Jan
Jinak držím palce, je to zajímavé.
Kdyby zůstalo pouze u zmlácení studentů 17. listopadu 1989, režim by nepadl a žádná revoluce by se nekonala. Kdyby disidenti v čele s Václavem Havlem mluvili z balkonu do prázdného náměstí, byli by k smíchu a rovněž by se nic nezměnilo. Na kom záleželo, to byli právě lidé v davu na náměstích. Tito cinkali klíčema v naději, že se dočkají lepších časů. Byla to jejich revoluce. A ta jim byla ukradena těmi, kteří se vydávali za mluvčí jejich zájmů, a jakmile byli zvoleni do mocenských pozic, postarali se pouze o své zájmy.
Dostalo se těmto oklamaným lidem skutečně takové vlády, jakou si zasloužili? Anebo jiné, protože byli prostě podvedeni? Tvrdíme-li, že si občané mohou svobodně volit své zástupce a potom konstatujeme, že si zvolili lidi nekompetentní, pak se musíme ptát: Kde jsou kompetentní lidé, které si měli zvolit? Jak to, že nejsou na kandidátkách politických stran? Z uvedeného je zřejmé, že pokud vůbec existují kompetentní lidé, pak se na kandidátky politických stran prostě nedostanou! Nemáme tím názorně ukázáno, jaké je vlastně poslání politických stran? Takže se na nás nezlobte, když se na tyto politické strany neobrátíme.
Raději se obracíme přímo na oklamané občany, aby napříště věděli, co si mají zvolit (sociální trojčlennost).
Píšete, že překupník musí mít jen zákonný podíl na zhodnocení prodaného zboží. Jak chcete zjistit, za kolik překupník – distributor prodává výrobky někde jinde (stovky či tisíce km daleko)? To byste museli změnit zákony – aby byl prodejce povinen předložit např. svoje účetnictví svému dodavateli, výrobci? Ale to je přece jeho šikovnost, proč mu chcete brát to, že je šikovný a umí dobře prodávat?
Naši politici hovoří o tom, že se během pár let ceny elektřiny u nás zněkolikanásobí! Je toto normální?
ČEZ má letos mít kolem 35 miliard zisku ročně a stále zdražují! Měla by sociální trojčlennost nějaké řešení na zdražování elektřiny nebo energie obecně? Cena energie na trhu s energií je určování globálními trendy a nelze se asi postavit mimo celosvětové zdražování proudu.
stárnoucí peníze (Jan, 05. 11. 2007 14:36)
Máte pravdu v tom, že zcela jinak běží např. ekonomická sféra a jinak politická. Politika-politikové mají chránit občany, mají dělat zákony pro ně, aby si všichni občané byli rovni. Jenže ekonomika svými tlaky způsobuje - že někteří (podnikatelé) jsou si rovnější než ostatní občané. Ekonomika-podnikatelé chtějí neomezený růst, největší zisky a tak si bohaté a mocné firmy a lobistické skupiny kupují politiky. Aby zákonně mohli vydělávat ještě více. Ač je to třeba ve skutečnosti již okrádání! (Např. - ČEZ má monopol, letos má mít 35 miliard zisku, ale antimonopolní úřad proti tomu neudělá nic.)
Existují tady aféry, kdy se ukazuje prorůstání zločinu do politiky. Kdy nejvyšší politikové prostě jsou pod tlakem ekonomických dravců a lobistů. V novinách se otevřeně píše o spojení mafiánů s politikou.
Prostě moc peněz je obrovská. V tunelech kolem kuponové privatizace, kolem lehkých topných olejů, zmizely prý asi 3-4 biliony Kč. Ukradené miliardy a miliardy jsou tedy v něčích soukromých kapsách.
Ti tuneláři, petrolejoví obchodníci nezmizeli, ale dál již jako "slušní podnikatelé" někde jsou, řídí dál své obchodní transakce, jako burziáni řídí své burzovní spekulace, jako šéfové správních rad bank, obch. řetězců, ČEZů, Madet, plynáren aj. superfirem tahají za nitky politické loutkohry a např. bezdůvodně zdražují... ti mají faktickou moc. Ne politikové.
Jak chcete tuto démonickou moc peněz zlomit? Má trojčlennost nějaký lék?
(Nebo kdo má moc? To je ta tzv. elita? Elita = směska z podnikatelů a politiků?)
Na webu trojclennost.info se píše o stárnoucích penězích. Peníze mají snad mít omezenou životnost? Jak tomu mám rozumět? Třeba ten, kdo má dnes miliardu, tak za rok či za dva nebude mít nic? Ale jak k tomu potom přijdou obyčejní lidé, kteří se na své peníze nadřou, aby jim nějak potom peníze padly?
Peníze dělají zase jen peníze, bída dělá bídu. Chudák bude vždy chudákem. Boháč bude vždy boháčem. To mi říkali už moji rodiče. Může snad TSO na tomto něco změnit?
Děkuji.
Odpověď Jan: stárnoucí peníze (nespokojení, 10. 11. 2007 21:27)
To všechno negativní, co tu uvádíte, je pravda. Nemůže za to však samotná ekonomika (zákony ekonomie), ale zvrhlí ekonomové, kteří se snaží veřejnému mínění vsugerovat falešné zákony tzv. volného trhu (zákon silnějšího, zákon džungle). Správná ekonomie se řídí zákonem vyrovnávání poptávky nabídkou, nikoli zákonem ziskuchtivosti. Ziskuchtivost vede ke zneužívání poptávky nabídkou, k vydírání poptávky (spotřebitelů) nepřiměřenými (ziskuchtivými) cenami.
Pravíte-li, že politikové mají chránit občany, že mají dělat zákony pro ně (tak, aby si byli občané rovni), pak si v prvé řadě musíte dávat pozor na to, aby jejich zákony nijaké vydírání neumožňovaly. Jinak veškeré zákonné proklamace rovnosti jsou jen pouhým plácáním do vody. Jak zabránit vydírání tzv. volným trhem řeší pouze a jen vyloučení zžp z volného trhu!
Pokud toto zákonodárství neřeší, potud se ničím neliší od organizovaného zločinu. Jaký div, že jedno prorůstá do druhého. Mimochodem se mnohdy tzv. mafie dokáže o své příslušníky ekonomicky postarat lépe, než vláda o své občany.
TSO by problém vydírání spotřebitele volným trhem (volnou tvorbou ceny) nevyřešil, kdyby zžp neoddělil od ostatního zboží. Pokud tak učiní, je po problému. Mohlo by se zdát, že oddělí-li zžp současné vlády, nebude trojčlennosti zapotřebí. Vtip je v tom, že žádný jiný sociální organismus než právě jen trojčlenný nic takového učinit nemůže, neboť tzv. zástupci lidu v současných mocenských strukturách jsou buď plně poslušni ekonomických dravců, nebo jejich kariéra skončí nějakým skandálem (ne-li hůř). Od nepaměti platilo, že vlivné funkce nemají být svěřovány lidem, které pro jejich bezúhonnost nelze vydírat.
Otázka peněz je tou nejjednodušší otázkou, na jejímž zkomplikování a znepřehlednění pracují celosvětově tzv. nejlepší mozky za nejlepší odměny. Výsledné dezinformace se pak stávají předmětem vysoce prestižního akademického učení v oboru ekonomie. Kdo jednou do tohoto oboru zabloudí akademickou cestou, ten se již z bludného kruhu nevymotá.
Reálně nejsou peníze ničím jiným než poukázkami na zboží. Tzn., že ve zdravé ekonomice nesmí být nikdy víc ani míň peněz než zboží. Víc peněz způsobuje inflaci, která okrádá držitele těchto poukázek na zboží, především spotřebitele (poptávku). Míň peněz má za následek neprodejnost zboží, tzn. krachování výrobců, tedy stagnaci ekonomiky známou pod názvem hospodářská krize (ničení nabídky). Poslední tzv. světová hospodářská krize (ve dvacátých letech 20. století) měla např. pro americké zemědělce tytéž důsledky, jako pro ruské zemědělce v téže době probíhající bolševický teror (fyzická likvidace tzv. kulaků). Pokud totiž pro nedostatek peněz nemůže dostat výrobce zaplaceno, má to pro něj tentýž následek, jako pro ruského „kulaka“, kterého o jeho produkci bolševik oloupil.
Musíme se tedy ptát: Jak se může stát, že je méně poukázek na zboží, než vyrobeného zboží? Je snad tisknutí peněz obtížnější než vyrábění zboží? Není! Jinak by se přece nemohl stát opak tohoto nedostatku peněz, v podobě nadbytku peněz v oběhu a nedostatku zboží (inflace).
Z věci je zřejmé, že uhlídat zdravou ekonomiku znamená uhlídat rovnováhu mezi množstvím peněz (poukázek na zboží) v oběhu a množstvím vyrobeného zboží. Vyloučíme-li možnost zlomyslně umělého vyvolávání obou extrémně nezdravých ekonomických poměrů (přebytek nebo nedostatek peněz), zbývá přizpůsobit vlastnosti poukázek na zboží vlastnostem zboží. Víme, že zboží podléhá časem zkáze (opotřebení, eroze atp.), takže ho nelze beze ztrát hromadit. Naproti tomu lze peníze hromadit nejen beze ztrát, ale dokonce se ziskem. Odtud zavádějící rčení, že „peníze dělají peníze“. Nyní si představme, že někdo po léta hromadí peníze doma ve slamníku, a jim odpovídající zboží se nekoupeno hromadí ve skladu, kde podléhá zvolna zkáze (např. neprodaný chleba zplesniví). Po letech se střadatel stane miliardářem, vytáhne své peníze ze slamníku a dá je do běhu jako poukázky na zboží, které už dávno zaniklo a tedy na trhu chybí (střadatel jako by přebytečné peníze vytisknul!). Tím vyvolá nezdravou inflaci. Ba, může být ještě hůř, pokud střadatel dá tyto přebytečné peníze do běhu tak, že vykoupí veškerý chleba na trhu. Nevyvolá tím snad hladomor, jako svého času bolševik násilím v Rusku? Takovým extrémům lze zabránit pouze tím, že necháme peníze podléhat téže zkáze (znehodnocování) jako zboží. Odtud idea „stárnoucích peněz“. Nemá-li smysl naříkat nad stárnoucím zbožím, tím méně má smysl naříkat nad stárnutím poukázek na stárnoucí zboží! Také můžeme nesmyslně naříkat nad stárnutím našeho těla. Všechno v přírodě stárne. Nestárnoucí poukázky na stárnoucí přírodu vedou pouze k sociálním katastrofám. Jako se příroda brání stárnutí obnovováním, tak se ekonomika brání stárnutí zboží obnovováním jeho výroby. Tomu musí odpovídat také stárnutí a obnovování peněz! Nechť nikdo nepracuje kvůli hromadění peněz, ale pouze kvůli zabezpečení svých potřeb, které neuspokojí penězi, ale pouze zbožím. Přirozeně, že stárnoucí peníze nevyhovují dravcům, v jejichž rukou nahromaděné peníze jsou účinným nástrojem jejich moci, jímž mohou libovolně vyvolávat sociální katastrofy neméně účinně, než organizovaným násilím (válečnou mašinérií atp.).
TSO může těmto excesům zabránit přijetím stárnoucích peněz a hlídáním rovnováhy mezi zbožím a poukázkami na ně. Současné vlády nic takového neučiní (z týchž důvodů jako v případě zžp).
Demokracie, svoboda a sociální jistoty (Jan, 18. 11. 2007 17:41)
Ano, když se základní životní potřeby stanou součástí volného trhu, potom jsou občané vydíráni tím, že prodejci a výrobci nemístně zdraží jídlo, energie, nájmy, zpoplatní i základní zdravotní péči, jako nyní...
Prý 50% lidí s nostalgií vzpomíná na předchozí režim, tzv. socialismus. Ale ti lidé přeci snad neuvažují!
Jestli o tom správně přemýšlím, tak (jak to máte i v Programovém prohlášení OF) za socialismu sice byly sociální jistoty, ale sociální nesvoboda! Ti dnešní lidé snad neuvažují! To, o čem píšete, není to vlastně ta třetí cesta, jak ji chtěl Dubček a jiní za pražského jara roku 1968? A nyní píšete, že demokracie je vláda obcí! To je zajímavé. To je opravdu zcela odlišná definice demokracie, než se říká. Zajímalo mne potom, jak si představujete svobodu. Jak tedy definujete potom tu sociální svobodu, zmiňujete i individuální? To je snad něco jiného? Jsou různé definice svobody, z hlediska psychologie, sociologie, z hlediska filosofického, národnostního atp. O jaké svobodě tedy hovoříte, co by měla zabezpečit? Asi lidskou důstojnost? Děkuji.
Odpověď Janovi:
Co je to vlastně svoboda? Protože tuto otázku klade Jan, začneme citátem z Janova evangelia:
„Setrváte-li v mém Slovu (v Logu), mými pravými učedníky budete.
Pak poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí!“ (Jan: 8, 30-32)
Svoboda je totiž dvojí:
A/ vnitřní svoboda = svobodomyslnost = individuální schopnost svobody
B/ vnější svoboda = volnost = možnost sociální svobody
Protože vnější svoboda (B) není možná, bez vnitřní svobody (A), je TSO možností vnější svobody (B) jen pro dostatečný počet jednotlivců, kteří si osvojili vnitřní schopnost svobody (A).
Začněme tedy pátráním po vnitřní svobodě (A):
Tak jako se nelze ve tmě volně pohybovat, neboť neustále narážíme na nějaké překážky, tak nemůžeme být sociálně svobodní, dokud neodhalíme příčiny sociálních konfliktů. A jako si můžeme ve tmě na své okolí posvítit, tak si můžeme (ve svém nitru) objasnit (vysvětlit) sociální zákonitosti a tím osvojit vnitřní schopnost sociálním kolizím předcházet nebo je následně účinně řešit. Sociální kolize jsou vlastně námi pozorované (přirozeně vnímané) podněty vnějšího světa (jedny z mnoha objektivních podnětů). Naše subjektivní reakce na objektivní podněty ovšem mohou být různé:
a/ bezprostřední (neinteligentní) = přirozeně usuzujeme (soudíme) o přirozeně pozorovaném (vnímaném) objektu
b/ inteligentní (prostředkované) = mezi přirozený vjem a úsudek vložíme umělé uvažování (logické myšlení)
„Setrváte-li v mém Slovu (v Logu), mými pravými učedníky budete.“
Jinými slovy, pravá svobodomyslnost (A) nesoudí jen na základě objektivního pozorování (tzv. „prvního dojmu“), ale na základě logického uvažování o pozorovaném (tzv. „druhého dojmu“), v duchu Aristotelovy zásady:
„Zjevným, dokazujeme skryté!“ (vnímanými sociálními kolizemi dokazujeme skryté sociální zákonitosti, jež se v kolizích projevují).
Tak jako lze nejasné (temné) objasnit (vysvětlit), tak lze také jasné (světlé) zatemnit (srovnej tzv. „zatmění Slunce“ Měsícem). Odtud např. tzv. „vědecké“ IQ testy, které za inteligenci vydávají pouhou „chytrost“ („chytro“ = slovensky rychle, bystře). Chytrost je schopnost poučení, schopnost pohotového (duchapřítomného) využití zkušeností (bez uvažování o nich), ať už vlastních (nabytých pozorováním) nebo cizích (nabytých sdělením, učením atp.). Chytrost tedy není schopností inteligence, ale vyšší schopností ne-inteligence.
Ne-inteligence je tedy dvojí:
a/ prosto-duchá = nepoučitelný úsudek na základě pouhého vnímání = těžkopádnost (tupost)
b/ ducha-přítomná = poučitelný úsudek na základě zkušenosti o vnímaném = chytrost (pohotovost)
Aby se neinteligence mohla vyvíjet k inteligenci, musí být nejdříve z nepoučitelné prostoduchosti (a) „probuzena“ (proměněna) v chytrost (b). Jako nás z tvrdého spánku probudí jen reakce na nepříjemné řinčení budíku, tak je „probouzení“ prostoduchosti možné jen reakcí na šok (agresi, ublížení atp.). Probouzet chytrost lze doslova v masovém měřítku, např. v podobě tzv. „národního probuzení“ (po předchozím „národním útlaku“).
Probuzená chytrost sice ještě není inteligencí, může se však učit umění logicky myslet. Ač je vývoj od chytrosti k inteligenci možný pouze individuálně (vnitřně), výuka logického myšlení (předkládání logických hlavolamů a jejich řešení) může probíhat kolektivně (ve školách). Tím je chytrost snadno svedena k dvojí iluzi:
a/ myslet lze kolektivně (např. v duchu: „Přece si to všichni nevymysleli!“)
b/ logické myšlení je něco samostatného (např. emancipace „abstraktní matematiky“ od konkrétní reality)
Odtud dekadentní vývoj chytrosti ke „vzdoro-inteligenci“ (zchytralosti, vychytralosti):
„Nejzchytralejší ze všech živočichů polních, ...byl had.“ (1. Mojžíš: 3, 1)
Rekapitulace:
1/ ne-inteligence = usuzování na základě objektivního pozorování = tupost
2/ ne-inteligence = usuzování na základě zkušenosti a učení logickému myšlení = chytrost
3/ inteligence = usuzování na základě logického uvažování o vnímaném předmětu (objektivním i subjektivním)
4/ vzdoro-inteligence = usuzování na základě logického uvažování (bez ohledu na objektivně pozorované)
Z věci je zřejmé, že k vnitřní svobodě může skrze poznání pravdy (bezkolizní orientaci v logicky vysvětleném vnějším a vnitřním světě), dospět pouze inteligence: „...poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí!“
Jenže: Nevzdělaný svět dnes ovládá ne-inteligence (tupost a chytrost), zatímco vzdělaný svět ovládá akademická vzdoro-inteligence (zchytralost, vychytralost)...
Pokračujme nyní pátráním po vnější svobodě (B):
Protože v minulých ani současných sociálních systémech (ne-inteligentních, či vzdoro-inteligentních) není sociální svoboda možná, musí inteligence pokročit od poznání pravdy (vnitřní schopnosti svobody), ke schopnosti tvořivě tohoto poznání využít za účelem realizace vnější svobody:
3/ inteligence = usuzování na základě logického uvažování o vnímaném předmětu (objektivním i subjektivním)
5/ moudrost = účelně tvořivé vynesení poznání pravdy (inteligence) z nitra ven
Roku 1719 vyšel poprvé dnes již všeobecně známý román Daniela Defoe „Robinson Crusoe“. Nuže, předpokládejme, že Robinson dosáhl inteligence, a protože byl na svém rajském ostrově sám, nebyl tu vystaven nijakým sociálním kolizím. Byl proto sociálně svobodný?
Problém je v tom, že o samotě lze prožít jen individuální (vnitřní) svobodu, nikoli svobodu sociální (vnější, mezilidskou). Proto Robinsonova svobodomyslnost neustále vyhlížela loď, která by ho z rajského ostrova vysvobodila. Robinson toužil po návratu do civilizace, přestože tenkrát (jako i dnes) sociální svobodu neumožňovala buď vůbec, nebo jen ve velmi omezené míře. Aniž bychom museli konkretizovat sociální vztahy, panující v tehdejší Anglii, kam se Robinson nakonec přece jen vrátil, můžeme obecně říci: Žádný vztah není svobodný! I otrokář může být otrokářem jen v závislosti na (ve vztahu k) otroku. Ne náhodou o nevdaných a neženatých mluvíme jako o „svobodných“. Již samotný pojem „navázání vztahu“ naznačuje nesvobodné „připoutání“. Proto sociální svobodu nelze uzákonit, neboť vázána (vztahem) k zákonu, nemůže být vpravdě svobodná (zákonné svobody se musíme domáhat na výkonné moci, takže nezávisí na nás, ale na jiných). Čím víc sociální svobodu uzákoňujeme, tím víc ji omezujeme (spoutáváme vnějšími předpisy)! Zkrátka, žádný vztah, osobní (bratrský, rovnoprávný, nerovnoprávný aj.) ani neosobní (zákon, smlouva aj.) není svobodný.
Je-li však navázání vztahu aktem nesvobody (dobrovolným nebo vnuceným), pak je rozvázání vztahu naopak aktem svobody (negací nesvobody), neboť svoboda je relativním opakem nesvobody. Proto lze možnost sociální svobody (TSO) založit jen na možnosti negace vztahu (osobního, či neosobního), ať už preventivním odmítnutím (negace nenavázaného vztahu) nebo následným zrušením (negace navázaného vztahu). Proto TSO stojí a padá s právem veta (jež je základním kamenem TSO) plnoprávného občana v samosprávné obci. Toto právo musí být nadřazeno veškerým vztahům (zákonům a smlouvám)...
A protože je svoboda relativním protikladem nesvobody, může existovat jen současně vedle nesvobody. Proto každé právo relativně souvisí s nějakou povinností, proto i s právem veta souvisí povinnost neomezovat svojí občanskou svobodou svobodu jiného občana (nikoli jiného člověka), proto s právem veta souvisí povinnost nahradit případnou škodu (způsobenou vetem). Jen tak lze naplnit (prožít) sociální svobodu, neboť jinak sociální svoboda není možná!...
Třetí cesta (Jan, 01. 12. 2007 17:16)
Přemýšlím: Má tzv. "třetí cesta", která se začala hlásat za "pražského jara 1968", něco společného se sociální trojčlenností? V čem se případně liší tzv. "třetí cesta" a TSO? Název sám dává tušit, že tam asi jde o něco podobného, nebo ne?
Děkuji
Odpověď Janovi (Třetí cesta):
Pražské jaro 1968 byla událost po všech stránkách pozoruhodná. Na rozdíl od listopadu 1989 postrádala nenávist vůči právě vládnoucímu režimu. Zcela neznámí lidé si na ulicích projevovali náklonnost, skoro by se dalo říci, že tehdejší Československo ovanul duch lásky, kterou jakoby zosobňoval dokonce nejvyšší představitel režimu, pokládaný kvůli tomu dnešními intelektuály téměř za „prostoduchého“. Zapomíná se, že tzv. Pražské jaro bylo nastartováno bouřemi pražských studentů, razících heslo: „Chceme světlo!“ (na kolejích jim byl často vypínán el. proud). Tyto události pak už nikdo nevnímá v souvislosti s předchozí vlnou bouří a násilí pařížských studentů, zhruba v duchu: „Přestaňte nám lhát!“
V průběhu Pražského jara se mj. ve sdělovacích prostředcích začala objevovat idea „třetí cesty“. Na rozdíl od Steinerovy ideje TSO, představující především horní trojnost (politika, kultura, ekonomie), hlásala „třetí cesta“: „politickou rovnost, svobodu v kultuře a podílnictví (družstevnictví) v ekonomice“. Tzn., že „třetí cesta“ neodpovídala ani Steinerově horní trojnosti, ani naší dolní trojnosti (obec, rodina, živnost), ale vězela jaksi někde uprostřed, na půl cesty shora dolů. Zda a nakolik byla tato „třetí cesta“ inspirována Rudolfem Steinerem se nedá odhadnout, neboť k ideji Rudolfa Steinera se tehdy nikdo nepřihlásil a nikdo tehdy „třetí cestu“ se Steinerovou TSO nesrovnával. Ani tehdejší anthroposofická společnost, která byla komunistickým režimem zakázána, se tehdy veřejně neozvala, takže Rudolf Steiner zůstal nadále veřejnosti neznámý...
-zmp-
Zdravotní reforma (Jan, 21. 12. 2007 20:28)
Nechápu, proč se mají platit poplatky u lékaře, když si všichni platíme zdravotní pojištění!
Ale poplatky prý nedostanou lékaři. Pojišťovny jim budou platit o ty vybrané částky míň, takže nevydělají lékaři, ani zdravotnictví, ale pojišťovny... je to jiný (sprostší) způsob jak platit lékaře, kterému se bůhvíproč říká reforma... Lékaři tedy na poplatcích nevydělají, protože dostanou méně peněz od pojišťoven.
Pacient zaplatí pojištění a nově poplatky (prodělá), lékař dostane poplatky a dostane nižší platby (zůstane na svém a bude mít víc práce), pojišťovny vyberou stejné pojistné a budou platit míň doktorům (vydělají).
Nezastávám se ani lékařů, „nepodceňuji“ je. Lékař doktor si nyní v průměru nakrade výplatu-mzdu 180 000 korun měsíčně, a to nemluvím o pronájmech ordinací, tam si prohazovačkou stahují další prachy.
Např. určití odborní lékaři si naplánují své výjezdní zasedání do luxusního přímořského letoviska. Cestu, ubytování i odborný program platí farmaceutické firmy, které mají zájem, aby předepisovali jejich léky. Podobně je tomu s firmami, které propagují hormonální antikoncepci u žen! Ta potom po letech braní prokazatelně způsobuje rakovinu a neplodnost mnoha dívek a žen, mnohé mají trvale zničené zdraví!
Malý kviz pro čtenáře OF a fandy Lulínka: jak reforma zdravotnictví pomůže zdravotnickému systému?!? Jeho doporučení, aby lidé sportovali, nekouřili, nepili atp., jsou zcela mimo např. ohledně dětí a důchodců! Většina důchodců nejsou ani primitivní lidé, ani nepijí, ani nekouří. Jsou pouze staří a nemocní a pobírají ne svojí vinou malé důchody. Nechce nám tím Lulinek říci, že za kapitalismu každý, kdo je nemocný, slabý atd., ten musí chcípnout, že to je zákon kapitalismu?
Nechápu třeba to, že první tři dny nemoci nedostanou lidé na nemocenské ani korunu! To je přece absolutní volovina. Jestli nemocní lidé budou místo toho nemoci přecházet, pak to celkově vyjde na ještě vyšší peníze! O to více léků si pak budou muset kupovat. A lidé si tak budou ničit zdraví!... Ale vlastně - aha, - je to v zájmu těch farmaceutických firem…hmmm… ty vydělají tím více, čím více budou lidé nemocní! A stát tedy tímto legislativním opatřením jde na ruku těmto farmaceutickým lobby! Tak to je zrůdnost!
Dodávám, že na reformě prý vydělají také lékárníci miliony. Ale o těch se nepíše. A přitom prodávají všechno i to, o čem vědí, že nepomáhá a dokonce i škodí, ale provize si berou rádi.
A ještě: Nevolím ani levici ani pravici, protože to jsou nesmysly.
Jak by měli mít v TSO např. důchodci zajištěno zdravotnictví? Měl by si každý platit nějaké důchodové či zdravotní připojištění? Kupní síla důchodů klesá. Obecně důchodci mají do kapsy stále hlouběji. Ještě kdyby si měli platit pobyt v nemocnici, potom byt, který během pobytu v nemocnici neobývali, jídlo, energie… atd. To je naprostá likvidace jistot pro důchodce. Ono je vlastně propojeno důchodové a zdravotní pojištění. Ale za současných vládních opatření tím jsou důchodci biti. Jak by to mohlo fungovat v TSO? Jak by se tam lidem platili důchody a zdravotnictví? Kolik a jak by se odvádělo na důchody, kolik na zdravotnictví?
Hezké Vánoce a nový rok 2008 přeje Jan.
Odpověď Janovi (zdravotní reforma):
K poplatkům u lékaře lze jen opakovat to, co bylo řečeno v odpovědi Standovi (genocida). Jde tu o převedení pojistného na milionové operace (pro lékařskou elitu). Běžní lékaři mají vzniklý deficit vydřít z pacientů vybíráním poplatků, jako kramáři. Skutečnost, že proti tomu neprotestují pouze dokládá, že kramářsky skutečně uvažují, že se jim neprotiví kramařit s lidským zdravím (resp. s lidskou nemocí). Ve středověku byla prý tato povahová stránka lékařů zobrazena v podobě doktora tančícího nad studní, infikovanou morovou nákazou (mor byl „zlatým dolem“ středověku, jako je jím v novověku rakovina)...
Záviděníhodným vzorem jsou doktorům farmaceutické firmy, se svými biliónovými obraty a miliardovými úplatky. Všímejte si, jak dnešní lékař sedí u počítače, kam zapisuje neduhy (příznaky) uváděné pacientem. Počítač mu pak vyhodí „diagnózu“ a „léky“ které má předepsat. Je snad k takové „diagnostice“ zapotřebí nějakého studia? Což si takovou „počítačovou službu“ nemůže pacient provést sám, dáme-li mu k disposici příslušný program?
Farmaceutické firmy by ovšem i pak vedly „konkurenční boj“ o to, čí „léky“ budou do počítačové paměti vloženy. Stejně jako jejich hormonální antikoncepce, mají všechny jejich léky plíživé vedlejší účinky, které z jimi „léčených“ pacientů činí trvalé poplatníky, neboť po odstranění příznaků (nikoli po vyléčení) jedné nemoci, onemocní jinou...
S tím koresponduje opatření, že na první 3 dny nemoci se nemocenské pojištění nevztahuje. Lidé budou přecházet nemoci, onemocní závažněji a pak budou platit jako mourovatí...
Vedlejší účinky mají i „odborná doporučení“ lékařů (sportovat, nekouřit, nepít atp.). Nerespektují (ignorují) totiž individuální rozdíly v rozhodných biologických předpokladech každého člověka. Tak např. ideální poměr dechu a tepu je u člověka 1:4. Tohoto ideálu nikdo nedosahuje. Někdo má rychlejší tep (pomalejší dech), jiní mají rychlejší dech (pomalejší tep). Protože sportování, stejně jako kouření (kafování aj.) zrychluje především tep, prospívá těm, co mají pomalejší tep (rychlejší dech). Těm, co mají rychlejší tep (pomalejší dech) škodí sportování stejně jako kouření. Odtud např. srdeční kolapsy mladých a zcela zdravých sportovců...
Ani děti a důchodci nejsou v kapitalismu zbyteční, neboť i oni se mohou stát předmětem výnosného kšeftování. Co jiného sleduje důchodová reforma? Proč jsou lidé nuceni mimo státem řízené průběžné důchodové pojištění (které jim s narůstajícími poplatky časem stejně k ničemu nebude) „spořit“ na stáří v soukromých „spořitelnách“, či jaké krycí názvy se těmto důchodovým pojišťovnám dávají. Což veškeré spoření není po listopadu znevýhodňováno úroky pod hranicí inflace?
Zatímco populace obyčejných poplatníků klesá, populace elit stoupá a je tedy třeba pro jejich děti zřizovat nové výnosné (miliónové) prebendy (nemluvě o nových možnostech miliardářských tunelů)...
Vše, co bylo řečeno o nemorálních a nemravných doktorech, platí také pro hrabivé lékárníky (vzácným výjimkám se omlouváme). Nedělejme si však iluze, ani jejich pacienti nejsou zpravidla jiní...
V TSO je to, co se nyní nazývá „zdravotní a důchodové pojištění“ součástí ZPP. Obojí je takto financováno průběžně solidárně. Tzn., že příslušnou ZPP tu mají solidárně všichni (mimo dětí, důchodců a nemocných). Důchodce (starobní, invalidní aj.) se v TSO od ostatních občanů liší pouze tím, že má nárok na ZŽP bez ZPP. Míra ZPP ve prospěch zdravotnictví a důchodů musí být stanovována průběžně, podle aktuální potřeby, neboť nadměrné ZŽP nejsou v principu skladovatelné a peníze v TSO stárnou stejně jako zboží. Tzn., že v TSO má důchodce i nemocný tutéž základní životní úroveň (ZŽP), jako každý jiný občan v produktivním věku. Kdo chce žít nad tuto základní životní úrovní, ten si musí příslušný rozdíl zvlášť odpracovat (nad ZPP)...
Celoživotní Vánoce na základě prohlédnutí přeje -zmp-
zločinná tzv. "zdravotní reforma" (Jan, 22. 01. 2008 16:19)
Současná vládní garnitura neboli totalita (jak je libo) svoji tzv. „zdravotní reformou“ podle zaútočila na nejslabší článek člověka! Tento zákeřný svévolný akt využívá toho, že nemocný člověk se sotva bude stavět na odpor a pokorně, otrocky zaplatí to, co po něm kdo chce. Jednak nemá sílu (je přeci nemocný) a jednak také asi nebude mít odvahu se hádat o peníze s doktorem, který ho má vzápětí léčit!
Co má tato sprostota společného s proklamovanou solidaritou?
Solidární je asi ten, kdo je mocný, silný či bohatý s tím, kdo je ne-mocný, slabý či chudý. To je snad solidarita. Ale tady vlastně ten, kdo má být předmětem solidarity sám je nucen být solidární. S kým? On sám přeci potřebuje, aby ostatní byli solidární s ním. Ať už jde o důchodce nebo o mladé rodiny s dětmi. Ti potřebují pomoct a ne aby je tady doktoři dřeli z kůže. Osobně jsem byl za ředitelem městské polikliniky a chtěl jsem, aby se nějak postavila za pacienty. Jak se za ně postavila ta ve Vrchlabí. Bylo mi řečeno, že nelze nějakými protesty zneklidňovat lékaře, jak by prý potom vypadala léčba. Na to jsem se zeptal: A kdo se stará o to, aby nebyli zneklidňováni nemocní, trpící? To, že jsou stresovaní neúnosnými platbami v době, kdy mají mít klid a pohodu na léčbu - to Vás nezajímá. Na to mi už ředitel polikliniky neodpověděl!
Jen mi bylo řečeno, ať se obrátím na svaz pacientů. Ten se prý obrátí na advokáty atp. Svaz prý už vyřešil řadu věcí. Vše prý musí mít své postupy… Poděkoval jsem panu řediteli (který jasně prokázal, čí stranu hájí) za radu a odešel jsem.
Toto mi připadá jako v té pohádce o slepičce, jak chodila od čerta k ďáblu…
Tady jsou všichni izolovaní, tento protest musí jít napříč celou společností, mladí, staří, šéfové firem i zaměstnanci, zdraví i nemocní… Takto mi připadá, že to je uděláno podle zásady: Rozděl a panuj… Aby se jeden dožadoval druhého a ten dalšího ten zase třetího… Vůbec, nyní mi dochází, že celá společnost mi připadá jako řízena podle tohoto pravidla.
To není žádná aktivní moc, skutečná moc občanů. Tady si kdokoli z mocných nahoře něco vymyslí, legislativně se to schválí a je to zákon a konec. Hotovo. Nikdo už se nemůže zákonu postavit!
Bude toto v TSO jinak? Budou si moci občané nevhodný zákon nějak okamžitě zrušit? Nějak tomu nerozumím. Horní trojčlennost dá zákony. A když dolní trojčlennosti se to nebude líbit? Jako lidem? Co budou dělat? Může dát horní trojčlennost - ti zmocněnci či jak se nazvou - nějaké zákony v rozporu s přáním občanů, které zastupují? Můžou. Proč by nemohli? Co by jim v tom zabránilo, nebo kdo? Jak by to prakticky mohlo vypadat? Co kdyby se ti nahoře nějak domluvili a dělali něco proti vůli občanů, jako to dělají současní zastupitelé? Víte, obecně když to řeknete, tak to je jasné a vypadá to hezky. Ale když přejdeme ke konkrétnímu řešení věci, tak vyvstává řada problémů.
Jak se v TSO dají dohromady lidé, kdyby je někdo chtěl vodit za nos tak, jak nyní vodí za nos nás? Co by dělali ti obyčejní lidé? Na koho by se mohli obrátit - kdyby jim někdo - zmocněnci atp. chtěli dělat svévolně darebárny?
Odpověď Janovi (zločinná reforma):
V TSO nejsou ti v dolní trojnosti (rodina, obec, živnost) „obyčejnými lidmi“, ale plnoprávnými občany samosprávní obce. Veškerá výkonná moc je v jejich rukou, nikoli v rukou jejich pověřenců v horní trojnosti (kultura, obec, ekonomie). Tzn., že zákonodárci v TSO mohou uzákonit jen to, k čemu je plnoprávní občané pověřili. Pokud by se od svého pověření nějak uchýlili, poškodí občany, kteří je pověřili a ti je postaví před občanský soud. Z téhož důvodu se horní pověřenci nemohou proti občanům spiknout…
V TSO se občané nemusejí dávat dohromady, jako v současných totalitách. Každý z nich přece vládne právem veta a každý z nich má pravomoc soudce. Tzn., že s neřádným pověřencem může zatočit každý jednotlivý občan sám…
Protože v TSO je veškerá výkonná moc v rukou občanů, nemusejí respektovat svévolné zákony, k nimž nikoho nepověřili a nemusejí se kvůli tomu obávat občanského soudu, ba ani toho, že je kvůli tomu některý spoluobčan zažaluje…
V TSO nemohou horní pověřenci dělat ani „státní dluhy“ a jimi odůvodňovat své „zlovolné reformy“, či jak tomu oni potměšile říkají „nepopulární opatření“…
Zkrátka, když v TSO přijdeme ke konkrétnímu řešení věci, tak nevyvstává žádný problém…
-zmp-
Kosovo (Jan, 10. 03. 2008 16:10)
Jak vidím, v poslední době úplně na Vašich stránkách odumřela diskuse k TSO, radaru atp.
Tak bych to trošku zase posílil následující myšlenkou:
Vpuštění cizí armády na území ČR a postavení podobné základny považuji za vlastizradu. ČR nemá zásadně nepřátelskou politiku k jiným státům (ačkoli ty slavné mise po boku USA a patolízalství vůči USA mohou už být chápána jako akt nepřátelství) a zatím ČR není cílem žádných útoků. Ale po instalaci radaru se vystavujeme prvnímu úderu v případě vojenského konfliktu USA.
Ve víru domácích událostí, trapné volbě prezidenta, úplně zapadla dle mého názoru zcela zásadní událost nejen evropského, ale celosvětového dosahu. Vznik samostatného Kosova. Když se to hodí, tak se separatisté nazvou honosně bojovníky za sebeurčení národa nebo bojovníky za práva a za svobodu menšin, a vyhlásí se vojenskou silou nezávislost čehokoli. Je toto, co se nyní odehrává v Srbsku, normální? Připadá mi, že tady má někdo za cíl ničit Jugoslávii, nyní Srbsko… Který stát by nechal mírumilovně odejít vlastně srdce státu, čím je Kosovo (Kosovské pole) pro Srby? Přesto Srbsko jakoby se nezmohlo ani na vyhlášení mezinárodního embarga Kosova atp. Za tím cítím mohutné síly a protisrbské tažení, celosvětově. Nikdo se nějak hlasitěji Srbů nezastal!
Ještě k té trapné a ostudné tzv. volbě hlavy státu…prezidenta, copak za roky by se v naší zemi mezi statisíci slušných lidí nenašel lepší člověk? Naprosto sporná osobnost, která stála za ještě spornější privatizací (nazýván otec privatizace). Přece není možné, aby se za 19 let nenašel z 5 milionu dospělých či normálních lidí v ČR nikdo lepší. To mi může kdo chce co chce vykládat. Jsou lepší. Ale o nich se nemluví. Jsou lidé, kteří vědí více a mají i lidštější přístup. Nemusí to být třeba bůh ví jaký ekonom či politik, ale musí být lidský a slušný člověk! A to tady z té kliky, která to tu vede, není asi nikdo. Tady se nikdo nezastane obyčejných lidí, tady se jen tvrdě a bezohledně vše zdražuje. I v tom Maďarsku si nyní lidé mohli v referendu odhlasovat, že nechtějí zdražování, platbu u doktorů ani platbu školného.
Ale u nás nic! Ačkoli radar nechtějí 2/3 občanů, tak vláda v pohodě pokračuje v přípravě podpisu smlouvu, jako by se nechumelilo! To je arogance moci. To nebylo ani za komančů. Ti už se ke konci socialismu (koncem osmdesátých let 20. st.) ohlíželi a nedovolili si, aby se o nich někde v zahraničí hovořilo jako o zločincích. Ale těmto? Vše jim je jedno. Říká: Komanči měli na kradení 40 let. Tito jedno volební období…
Odpověď Janovi (Kosovo):
Odumření diskuse k TSO či k radaru může mít dvě příčiny. Buď se naše odpovědi jeví být tak hloupé, že se s námi o tom již nikdo nechce bavit, nebo se jeví být natolik vyčerpávající, že již není co dodat (resp. na co se ptát), aniž bychom se neopakovali...
Ke vpuštění cizí armády na území ČR došlo v minulosti již vícekrát. Např. na základě tzv. „Mnichovské dohody“ nebo následně při osvobození ČR americkou a Rudou armádou. Vpuštění osvobozujících armád patrně nikdo jako vlastizradu neposoudí, přestože následkem osvobození Rudou armádou byla v ČR nastolena politická totalita (reálný socialismus) a ČR se stala fakticky satelitem SSSR.
Představme si, že by ČR osvobodila pouze americká armáda. Což by se pak ČR nestala ekonomickou totalitou a satelitem USA? Právě v takovém stavu se nacházíme po zániku SSSR.
Představme si ještě, že by ČR neosvobodil nikdo. Tu by se ČR stala kulturní (nacionální) totalitou a satelitem Německa.
Kdo má na to žaludek, může si z uvedené nabídky vybrat tzv. „nejmenší zlo“. V každém případě si však vybere zlo (totalitu).
Také se musíme ptát: Co je to „vlast“?
Pojem „vlast“ je od slova „vlastnit“. ČR je tedy „vlastí“ toho, kdo ji vlastní. Kdo vlastní ČR? Kdo vlastní příslušné vlastnictví? Vlastníkem je ten, kdo se svým vlastnictvím může nakládat podle vlastní vůle (např. jako občané TSO). Protože nic takového občané ČR nemohou, nejsou vlastníky ČR. Jsou vlastníky ČR tzv. „zástupci lidu“ (parlament, vláda, prezident)? Má snad někdo z nich pocit, že s ČR nakládá podle vlastní vůle? Ani zástupci lidu tedy vlastníky ČR nejsou. Jsou jimi snad mocní spojenci ČR?
Také si můžeme položit otázku: Kdo rozhoduje o tom, zda, kdy a jak se ČR stane (resp. nestane) cílem teroristických či jiných útoků? Kdo jiný např. rozhodl o Mnichovské dohodě, než mocní spojenci ČSR?
Ještě se můžeme ptát: Není to náhodou tak, že kdo chce mít pod kontrolou opozici, musí si ji sám vydržovat? A má-li kdo opozici pod kontrolou, může jí využívat ve svůj prospěch? Může ji např. využít k teroristickému útoku proti vlastním občanům, aby jím ve jménu boje proti terorizmu přiklonil veřejné mínění k radaru?
Současné patolízalství vůči USA se žel ani zdaleka nevztahuje pouze na politiky...
Ke Kosovu: Jestliže „vlast“ nepatří občanům kteří v ní žijí, co je to potom „separatismus“?
Není to zase jen nějaká totalitní „inscenace“, sledující dalekosáhlejší cíle, než kam dohlédne úmysl zmanipulovaného vlastence (kosovského, srbského či jiného)?
Proto se musíme ptát: Kdo z toho má prospěch? Komu vyhovuje, aby se občané vzájemně nenáviděli ve jménu státu, národa, národnosti, kmene, rodu, rodiny, třídy, stavu, věku, pohlaví, jazyka atd., atd.? Komu vyhovuje aby se lidé mezi sebou nemohli sami domluvit? Kdo a co mezi ně klade bariéry (hranice atp.), ne-li jejich „zástupci“ a to, co zveme „stát“?
Rozpad Jugoslávie a oddělení Kosova od Srbska nezorganizovaly národy Srbů, Chorvatů, Kosovských Albánců, křesťanů ani muslimů, ale jejich „zástupci lidu“, kteří mají týž sklon k patolízalství (spíše však korupčnictví) vůči světovým mocnostem jako ti naši. I zde je tedy třeba ukázat prstem na ony světové mocnosti, jejichž tažení není jen protisrbské, ale v duchu českých Husitů „proti všem!“ Mocnější kultury vždy usilovaly o totální potlačení ostatních kultur, aby samy sebe ustavily jako celosvětově dominantní monokulturu...
V protikladu k TSO můžeme mít právem za to, že prezidentem ekonomické totality ČR může být jen ekonomicky zaměřená a také zaprodaná totalitní hlava. Nic jiného takové totalitě přece nemůže vyhovovat. Myšlenka, že prezidentem by měl být slušný člověk je za daných poměrů ryzím idealismem. Zatím si zaprodaní „zástupci lidu“ volí zaprodaného prezidenta ze svých vlastních řad. Jak myslíte, že bude probíhat případná „přímá volba prezidenta“? Zvolí snad tzv. „lid“ za prezidenta slušného člověka? Kdo může ukázat prstem: „Toto je slušný člověk!“ tak, aby si toho všimli všichni voliči? Jen ten, kdo disponuje hromadnými sdělovacími prostředky! Je tím opravdu deklarována jeho slušnost, nebo jeho zaprodanost?
Zkrátka, bez hromadných sdělovacích prostředků nebo bez TSO nemá slušný člověk nijakou šanci. Které z těchto dvou sociálních mocí dáte přednost?...
V Maďarsku dostali lidé možnost hlasovat referendem nikoli z dobré vůle „zástupců lidu“, ale protože vyšli hojně do ulic a dali jim svou nelibost najevo nepřehlédnutelným způsobem. Jen na takové „argumenty“ totalita slyší, pokud se jí nepodaří je násilím „přeargumentovat“...
-zmp-
Čína (Jan, 17. 04. 2008 11:55)
Ve zprávách hlásili, že politikové z ČR se nebudou účastnit olympiády v Číně. Ale prý to je jen náhoda, prý to není nic proti Číně! Čína zase na protest vůči demonstrativním aktům při běhu s olympijskou pochodní přes francouzské území, chce bojkotovat zboží z Francie.
Připadá mi stupidní, že Čína vyhrožuje bojkotem např. francouzského zboží, přičemž se vůbec neřeší bojkot čínského zboží, které zaplavuje evropské trhy a likviduje všechny továrny vyrábějící počínaje doslova od jehly, hodinek, přes boty, nádobí, hračky, oděvy, různé elektronické přístroje a konče třeba u nábytku…
Považuji za pokrytectví politiků tvářit se jako nespokojeně a jako Čínu bojkotovat, ale přitom od ní brát všechno zboží, kterým se agresivně až okupačně likvidačně prosazuje na našem domácím trhu!
Je to falešná hra politiků a doplatí na ni všichni. Politikové se tváří. Že jim nevadí totalitní politika a ideologie Číny, která je hrozbou pro celý svět! Ono je to liberálně laděno, ale jen v oblasti ekonomiky. Udělali svobodný obchod, ale tím to končí! V oblasti politiky je Čína zpátečnická a nějaké svobody občanů ji vůbec netrápí. Proč tomu neudělat přítrž, dokud je čas a ještě některé domácí továrny nejsou Čínou resp. agresivní čínskou obchodní politikou zlikvidovány!
Rozumím tomu, že TSO by asi byl schopen učinit adekvátní opatření! Jaká opatření by měla chránit domácí trh? Jestli tedy vůbec chránit domácí trh. Nebo otevřít domácí trh bez jakékoli regulace? Potraviny dovážet také? Děkuji Jan
Odpověď Janovi (Čína):
V druhé polovině 20-tého st. se říkalo, že kdyby se všichni Číňané seřadili do 10-ti stupu a takto kráčeli do moře, i tak by jich neustále přibývalo. Zejména západní svět měl vážné obavy z čínské populační exploze (dnes tímtéž hrozí Indie). Jestliže tedy Čína přistoupila na drastické omezení porodnosti (dnes Číňanů ubývá), pak tím patrně přistoupila na dohodu se Západem, který se naopak zavázal dopomoci Číně k rychlému ekonomickému rozvoji (např. zrušil embargo na některé technologie). Odtud zaplavení Západu čínským zbožím. A jako je vše, co dnešní „vládcové Západu“ dělají, v nesouladu s realitou a tudíž nedůsledné, roste s ekonomickým růstem roste i technická úroveň zbrojení Číny. Po zániku tzv. „studené války“, se jako reálný protivník Západu jeví namísto SSSR právě Čína. Již v Sibylině proroctví se mluví o tzv. „žlutém nebezpečí“. Podle všeho dříve či později dojde ke střetnutí Číny a USA. Pro nás má zásadní význam otázka, kde k tomuto střetnutí dojde. V Evropě nebo mimo ni? O této otázce rozhodnou sami Evropané, podle úrovně své sociální soudržnosti nebo rozkladu, tj. podle toho, zda svůj sociální problém vyřeší ke spokojenosti všech, nebo jen některých. Nekolizním řešením je tu pouze TSO...
TSO bude mít takovou ochranu trhu, jakou si prosadí samotní občané. TSO však ochranu domácího trhu nepotřebuje. Dejme tomu, že samosprávní obec povolí obchod s pečivem (dle pravidel obce) pouze jednomu pekaři, který plně pokryje potřeby jejích občanů. Tzn., že v dané obci nikdo jiný pečivo prodávat (ani rozdávat) nesmí. Případný dovoz levnějšího pečiva (např. s dumpingovými cenami) tak může být v obci nabídnut pouze uvedenému pekaři. Tím ho ovšem konkurence nemůže ohrozit, ale pouze obdarovat. Jak dlouho to zmíněnou konkurenci bude bavit, když tím nejen nic nezíská, ale dokonce ztrácí? Ani obdarováním jednoho pekaře, budou-li v obci dva, se nic nezmění. Obdarovaný pekař nesmí poškodil neobdarovaného (jinak občanský soud, náhrada škody, popř. ztráta licence a občanských práv). Hospodářství v TSO není založeno na dravosti, neboť tu nesmí být nikdo poškozen...
-zmp-