Římské právo pro olomoucké studenty

Je mi líto, kolego, ale obligační vztahy jsou složitější. To co popisujete vy (s nejlepšími jablky v košíku) se řeší podle obecných zásad: nejlepší dlužníkova jablka lze určit odborným posudkem (je to objektivizovatelný požadavek) a velikost košů na jablka je také něco jiného než nůše. Ovšem typově (a tedy i objemově) se koše na jablka lišit mohou a pak se zásada o ambiguitas aplikovat dá.

Ad 1x za týden - myslel jsem to ze srandy, ale taky trochu vážně... :-) Dokážu si představit jak se kluci takto "dvojsmyslně" dohodnou a následně se jeden divil kde je jeho sentence...

Ad jablka - aplikovatelnost A. vidím právě v tom, že se věřitel nemohl domáhat lepšího plnění než sám dlužník jako nejlepší nabídne. Co je nejlepší po dlužníka nemusí být nejlepší pro věřitele. Stejně tak nepřesně a nejednoznačně bylo stipulováno množství. Věřitel vidí košík jako koš na seno dlužník jako košíček pro karkulku...

Jinak jsem význam A. nepochopil... :-(

Ad. jednou za týden... jako sranda je to dobré ;) Ad košík s jablky: zde jde o objektivně určitelné plnění, protože o tom, co jsou nejlepší dlužníkova jablka, lze rozhodnout i znaleckým posouzením. Pokud by bylo sjednáno "to nejlepší, co máš", tam už by se naše zásada uplatnit mohla.

Budoucí věřitel si dává stipulovat: "Dáš mi plný košík těch nejlepších jablek jaké máš?". Responsio budoucího dlužníka (promissor) zní "ano, dám Ti košík těch nějlepších jablek jaké mám". Plnění však není zcela určité a tak je na dlužníkovi jakou "nejlepší" odrůdu jablek vybere a do jakého košíku (co do velikosti) jablka připraví...

... co do opakování plnění. Věřitel je aktivní a proto by rád sentence jednou týdně, tj. ideálně jednou za sedm dní, 52x do roka, až do skonání. Dlužník to však myslel trochu jinak - udělám to, ale jen jednou a za týden, tj. 1x celkem. Věřitel si četnost plnění vyložil tak, že mít sentence každý týden bude dost výhodné pro všechny, ale dlužník to myslel trochu skromněji...

Mohl byste prosím rozvést svou myšlenku? Zatím nerozumím, jak odlišně by se dal vyložit ten slib a co je na něm nejednoznačného... děkuji.

Budoucí věřitel si dává stipulovat: "Zveřejníš jednou za týden sentence, abych nad tím mohl přemýšlet?". Responsio budoucího dlužníka (promissor) zní "ano, jednou za týden zveřejním sentence, abys nad tím mohl přemýšlet". Každý to však myslí trochu jinak co do opakování plnění...

Nápad je to dobrý, ale asi by to nebylo k tíži věřitele, protože úroková sazba byla povolena jen do určité výše a když si dáte 6 procent, tak je jasné, že je to per annum (p. a.), nikoli měsíčně.

Např. Pokud by ve smlouvě u úroků z prodlení nebylo určeno, zda jde o úrok z prodlení za den, měsíc, rok?

První dvě části v podstatě odpovídáte správně, ale třetí bod, co je "k tíži věřitele", neznamená jen zhoršení procesního postavení věřitele, ale vůbec jakýkoli výklad smlouvy. Mohli bychom udělat totiž i opačný závěr: je-li nějaká nejasnost ve smlouvě, pak jejím výkladem nesmí být zhoršena pozice dlužníka. To je také hlavní poselství této sentence.
Zkusil by někdo vymyslet příklad?

1. Ambiguitas je dvojznačnost, pochybonost v podmínkách plnění ze stipulace.
2. Stipulár je věřitel.
3. Obrat "k tíži věřitele" si vykládám tak, že pokud je jakákoliv nejasnost v podmínkách plnění, vyplývající ze stipulace má věřitel stížené podmínky pro dokazování plnění, tedy by mělo proběhnou řádné soudní jednání.