Konfucius a kopa jeho citátů
27. 8. 2011
Kchung-fu-c', čínský filozof, sociální politik a státník se narodil (po přepočtu z čínského kalendáře) dne 27. srpna 551 př. n. l. v městečku Čou-i v čínském státě Lu. Zde také po většinu života žil a zemřel roku 479 př. n. l. Dnes se na tomto území nachází provincie Šan-tung.
Konfuciova morální filozofie vycházela z náboženské úcty. V návaznosti na jeho učení se vyvinul eticko-filozofický systém - konfucianismus. Ten výrazně ovlivnil dějiny náboženství ve východní Asii po mnoho staletí.
Konfucius byl reformátorskou postavou, která spolu s dalším filozofem Lao-c' navždy poznamenala čínskou kulturu, politiku a náboženství. Sám se zajímal hlavně o politiku, filozofii a etiku osobního a rodinného života. Základní ctností je podle něho humanita. Konfucius odmítal ideu mudrce odtrženého od světa. Základním rysem jeho filozofie byl příklon ke člověku a k praktickému životu. Sám o sobě řekl: v patnácti letech jsem začal studovat, ve třiceti jsem byl pevně usazen, ve čtyřiceti jsem už nepochyboval, v padesáti jsem poznal rozhodnutí nebes, v šedesáti jsem rozuměl tomu, co jsem slyšel a v sedmdesáti jsem nepřekračoval pravidla, když jsem následoval sklony svého srdce.
Své následovníky vedl k tomu, aby se účastnili veřejného života a sám jim šel příkladem. Jako padesátiletý se stal ministrem spravedlnosti ve státě Lu. Zastával názor, že lidé, kteří se sami vzdělávají a pracují na zušlechťování svého charakteru, budou připraveni a schopni vést stát nového typu ušlechtilým způsobem. Po určitém zklamání z lidí se pak vydal na třináctileté putování po Číně, aby se pak vrátil domů zemřít. Zemřel více než sto let před řeckým učencem Aristotelem, když mu bylo 73 let.
Konfucius nevytvořil žádný systém logiky, etiky ani metafyziky. Jeho nauka je souborem zásad a principů lidského chování a žití. Neuznával dědičné nároky na šlechtické stavy. Tvrdil, že prostřednictvím zdokonalování se člověk do tohoto stavu dostává sám.
Dílo Konfucia je shrnuto do devíti klasických knih: první je Kniha proměn (I-ťing), druhá Kniha písní (Š-ťing), třetí Kniha listin (Šu-ťing), čtvrté jsou Letopisy jara a podzimu (Čchung-čchiou), pátou je Kniha obřadů (Li-ťing), šestou jsou Rozpravy (Lun-jü), sedmou Veliké učení (Ta-süe), osmou pak Nauka o Středu (Šung-jung). Devátou knihu napsal jeho vynikající žák Meng-c'.
Nyní uvedu kopu jeho citátů:
1. Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět.
2. Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.
3. Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.
4. Zbabělost je, když víme, co máme dělat, a neděláme to.
5. Vědět je uznat, když něco víš, že to víš, a když něco nevíš, uznat, že to nevíš.
6. Sto mužů může postavit tábor, jenom žena dokáže vytvořit domov.
7. Když šíp mine cíle, střelec viní z toho sama sebe, a ne druhého. Tak jedná i člověk moudrý.
8. Trojí cestou můžeme dojíti k moudrosti: za prvé cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší; za druhé cestou napodobování, cestou to nejlehčí, a za třetí cestou zkušenosti, cestou to nejtěžší.
9. Kořenem zla je nedostatek poznání.
10. Život je vlastně celkem jednoduchý a zkomplikuje se jen tím, že sami na komplikovanosti trváme.
11. Lepší je zapálit alespoň malou svíčku než proklínat tmu.
12. Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.
13. Ten, kdo krade naše sny, ten nás zabíjí.
14. Přemoci zlé návyky lze jen dnes, nikoliv zítra.
15. Je vždy lépe být druhým než prvním manželem vdovy.
16. Uvidíš-li ušlechtilého, snaž se mu vyrovnat, uvidíš-li špatného, zpytuj své svědomí.
17. Kdo rychle jedná, rychle sklízí plody svých činů.
18. Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém.
19. Skutečnou chybou je chybu nenapravit.
20. Pomstou, odplatou nebo hněvem nemohou být křivdy odčiněny.
21. Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby.
22. Odpouštět a neživit v sobě zlobu jsou prostředky k nápravě ostatních.
23. Pověz mi a zapomenu; ukaž mi a já si vzpomenu; ale nech mne se zúčastnit a já pochopím.
24. Být ctnostný znamená být svobodný ve své duši.
25. Slova knih nás vždy vzruší, důležité však je, aby nás změnila.
26. Učte se, jako byste se hnali za někým, koho nemůžete dohonit, a jako by to byl někdo, koho nechcete ztratit!
27. Kamkoli se vydáte, jděte s celým srdcem.
28. Šlechetný člověk je smířlivý, ale ne povolný. Člověk malý je povolný, ale ne smířlivý.
29. Šlechetný se nežene do řečí, ale do práce.
30. Nebudeš-li mít špatné myšlenky, nebudeš ani konat špatné skutky.
31. Shovívavost a odpouštění jsou potřeby k nápravě ostatních.
32. Pomsta může zplodit jen novou křivdu nebo prodloužit již trvající nepřátelství.
33. Za starých časů mužové studovali sami pro sebe, dnes muži studují, aby na jiné udělali dojem.
34. Zlo může být vyloučeno jen dobrem.
35. Nevšímá-li si člověk problémů, které jsou vzdálené, bude mít s nimi starosti až se přiblíží.
36. Ještě jsem se nesetkal s člověkem, který by dokázal vidět své chyby a sám před sebou se z nich obvinit.
37. I to největší moře má své břehy; bezbřehá je pouze lidská hloupost.
38. Ti, kdo pracují hlavou, budou vládnout, ti kdo pracují rukama, budou sloužit.
39. Zbabělost je vědět, co se má dělat, a nedělat to.
40. V mládí bez skromnosti, jak to bývá u mladíků; v mužných letech bez kloudného díla; a žít tak pořád až do zbytečného stáří – tak tomu říkám rána morová.
41. Učit se a nemyslet, to je ztráta času. Myslet a nepoučit se, to je nebezpečné.
42. Nestěžujte si na sníh na sousedově střeše, když máte špinavý práh.
43. I když lidé nevědí, co je dobro, mají ho v sobě.
44. Jestliže dav někoho nenávidí, je třeba, dříve, než jej odsoudíme, dobře uvážit, proč je tomu tak. Jestliže je dav někomu nakloněn, je třeba rovněž, dříve než si učiníme úsudek, dobře uvážit, proč je tomu tak.
45. Vážiti si jiných jako samých sebe a jednati s nimi tak, jak chceme, aby jednali oni s námi – toť možno nazvati učením o lidumilnosti. Nad to není nic vyššího.
46. K jídlu mám jen hrubou rýži, piji jen čistou vodu, polštářem je mi má ruka, ale i tak jsem rád na světě. Bohatství a sláva, získané nepoctivě, jsou jen jako letící oblaka na nebi.
47. Mladí potřebují radost a lásku, dospělí práci a přátelství, staří mír a pokoj.
48. Ten, kdo se upírá výhradně k svým zájmům a prospěchu, nadělá si spoustu nepřátel.
49. Kdo mnoho mluví, zřídka uskutečňuje svá slova.
50. Nespokojenost se sebou samým je ctnost. Nespokojenost s jinými je chyba a počátek velkého trápení.
51. Mám to ale štěstí: kdykoli jsem udělal chybu, vždycky mi ji vytkli.
52. Kdo z dálky se dívá, jasně vidí. Ke každé věci je nutné mít odstup.
53. Přemoci zlé návyky je možné jen dnes, ne zítra.
54. Dobro a pravda se navzájem podmiňují.
55. Je-li pohromadě deset žen, mluví jich dvacet.
56. Jediná omezení, která v lidských životech existují si klademe mi sami.
57. Žena se za svého života podřizuje třem mužům: v dětství otci, ve zralém věku svému muži a ve stáří svému synovi. Běda ženě, která se tomu vzepře.
58. Kdo se nemůže soustředit sám v sobě, ten vida neuvidí, slyše neuslyší, ochutnávaje nerozezná chuti.
59. Muž by neměl žít pod stejným nebem jako vrah jeho otce.
60. Žádný inteligentní panovník nepřišel. Nikdo v království mne nechce za učitele. Nastal čas zemřít.