Jdi na obsah
Jdi na menu
Cesta domů
21. 6. 2009
Jednou jeden návrat byl ve 4 ráno....táhnout domů 2,5 opilce je celkem zážitek...zvlášť když si dám před 11 v noci panáka, bojím se že po třetí ráno ještě nadýchám, dojdu se kouknout na křižovatku a zpět jestli tam nejsou policajti, vrátím se zpět a zjistím, že ze tří co měli čekat u auta jsou jen dva...chybí samozřejmě ten s vybitým mobilem, což znamená nemožnost domluvit se technikou kde se potratil, tak obejdu okolí, nechám se přehlasovat že ten třetí co se nedá najít šel asi domů, dojedu kus směrem k domovu, otočím auto a ujmu se projetí vsi autem, i přes návrhy ostatních opilců odpadlého opilce nechat na místě. Odpadlého opilce posléze ve světle auta opravdu najdu, ovšem tvrdě spícího na zemi a nevzbuditelného. Natolik nevzbuditelného, že bych ho neprobudila ani kdybych se u něj promenovala nahá. Takže se mi podařilo ukecat alespoň půlopilce aby mi s ním pomohl do auta, u čehož se ospalec probere a ujme se protiboje jak fyzicky, tak slovně. Je fakt, že cesta domů byla sranda, protože jsem se dozvěděla, že největší ožralej dobytek jsem já. Ale úplně největší. Docela se divím, že jsem se nevybourala, neboť s půlopilcem jsme mohli ze všech těch hlášek umřít smíchy. Ještě že nás nechytli příslušníci...dva lidi na pokraji zhroucení ze smíchu, jeden pevně spící na přední sedačce, druhej nadávající na sedačce zadní v poloze ležmo, s botou na břichu... Po dojetí do domovské vsi nastává zjišťování, zda opilci mají vůbec u sebe klíče a pokud ano, kde chtějí přenocovat. Jestli doma, nebo v jistém typu "ubytovacího" zařízení. Vyhraje možnost "B" Opliec vzpouzející se se nechá tentokrát dostat z auta v pohodě, problém nastává jen u diskuze, je-li bota co má na břiše jeho nebo ne, po chvíli dojdeme k výsledku že opravdu je a míní si ji obout:-) Další zádrhel je díky zjištění, že se nemají čím přikrýt, a tudíž druhý odmítá vylézt z auta se slovy ať mu zavřeme dveře, že je mu zima a že to určitě odstůně. Půlopilec mě v této chvíli zrazuje a jako jedinej trošku schopnej mě opouští cestou směrem k domovu pěšmo. Nakonec se druzí dva dohodnou že se nechají odvézt k domovu. Jednoho vysadím vcelku bez problému, ovšem za předpokladu že u něj budu spát, takže nevím, jestli nakonec nenocoval přede dveřma když jsem ujela. Druhého jsem musela opět budit, odmítaná slovy ať zavřu, že je zima. Až úplné otevření očí způsobilo poznání, že se skutečně nachází doma a přesun z auta do postele. Fajná akcička:-) Dlouho jsem se tak nepobavila:-)
Archiv
Kalendář
<< |
únor / 2024 |
>> |
tedy
(SiskaD, 21. 6. 2009 13:15)