Frank’s POV
Moje letadlo konečně přistálo na
letišti v LA.Žaludek se mi svíral a bolela mě hlava.Bohužel to nemělo nic
společného s několikahodinovým letem, ale s tím, že jsem byl
neuvěřitelně nervózní.Přiletěl jsem totiž právě na sraz s klukama z kapely.Od
doby co jsme si dali pauzu, tak jsme se neviděli už pár měsíců.I předtím na
tour bylo vše tak hektické, že jsme raději byli každý sám za sebe a snažili se
přežít těch pár koncertů a naše jediné myšlenky se upínaly k domovu.V té
době jsem byl přesvědčen, že jsem št’astně ženatý a nic víc už si v životě
nepřeju.A že jsem úspěšně zavrhl veškeré myšlenky na jediného člověka, který
dokázal rozbušit moje srdce při jediném pohledu na něj nebo při zvuku jeho
hlasu.
Byl to Gerard.Všichni už to asi
nějakou dobu tušili a bud‘ o tom nechtěli mluvit, nebo to raději ignorovali.A
taky to nebyla jejich věc.
Jenže těch pár měsíců doma, kdy
jsem taky vystupoval s moji druhou kapelou, se pár věcí začalo usazovat
v mojí hlavě.Hlavně jsem měl čas přemýšlet a uvědomil jsem si, že to co se
mezi námi s Gerardem za ty roky odehrávalo, nebyl jen úlet nebo show.Já ho
miloval.Jinak než svou ženu.Ale miloval jsem ho a neuměl jsem si představit
svůj život bez něj.Byl moje životní láska.
A právě dneska jsem ho měl vidět
po tak dlouhé době.Ted‘ když už naprosto jistě vím jak se věci mají.
Nasedl jsem do taxíku na letišti
a řekl adresu Gerardova domu.Byla už tma a na Kalifornii celkem chladno.Z
autorádia začal hrát song All I Want For Christmas a já si hned s úsměvem vzpomněl
jak už je to dávno, co jsme tenhle song předělali.
Auto zaparkovalo a já se
vypakoval i s taškami ven.Srdce se mi zašprajclo v krku a já měl
pocit, že nejsem schopen vejít do domu.Viděl jsem jak se uvnitř svítí a je
vyzdoben vánočními světly.Asi jsem byl opět poslední kdo dorazil.Zhluboka jsem
se nadechl a vykročil ke dveřím.
Gerard’s POV
„A Bobovi zase pochcal pes
koberec, tak se z toho chudák rozbrečel!“ vybuchli jsme všichni
v salvu smíchu, když Ray prásknul asi desátý trapas.Byl jsem úplně bez
sebe, že jsem je tu všechny zase viděl a slyšel jejich historky.
Pak se na prahu dveří ozvalo
nesmělé „Ahoj kluci“ a já spatřil Franka, jak tam stojí s rukama plnýma
tašek a usmívá se jako malý kluk.Srdce mi s naprostou určitostí vynechalo
několik úderů.
Proč??!
Co se to právě stalo?Kde se ve
mně vzal ten zvláštní pocit mravenčení v konečcích prstů už od rána, kdy
jsem si uvědomil, že ho opět uvidím?Proč když se v tuto chvíli dívam na
jeho rozzářené oči a úsměv, tak jako by celé moje tělo ožilo?
Všichni se vzpamatovali a vrhli
se ho objímat a vítat.Rozebrali jeho náklad a on se smál a všechny
objímal.Zdálo se mi to, nebo se na mě opravdu usmál trochu nesměle a objal mě
vroucněji než ostatní?Nebo si přeju aby tomu tak bylo?
Frank’s POV
Každá část měho těla cítila jeho
náruč.I když to trvalo jen pár nádherných vteřin.
Měl jsem chut‘ vychrlit to ze
sebe hned ted’ tady před ostatními.Když jsem ho viděl, tak všechno nabylo na
stokrát větší intenzitě.Všechny vzpomínky a pocity.
Ale nic z toho jsem nemohl
na sobě nechat znát.Usmál jsem se na všechny a raději se pohledu Gerarda
vyhýbal.
Celý večer jsme s klukama koukali
na filmy a hráli hry.Jedlo se spoustu jídla a pilo hafo limonády.Nikdo z nás
nepil alkohol.Kdo ví co by se stalo, kdybych byl podnapilý.Nechtěl jsem ani
pomyslet.
Kolem půlnoci, kdy už většina
poklimbávala u televize, jsem šel do kuchyně pro další Coca-colu.Po tom kvantu,
co jsem vypil neusnu asi do rána.Dobře mi tak!
Gerard’s POV
Frank vstal a odešel do
kuchyně.Bob a Ray vedli debatu o filmu, který právě běžel.Mikey spal.Nikdo si
nevšimne, že jsem taky šel do kuchyně.Tohle je před zítřkem poslední možnost s ním
být o samotě.
Stál ke mě zády a hrabal se v ledničce.Projela
mnou mohutná vlna nervozity a žaludek se mi stáhnul.Potily se mi dlaně.
Co mám sakra těd‘ udělat?!Ještě
před minutou jsem sem šel plný odhodlání a ted‘ nemám ani páru co tu dělám.
Zavřel ledničku s plechovkou
v ruce a všiml si, že tam taky stojím a zírám na něj.Usmál se tím svým
dokonalým úsměvem a chvíli čekal.
„Hah..Gee?Děje se něco?“ zeptal
se a otevřel plechovku.To jak mě oslovil mě přemohlo a musel jsem nachvíli
zavřít oči.Slova se mi vzpříčila v krku.
Frank’s POV
Proč tam stál v celé své
kráse a díval se tak na mě??Maska, kterou jsem nasadil byla dokonalá.Nemohl nic
poznat.
Ale proč pořád nic neříká??A proč
ted‘ místo odpovědi zavřel oči a zhluboka dýchal?!
Ještě něco udělá a neudržím se...
Doléhla sem zvuk televize a smích
kluků od vedle.V kuchyni byla tma a světlo sem doléhlo jen z okna vedle
kuchyňské linky.
Byli jsme sami.To zjištění mě
donutilo naprázno polknout.
„Chceš mi něco říct?“ vysoukal
jsem ze sebe pokudmožno co nejlehčím tónem.
Gerard’s POV
Otevřel jsem oči a podíval se na
rysy jeho tváře.
Miluju ho.
Pokaždé když se usměje a nebo
řekne sprosté slovo.Ten rozpustily chlapecký způsob jeho vtipkování i roztomilý
způsob jeho chůze.Nebyl den, kdy by moje myšlenky nepatřily jemu.Beze slova
jsem se k němu přiblížil.Úsměv mu z tváře pomalu zmizel, ale v jeho
očích nebyl strach.Upřeně jsem držel kontakt našich pohledů a aniž bych ho
porušil, jsem vzal plechovku z jeho ruky a odložil ji na linku vedle
něj.Neřekl ani slovo, ale ani se nepohnul.
Srdce mi naráželo do hrudi jako
buldozer.Krev se mi hrnula po těle a začínalo mi být vedro.Ale už to nešlo
zastavit.Ted‘ jsem si už jen přál, aby nikdo nepříšel.
Frank’s POV
Byl jsem ztuhlý jako socha a
nemohl jsem věřit tomu, co se právě dělo.Určitě se mi to jenom zdá nebo si to
jen namlouvám.To, co Gerard právě dělá určitě myslí úplně jinak.
Ale ten pohled, kterým mě
propaloval, jsem nedokázal jinak vysvětlit.
Pak položil dlaň na mou tvář a
moje hrůd‘ málem explodovala.Dotýkal se mě tak lehce jako by se bál.
Tohle nebylo pódium ani
show.Tohle byla realita a náš život.
Naklonil se ke mě ještě blíž a
naše rty byly od sebe jen pár centimetrů.Stále jsme se jeden druhému dívali do
očí a oba měli strach z toho, od čeho už nešlo couvnout.
A pak jsem si dodal odvahu a
odpověděl na Gerardovu nevyřčenou otázku a políbil ho.
Gerard’s POV
Líbal jsem Franka a bylo to jako
bychom jeden druhého líbali poprvé.Všechny zvuky a předměty okolo vymyzely do
pozadí a já dokázal vnímat jen Frankovy rty a ruce na mých bocích.Já hladil obě
jeho tváře a i když jsem si přál se ho dotýkat, tak jsem se bál.Ale co by už
mohlo být dále než tohle?
Chytil jsem ho za ramena a
přitiskl ke kuchyňské lince.Z hrdla se mu vydral slaboučký sten a to mě
překvapilo.Jednu ruku jsem mu položil na zátylek a snažil si ho přitáhnout, co
nejblíž a druhou jsem ho hladil na zádech.
Naše rty tvořily dokonalou
souhru, jako by pro sebe byly stvořeny.
Začínala se mi točit hlava z toho
návalu rozrušení a z nedostatku vzduchu.
Musel jsem se ač nerad odtrhnout.
Frank’s POV
Odtahl se ode mě, ale venoval mi
ještě další dva menší polibky.Opřel své čelo o mé a dlaní stále hladil mou
tvář.Oba jsem mlčeli, ale na rtech mi pohrával úsměv.
„Franku..co budeme dělat?“ řekl
trochu zoufale Gerard a já moc dobře věděl, že tím nemyslí ted‘.
„Nevím..“ řekl jsem ještě stále
trochu zadýchaný. „...ale bez tebe už žít neumím.“
Vydal tiché uchechtnutí, zavřel
oči a políbil mě na nos.Pak mě pevně objal a zabořil obličej do mého krku.
„Ani já bez tebe..“ zašeptal a já
se k němu přimknul jak nejpevněji jsem uměl.
Ještě chvíli jsme takhle zůstali
a já cítil naše srdce, jak bijí vedle sebe.Pak se odtáhl.
„Půjdu ted‘ vedle a zachvíli
půjdu spát.Přijd‘ prosím tak za hodinu ke mě.“ zašeptal, věnoval mi letmý
polibek a rychle odešel.Díval jsem se za ním a pak na místo, kde před chvílí
ještě stál.Ještě jsem cítil jeho vůni.Pak jsem se usmál a vzal si svou plechovku.Myslím,
že si ji schovám.
Vrátil jsem se do obýváku k ostatním
a sedl si zpět na svoje místo na gauči, odkud jsem mohl vidět Gerarda, který
zíral na obrazovku.Najednou se mi vybavily vzpomínky na věci, které jsem v sobě
už dávno uzamkl.Bylo to jako by se to stalo někomu jinému.
Všechno se to sypalo jako vodopád
obrazů a vět.Hlasů a úsměvů.Doteků a pohybů.Všechno najednou bylo realné a já
se opět ztotožnil s tím mladým poblázněným klukem, kterému se občas podlamovala
kolena, když se podíval do očí svého nejlepšího kamaráda.
Kterému bylo do pláče pokaždé,
když se Gerard opil do bezvědomí nebo když se ho dotknul a ani to nevnímal, ale
za to on každou svou nervovou buňkou.
Pamatoval jsem si jak jedem v našem
starém vanu a já jsem namáčklý na okýnko díky Rayovi, který tvrdě
zařezával.Byla noc a já nemohl spát.Otočil jsem hlavu a viděl Gerarda spícího u
okýnka na zadním sedadle.V tu chvíli jsem chtěl být vedle něj a objímat
ho.Trvalo pak hodiny než jsem mohl usnout, protože se mi hlavou honily různé
představy a myšlenky na to jak se dostat na zadní sedačku.Někdy jsem dokonce
ani neusnul a ráno jsem musel vypít litr kafe.
Dneska jsem to nemohl jen tak
vzdát.Tentokrát ho nenechám jít.
Gerard’s POV
Už mě nebavilo tady sedět a zírat
do obrazovky, když jsem stejně ten film ani trochu nevnímal.Zvedl jsem se a
řekl dobrou noc.V pokoji jsem se nesvlékl a jen sebou švihnul na postel.Zavřel
jsem oči a poslouchal okolní zvuky.Vybavilo se mi, když jsem poprvé viděl
Franka.Byli jsme všichni v klubu a pilo se...hodně se pilo a já byl už dost
ožralej.Ten večer jsem si toho moc nevnímal, ostatně jako vždycky, ale v paměti
mi uvízla jedna tvář.A druhý den ten kluk přišel na zkoušku a já na něj zůstal
zírat dobře minutu.Tenkrát se zasmál tím rozpustilým způsobem a já si připadal
jako naprostý idiot.
Dlouhou dobu jsem si vedle něj
připadal hloupě a až pak mi došlo, že jen protože mi vždycky přišel tak
dokonalý.
To, co se mezi námi odehrávalo
pak na show bylo vždycky jako droga.Pokaždé když jsem šel na pódium, tak jsem
doufal, že se mě aspoň dotkne.A ve chvílích, kdy se odvázal a třeba mě políbil
na tvář, tak jsem měl co dělat, abych se na všechno nevykašlal a nepovalil ho
přede všemi.Ale potkal jsem manželku a on měl přítelkyni a pak si ji i vzal a
všechno tak nějak utichlo a zapomnělo se na to.Oba jsme si asi namluvili, že
jsme už na to moc velcí a že to není pravda.
Ale před chvílí to byla realita a
to, co jsem cítil bylo doopravdy.
Pomalu jsem se nadechl a
vydechl.Vstal jsem a šel otevřít okno, abych si mohl zapálit.
A ted‘ jsem si vlastně i uvědomil,
že spousta věcí v mých textech se týkala jeho.Věděl to?Došlo mu to někdy?
Dveře se potichu otevřely a hned
zase zavřely.Stál tam Frank a opíral se o stěnu vedle nich.V pokoji byla tma a
světlo lampy na ulici mdle zbarvovalo pokoj domodra.Dál jsem kouřil cigaretu a
nabídl i jemu.Chtěl jsem aby šel ke mě.Několika kroky přešel pokoj a vzal si
jednu z krabičky, kterou jsem mu nabízel.Zapálil si a oba jsme mlčky stáli
a naproti sobě.
„Co bude dál?“ zeptal se Frank a
prolomil ticho.Natáhl jsem a vyfoukl.
„Já nevím...to ukáže čas.“
odpověděl jsem.
„Myslím, že čas nám už ukázal
dost.“ řekl a povytáhl koutek úst.Taky jsem se usmál.Měl pravdu.
„Nechci na to ted‘ myslet.“ řekl
jsem po chvíli a típl cigaretu.Posadil jsem se na postel a zíral před
sebe.Frank taky típl a šel si sednout vedle mě.
Frank’s POV
Zase se mi rozbušilo srdce,
protože jsem se rozhodl a chytil ho za ruku.Naštěstí mi stisk opětoval a palcem
hladil hřbet mojí ruky.Pak se na mě podíval a usmál se.Nic neříkal jen se ke mě
naklonil a opět mě políbil.Druhou rukou jsem mu položil na tvář a chvíli jsme
se oba opět ztratili v polibku.Pak jsme se s zahihňáním odtáhli a
položili se na postel.Jen tak jsme tam leželi a drželi se za ruce.
„Pamatuješ jak jsi mi tenkrát
ojel rameno?“ zeptal se najednou a já si musel zakrýt pusu rukou, abych se
nezasmál nahlas.
„Jo...nevím jak mě to napadlo,
ale líbilo se mi to.“ odpověděl jsem.
„Mě taky...měl jsem pak co dělat,
abych ti to v tourbuse nevrátil.“ oba jsme se zasmáli.
„Nebo jak jsi mě z ničeho nic
políbil...to jsem rozdejchával několik dní.“ připomněl jsem mu.Gerard se
zachichotal.
„No, musel jsem ti to nějak
vrátit...“
Takhle jsme ještě dlouho leželi a
jen si povídali, líbali se nebo hladili jeden druhého.Oba jsme prozrazovali
spoustu našich tajných pokusů jak se tomu druhému přiblížit a byl to úžasný
pocit moct to všechno konečně někomu říct.Navzájem jsme se překvapovali různými
přihodami, kdy ten druhý netušil, že to bylo protože jsme po sobě toužili.
O hodně hodin později jsme leželi
vedle sebe a jen se na sebe dívali.
„To byl nejkrásnější vánoční
dárek jaký jsem kdy dostal.“ řekl Gerard a objal mě ještě těsněji do
náruče.Zahihňal jsem se a on mě políbil na nos.
„Miluju tvůj smích..“ zašeptal.Políbil
jsem ho.
„Já zas tvůj hlas..“ řekl jsem a
cítil, že se červenám.Ted‘ mě zas políbil on.
Usnuli jsme jeden druhému v náručí.
Gerard’s POV
Ráno jsem se probudil, protože mi
zvonil telefon na nočním stolku.Rozespale jsem ho zvedl a zabručel do
sluchátka.
„Ahoj lásko, jsem na cestě z letiště
domů.Do půl hodiny jsem tam..ta doprava je strašná!Taxík se děsně vleče!“
zašvitořila Lyn na druhé straně a mě jako by polil kýbl ledové vody.Vykulil
jsem oči a chtěl se rychle posadit, ale něčí ruka mě vrátila zase zpět.
„Okej, to je super...už se na
tebe těším!“ řekl jsem co nejradostntěji jsem uměl a položil to.Sakra!
Frank vedle mě spal zabořený do
polštářů a vlasy mu šly na všechny strany.Byl jako andílek.Nechtěl jsem ho
budit, ale kdyby ho tu Lyn našla, tak nevím jak bych to vysvětlil.
Ted‘ ne!Takhle ne!!
Políbil jsem ho na spánek a on se
jen zavrtěl.Bohužel jeho nebylo lehké jen tak vzbudit.
„Frankie, za půl hodiny je tu Lyn
a asi by nebylo nejlepší, kdyby tě našla v mojí posteli.“ řekl jsem nahlas
a jemu se zakmitala víčka.Pak se mu otevřely oči a vykulil je na mě.Rozespale
se snažil zvednout a já se musela zasmát.Byl jako malé dítě.Začal po pokoji
hledat svoje boty, tričko a kalhoty.Pak mě naposled políbil a zmizel tiše ze
dveří.
Převlékl jsem se a provedl co
nejrychleji ranni hygienu.Zrovna když jsem scházel ze schodů, tak se domovní
dveře otvíraly a z nich vyběhla Lyn a vrhla se mi kolem krku.Políbila mě
na uvítanou a řekla jak se jí strašně stýskalo.Kufry nechala na chodbě a šli
jsme do kuchyně, kde už seděl Ray a Bob a jedli tousty.Všichni se radostně
pozdravili a mě srdce padalo až do kalhot.Připadal jsem si jako ten největší
lhář na světě a taky provinile za to, že ji opradu taky rád vidím.
Frank’s POV
U sebe v pokoji jsem se
převlékl a sešel dolů.Musel jsem si pořád připomínat, že na sobě nesmím nechat
nic znát a nesmím zářit jako sluníčko.Připadal jsem si strašně zamilovaný a št’astný.Ani
když jsem tam viděl Lyn a přivítal jsem se s ní, tak mě dobrá nálada
neopustila.Věděl jsem, že mě Gerard miluje a nic mi ho nemohlo vzít.
Gerard’s POV
Snažil jsem se během snídaně u
stolu nedívat se na Franka ani žádným způsobem nedávat najevo, že se mezi námi
něco děje.To už se k nám připojil i věčný ospalec Mikey.
„Tak když už tu jste všichni, tak
bych chtěla něco říct.“ pronesla Lyn a já se na ni jen překvapeně
podíval.Usmívala se od ucha k uchu a podívala se na mě.Chvíli mlčela a
všichni ostatní taky.
„Včera jsem byla u doktora a ten
mi řekl, že...tady s Gerardem budeme mít miminko.“ vteřina ticha než to
všem doteklo a pak velký jásot a ruce, které mě objímaly.Lyn se mi vrhla kolem
krku a já ji objal.Byl jsem v šoku.
Ted‘ ne!Takhle ne!!
A všechno, co se včera stalo se
zhroutilo v jediné minutě.
Nedokázal jsem se podívat na
Franka.Neměl jsem na to sílu.Vůbec mi nedocházelo, že budu otec a že mám být št’astný.Jediné
na co jsem dokázal myslet bylo, že už včerejšek nemůžu vrátit a nemůžu odvolat
to, co cítím.
Všichni se začali zvedat od stolu
a pořád nadšeně diskutovali o tom, jaký budu otec.
„Gratuluju Gee...budeš skvělý
táta.“ řekl Frank a objal mě.Pak jsem se mu podíval do očí a viděl v nich jak
se všechny jeho naděje zhroutily jako domeček z karet.Usmíval se, ale já
věděl, že to je jen další z jeho masek.Trhalo mi to srdce z hrudi.
My dva už nemáme žádnou
budoucnost a naše životy jiný směr nenaberou.Iluze včerejšího večera se
rozplynuly jako mlha.
Tohle je realita.Tohle je
skutečnost.
Komentáře
Přehled komentářů
to je....tak krasne na dobru noc, az na ten koniec ktory ma mierne rozreval a dostal do takej mierne divnej nalady, ale to nevadi, aj tak to bolo velmi pekne:)
................
(Payinna, 15. 2. 2009 12:56)Je to nádherný. Vážně. Po dlouhý době sem četla zase něco krásnýho
...
(Anett, 15. 2. 2009 10:45)Páni, už dlouho jsem nečetla nic tak povedeného. Uu na konci jsem měla chuť brečet. Hrozně hezký. Kdybych si to četla znova tak asi vynechám konec... Moc krásný. Děkuji za tu chvilku snění
<3
(Ellis, 14. 2. 2009 11:41)aaaaaaaaaah! todle je prostě tak...strašně..smutný..a roztomilý a skvěle napsaný..a myslim že mě to rozbrečelo:D
hmmm
(Jessie, 1. 3. 2009 2:33)