Tuaregové

Stíny písečných dun na rozsáhlé pustině se začínají prodlužovat. Je čas se připravit na spaní. Lidé oblaků neustále cestují za novými pastvinami, od pramene k prameni, s pohledem upřeným na nebe v naději, že Alláh bude laskavý a sešle jim pár životadárných kapek. Uplyne mnoho dlouhých dnů, než dorazí k dalšímu zdroji. Přišli od Ria Oro a přes La Seguiet El Hamra putují směrem ke Smaře. Kmen se utábořil a stany jsou pevně uvázané, aby odolaly písečným bouřím, v tomto období velmi častým. Stádo velbloudů se s chutí pustilo do okusování nedalekých keřů. Muži jim pečlivě svázali přední nohy, aby se nerozutekli příliš daleko. Několik koz ohlodává čerstvé výhonky trávy, které vyrašily po posledním dešti. Ženy vaří večeři a děti sbírají suché větve na oheň. Voda v otlučené konvici začíná zpívat. Ali připravuje čaj.

Přichází Nour, jeho vnuk. Nour si rád chodí přisednout ke starému muži. Po jídle, než je noční chlad zažene do stanu, Ali často vypráví dějiny svého lidu : národa Tuaregů, modrých lidí pouště na cestě za pohostinnými oázami, přes oceány písku, na útěku před východním větrem. Dnes večer by si Nour chtěl poslechnout nějaký příběh. Den byl dlouhý a těžký, slunce žhavé, zrnka písku šlehaly do tváří, velbloudi brumlali a kýchali, unavené děti plakaly. Když dorazili ke studni, uhasili chladnou vodou z hlubin země žízeň. S příchodem noci se vítr utišil. Teď povečeří placky a datle a napijí se zkyslého mléka. Děti a ženy si půjdou odpočinout do červenohnědých stanů, muži vykouří několik cigaret pod hvězdným nebem a  ... Nourovo přání bude vyslyšeno : Ali má pro něj historku.

Začíná potichu, zastřeným hlasem : "Kdo je moudřejší, myška nebo velbloud?" Nour ví, že nesmí dědečka přerušovat, otázka není určená jemu.

Myš je chytrá, proklouzne mezi rukama, vetře se do stanu, okusuje sýr, chléb a dokonce i šatstvo. Nastraženým léčkám uniká. Člověk se rozčiluje, nadává a někdy i zařve, když se mu ta potvůrka drze směje do očí. Ale přesto na ni pohlíží s jistou něžností, baví se její mazaností, oceňuje její šikovnost a nakonec jí ty lumpárny odpouští.

Velbloud nebo dromedár vzbuzuje respekt a uznání svou výškou a vytrvalostí. Člověka poslouchá, nosí jeho zboží a dokáže kráčet pouští celé hodiny bez jídla a pití. Je silný a rozvážný, ale nikdy by se o něm neřeklo, že je chytrý nebo dokonce mazaný! Jenže ...

Jednoho dne se myška snažila prchnout před člověkem a vyskočila na velblouda. Po vzoru jeho pána mlaskla jazykem a švihla ho bičem, aby se zvedl a vyrazil. Velbloud neřekl ani slovo a dal do pohybu. Myška, pyšná na svou moc, hrdě poskakovala na hoře chlupů.

Když přišli ke břehu malého potůčku, velbloud myšku požádal, aby sesedla, šla před ním a vedla ho.

- Myško, má paní, ukaž mi, kudy mám jít. Umím jen nosit náklad. Ty znáš cestu.

- Když já ... v tomhle potoce... já se utopím!

Velbloud nato řekl : ' Úplně sám jsem to nikdy nedělal. Ale kvůli tobě to dnes zkusím.' Namočil si nohy a pak prohlásil, že voda není hluboká, že mu nedosahuje ani ke kolenům.

- Ano, řekla myška, ale to, co je pro tebe malé, je pro mě hora a blecha, co tě štípe, je pro mě obrovský slon. Co ti připadá jako legrační potůček, je pro myš rozbouřený oceán. Nemůžu tě vést.

- Tak odlož svou pýchu, slez dolů a raději přemýšlej, jak se zachráníš před člověkem, který tě honí a který zrovna přichází.

- Odpusť mi, řekla myška, na kolenou tě snažně prosím, přenes mě přes potok. Poběžím přes hory a duny a budu pět ódy na tvou počest a všude říkat, že velbloud je ze všech zvířat nejchytřejší.

"No, dodal Ali, a teď se podívej na hvězdy, jak jsou už daleko na své noční dráze. Je čas jít spát. Zítra nás čeká douhá cesta!"

.....................................................................................

Zdroj : Nicole raconte