Památky UNESCO v ČR a ve světě - 2009
UNESCO je anglická zkratka názvu United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, což znamená v češtině Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. UNESCO je jednou ze 14 mezistátních odborných organizací OSN. Sídlí v Paříži.
Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy skončené II. světové války. Hlavním úkolem je proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. UNESCO bylo založeno v Londýně dne 4. 11. 1945 za účasti dvaceti států. Byla mezi nimi i Československá republika. V současné době má UNESCO 193 členů a zabývá se činností v 5 hlavních oborech. Jsou to: vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace, informace.
V roce 1972 přijalo UNESCO Úmluvu o ochraně nejvýznamnějšího světového kulturního a přírodního dědictví, která měla za cíl vybrat kulturní památky a přírodní lokality celosvětového významu, které musí být uchovány pro budoucí generace. Bývalé Československo k úmluvě přistoupilo v roce 1990 a nástupnická Česká republika převzala veškeré povinnosti z úmluv vyplývající po svém přijetí dne 22. února 1993.
Seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, nejprestižnější přehled památek a přírodních zajímavostí, které reprezentují, co všechno lidstvo vytvořilo nebo co vytvořila příroda, dosud eviduje k 30. 6. 2009 890 objektů – 689 kulturních, 176 přírodních a 25 kombinovaných lokalit ve 148 státech světa (v roce 2009 přibyly Kapverdy, Burkina Faso a Kyrgyzstán). K 30. červnu 2009 přibyly tyto památky: do seznamu kulturního dědictví město Cidade Velha na Kapverdách, Mount Wutai v Číně, zřícenina Loropéni v Burkině Faso, historický vodní systém Shustar v Íránu, kyrgyzská hora Salamain-Too Sacred Mountain, královské hroby dynastie Joseon z Republiky Korea, palác Stoclet v Bruselu, španělská věž Hercules, švýcarské město La Chaux-de-Fonds, waleské vodní dílo Pontcysyllte Aqueduck and Canal a peruánské svaté město Caral-Supe. Do přírodního dědictví byly zapsány italské Dolomity a mělčiny Severního moře mezi nizozemským a německým pobřežím a Frískými ostrovy.
Seznam světového kulturního dědictví obsahuje i „podseznam hanby“, tedy seznam ohrožených památek, s nimiž by státy, na jejichž území se památky nacházejí, měly "něco udělat". Sem patří např. údolí Bamiyjan z Afghánistánu nebo 5 památek evidovaných v Kongu. Jindy požaduje UNESCO od jednotlivých zemí, aby plánovaly svůj další rozvoj s ohledem na zapsané památky. Pokud není varování dostatečné, hrozí UNESCO vyškrtnutím dané lokality ze svého seznamu, jako to udělalo v roce 2007 v Ománu, kde byla vyškrtnuta rezervace, jejíž část byla znehodnocena těžbou ropy. V roce 2009 bylo ze seznamu vyškrtnuto labské údolí u Drážďan kvůli výstavbě nového mostu. I Praze hrozí toto nebezpečí vyškrtnutí navrhovanou výstavbou výškových budov na Pankráci (mrakodrapy by mohly narušit historické panorama hlavního města ČR). Mezi ohrožené památky byly v roce 2009 připsány tři lokality - Bariérový útes reservního systému v Belize, NP de Los Katíos v Kolumbii a gruzínská Mtskheta. Nyní je na tomto seznamu 33 míst.
Být zapsán na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO je velkou poctou pro daná místa a města. Prvních 12 památek bylo zapsáno v roce 1978, každým rokem přibývá přibližně dalších dvacet. Mezi ty úplně první byly zapsány Galapágy z Tichého oceánu (obří želvy), kaňony NP Simien v Etiopii. Zatím nejvíce památek je zapsáno z Itálie (45), Španělska (41), Číny (38), Mexika (29).
Pro výběr má UNESCO několik kritérií, která musí každá navrhovaná památka splňovat, než je zařazena. Tato kritéria vysvětlují, proč se mezi „vyvolené“ někdy dostanou nepříliš známá místa a naopak jiná známá místa, např. hrad Neuschwanstein z Bavorska nebo socha Ježíše Krista z Rio de Janeira zatím mezi památkami UNESCO chybějí. Kompletní seznam všech světových památek najdete na http://www.ingema.net ve World Heritage UNESCO.
Na tomto seznamu UNESCO je dosud evidováno 12 památek z České republiky (to je dvojnásobek světového průměru). Jsou to: PRAHA-historické centrum hlavního města (od roku 1992), ČESKÝ KRUMLOV-historické centrum (od roku 1992), TELČ-historické centrum (od roku 1992), ŽĎÁR NAD SÁZAVOU-POUTNÍ KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO NA ZELENÉ HOŘE (od roku 1994), KUTNÁ HORA-historické centrum, Chrám sv. Barbory, katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (od roku 1995), LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL (od roku 1996), HOLAŠOVICE-vesnická památková rezervace (od roku 1998), KROMĚŘÍŽ-zahrady a zámek (od roku 1998), LITOMYŠL-zámek a zámecký areál (od roku 1998), OLOMOUC-sloup Nejsvětější trojice (od roku 2000), BRNO-Vila Tugendhat (od roku 2002), TŘEBÍČ-Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa (od roku 2003).
O zápis na tento seznam usilují z České republiky tito uchazeči: LUHAČOVICE-lázeňské město se stavbami Dušana Jurkoviče, MIKULČICE-opevněné hradiště z dob Velké Moravy, JEŠTĚD-horský hotel a vysílač z roku 1973, TEREZÍN-barokní pevnost s kasárnami, ŽATEC-památky upomínající na historii zpracování chmele, KARLŠTEJN-gotický hrad postavený Karlem IV., KUKS-skalní skulptury vytesané Matyášem Braunem a zámecký areál, KLADRUBY NAD LABEM-farma, kde žijí kladrubští bělouši, SLAVONICE-renesanční domy, VELKÉ LOSINY-ruční papírna, PRAHA-zvětšení dosavadního chráněného území UNESCO, ČESKÝ RÁJ-pískovcová skalní města, TŘEBOŇ-síť rybníků jako technická památka zahrnující rybníky Rožmberk a Svět, OSTRAVA-důlní a průmyslové komplexy, historický areál v Dolních Vítkovicích se třemi vysokými pecemi, Důl Hlubina s koksovnou, PLZEŇSKÝ PRAZDROJ-vstupní brána z roku 1892 a historické sklepy.
V následujících řádcích uvedu stručnou charakteristiku dosud zapsaných památek z České republiky.
PRAHA-historické centrum hlavního města, staré více jak 10 století, upoutává své obyvatele i návštěvníky jedinečnou symbiózou všech architektonických stylů - od románských rotund přes gotické věže, renesanční panské domy a paláce, židovské synagogy až po barokní kláštery a kostely. Město je plné romantických uliček, pozlacených věží a kopulí kostelů. Panoramatu města dominuje pražský hrad.
ČESKÝ KRUMLOV leží v malebném hlubokém údolí meandrující Vltavy v jižních Čechách. Doba jeho rozkvětu je spojena s vládou pánů z Rožmberka (1302-1602). Ti ze svého sídelního města vytvořily spojovací bod mezi českým vnitrozemím a rakouským a bavorským podunajským prostorem a severní Itálií.
TELČ je bývalou královskou vodní pevností, jež byla založena ve 13. století na křižovatce frekventovaných obchodních cest. Dnešní podobu získala v 16. století, kdy došlo k přestavbě zámku i městského jádra.
ŽĎÁR NAD SÁZAVOU byl zapsán na seznam UNESCO se svým poutním kostelem postaveným na památku českého mučedníka a světce Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Stavba je jedinečným dokladem mistrovství stavitele Giovanniho Blasia Santihiho, který pro své dílo zvolil symboliku pěticípé hvězdy, protože podle legendy se nad tělem ve Vltavě utonulého mučedníka objevila korunka s pěti hvězdami.
KUTNÁ HORA byla ve středověku nejvýznamnějším a nejbohatším městem českých zemí díky svým dolům. Na přelomu 14. a 15. století se město stříbra stalo sídelním městem krále Václava IV. Gotický kostel sv. Jakuba (1330) a Chrám sv. Barbory (1388) patří k nejdůležitějším archi-tektonickým památkám země.
LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL nechali postavit na jižní Moravě Lichtenštejni. Rozsáhlý barokní komplex stavěli architekti světového věhlasu – C. Ten-calla, D. Martinelli, J. B. Fischer von Erlach, J. Ospel. Zámecký areál se zámeckými budovami, zahradními domky a dekorativními sochami několika architektonických slohů mezi Lednicemi a Valticemi zaujímá plochu 250 kilometrů čtverečných.
HOLAŠOVICE jsou typickou jihočeskou vesnicí ze 13. století. Obci dominují uprostřed návsi statky, rozkládající se okolo rybníka sloužícího k chovu ryb. Stojí zde 22 budov selského baroka s malovanými štíty a zahradami za stavením.
KROMĚŘÍŽ ležící na střední Moravě na úpatí Chřibů se stala v roce 1777 sídlem olomouckých biskupů. Zámek a zámecká květná zahrada jsou považovány za příklad středoevropského barokního zahradního a palácového desingu.
LITOMYŠL s původním středověkým hradem nechal přestavět šlechtický rod Pernštejnů v polovině 16. století na renesanční zámek. Ten představuje mimořádný příklad původní italské arkádové stavby, která byla přizpůsobena českému prostředí a ukazuje šlechtické sídlo v době středoevropské renesance i jeho pozdější rozvoj pod vlivem nových uměleckých směrů.
OLOMOUC získala uvedením svého sloupu mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO všeobecného uznání. Barokní sloup Nejsvětější trojice, 35 metrů vysoký s největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě (18 světců, 12 světlonošů, 6 apoštolů, sousoší Nanebevzetí Panny Marie ve střední části sloupu a vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice), postavený v letech 1716-54, je důkazem tehdejší religiozity biskupského města. Sloup spojuje motivy církevní triumfálnosti a víry s architektonicko-uměleckým ztvárněním. Materiálem pro stavbu byly měď a zlato. Jejich spojení působí přirozeným harmonickým dojmem.
BRNO se může pyšnit v městské části Černá Pole vilou Tugendhat z let 1928-30. Autorem projektu meziválečné funkcionalistické architektury extrémně komfortního bydlení je německý architekt Ludwig Mies van der Roche. Vila měla prosklené zdi, které zcela spojovaly dům s okolím a některá okna byla dokonce možno zcela spustit do podlahy. Vilu tvoří ocelový skelet, stropy nesou štíhlé pochromované sloupy. Ve vile byla již tehdy instalována klimatizace jak pro vytápění, tak i ochlazování, byl zde zabudován elektrický zabezpečovací systém. Ve vstupním foyer je travertinová podlaha a ebenové vestavěné skříně. Horní podlaží zaujímají ložnice s hygienickým zázemím. Ze všech pokojů je přímý přístup na venkovní terasu. Z foyer je možné sestoupit do spodního patra s obytným prostorem, jídelnou, pracovnou, knihovnou a domácím kinem. Původní majitel, vlastník brněnské textilky, Fritz Tugendhat zde bydlel pouze 8 let. V roce 1938 emigroval před blížícími se rozpínavými nacisty do Švýcarska a poté do Venezuely. V současnosti je vila majetkem města Brna, potomci Fritze Tugendhata žádají o navrácení vily do soukromého vlastnictví. Zatím probíhají dlouholetá, složitá soudní jednání. Vila potřebuje nutně urychleně zrekonstruovat.
TŘEBÍČ ležící na jihozápadní Moravě mezi Brnem, Jihlavou a Znojmem je městem mimořádných církevních památek. Nejvýznamnější z nich je románsko-gotická bazilika sv. Prokopa. Opatský chrám byl původně zasvěcen Panně Marii, ale poté, co byl během středověkých válečných roků poškozen, byl od 1. poloviny 16. století po dvě století používán ke světským účelům. Po obnově byla bazilika zasvěcena sv. Prokopovi a opět je využívána církví. Nejcennější částí je vstupní portál z počátku 13. století, dále velmi cenná je krypta s původní, více jak 700 let starou výdřevou stropu. Unikátní je ve městě židovská čtvrť s hustou zástavbou 120 obytných domů, křivolakými uličkami, temnými zákoutími, klenutými průchody a romantickými náměstíčky. Jsou zde i budovy bývalých židovských institucí – budova radnice, škola, rabinát i chudobinec. Zadní synagoga byla zrekonstruována a její interiér zdobí unikátní nástěnné malby z počátku 18. století. V Přední synagoze je modlitebna Československé církve husitské. Ve městě je i židovský hřbitov na severním svahu Hrádku s 3000 kamenných náhrobků. Součástí hřbitova je obřadní síň z roku 1903 s unikátně dochovaným interiérem. Po Jerusalemu jsou třebíčské židovské památky jedinými, které byly zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.