"Hm..tak to zkusíme přelízt přes ty popelnice." řekl jako by se nic nedělo.Šel zpět k popelnici a začal na ni lízt.Vylezl na zed´ a sedl si na ni.Zastavil se a díval se chvíli a pak na nás dole.
"Neměl bych se jak vrátit..je to tu docela výška a nevím jak bych zpátky vylezl..chtělo by to sem něco dotáhnout..." zamyšleně se díval do zahrady.Pak se otočil zpátky a seskočil k nám.
"Vrátím se sem v noci a dotáhnu sem něco.."
"Počkej!Tak to prr!!TY?!...tohle je naše mise!Bud´ budeš s náma nebo od toho jdi!Sám nebudeš slídit!" dopálila jsem se. "Ale uvědom si že nám musíš slíbit,že cokoli se dozvíš nebo na něco přijdeš,tak nám to musíš říct....to stejné my slíbíme tobě.Jasný?!" vážně jsem se na něj zadívala a čekala odpovědˇ.
"Dobře..platí!" a podali jsme si vsichni ruce. "Ale ve škole...no měli bychom dělat jaokby nic...víte jak to myslim?!" dodal nejistě.Obrátila jsem oči vsloup.
"Joo nemusíš se s náma bavit...neboj nestratíš reputaci" řekla jsem otráveně.Šli jsme pryč odtamtud.Když jsme došli už skoro zpátky ke krafárně,tak se Jared s námi rozloučil,že jde za kámošem kde měl bejt už před hodinou.Stála jsem ještě chvíli a přemýšlela nad tím,že se do toho zapletl taky.
"Taky přemýšlíš jestli je dobrý,že sme ho do toho zatáhly?!" řekla Pett zamyšleně.Pokývala jsem hlavou.Nevěděla jsem co si o tom klukovi myslet.Ale začínal mi být celkem sympatický.Ale něco ve mě se před ním mělo pořád na pozoru.Nechtěla jsem problémy a ty se kolem těhle kluků vždycky vyskytovaly.
Duhý den ve škole jsem se cítila
zvláštně.Pořád jsem nemohla přestat vnímat Jaredovu přítomnost.Což u
něj bylo něco vyjmečného,že byl ve škole dva dny za sebou.Když jsem se
párkrát podívala jeho směrem,tak se zdálo,že jako obvykle je myšlenkami
jinde.Ale vždy když jsem se otočila zpátky,cítila jsem něčí oči na
sobě.Bylo to divný....ale ne divnější než to že Petty nebyla ve
škole...to mi dělalo starost a taky jsem tu byla potencionálně sama s
Jaredem,což mě znervózňovalo.Vyndala jsem svuj mobil a napsala Patt.
"Kde ses?Ozvi se!"
Za 3 min vibrace.
"Po skole cekej v parku u skoly...vysvetlim pak.<3U"
Hmm...no tak to jsem teda zvědavá co jí zase popadlo!Zazvonilo a já se
zvedla k odchodu na poslední hodinu.Jako poslední mě ve třídě odchytil
Jared.Trochu jsem se ho lekla.
"Ehm..hele už ste na něco přišly?" řekl polohlasem a stál blízko
mě.Cítila jsem jeho vůni.Voněl po cigaretách a fialkách.Ještě nikdy
jsem nikoho nepotkala,kdo by takhle voněl.
"Ne ještě na nic..ale Pett mi psala.že po škole mám jít do parku u
školy...hm přijdeš?" podívala jsem se na něj tázavým pohledem.Chvíli se
rozmýšlel a pak jen kývnul a odešel rychle ze třídy.Zhluboka jsem se
nadechla a taky vyšla jelikož začali vcházet další lidi.Poslední hodinu
jsem nedávala pozor,jelikož mi stále vrtalo hlavou co to ta Pett ma za
lubem.
Vylítla jsem ze školy a rázovala si to k parku.Už z dálky jsem viděla
Pett a jeji barevné vlasy,ale nebyla sama.Zdálky jsem neviděla kdo to
tam s ní je.
"Heej Pettyyy.." zakřičela jsem a moje kamarádka na mě zamávala.Když
jsem přišla blíž,tak tam seděl vedle ní nějaký kluk.Měl delší tmavé
vlasy,které mu padaly do obličeje a plachý pohled.Byl to Gerard Way ze
třídy pod náma.Netušila jsem jak zrovna k němu Petty přišla,ale ani
jsem nevěděla proč tu sedí.Tázavě jsem se na ni podívala.
"Gerard byl v tom domě.." řekla na rovinu.Zaraženě jsem zírala na ni a
pak na Gerarda,který se díval do země a očividně se cítil nervózní v
naší společnosti.
"Jak?" bylo jediné co ze mě vypadlo.Jenže než stihl Gerard odpovědět,přiřítil se k jám Jared.
"No tak o co tu teda kráčí?!" byl rozesmátý a zadychaný jak spěchal.Pak
si všiml Gerarda. "A co tu dělá on!?!" změřil si ho pohledem.
"Uklidni se..on ví něco co by nám mohlo pomoct!" okřikla ho Petty
"No to sem teda zvědavej.." zamumlal Jared a založil si ruce na hrudi.
"Kdysi před lety...jsou to asi dva roky...přelezli jsme s klukama zedˇ
a dostali se jedním z oken dovnitř..." řekl potichu Gerard a hrál si
při tom s lemem svého rukávu.
"No a dál?" netrpělivě vypálil po chvíli ticha Jared.V tu chvíli Gerard
prudce zvedl hlavu a podíval se mu přímo do očí.Všichni jsme ztuhli.
"Jednomu z mých kamarádů už nikdy nenarostou vlasy a druhý je v domácí
péči.......něco tam je..nevím co je to přesně,ale co se týče mě nikdy
už se tam nechci vrátit..." zadíval se opět do země.Ticho opět
proříznul Jaredův hlas i když tentokrát o hodně jemnější.
"A co se stalo tobě?"
Gerard vytahl z náprsní kapsy cigáro a rychle si zapálil.
"Trápí mě noční můry..." odmlčel se jakoby chtěl ještě něco dodat,ale
pak vytáhl rukáv na svojí pravé ruce.Zdobilo ji hodně bílých jizev a
pár čerstvějších.Některé vypadaly,že byly velmi hluboké.Rychle na to
dodal "To jsem si neudělal ani jednou sám..nevím jestli to dělaám ve
spánku,ale ráno po noční můře se vzbudím s krvavou rukou...nebo i jinou
částí těla.." vrátil svůj rukáv zase zpět a zhluboka si potáhl
cigarety.Nechtěla jsem si ani představit jak je na to asi zbytek jeho
těla.Všichni jsem mlčeli a pak jsem se rozhodla,že musím se zeptat.
"Co s tím hodláme dělat?!Ještě pořád tam hodláte jít?!" nervózně jsem těkala očima z jednoho zamyšleného obliřeje na druhý.
"Gee řikal,že dle pověry lze jednou do roka tam vejít a vymanit ze
zakletí ten dům.Musíš samozřejmě předtím projít řadou rituálů,které ti
zajistí jistou imunitu.Ten den je na narozeniny toho kluka,co tam žil.A
ty narozeniny se právě blíží....vlastně ještě měsíc a půl.Přesně je to
1. srpna....máme tedy dost času na přípravu." Řekla vzrušeně Petty.
"Počkej,počkej a proč bychom to měli dělat?!" rychle se vzpamatoval Jared.
"Protože už nesmí další lidi zemřít!Tento rok to bude 50 let od
chlapcovy smrti a to může znamenat velké nebezpečí i pro město...vím,že
vy to dokážete!" ozval se z ničeho nic odhodlaně Gerard.
"Ale musíš jít s námi!" naléhavě jsem se přídala.Gerard se mi podíval zpříma do očí.
"Já už se tam nikdy nevrátím!!"
"Tak nám aspoň pomoz..." řekla jsem ještě stále v tranzu z jeho zelených očí plných hrůzy.
Sklopil pohled a přikývl.V tu chíli zahřmělo a strhl se strašný
liják.Rozběhli jsme se pryčz parku.Než jsme doběhli naproti k
zelinářstvi pod střechu,tak jsme všichni byli promočení až na kost.
"Takže nám tedˇ slíbíš to co my ti taky slíbíme.A to že jestli se něco
dozviš nebo my musíme si dát vědět." řekla jseme Gerardovi a nastavila
pěst na znak toho abychom si tˇukli.Přikývl a oba jsme si tˇukli.Stejně
tak i s ostatními.Pak jsme se všichni rozutíkali domů.Gerard směrem ke
škole a Jared na opačnou stranu.A my s Patt ulicí dál k našemu domu.
"Tak "Gee" jo?!" řekla jsem po chvíli rozverným tónem a s šibalským úsměvem.
"Co co?!" dělala Pett jakoby nic,ale taky se usmívala.
"Jak bylo ve škole s Jaredem?!" hned vypálila nazpátek.
"Nijak..jako vždycky...nevim kam tím míříš..." překvapeně jsem na ní koukala.
"No jak myslíš...já budu muset jít dom,tak pro dnešek ahoj...musím doma
uklízet..bléé" srazily jsme pěsti a Pett se rozeběhla k baráku,který
byl ob náš.Byla jsem už mokrá jak slepice,tak jsem rychle zaběhla
domů.Pořád mi ale vrtalo hlavou to co řekla Petty....opravdu se mi
Jared libí?Hmm...ne to je nesmysl!!
Zbývaly dva týdny do konce školy.A nás čekaly přípravné rituály.Popravdě jsem netušila co ta procedura obnáší,ale ani trochu se mi do ní nechtělo.Věděla jsem ale,že to je pro dobrou věc.Jared stále zůstával ve své pozici borce na úrovni ve škole a spiklence po škole.Občas mi to připadalo vtipné.Začali jsme se cházet skoro každý den a probírat co všechno bude potřeba udělat.Bylo jasné,že potřebujem místo kde budeme moci rituály provádět,aniž by nás někdo rušil.S Petty nám jako nejpříhodnější připadal místní hřbitov.Naštěstí kluci neměli nic proti.
V pátek jsme se tedy vydali na hřbitov po setmění.Lehce jsme přelezli nízkou zídku a my s Petty si to namířily rovnou k márnici.Uvnitř byla tma a chladno.Okamžitě jsme zapálily pár tlustých svící,co jsme si přinesly s sebou.Jared se tvářil jakože mu to tady není moc pochuti,ale neměl na výběr.
"Tak a co tedˇ?" zeptala jsem se nejistě.Gerard se ujal slova.
"Tedˇ musíme upevnit svoje štíty před zlými silami...dosáhneme tím jedině trénováním svoji vizualizace....ale nejdůležitější ze všeho je věřit!Když budete věřit,tak se vám vše podaří.Pak si musíme každý vyrobit svoje talismany a taky vytvořit hmotně štíty...a jedna věc je tady taky...musíme umístit ochranné kameny k domu...ale to udělá někdo z nás zítra..to tedˇ není důležité.." přešel doprostřed a sedl si do tureckého sedu.Sesadili jsme se do kroužku.Seděla jsem naproti Jaredovi.Plameny svíček mu tančily v očích.Musela jsem se soustředit rychle na něco jiného.Začali jsme všichni společně vytvářet svoje vlastní štíty.
Takhle jsme potom meditovali téměř každý den.Začínala jsem se cítit silnější,ale věděla jsem,že to ještě zdaleka nestačí.