Dvě těhotné sestřičky: Doubravka a Cernunos (Perchta) von Wonischen

Celou noc nás Perchtička nenechala vyspat, pořád se tulila a hlasitě vrněla. Čekali jsme kočičáky ale až za několik dní. Ale ráno před odjezdem do práce slyšíme slabé mňouknutí - Perchta byla zalezlá pod přehozem v posteli. Ráno se jí narodilo první rezavobílé mimino.
Koťátka přicházela na svět horko těžko a ještě nemají vyhráno. Je jich hodně, uvidíme... Perchtička je velmi drobná kočka a vrh byl velmi početný. V bříšku se choulilo 7 mimísků.  Z práce chvátala naše panička moc moc rychle domů, myslela si, jaké doma najde překvapení a ono ouha. Jedno (ranní) dítě a nic víc, Perchta usínala, netlačila...

Panička byla sama doma bez páníka, bez auta....volala pana doktora... Je on to poklad zlatý, protože přijel až k nám domů, i když měl prý zrovna dlouho vytoužené, volné odpoledne. Perchtě píchnul Oxitocyn a tak po půl hodině porodila další mimíky. Nebylo to ale vůbec jednoduché, jedno koťátko nemohla vytlačit, vězelo za hlavičku, takže Perchtě bylo pomoženo a koťátko vytaženo. Další se narodilo s hlavičkou zamotanou v placentě, bylo největší, ale mrtvé... Další čičíci už pak byli živí, jedno však muselo dlouho rozdýchávat jeho příchod na svět, bylo asi také nějaké přiškrcené, ale rozdýchalo, prozatím... Pět dětí bylo venku, ale v bříšku bylo ještě cítit pohyb. Porod trval  do půl deváté do večera, ještě s druhou dávkou oxitocynu v půl sedmé. Celkem tedy Perchtička nosila 7 koťátek, tak uvidíme, jak se šesti přeživším bude dařit. Kdybychom neměli tak hodného pana doktora, byli bychom přišli nejen o koťátka, ale nejspíš i o Perchtičku ...

Fotky zítra, porod jsme nefotili, neboť to bylo takové drama, že jsme na nějaké focení neměli vůbec pomyšlení.