Norské Lofoty
10. 8. 2010
Lofoty je norské souostroví asi 80 ostrovů rozprostírajících se na pobřeží Atlantického oceánu, 100-300 kilometrů severně od severního polárního kruhu mezi 67.-68. stupněm severní zeměpisné šířky. Plocha ostrovů je 1227 km2, žije na nich asi 24 000 lidí (2009). Od norské pevniny je souostroví odděleno Vestfjordem.
Nejúžasnější pro příchozí je fantastická hornatá krajina s křišťálově čistými vodami, úžasné barevné domky místních obyvatel. Prostě pozemský ráj, který je nutné vidět na vlastní oči. Vůbec Norsko patří mezi nejkrásnější krajiny, určitě patří do mého „Top ten“ nejkrásnějších míst světa.
Jména ostrovů jsou pro nás poněkud těžko vyslovitelné – Austvågøy, Hinnøy, Skrova, Gimsøy, Vestvågøy, Flakstadøy, Moskenesøy, Værøy a Røst. Ačkoliv jsou v češtině označovány množným číslem, v norštině je jejich název jednotným číslem, složeným ze slov „lo“ (rys), „fot“ (noha) a určitého členu „en“. Název Lofoten je moderní formou slova Lofotr, což byl starý název ostrova Vestvågøy. Nejvýznamnější ostrovy jsou propojeny tunely a silničními mosty.
Lofoty jsou součásti kraje (fylke) Nordland a jejich hlavním městem je Svolvær nacházející se na ostrově Austvågøy. K 1. lednu 2009 žilo ve městě 4167 stálých obyvatel.
Na Lofotech se rozkládá celkem šest obcí (kommunen): Vågan, Vestvågøy, Flakstad, Værøy, Røst a Moskenes. Administrativním centrem obce Moskenes je úžasná vesnice Reine. Do obce patří i další vesnice Å. Ta je geograficky zajímavá tím, že má nejkratší název na světě.
Severně a východně od Lofot se nachází další souostroví, Vesterály. To je od Lofot odděleno úžinou Raftsund, jejíž součástí je rovněž turisty oblíbený Trollfjord. Severní část ostrova Austvågøy je administrativně součástí obce Hadsel a je proto považována již za součást Vesterál.
Lofoty jsou obývané lidmi asi šest tisíc let. V minulosti se obyvatelé živili hlavně lovem a rybolovem. Během vikingské éry bylo postaveno mnoho osad se sídly vikingských náčelníků. Kopie náčelníkova sídla byla postavena v Borgu, kde je součástí vikingského muzea.
Od čtrnáctého století ovládali obchod s rybami obchodníci z Bergenu. Bergen byl rovněž administrativním centrem vybírajícím daně. Kvalita života na Lofotech dlouhou dobu závisela na výsledcích rybolovu. Okolo roku 1860 došlo k největší přistěhovalecké vlně, která vedla ke vzniku současných sídel.
Lofotská krajina byla po dlouhou dobu holá, protože lidé většinu stromů pokáceli pro výstavbu lodí, obydlí a konstrukcí na sušení ryb. V současnosti na mnoha místech Lofot dochází k obnově lesů.
Osídlena je převážně východní část ostrovů, protože tam vítr a mořské proudy nepůsobí tam silně jako na západě. Více než 1200 metrů vysoké hory zmírňují výkyvy počasí. Mezi jednotlivými ostrovy mohou působením slapových jevů vznikat silné a nebezpečné mořské proudy a vodní víry. Nejznámějším proudem je Mahlstrom (Moskenstraumen).
Hlavním zdrojem obživy Lofoťanů jsou turistický ruch, rybolov a s ním spojená odvětví. Většinu úlovků tvoří tresky, které se pak z většinou suší. Sušené tresky (Tørrfisk) jsou určeny zejména na vývoz. Ač platí moratorium na těžbu ropy a zemního plynu, jsou v oblasti prováděny geologické průzkumy za účelem případné pozdější těžby. Norsko patří mezi „plynové“ velmoci.
Dne 1. prosince 2007 byla otevřena 51 kilometrů dlouhá cesta „Lofast“ – silniční spojení Lofot s pevninou, které vede z Fiskebølu přes ostrov Hinnøy do Gullesfjordbottnu. Lofast je součástí silnice E10 a je na ní několik zajímavých tunelů a mostů (tunel Sørdal – 6,3 kilometrů dlouhý, zajímavé jsou také Sløverfjord – 3,3 kilometru, Raftsund Bridge, Tjeldsund Bridge a další). Od 1. 12. 2007 jsou tedy Lofoty dostupné silniční dopravou z pevniny. Tímto projektem byla „oslabena“ dříve nejvíce využívaná trajektová doprava.
Lodě Hurtigrutenu (v roce 2008 byla společnost na pokraji krachu, přežila jen díky finanční pomoci vlády) zastavují na Lofotech v Stamsundu a Svolværu. Svolvær je pravidelnými trajekty propojen se Skutvikem, kterým vede silnice E6. Dalším významným lodním spojením je linka trajektu na trase z Moskenes do Bodø. Katamarány spojují města Bodø a Svolvær. Na Vesterály se lze dostat trajektem z Fiskebølu do Melbu.
Na Lofotech se nalézají tři letiště, u Svolværu, Leknes a na ostrově Røst. Na ostrově Værøy je heliport. Ze všech letišť se dá letět několikrát denně do Bodø. Lety provozuje společnost Wideroe.