahu na most k Marianovi a poté pod balkon Medvědova bytu jsme všichni docela promočení a pohled na šedou oblohu naznačuje, že lepší to už nebude.
Medvědova žena Irena nás vítá výborným kafem a koblížky. Když si ke kafi přeji ještě cukr, šeptá mi Hajnej do ucha, že když jsme u Medvědů, tak by mohl být i med. Ale med do kafe nechci, tak se po něm neptám.
Po vydatné snídani vyrážíme dobýt první kótu vzdálenou cca 900m vzduchem. Vedoucím našeho uskupení byl zvolen nejváženější, nejstarší a prostorově nejvýraznější člen - ne, Condor opravdu ne... Medvěd.
Po chvíli klikatění se sídlištěm Medvěd zahýbá na zablácenou panelku, objíždíme závoru a konečně offáme. Už od pohledu se mi vysokou trávou a rákosím porostlý plácek moc přívětivě nejeví, ale jakožto nejslabšímu členu týmu mi byl můj úkol zcela jasný: držet hubu a krok :-)).
Přece jen si ale dovoluju poodepřít poslušnost, když nejedu za Medvědem zapadnout do potoka, ale raději následuju Hajnýho zapadnuvšího do bahna :-)). Nejdůležitější je mít možnost volby :-))).
Medvěd nechává stát BIGa ve vodě (o léčivých účincích vody věděl již strejda Priessnitz) a s GPS v ruce obchází blízké i vzdálenější křoviny hledajíce červený terč.
Hajný bojuje s bahnem (asi neviděl pohádku ve které se zpívá, že "setkáme-li se s bahnem, okamžitě zahnem! :-)) ) a Condor bojuje sám se sebou, když musí překonat hluboký příkop. Nakonec všichni necháváme motorky stát a jako stádo idiotů :-)) brouzdáme močálem. Terč nikde. Fotíme se tedy na místě, kde nám dvě GPS ukazují 1m k cíli, vyprošťujeme Hajnýho Afu z bahna, hecujeme Condora a navigujeme Mariana směrem dalšímu pointu.
Ten - jak v zápětí zjišťujeme - leží cca 400m od nás v hluboké čerstvé oranici. Chvíli se ploužíme po kraji pole, ale šipka je neúprosná - ukazuje stále doprostřed lánu. Nikomu se do oranice nechce, dokonce ani Hajnýmu. Nechápu to. Je to jen mokrá hlína :-))). Zkouším jak moc mokrá je, negazuju jak bych měla a odkládám přes levou nohu. Při zvedání nezvládám choreografii a přehazuju motorku pro změnu na pravý bok. To už Mariano nevydrží a jde mi pomoct. Díky :-)).
Přesto zkušeným zrakem hodnotím situaci a vjíždím do bitvy s hroudama. Jednička je moc pomalá, takže za dva a plnej, to už je lepší. Point se blíží po desítkách metrů. Mírným obloukem následuju šipku a je mi jasné, že terč najdu na sloupu elektrického vedení. Už z dálky dumám, jak tam asi zastavím a ještě víc dumám, jak se pak asi rozjedu.
Zastavuju nečekaně snadno, fotím, rozjíždím se na dvojku také bez problému a už s vytahanýma rukama jak opice a přískoky vpřed mířím zpět ke klukům. Dmu se pýchou, jelikož jsem dala point, který čtyři chlapi vzdali předem :-))). Jenže tihle čtyři chlapi vzdali i čekání na mně a vidím jen jak mizejí za křovím. Na cestě proto do ruda vytočená vytáčím na mobilu Hajnýho, proč mně tam SAKRA nechali. Ouha. Hajnej vida, že pole dávám, vyrazil za mnou s úmyslem být mi na blízku, kdyby náhodou něco. Kluci odjeli lovit další bod s tím, že se zase někde sejdem. Jenže to náhodou něco potkalo ne mně, ale Jirku, když mně ztratil z očí, dojel na konec pole a tam se chtěl otočit :-)). Zalepil se mu přední blatník a po několikerém ulehnutí na deseti metrech vzdal vyčerpáním :-)) Takže hovor končím slovy "Vydrž, jedu za Tebou". Dala jsem pole jednou, dám ho i podruhé. No.... zkrátka a dobře: nedávám :-))). Pár metrů od cesty mi potvora Grace opět chcípá (asi zase binec v karburátoru :-( ) a já uléhám. Jemně, něžně, ale definitivně. Když chci motorku zvednout, nehnu s ní ani o centimetr. Jako by byla do oranice vbetonovaná.
Volám Hajnýmu co se mi přihodilo, on nechává svoji motorku stát zabořenou v orbě a vydává se ke mně, neboť mi z motorky teče všechno, co se zrovna nachází v tekutém skupenství. Ubíhá deset minut, z oblohy na mně stále padá další a další voda, benzín už je cítit do vzdálenosti padesáti kroků a kam až dohlédnu, Hajnej nikde. Následující telefonický hovor vypadal nějak takto:
Já: Prosím Tě kde jsi?
Jirka: Já jsem na konci pole, kde jsi proboha Ty?
Já: No taky na konci, tam kde jsme byli s klukama.
Jirka: Kurwa já jsem na druhým konci. Přijeli Bambasovci a pomůžou mi. Do oběda to k Tobě možná stihnu. Čau.
:-)))))
Takže odtud pomoc nepřijde určitě :-))). Co teď. Volám Richardovi, ten volá Medvědovi a Medvěd volá Hajnýmu. Naštěstí kluci nejsou daleko a jsou ochotní se vrátit a pomoci dámě v nesnázích :-))).
Než přijedou, vidím kohosi lovit bod u sloupu, mávám a řvu co mi plíce stačí, ale marně.
Po dalších zhruba deseti minutách slyším vrčet motorky a konečně se na cestě objevuje záchranný tým Nočních můr :-)). Medvěd jde se mnou ke Grejsině, jednou rukou ji zvedá na kola (možná kdybych projevila přání, že by mi ji i odnesl na cestu :-))) ) a já přískokama opouštím tohle místo mé kruté potupy :-))). Ve stejném okamžiku se na horizontu objevuje i hopsající Afa, vytočená jednička řve přes celé širé lány, ale Hajnej ji drží pod krkem a i on zdárně opouští oranici.
Takže jsme zase všichni spolu :-).Hajnej nasazuje sundaný blatník a Condor pronáší památnou větu:
"Poslyš pi.o, na kundu jezdíš docela dobře" :-))).
Udivuje mně, že v této rozvité větě padlo jen jednou slovo pi.a . Asi proto, že chce být slušný, když svá slova směřuje na ženu :-))).
Cestou z pole potkáváme Čizáka s Kutmičem a Milošem, Medvěd vida tak silnou konkurenci raději rovnou odkládá, my ostatní pouze uhýbáme :-))).
Další point u brodu opět nenalézáme. Kluci si dávají brod tam a zpět, já jsem ráda, že mám na sobě ještě pár nití suchých (tanga) a raději zbaběle objíždím po lávce.
Další point má být u zdi průhonického parku. Medvěd nás vede mezi kamennou zdí a pletivem, přestože je nám tak nějak jasné, že daleko se tudy nedostanem.
Taky že ne. Mariano se sice doproplítá o kousek dál než BIG, ale i on končí v beznaději. Opět nás dojíždí Bambasovci, dírou ve zdi vjíždějí do parku, ale ani oni nenalézají žádný point s terčem.
Nastává tedy čas na sólo pro BIGa, šest rukou a asi dvaatřicet pi.í z Condorových úst. BIG je šťastně otočen, poté i Afa a Grace, tenhle bod vzdáváme a jedem na další.
Už ani nevím jaký. Možná ten, ke kterému jsme jeli cestičkou mezi chatkami zakončenou metr a půl hlubokým příkopem, přes něhož domorodci naházeli volně ložené překližky a prkna. Mariano přejezd dává, Medvěd také, ovšem trochu jinak. Po hlavě do příkopu. BIGouš neměl dostatek síly vyškrábat se na břeh, prohrábl na kluzkých překližkách, sesunul se do hlubiny a pohřbil svého pána pod sebou.
Naštěstí BIG zůstal viset na břehu a Medvěd "jen" spadl do díry. Chvíli trvá, než se nám podaří BIGa postavit na kola, přičemž se o klouzavosti mostku přesvědčuje i zvedač Hajnej a jak brouk hovnivál se po krovkách taktéž poroučí do příkopu :-)).
Zase nás dojíždí Bambasovci, na naši radu volí cestu mimo příkop a mizejí v lese. Jsme všichni šťastně za příkopem, ale nemáme Mariána. Zatímco my se potíme nad pohřbeným Medvědem, on sedí na dýni, kterou Medvěd mylně označil za point, a čeká.
Všichni vespolek i s Bambasovcema se sjíždíme uprostřed lesa, kde opět není ani památka po pointu. Bambasovci lov vzdávají a jedou přímou čarou na enduro RZ.
Medvěd nás vede stejným směrem, ale s rozhodnutím lovit pointy dále. Lov se však skládá ze zastavení na souřadnicích, zkonstatování, že nikdo nic nevidí, vyfocení a pokračování v jízdě dál. No... v jízdě. Jestli se tomu pohybu po smýkavých kořenech a slizkých cestičkách dá říkat jízda...
Na jednom z takovýchto pointů dáváme přestávku, Hajnej ždíme rukavice a Condor rozdává energetické bonbony. Jsem mokrá až na kůži a na můj dotaz, jestli mají kluci suché aspoň trenky, všichni naštěstí odpovídají záporně. Jakákoli kladná odpověď by mně namíchla :-))).
Condor mi podává foťák a se slovy "Vyfoť mně pořádně, pi.o" mně žádá o snímek. Už dávno mi Condorův slovník přestal připadat nevšední. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Mně sice takovéto vytí není vlastní, ale když už nevyju, tak aspoň mlčím :-)).
Na jednom sjezdu porostem mimo cestu se mi daří ulehnout 2x během deseti metrů. Mám se od Hajnýho ještě hodně co učit. Zatímco já na schovaných kládách odkládám, on si je veze s sebou :-)).
S brýlemi nevidím nic neb je mám stále zamlžené zevnitř a zapršené zvenku, bez brýlí vidím to samé, jen trochu do fialova... Fotoaparát mi přestal fungovat úplně a divně v něm čvachtá.
Hledáme tu slavnou enduro RZ. Vede k ní luxusní cesta podél kravína. Kluci jedou pomalu na čápa, Hajnej tomu topí a já se ho snažím držet. Naštěstí, protože výjezd po mazlavém blátě bych pomalu určitě nedala. A jsme na trati. Sakra to klouže. Rozbředlá kaše připomíná tekutý beton.
U maringotky, kde v suchých gumákách a s deštníkem nad hlavou postává Richard, mi dochází, jak promočená jsem a jaká mi začíná být zima. Richard mi gentlemansky zahřívá modré ruce nejdřív vlastním dechem a pak - a záviďte!! i teplem vlastního vytvarovaného těla :-). Rdím se a cudně klopím oči, zatímco Hajnej klopí plexi a vyráží na obhlídku trati :-)). Mně se do té čvachtandy moc nechce, ale když jede i Condor, nemůžu se nechat zahanbit. Hajnej mi slibuje, že pojede se mnou, což i následujících asi osmdesát metrů činí. Pak přichází třetí výjezd a v něm zakutaný Mariano. Bojím se, abych ho - bojujícího se zemskou přitažlivostí - nedorazila úplně, tak kolem něj jedu pomaleji a pomaleji a najednou couvám. Obě kola mám zabržděné, ale sunu se dolů. Párkrát se ještě pokouším rozjet, ale pokaždé to končí neúspěchem. Hajnej ke mně sjíždí a pomáhá mi motorku otočit - mířím do depa. Na tohle nemám a ještě dlouho mít nebudu. Z bezpečí maringotky sleduju pro mně hrdinu dne Condora, kterak se snaží už asi na dvanáctý pokus vyjet nahoru. Na chvíli opouštím momentálně ležícího Condora a zkoumám GPS, že bych jako jela do kempu. Když se moje zraky opět obrací k výjezdu, vidím Condora asi o šest metrů výše, opět ležícího. Míjí mně Miloš Bambas, obdivně kroutím hlavou nad jeho jízdou a když švenknu pohledem k výjezdu, Condor se prokousal o dvacet metrů níž a snaží se nakopnout Anežku :-)). Tak to jde asi ještě čtvrt hodiny, pak definitivně vzdává :-)).
Když Miloš i Hajnej dokrouží svých pět kol, jsou oba tak mokří, že mokřejší už být nemůžou. Z rukávů jim teče, z bot stříkají vodotrysky. Bleeeee :-)).
S Hajným a Milošem odjíždíme směr kemp. Bereme to po dálnici a cesta se mi zdá nekonečná.
Na základně už mně vítá vykoupaný a vysušený Bull. Mám tak zmrzlé prsty, že se mi daří rozepnout přezky na botách až na několikátý pokus.
Ale horká sprcha mne zase vrátila mezi živé :-)). A suché oblečení - lidi to je taková krása mít suché ponožky a mikinu :-))).
Jaký smrad zavládl v pokoji po rozvěšení mokrých částí oděvů nás všech asi netřeba popisovat. Jednou za půl hodiny jsem musela jít z hospody do pokoje otevřít okno, aby pokoj neexplodoval... :-)))
No a jak to vlastně dopadlo?
Vyhrál Sky Team ve složení Bull, Barry a Hans - jak jinak :-)) Nalovili pointy za 17 000 bodů a byli prakticky bezkonkurenčně nejlepší :-)
Na druhém místě se nečekaně umístily Noční Můry s deseti tisíci body :-))
Třetí místo obsadili Horejsek a Honza.
Čtvrté místo a dvě slušivá trička Motorex jsme si z PAW odvezli my, Mokří banditi :-). Sice to moc nechápeme, neb jsme lovili s Můrama a prakticky bychom měli mít stejný počet bodů, ale to je šumák :-)
Jeli jsme na tuhle akci v první řadě kvůli zábavě. A té jsme si užili měrou vrchovatou :-)). Pí.ování Condora, trefné glosy Medvědovy spolu s Marianovým suchým humorem - to je důvod, proč se nám propršený den v blátě tolik líbil.
Takže dík patří stejnou měrou organizátorům - Richardovi a Petrovi11, jako Nočním můrám za to, že nás přibalily pod svá halloweenská křídla a umožnily nám tak prožít další prima OFF den.
Fotogalerie z mého foťáku je zde
Komentáře
Přehled komentářů
Díky za pozvání. Budu muset tu naší severomoravskou bandu SCRC k Tobě někdy na Vysočinu vytáhnout ať se ví, že se dá jezdit i na něčem jinem než na choperech :-) Varadera vím že uměj. Je to jen o ručičkách :-) Viděl jsem co ukázali kluci s Varanama v Maroku. Ale na GS to bude přece jen lepší, ale o tom jsme už kecali. Držte se a hezký předvánoční čas.
To Jurek
(Klasika, 5. 12. 2008 9:04)
Ahojky chlape,
díky, pěkně se to čte :-)
Taky si začínám připadat, že jsme hranice "normálního ježdění" posunuli už trošku stranou, ale když je legrace, tak je všechno v pořádku. A že legrace byla, to doufám z téhle reportáže dýchalo :-).
Stav se někdy na "kafe" nebo se připoj k nám na nějaké akci :-). Naše ježdění - jak jsi si už jistě všimnul - je hodně o padání, čekání a legraci, takže se není čeho bát ;-). A Varan se dokáže vyškrábat na hodně míst, jak dokazuje Ondra, účastník všech možných offroad rallye u nás :-)
Normální, pohodová jízda...
(Jurek, 5. 12. 2008 8:46)Ahoj Leni. Když jsem říkal, že mě ofík začíná více brát, nenapadlo mně kde až mohou sahat hranice tohoto nevšedního ježdění :-). Jste skupina bezva pacošů a moc vašemu ježdění fandím. Tak ať nám zima rychle uteče. Jurek (Varadero XL)
hmm...
(Ondra Varan, 30. 11. 2008 21:00)Parádní počtení, bezva fotky, opravdu moc pěkný. Také se těším na další články. Kdybych Tě Leni neznal osobně, asi bych tomu všemu ani nevěřil :-) Vše máš popsáno tak podrobně a po pořádku. Neuvažuješ o napsání nějaké knihy s enduro tématikou? Určitě by se našlo hodně zájemců :-) Měj se fajn a hlavně na sebe dávej bacha.
to Klasika
(Rumas, 12. 11. 2008 16:46)Mě to hrozně baví číst, pač se chystám pořídit advíka někdy začátkem roku a až se na něm trochu vyjézdim, tak bych se taky chtěl zúčatňovat podobných akcí a "měřit" síly s ostatními, ale hlavně být v partě s lidmi, které baví to samý. Ve svém okolí pár enduristů mám, ale nikomu se moc do terénu nechce...:( Tak přeju hodně šťastnejch kiláků.Rumas
TO Rumas
(Klasika, 12. 11. 2008 15:55)
Díky za pochvalu, kerá mně moc těší. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, jestli má smysl sem něco psát, protože číst mejly o tom, jak jen ničíme přírodu a znepříjemňujeme život slušným lidem, není nic co mně bavilo.
Ale komentáře jako Tvůj mně pokaždé nakopnou a "donutí" nezabalit to a datlovat dál :-)
Takže díky ještě jednou :-)
Bohužel nejsem z těch, kteří mohou jezdit každý den, takže reportáže přibývají pouze po víkendu, kdy se něco děje :-). A jak praví klasik: pořád se něco děje :-)))
super
(Rumas, 12. 11. 2008 14:15)Za poslední týden koukám na tyhle stránky každý den a pokaždý doufám, že najdu nějakej novej článek...konečně jsem se dočkal:) Opět super čtení!
Je to pravda
(Bull, 10. 11. 2008 17:57)
...všechno. Nám na lehkonožkách se jelo fantasticky, čerstvé obutí, nadupaný motor, správné zpřevodování a "áčkový pracky" celýho týmu byly zárukou úspěchu. :-D
Taková zima jako tentokrát mi nikdy nebyla. Ani v zimě, když jsme jeli při -10 celestýna. Ale byli jsme v suchu.
Pěkně sepsaný. Z našeho týmu asi žádný psaní nevypadne, bo já nemám poslední půlrok psavou, Barry neumí pravopis a Hans ztratil tužku. :-DDD
No...
(Lukas, 10. 11. 2008 17:42)
Poprvý musim říct, že jsem rád, že nemůžu jezdit :-D
Po přečtení tohto článku mě ruce i nohy mrznou a asi si jdu dát teplou sprchu :-D
Fakt pěkný! Já si vybral blbej rok na marodění :-(
Dooobrýýý
(Petr 11, 10. 11. 2008 17:31)Mezi slzami smíchu jsem si uvědomil,proč mám Condora tak rád...protože co na srdci,to na jazyku...:-)))))))
To Bogserka
(Jurek, 6. 12. 2008 9:16)