Bojím se lásky,
už nechci mít vrásky.
je to zkaženej svět,
láska je jen pár pitomejch vět.
Teď se něco blíží,
a mě to v srdci tíží,
je tam velká díra,
a ubývá mi síla.
Jednou bych chtěl najít štěstí,
a neposlouchat ty zlé zvěsti,
třeba už na mě někde čeká,
a že stále nejdu se vzteká.
Snad musí přijít ke mě sama,
nechovat se jak nějaká dáma,
musí to bejt živel, jet nadoraz,
a nešít na mě zas nějakej podraz.
Vím, sem asi trochu cvok,
ale chci zažít ten skok,
ten skok, tam, do prázdna, někam,
a já tu jak naivka čekám.