Sonny’s POV
Seděl jsem na stromě a zpíval si mojí oblíbenou písničku od Jacksona, ale po chvíli jsem dostal pocit, že mě někdo pozoruje.Tak jsem otevřel oči a viděl pár vykulených zelených očí zírajících na mou osobu.Tak jsem se lekl, že jsem z té větve spadl.Kolikrát si já za dnešek ublížím ještě?!Rychle jsem vstal a postavil se tomu někomu čelem.Přitom jsem si musel ještě odstranit vlasy z obličeje.
„Ahoj...“ rozhodl jsem se říct, protože vlastně tohle je moje místo a mám právo si ho hájit.Proto jsem se zatvářil odvážně.Dívka chvíli váhala a její vykulené oči se zůžily a začaly si mě měřit.Pak konečně odpověděla.
„Ahoj...co tu děláš?“ pronesla
„Zpívám si tu..“
„Pche!Spíš rušíš cizí myšlenky!“
„Ruším?Já nemůžu za to, že tě to ruší...většinou tu nikdo jiný není“ bránil jsem se.Ta holka byla vyloženě divná!Pak jsem si ji prohlídl líp.Měla dlouhé rozcuchané černé vlasy pod ramena a černé šaty s krátkou sukní....a ČERNOBILÉ PODKOLENKY S ČERVENÝMA BOTAMA!!!
„Hej ty jsi mě vysvobodila ze skříňky!!!!“ vykřikl jsem hned nadšeně.
„No vlastně to bylo spíš tak, že ty si byl v mojí skříňce....to tě tam jako někdo zapomněl nebo co?!“ nasadila udivený a zároveň zvědavý výraz...Ted‘ jsem na ni teda zíral taky...
„No mě tam zavřeli Gerardovi poskoci...“ řekl jsem a sklonil hlavu, protože to byla celkem potupa muset přiznat před holkou, že tě šikanujou.
„A proč tě tam zavřeli??To je nějaká hra?“ stále se divila....grrr ta holka snad spadla z Marsu ne??!
„No oni mě pořád takhle..nějak...pošt’uchujou...“ vykoktal jsem ze sebe.
„Ahaa...to je od nich docela milý...ale nevím asi bych nikoho nezavírala do skříňek...může tam být třeba nějaké strašidlo nebo tak..“ a otřásla se při té představě.
Začala si prohlížet můj strom a já měl zzase možnost si trochu prohlídnout ji.Byla maličká a drobná s těma krásně tvarovanýma hubenýma nožkama v těch celkem velkých červených gládách.Vlastně jsem ještě nikoho neviděl s takovýma botama.Dívala se nahoru a já si vsiml jejího drobného nosíku.Musím uznat, že byla dost roztomilá, ale i když něco v ní ve mně vyvolávalo zvláštní pocit.
„Jak se jmenuješ a do jakého ročníku chodíš?“ zeptal jsem se jí
„Janine Lovegoodová a jsem tu nová v prváku..a ty?“ řekla a pořád se na mě dívala těma krásnejma zelenejma kukadlama...počkat já jsem řekl krásnejma?!..přímo nádhernejma!!!
„Já jsem Sonny Moore a taky jsem tady v prváku...“ rozzářeně jsem se na ni usmál a ona mi úsměv opětovala.Měla moc milý úsměv.
„Co sis tady zpíval za písničku?“ zeptala se trochu ostýchavě.Tak ted‘ už to byl zpěv jo?? :D
„Billie Jean...znáš??“ opáčil jsem s nadějí v hlase.Janine jen pokrčila rameny a stále se mi dívala přímo do očí.Dřepnul jsem si a hledal zapadlý iPod v trávě.Vypadala jakože se právě rozhoduje, zda si ke mě sednou nebo ne, ale nakonec přihopkala a sedla si kousek ode mně.Pustil jsem zase písničku a nechal to hrát nahlas v trávě.Tahle písnička mě prostě nenechává nikdy v klidu a tak musím aspoň artikulovat slova.Jenže mě překvapilo, že ona začala dělat totéž a zachvíli jsme oba jen pokyvovali hlavami a zpívali.A bylo nám jedno jestli nás někdo slyší a jestli se to nedá poslouchat. :D
„Jo tuhle mám od něj nejradši...“ řekla radostně, když písnička skončila.Pak ale bylo slyšet zvonění zevnitř a to nám oznamovalo, že začíná odpolední vyučování.Čas nám s Janine tak rychle utekl, že jsme úplně zapomněli kde jsme a co musíme dělat.
Janine’s POV
Museli jsme se se Sonnym rozloučit, protože měl hodinu.Já ani vlastně nevím jestli jsem měla dneska vyučování, ale něco mi říká, že ne....nevadí aspoň se tu ještě projdu....ale byl to zvláštní kluk...co se může vyklubat z kluka ze skříňky.
Zamířila jsem směrem do internátní části a ještě tak půl hodiny hledala svůj pokoj.Když jsem vešla dovnitř, tak už byl obydlen dvěma osobami.Jednou černovláskou s černě namalovnýma očima a druhá byla blondýna s roztomiloučkým ksichtem.Holky nevypadaly, že by se mezi sebou moc kamarádily.
„Ahoj“ špitla jsem na pozdrav.
„Tak ty seš ta nová??“ přicupitala ke mě blondýna a objala mě.Což mě celkem vyděsilo.
„Já jsem Britney!“ představila se vysokým hláskem (chytám tě za slovo Wickey :D:D )
„Čau a já jsem Alicia“ řekla černovláska a přišla mi s úsměvem podat ruku.Při tom si neodpustila zhnusený pohled směrem k Britney.
„Ještě tu s náma bydlí Sarah, ale ta se objeví asi až za hodinu..“ pokračovala Alicia. (Rozumějte je tím myšlena Sarah Dope :D )Viděla jsem v rohu u její postele opřenou nádhernou bílou baskytaru a moje mínění o ní se mi hned zvedlo.Zatímco Britney měla kolem postele samé plakáty Justina Timberlakea ( :D )a nějakých dalších ulízanců.U třetí postele byly rozvěšené nějaké fotografie.Převážně Alicie s někým a dalšími lidmi.
„Sarah je fotografka...to jsem já s ní a ještě naše kamarádky Eliza, Lyn a Hayley..Sarah je původem z Thajska...“ vysvětlovala mi Alicia s úsměvem jak se tak dívala na fotky a zřejmě se jí vybavovali veselé vzpomínky, na některé situace při kterých fotky vznikly.
„A co ty?Ty tu nikoho neznáš?“ zeptala se mě
„Ne...dneska jsem přijela a skoro se tu ani nevyznám...“ apk mi ale svitlo „..ale vlastně už tu někoho znam!!Jmenuje se Sonny a umí být moc vtipný!“ zahihňala jsem se.
„Jo ty myslíš tohodle týpka, kterej nám dycky řve pod oknama jo??“ zeptala se Britney ze svojí postele.Alicia po ní vrhla vysoce opovržlivý pohled.
„Jo Sonnyho známe se Sarah... jen od vidění a jednou s náma seděl na obědě...je divněj..ale nemyslim, že je zlej..“ řekla už s úplně jiným výrazem směrem ke mě.To mě uklidnilo a taky jsem se na ni usmála.No aspoň někdo mi tu trochu bude rozumět, v což jsem ani nedoufala.
Vybalila jsem si svůj kufr a naházela do skříně.Sedla jsem si na postel a dívala se po našem pokoji.V sirotčinci jsem bydlela s 20 lidmi, takže bydlet jen se třemi nebude až takový problém.Stačí se jen uzavřít do vlastního světa a odtamtud tě nikdo nedostane.Lehla jsem si a přemýšlela o dnešním dni.Moje myšlenky mě zavedly opět k Sonnymu.Takového kluka jsem ještě nepotkala.Ani ve škole a ani v sirotčinci.Měl hluboké hnědé oči a takový zvláštní nakřáplý hlas.A to co se mi původně zdálo jako strašný skřekot, nakonec vyústilo v celkem úctyhodný zpěv.S těmito myšlenkami a úsměvem na tváři jsem usnula, protože jsem dneškem byla nadmíru unavena.
Sonny’s POV
Byl večer a seděl jsem s klukama na pokoji.Jako obvykle nedělali nic...teda dělali bordel a to mě začínalo vyvádet z míry.Jindy bych se zapojil a podpalil aspoň jednu záclonu at‘ to u nás vypadá trochu k světu, ale dneska jsem neměl náladu.Byl jsem tu už skoro měsíc a moji rodiče se mi za celou tu dobu ozvali dvakrát....teda abych byl přesnější moji nevlastní rodiče.To je vlastně taky důvod proč jsem v Kinderfieldu.Naši...ehm „naši“ si řekli, že když už jsem skončil základku, tak jsem asi dost velký a měl bych se dozvědet věci, které by velký chlapec unesl....a to že jsem adoptovaný.A když jsem se zeptal jestli vědí kdo jsou moji praví rodiče, tak jsem čekal negativní odpověd‘ ale bohužel se mi dostalo ještě většího šoku než jsem kdy předpokládal.A to že své pravé rodiče znám celý svůj život, jen jsem je pokládal za naše velmi dobré rodinné přátele.
Mám sestru jménem Katie a nikdy jsem nějak extra neuvažoval nad tím proč jsme skoro stejně staří....a pak mi bylo sděleno, že i Katie je adoptovaná a tudíž spolu vlastně až na 15 let života nemáme nic společného.Natolik mě to zdrtilo, že jsem s nimi nepromluvil dva týdny.Pak jsem se rozhodl, že musím vypadnout pryč.Našel jsem si informace o Kinderfieldu a přihlásil se sem....ted‘ jsem tady a připadám si ještě víc ztracený a opuštěný, než když jsem se dozvěděl, že lidi které jsem znal celý život se mě po narození vzdali.
Copak jsem někomu jako miminko něco udělal, že mě nechtěli?...tohle jsem nedokázal pochopit..
Bylo mi smutno a tak jsem chtěl dostat jiné myšlenky a vyrazil jsem do knihovny.Třeba už je tam ta knížka od záhadného pana M.!!!...ano tohle by mi definitivně odvedlo myšlenky jinam!
Prodíral jsem se tmavými chodbami směrem ke knihovně.....