Štěstí je prý krásná, ale...
Sedím v práci a poslouchám rádio. Místní…samé písničky, pokud je slyšet mluvené slovo, tak pouze reklamy zdejšího řetězce a hlášení z informací. Kolikrát? Ani nevím, nesledovala jsem to. Možná jednou za hodinu, možná dvakrát? Každopádně jen málo. Většina produkce je československá. Pro někoho je v tom slově mezera, pro někoho pomlčka z dob po sametové revoluci. Pro mě jsme uvnitř pořád jedno a to saméJ Nevím kdo ty písničky vybírá…Jestli někdo šíleně zamilovaný, nebo někdo kdo se topí ve smutku. Přemýšlím o tom člověku. Málo písniček je na vlně optimismu a léta, vyloženě jen pro radost. Velká část je písničky plné nostalgie, smutku, ztracené lásky. Asi nejveselejší je moje nyní hodně oblíbená Lucka Vondráčková a s písničkou Láska umí víc, tu můžu pořád dokola. I s klipem, podle mě velmi vydařenýmJ Jo a překvapivě tu hrají i ska…to je taky veselý. Ale stále je to menšina. Před chvílí zpíval Richard Miller. O tom, že štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš. To sice ne, ale k čemu jsou prachy když je člověk nešťastný? Koupit se toho dá hodně, ale ne city a pocity. Nekoupí si je za sebevíc prachů nikdo. Jak by se dala koupit láska? Sex ano, ale láska? Touha po vzájemné blízkosti, souznění a soulad? Letmá pohlazení, polibky, něha i vášeň? Nedá mi to a hlavou víří myšlenky na prachaté staré pány se sexy mozkem i bez něj, zato s mladou krásnou milenkou či manželkou co je strašně moc upřímně miluje. Jak dlouho se dá taková „láska“ hrát? Jak dlouho trvá než zlatá klec začne být jenom klecí? Než si uvědomí i ta nejhloupější že je vlastně jen dobře placenou děvkou obstarožního pána, přívěškem na chlubení? Nemají hrdost? Nebo jen umí tak dobře počítat a mají žaludek na to co mají doma a občas, nebo pravidelně se někde povyrazí? Život v přepychu…a přetvářce…Zajištěná budoucnost…prodaná přítomnost. Možná jsou jen chytrý a přišly na to, že láska je jen chvilkový pobláznění a místo prince mají bezstarostnost, nehledají prince z pohádek co končí „a žili tam spolu šťastně až do smrti“…Ale stejně…pořád se mi nechce měnit štěstí za prachy, přestat věřit tomu že je někde ten co umí mít rádJ
Komentáře
Přehled komentářů
Myslím, že žena je schopna se zamilovat i do pomníku... :-)
Fakt, že mladá (věkem) žena hledá zajištěného muže? Dělá to třeba i jen proto, že lépe a snadněji zajistí pro budoucí pokolení místo na slunci.
Mladého a výkonného si většinou najde také :-)
... a nebo naopak ...
(Pavel, 9. 8. 2009 11:11)
Pro starší pány je příjemné když o ně někdo pečuje.
Ty starší sebevědomé managerky mají pocit, že se o chlapa vlastně nemusí starat a díky tomu zůstávají samy.
Mladá děvčata jsou si naopak vědomá, že čím víc péče svému vyvolenému věnují, tím víc dostanou zpět.
A na rozdávání mají většinou víc starší pánové než mladíci.
Pak je těžké a možná i zbytečné hledat kde končí láska a začíná obchod.
V každém vztahu jde v podstatě o výměnu něco za něco.
každý úhel je ostrý a zároveň tupý
(SiskaD, 8. 8. 2009 21:02)
z čehož vyplývá, že všude jsou minimálně dva pohledy na věc:-)
Ale u těhlech "obchodních vztahů"...zamilovanost u pánů? Spíš snaha chlubit se lepší samičkou:-)
I když, je fakt, že je jeden pár v českém rybníku věkově nerovných u kterého věřím na to mít rád...Karel a Ivana:-)
Sejde na úhlu pohledu
(Pavel, 8. 8. 2009 12:14)
Ono to vypadá, jako kdyby chlap nemohl mít rád, když umí vydělávat peníze.
Problém je spíš v tom, že bohatým chlapům se na krk věší zlatokopky.
Staršímu chlapíkovi pochopitelně lichotí když se o něj zajímají mladá pohledná děvčata, takže se snadno zamiluje.
To, že je to ze strany děvčat přetvářka zamilovanému těžko vysvětlíš.
Pokud jsou si oba vědomí, že jde jde o obchodní vztah, tak snad není co namítat. :-))
Pokud děvčata zneužívají city chlapů, tak si namítat troufám.
jak ?
(Jindra, 13. 9. 2009 17:22)