Sluníčkový výlet zase s Obískem
Protože bylo krásně, rozhodli jsme se vydat na menší výletek po Hostýnkách. Peťa byla tak hodná a půjčila nám zase Obíse, takže jsem to měla s poloviční námahou :-)
Místo plánovaných půl deváté jsme vyrazili až v deset, ale to nám vůbec nevadilo. Sluníčko svítilo, pejskové šlapali, bylo krásně na světě :-) Obísek mě tentokrát už i vnímal, bylo vidět, že si na nás trošku zvykl a začal nám tolerovat pro něj pomalé tempo a zbytečné přestávky :-) Enynka šla občas radši na stopovačce, protože její výlety za zvěří poslední dobou jsou čím dál častější, ale občas jsme ji pustili úplně, aby se mohla proběhnout. Potkali jsme dvě stáda srn a páníčci, divte se, Enynka nezdrhla! Asi to bylo tím, že jsme oba stáli nad ní, připraveni okamžitě skočit a Éně ulovit, kdyby vyrazila. Mrška si to moc dobře spočítala a tak dělala andílka. Molinka jako obvykle, lítala si na volno kolem nás a hledala myšky i v těch nejnemožnějších místech.
Prošli jsme si kousek trasy z Fryštáckého dogtreku, kterou jsme šli tehdá v noci a přišli o nádherné výhledy. Teď bylo sluníčko a jasno, takže jsme se mohli kochat a kochat.
Zastávku jsme si udělali na Tesáku, kde byla hromada lyžařů namačkaná na jediné funkční sjezdovce (to by mě teda nebavilo). Ale taky jsme zde potkali spřízněné duše, a to Láďu Futáka s manželkou :-) a se smečkou haskounů a jiné zvěře, kteří tu venčili a vyběhávali směčku s koloběžkou. Byli jsme rádi, že jsme je viděli, protože jsme si celou dobu přáli potkat nějaké naše známé šílené pejskaře, dogtrekaře či coursingáře.
Na Tesáku jsme si dali gulášovou polívku převlečenou za čočkovou, pan vrchní se popřátelil s Obískem, ze kterého byl nadšen (dobrý lidi se poznaj :-) a vydali jsme se dál. Cesta utíkala na můj vkus rychle, taky se rychle setmělo a udělala se zima. Nejradši bych takhle na sluníčku teploučku šla ještě pár desítek kilometrů. Ale bohužel, únor je přece jen ještě zimní měsíc, i když si počasí hraje na jaro.
K autí jsme dorazili už za tmy, ale vyšlo nám to akorát, setmělo se, když jsme scházeli lesem k vesnici. Obíska jsme vysadili doma, pozdravili Peťu a Sebu a hurá domů!