Laithaweb

O podzimních prázdninách od 25.-28.října se konal Dračí tábor s os Tábor bez hranic. Jelo se do Mšena (vesnička v krásné oblasti kokořínska - krásné pokud zrovna neprší a všude není bláto). Hned v den příjezdu se všech 36 dětí zúčastnilo obecně známé hry Náhoda (šest očíslovaných stanovišť, na kterých jsou kostky a hráč si hází na které stanoviště poběží. Musí se oběhat všechna stanoviště v co nejkratším čase). Běhali ti největší šestnáctiletí, střední i ti nejmenší sotva pětiletí a všichni se přitom výborně bavili. Děti byly ubytované ve zděné budově, ve vytápěných pokojíčcích a my, praktikanti a vedoucí jsme jako obydlí dostali na ty čtyři dny karavany. Spát v takovém maličkém karavanu (2,5x5metrů) v pěti lidech byl nezapomenutelný zážitek. Ale alespoň nám tam bylo teplíčko a sucho, protože venku mrzlo a občas lilo jako z konve. Večer byl táborák, u kterého se opékaly buřty a chleba a kdo chtěl, mohl si od naší hlavní vedoucí poslechnout strašidelnou pohádku.
Další den se všichni rozdělili do čtyř různě barevných skvader. Já jsem byla skvadračkou žlutých společně s Carlosem. A hned se šlo do terénu zahrát si hru zvanou epidemie. Každé dítko, i my skvadráci jsme si vylosovali z klobouku nemoc (slepotu, němost, kulhavost, jednorukost) a museli jsme absolvovat náročnou trasu lesem z příkrého kopce, přes můstek přes potok a zase do kopce plného kluzkého bahna a listí apak přes pole do tábora. Byla to docela náročná legrace. Nejhůře skončili ti co byli slepí. Někdo je musel vést za ruku a říkat jim, kudy mají jít a na co si dát pozor. Chudáček ukecanej Carlos si zrovna vytáhl mlčenlivost a vypadal přitom jako by měl umřít. Naštěstí jsme cestu absolvovali celkem rychle, během asi 15 minut jsme byli zpátky v táboře a mohli jsme si pásky z očí, izolepy z pus sundat a rozvázat sázané končetiny. Celé odpoledne bylo věnované přípravě na heloweenský večer. Dalabaly se dýně, malovala strašidla, vyráběly zvířátka z kaštanů a hlavně se sestrojoval papírový drak, který měl následujího dne vzlétnout a vyhrát tak své skvadře nějaké body. A večer se pak konala diskotéka.
V sobotu nás všechny čekal půldenní výlet do Kadlína na rozhlednu. Kadlín je po silnici vzdálen asi šest kilometrů, jenže jedna chytrá osoba se rozhodla, že nepůjdeme po silnici, ale lesem. A tak jsme strávili tři a půl hodiny broděním se listím a bahnem, lezení do příkrých kopců a padáním do louží. Když jsme všichni unavení, špinaví a rozladění došli do Kadlína a dopravili se na rozhlednu, nečekal nás nic moc pohled. Všude byla mlha a tak z rozhledny nebylo téměř nic vidět. Naštěstí po cestě zpátky začala naše malá dítka odvážet do tábora auta a po nedlouhé chvíli už nás auta odvezla všechny a my jsme se mohli v klidu převléknout do suchého a čistého oblečení a ještě nám zbyla chvilka na odpočinutí si. Odpoledne se pak pouštěli vyrobení draci. Měli jsme štěstí. Náš drak jediný byl dobře zkonstruován (opět hlavně díky Carlosovi) a letěl do výšky. Dostali jsme nejvíce bodů. A večer byla opět diskotéka, s oslavou narozenin praktikanta Jendy a malé dívenky, které bylo šest let. Během diskotéky se postupně každý človíček odvedl na kratičkou bojovku, kde každého čekal šok už na začátku, kde ze zaparkované dodávky vyskočil KUlich se strašlivym řevem.
V neděli, poslední den, se hned po snídani konala Velká pardubická. Někteří ze skvadry dělali koně a nosili na zádech jezdce ke stanovišti, kde si jezdec losoval otázku, na kterou musel odpovědět. Jako jezdci museli jet všichni, takže i ty největší jsme museli odtahat. Ale naštěstí to snad nebylo tak hrozné. Sice jsme nevyhráli, ael byli jsme dobří. Po obědě bylo celotáborové vyhlášení. Skončili jsme na druhém místě. což není vůbec špatné, měli jsme štěstí.
A teď už všichni s radostí naskočili do autobusu a těšili se domů an čisté suché oblečení, horkou koupel, vydatné jídlo a následující bohatý spánek. Všichni si to zasloužili.