Jezevec lesní má vzhled ve srovnání s jinými st°redoevropskými druhy čeledě lasicovití nezaměnitelný. Je to poměrně velká a zavalitá šelma s krátkýma, silnýma nohama, chodidla jsou lysá, prsty opatřeny dlouhými drápy. Na protáhlé hlavě jsou dva nápadné černé pruhy na bílém podkladě. Srst hřbetů a boků je šedivá nebo šedohnědá (některé chlupy jsou dvoubarevné), na břiše a na končetinách tmavohnědá až černá. Z jiných, než lasicovitých šelem se jezevci lesnímu nejvíce podobá psík mývalovitý , který má ale jiný tvar hlavy, větší uši a jinou kresbu na obličeji.
Hmotnost 4–20 kg (velké rozdíly během roku), tělo 65–80 cm velké, ocas 11–19 cm, zadní tlapa 9–11,5 cm, boltec 4–5 cm a lebka 10–14 cm velká.
Jezevec lesní se na povrchu pohybuje jen za soumraku, nebo noci, a to ještě jen během vegetační sezóny, takže je obtížně ho spatřit. Spíše lze najít jeho stopy s nápadnými otisky dlouhých drápů. Také komplex vchodů do nor a brlohů, kde bývá plno blech (skáčou i na člověka), prozradí přítomnost jezevčích rodin.
Pokud nenajde přirozené úkryty ve skalách, vyhrabává si dlouhé a složitě rozvětvené systémy nor a brlohů, která mohou sloužit celá desetiletí nebo i staletí; označují se jako jezevčí hrady. Chodby o průměru 20–25 cm jdou do hloubky až 5 metrů a mohou být dlouhé několik desítek až 100 m.
Části obydlených jezevčích hradů nebo hrady, které jezevci opustili, využívají lišky, králíci a další savci, např. výše zmíněný psík mývalovitý.
Na podzim jezevec lesní nashromáždí podkožní tuk (až 5 cm silnou vrstvu) a upadne do spánku, který však není provázen výrazným poklesem tělesné teploty a často je přerušován, spí nepravý zimní spánek. Definitivní probuzení nastává už v únoru nebo březnu, za teplých zim zůstávají jezevci aktivní. Nejvyšší věk zjištěný v zajetí je 16 let, v přírodě jen třetina zvířat přežije 2 roky.