Tuaregové

Tři jídla denně
Tuaregové jedí za normálních okolností třikrát denně: ráno, v poledne a večer. Ráno se snídá hned po probuzení, což bývá mezi 5. a 6. hodinou, a to čaj a mléko, případně řídkou kaši z mouky a mléka. Oběd i večeře je vařené jídlo, jehož základem bývají těstoviny, rýže či tagella (tadjella) neboli tuarežský chléb pečený v písku. Oběd se podává mezi 12. a 13. hodinou a večeře až kolem 8. hodiny večer, kdy už je tma.

Vaření cestou v poušti (zde pomocí "papiňáku").

Příprava jídla
Jídlo není kde skladovat a v horku se brzy kazí, proto se pokaždé vaří čerstvé. Příprava jídla trvá často dlouho, většinou tři hodiny i více. Vaření je v rodině záležitostí žen, ale i muži umějí vařit a v případě potřeby bez jakýchkoli komplexů ženě pomůžou nebo ji dokonce zastoupí. Schopnost uvařit jídlo je pro muže životně důležitá, protože jsou často mimo domov ve volné poušti (cesty za obchodem, za novými pastvinami, navštívit příbuzné atd.), zcela odkázáni na své vlastní schopnosti. Vaření cestou v poušti je mužskou záležitostí, i když jsou přítomny ženy.

Vaření cestou v poušti je mužskou záležitostí.

Pro dlouhodobější skladování masa, zvláště na cesty, se používá maso sušené. Je třeba ho vhodně nakrájet a pak se suší nasolené ve stínu, ve větvích stromů.

Sušené maso.

Kuchyň a nádobí
"Kuchyň" se sestává z ohniště umístěného několik metrů od stanu, u větších kamenů, které poskytují závětří.

Ohniště - kuchyň.

Ohniště tvoří tradičně tři kameny, na něž se staví kovový hrnec.

Hrnec na třech kamenech.

Místo toho mnohé rodiny používají také kovové stojany, na něž se postaví hrnec a dřevo se klade pod něj.

Stojan na hrnec.

Dřéve se používalo převážně převážně dřevěné nádobí (misky, mísy, naběračky, lžíce, hmoždíře). Pouze hrnce a nože byly kovové. Dnes převažuje kovové nádobí.

Dřevěný hmoždíř na tlučení prosa a drcení koření, datlí apod. V pozadí kovový hrnec a stojan.

Starodávná dřevěná naběračka.

Kočovníci vlastní pouze nejnutnější nádobí, aby bylo stěhování snazší. Rodiny tábořící nastálo v okolí vesnic či přímo ve městech a vesnicích mívají nádobí více a různorodější (různé typy hrnců, pánve, síta, tácy, konvice atd.). V domech se vaří buď na ohni, na dřevěném uhlí, pomocí kovových stojanů, které jsou umístěny na dvorku, nebo ve skutečné kuchyni na vařiči na propan-butan.

Kuchyň na kraji města. Kovové nádobí, plastový lavor na mytí nádobí a kanystr s vodou, vpravo stojan s hrnci na kuskus.

"Stolování"
Tuaregové jedí společně z jedné mísy. V případě návštěvy jedí muži a ženy zvlášť, malé děti a dívky s ženami, chlapci s muži. Jde o tradici, podle níž by cizí muži mohli uvést ženy a dívky svou přítomností do rozpaků. Pravdou je, že tento způsob jídla navozuje mezi lidmi, kteří takto společně jedí z jedné mísy, pocit důvěrnosti až intimity. Tuaregové se rádi a často vzájemně navštěvují, a tak se někdy stává, že je v době jídla přítomno i dvacet lidí. Pak se jídlo podává ve více mísách, podle skupinek, jak se momentálně utvořily.

Mísa s obědem (tagella s omáčkou a kozím masem) pro tři osoby.

Jídlo se podává ve velkých kovových mísách, které se kladou přímo do písku nebo se podkládají látkou, která zachytí případné drobky, kosti či jiný odpad. Tradičně Tuaregové používají lžíce. Někteří jedí rukama, a to v případě, kdy opravdu dostatek lžic nemají, anebo pod vlivem zvyklostí sousedů (v jižních oblastech). Při jídle se samozřejmě sedí na zemi, většinou na koberečku nebo na dece.

Na závěr se jídlo zapije vodou z hrnku, který koluje mezi spolustolovníky (nakažlivé nemoci se v poušti vyskytují zřídka), někdy i mlékem.

Mezi těmito hlavními jídly dostávají někdy menší děti svačinku v podobě kousku chleba s omáčkou, hrnek s mlékem nebo datle.