Co se dělo v květnu 09
tak třeba hned 3. května jsem vzbudil paničku už o půl sedmý. Žádný dlouhý vyvalování jsem nestrpěl. Vrazil jsem jí mokrý a studený fífák do oka, ale jen se otočila na druhou stranu. Tak jsem vyskočil na postel a umyl jsem jí celou tlamu (jasně, že obličej). Pak jsme vyrazili tradičně na pole. Hned u lesíka jsem zblejsknul zajíce. Metelil si to k autobusové zastávce, nejspíš potřeboval někam svézt. Jenže za chvilku jsem slyšel ,jak autobus odjíždí a milej zajoch si to běžel nazpátek. No jo, sice má dlouhý a rychlý nohy, ale bus mu ujel Hned za lesíkem jsem narazil na to strašný torpédo Sáru (byl to jediný ranní spolulítač) a lítali jsme spolu jak draci. Ale kam se na ní hrabu. Lítám rychle, ale ona mně vždycky dožene a ještě u toho stačí dělat takové legrační otočky. Pak ale ta potvora objevila na cestě skrčenýho maličkatýho zajíčka (její panička myslela, že je to nějakej zmuchlanej, hnusnej kapesník). A začalo ródeo. Sára ho naháněla, štěkala u toho jak smyslů zbavená, její panička se mohla uřvat a malej zajoch pištěl, jako by ho na nože brali. Ale vyhrál chuděra. Alespoň pro tentokrát. Doma pak panička zasedla k počítači, pořád něco psala a ještě mi stačila házet míčky. Vlastně ona se dneska jen tak poflakovala - buď se mnou nebo u pc, nic kloudnýho doma neudělala. Ale blbla se mnou a docela dost. Venku vedro co nemám rád a tak jsme řádili doma. Kromě míčků mi házela i frisbíčko (někdy letělo i páníčkovi těsně kolem brejlí ) a stačila se mi i schovávat. Třeba do skříně, za dveře nebo do postele. Ale vždycky jsem jí vyčmuchal. Funěla víc než já, tak často musela odpočívat (samozřejmě u počítače ). Alespoň dodělala spoustu restů. Pak jsme odpočívali na balkoně a najednou klapot - a pod okny jdou dva koně Nakonec jsme si udělali ještě vychajdu k rybníku, já se vyráchal a pak už jen odpočíval. No stihli jsme toho pro dnešek docela dost.
Prodloužený víkend 8 - 10. května jsme si dost užívali. Protože minulý víkend to vůbec nevyšlo, rozhodla se panička, že se vykašle na všechny povinnosti a budeme si užívat co nejvíce venku. Sobotní ranní prochajda se protáhla na tři hodiny. To se ještě nikdy nestalo, ale bylo tam tolik hafanů, že se nám nechtělo vůbec domů. Prošli jsme celou včerejší cestu /co panička včera fotila/ a pokračovali přes tu ohromnou louku dál, až do Slalomového lesíka. Ten název dostal dneska, protože tam rostou stromy tak rovně a šikovně od sebe, že by se tam dal trénovat slalom na agility - vlnění Panička se snažila taky trošku fotit a nahrát videjko, ale bylo to nad lidské síly. Pořád někdo lítal tak, že se bála, že přijde o koleno. Domů jsem přišel docela učunčený, protože se mi podařilo nepozorovaně trošku vyválet v kobylinci. Než ho panička ucítila, bylo po všem.
Stejně musím do vany, protože panička nejen v noci hlídá, ale teď se naučila i čmuchat. A ráno, sotva jsem se na ni podíval, vypálila ze sebe. Oskare, smrdíš chcankama a packy ti smrděj jako starýmu chlapovi. Ostříhám ti trošku podvozek, a vykoupu tě. Hrklo ve mně, až se mi uši položily dozadu. Sakra, zase ten šampon. Pak už jsem si jen hrál dopoledne s Adamem, závodíme v běhu po čtyřech. Taky jsem mu pomáhal zahradničit. Je stejnej jako já. Společnejma silama jsme vyhrabali velikánskej květináč plnej hlíny. Byli jsme spokojený oba. Adam s dalším květináčem na hlavě, já uprostřed hlíny. V poledne jsem se stal zlodějem. Byly bramboráky a panička chtěla jen jeden, ten poslední. Položila si talířek na sedačku v obýváku a pro něco odběhla. Když se vrátila, visel mi bramborák za kraj z tlamy dolů. Rychle skočila a utrhla mi ho u huby. Ten kousek jsem zblajznul a zbytek měla ona. To je co? Nakonec byla zloděj i ona.
Odpoledne jsme zase vypadli na další prochajdu. Snažíme se být doma co nejméně, protože je panička ochřipkovaná a bojí se, že to Adam chytne. Tentokrát jsme šli jen se Sísou k rybníku.
z ranní prochajdy - sešlo se nás 11 - to už je takovej malej Říp
já, Sísa /stafík/, Nikita /stafík/, Eda /německá doga, Tristan a Nera /irský setr/, Denny /zlatý retrívr/, Žofinka a Andula /kříženky chrta s nevim čím, Roky /berded koliák/ a Sára /tryskomyš/ - ta přišla poslední - až po velikém lítání.
Dneska tady bude smutno Markéta odjela ráno na operaci. A panička má cédéčko./ celej den v práci/. Vlastně nemá. Je doma, musela si vzít zase dovolenou, protože chřipka se jí pořád nechce pustit. Prý bude jen polehávat, spát a klobat do klávesnice. Potřebuje něco nainstalovat, odinstalovat, vyčistit a probrat bordel v PC. Tak snad se jí to povede. No a já budu odpočívat a možná zlobit myše.
Panička ještě volala do práce a má až do konce týdne volno, tak snad budeme chodit víc ven. Sice dneska hodně spala a hodně proseděla u PC, ale zase udělala práci, do který se jí moc nechtělo. Já jsem vlastně chrupal taky a dost nahlas - něco se mi zdálo, vrčel jsem a poštěkával.
Odpoledne jsem na poli potkal dva nové pejsky - nějakého křížence a zlaťáčka. Pořádně jsme se spolu vyřádili ve vojtěšce, a můžu říct, že v ní skoro nebyla vidět ani ta zlaťačka.
No a pak jsem dostal naprdel. Poprvý v životě mně panička plácla. Už odemykala vchod, že jdeme domů, když viděla, že jde ještě slečna s jezevčíkem v náručí - taky od nás. No a on je to takovej mrňavej pejsek a bojí se mne. Vždycky se očucháváme a vrtíme vrtítkama, jenže teď mně chytil amok. Normálně jsem na něj zle štěkal. Panička mně párkrát strhla vodítkem, ale mně to spíš naštvalo. No a tak jsem vyskočil a Filipa štípnul. Ječel jako blázen. No a moje panička taky skočila a plácla mne. No byla to teda rána - až jsem si z toho sedl. A ještě mi vynadala. Že jsem hnusnej mizera.
Tak jsem se urazil a čekal na Markétu. Jenže ta asi přijde až zítra. Dneska jí vysekávali všechny moudrý zuby. Možná je měla pro mně schovat.
15. května na ranní prochajdě byla změna. Šli jsme se Sísovejma do Stodůlek do Kauflandu. Je to pěšky docela daleko, ale stálo to za to. Nejdřív jsme sešupajdili podél pole z našeho sídliště dolů, prošli pod mostem a vlezli do Centrálního parku na Lužinách. Tam je to moc pěkný, tak jsme se tam proháněli. Teče tam potůček, je tam velikánský rybník - to jsme honili kačeny a zírali na labutě. Byli tam i rybáři, jeden z nás byl nadšený, všechno jsme mu očmuchali. Ale druhý, když jsme se přiblížili, na nás řva: koukejte zmizet do prdele,čoklové Pak jsme vystoupali na Makču Pikču. To je takový vysokánský kopec - je to vlastně navážka zeminy když se stavěly Lužiny. Dali to do kupy a dá se na něm třeba jezdit kros. Jo a na vánoce se vyždycky pořádá výstup na Makču Pikču. My nikdy nebyli, protože by to panička nejspíš nevyfuněla. Pak jsme čekali se Sísou před Kauflandem. Samozřejmě nás hlídala moje panička. pro mně to byla naprostá novinka - nikdy jsem takhle u žádného obchodu nečekal. A tady byl pěknej frmol, furt rámusily vozíky a já nestačil kontrolovat co lidi odvážejí pryč. Pak jsme se vydali zase stejnou cestou nazpátek - a víc jak dvě hodiny byly pryč. Pak mi panička zmizela - jela za prapaničkou. Mně nechala doma - a to mi pořád slibuje, že jednou pojedu s ní. Jsou tam totiž nějaké šeltičky, které si prapanička hladí a mně láká, abych za nima přijel.
Na agility jsme nakonec nešli, jednak by byl doma cirkus, že jsme furt v trapu a za druhý paničce bylo dobře teprve dneska. No a taky povídala, že to dneska neufuní. To jsem zvědavej, kdy tam půjdeme. Nejspíš až všechno oba zapomeneme Odpoledne už se mnou nikam nešla zase se hrabala v nějakejch krámech. Tak jsem si vlezl na balkon a pozoroval cvrkot na chodníku. Najednou jsem začal štěkat jako blázen, to znamená, že mně někdo musí jít zvednout, abych viděl pořádně na chodník. Panička přiběhla, zvedla mě a já jí štěkal, že dole jsou trojský koně. Normálně nám pod balkonem chodí dva koně. Panička tuhle tvrdila, že je má v počítači a přitom se producírujou pod oknama.
Sotva jsem si trošku oddychnul, jelo se po dlouhé době na agility. V tramvaji jsme potkali revizora. Vůbec jsme ho nezblejskli, až když měla panička placku před obličejem. Ta rychle hrábla do batohu a vytáhla lístek - prej to je psí. Ona že má legitku. Revizor zbystřil, protože ten lístek byl někdy z dubna Tak hrabala dál, vytáhla ještě jeden starej a pak se konečně trefila. No a revizor jí za to všechno ještě vynadal, protože jsem měl fífák bez košíku.
Na agi to bylo báječný. Mysleli jsme si, že jsme oba všechno zapomněli. Ale mám pamatováka. Posledně jsem skákal maximálně tři překážky za sebou, dneska jsem jich dostal hned napoprvý 11 Letěl jsem jako tryskopes a panička mi to kazila, protože je pomalá. A funí u toho. Monika - to je naše civčitelka mně pochválila, že když nám to takhle půjde, mohli bychom soutěžit. Ale hned se obrátila na paničku, že by měla pracovat na kondičce. Ale co, stejně na žádný soutěže nepůjdeme, lítáme si jen tak pro radost. Jo a taky jsem se tam málem přizabil. Jak jsem byl od rána nevylítanej, tak jsem se rozběhl na áčko, vyběhl nahoru a letěl vzduchem dolů. Tam jsem se rozplácnul a pak stál jen na třech. Hrklo v nás, měli jsme si jít odpočinout a panička mi chtěla packu prohlídnout, jestli jsem si jí nepochroumal. Jenže já zblejsknul psí kámošku a letěl za ní. Tak mi nic naštěstí nebylo.
Pak jsem vyštval páníčka ven na čmuchanou. Jen jsme se vrátili, panička už byla v polním a čekala na mne. A šlo se na pole. Tam už byla Lola, tak jsme začali bláznit. Ona dlouho nelítala, protože byla na kastraci. Už je v pořádku, včera jí vyndali stehy, tak jsme se vydali na prochajdu přes pole k rybníku. Panička jí půjčila můj nový žlutý míček s ksichtíkem a jak to dopadlo? Bafla ho do tlamy a už jsem ho neviděl. A nikdy už ho neuvidím. Ta potvora mi ho cestou celý rozkousala. Ale mám slíbený nový - snad ho v pondělí budou mít.
Paničky spolu drbaly a mimo jiné jsme se dozvěděly, že ta nedávná polní bitva byla docela drahá. Max měl navíc k těm dodrbanejm uším prokousnutej krk, měl tam dvě díry, co mu začaly mokvat. Celá tahle sranda jeho páníčky stála 6500 Kč. Tak prej už nikdy nepůjde navolno. Musí mu stačit zahrada, kterou naštěstí mají.
Sotva jsme dorazili domů, panička ze sebe udělala člověka a s páníčkem odjeli do Tesca. Přivlekli nějakou velkou krabici a páníček ještě jednu malou. Chtěl jsem to hned prozkoumat, ale nebylo to pro mně. To si jen páníček koupil další x-tý hasičský autíčko - prej za odměnu, že táhnul tu bednu.
Ráno mi panička slíbila, že po "o" pojedeme na Prosek. Ale teď už se jí nechce. Že prej si půjde na chvilku lehnout .
nakonec žádný spaní po "o" nebylo. přeci jen jeli. Panička si musela zkusit, jak se se mnou cestuje metrem. No žádná sláva to není. Jsem z toho všeho dost vyděšenej. Ale na druhou stranu je to podstatně lepší než v září. To mně musela vzít prapanička v metru na klín. Na Proseku u ní jsem byl poprvý. A báječně jsem si tam zalítal. Všude jsem čmuchal jak divej, až se panička zlobila. Mají tam nádherný nový park, plný jezírek. Pořád mně ta voda lákala, chtěl jsem tam vlézt, ale byla tam hloubka. Zkusil jsem tam předníma packama stoupnout, jenže jsem z toho rantlu nedosáhl na dno a spadnul jsem tam. Sice jen do půl těla, ale nemohl jsem se vyškrabat. Zadek jsem totiž zapomněl na břehu. Když jsem začal bublat, tak po mně panička hrábla a vytáhla mně. Za odměnu jsem je obě pořádně postříkal. Pak jsem měl vodní nehodu ještě jednu. To jsem tu jednu vodu přeskakoval a spadnul jsem tam zase zadní půlkou. Takže jsem byl jako myš mokrej.
Zpátky už jsem se metrem skoro nebál, jen ve výtahu. Tak to je moc fajn, protože podobná cesta mně čeká v sobotu.