Básničky
Chci tě číst
Chci tě číst jako vzácnou knihu,
tak už pojď a sejmi ze mě tu tíhu...
kolébej mě jako malé dítě
polaskám tě, pohladím tě,
mé city do tvé náruče pospíchají
slova se ztrácí, na rtech tají...
Už nevím, jak ti to mám říct,
miluji tě, lásko, čím dál víc...
stále jsi...
jsi kapky deště spadlé z nebe...
jsi zmrzlý rampouch který zebe...
jsi vločka sněhu na mých dlaních...
jsi ostrý osten růží planých...
jsi tráva, lesy vonící...
jsi dravec nízko letící...
jsi trocha smutku do života...
jsi akord v moll a celá nota...
jsi vráska má a šedina...
jsi dítě které usíná...
jsi kousek něhy k lásce zvoucí...
jsi síla, naděj nehynoucí...
volám lásku...
Znám jeden příběh, dlouhý přesně rok a den...
který vypráví sám život, kdy něco změní sen...
Ze sna se skutečnost stane, byť jen na chvíli...
jak osud si zamane...
Přítel v tom snu stál a v mysli snů se zdál a přání bylo veliké a silné, ale rozum se chvěl a všechno bylo mylné.
Tak jak si člověk dokáže zdůvodnit, proč tohle ne a to je dáno, tak dlouho bojovala a bránila se říci ..ano. To je láska...
Vracela se v čase zpět a hledala okamžik který změnil její svět a záhy zjistila, že těch okamžiků je víc než dost a rychle hledá zpátky na břeh most...
Teď už ví, že to není lehké, že poroučet srdci se lehce řekne, ale je něco, co zakázat se nedá - milovat duší, srdcem a tělem, milovat tak, jak dokáže jen jeden, milovat den za dnem víc a pořád, milovat se vším všudy a volat...lásku..."
Křišťálová koule
Až bílý záblesk dne, ptačí zpěv přivítá,
a z křišťálové koule tajemno budu mnout,
splním snad všechna přání v srdcích ukrytá,
třeba i skálou se pokusím pak hnout.
Křehké to osudy života v dlaních svírám,
kde matka země pila z lidských ran,
do koule průzračné očima tupě zírám
a slyším volání o pomoc ze všech stran.
Tak odemkněte svá srdce nepřístupná,
poháry prázdné naplňte po okraje,
i láska je pro někoho nedostupná,
tak jako dobré víno, i člověk zraje.
Vrať se zpět..
Až z voňavé svíčky plamínek dohoří,
poslouchej tiše,
jak naše těla o lásce hovoří,
to touha nás spaluje, vášeň se rozhoří.
Vezmu si do dlaní z vlasů Tvých pramínek,
ponořím se do svých, sladkých vzpomínek,
co nejblíže se k Tobě přitulím,
neodolám Tvé vůni, tak přivoním,
pohladím Tvá zarostlá líčka,
políbím zavřená víčka.
Nesměle můj nosík setká se s Tvým.
pak Tvá ústa podlehnou polibkům vášnivým,
dvě lidská srdce teď pro sebe bijí,
těla však touhu a vášeň špatně kryjí.
Přitul se, lásko má, ještě více,
je přece tma, už zhasla svíce,
nestyď se, jsme přece dospělí,
co vášeň znamená, to každý ví!!!!!
Miluj se se mnou, líbej mě i hlaď,
až kousek po kousku zlíbáš,
neboj se a zpět se vrať !!!!!