Mia’s POV
Nemocnice....lidi....nevolnost...smích...ona...pořád
ona!!!.......ubíhající krajina za oknem....prší a stejně jako v mojí duši
se všechno roztéká....jako barvy na obraze, které někdo rozpustil....můj obraz
se ničí..všechno co na něm bylo je pryč.Veškerá moje důševní rovnováha zmizela.....proč?Protože
jsem se zamilovala...poprvé v životě...a bylo to něco, co jsem nikdy
předtím nepoznala......a o to větší bolest mi přinášela osoba, do které jsem se
zamilovala......Dívala jsem se na stékající kapku na okně.Gerardovy oči....jeho
úsměv....celý svět pro mně znamenaly tyhle věci.A ted‘ je neuvidím.....jenom
díky svojí hlouposti.....a kvůli NÍ!!!....kde se vzala?odkud a
proč???...spalovala každou částečku mojí mysli.....právě ted‘ seděla se mnou v tomhle
autě.Seděla tiše a klidně a dívala se na mě ze zrcátka řidiče.Nevím jestli tu se
mnou bude do konce života...nevím nic.
Vystoupila jsem z auta.....letiště....nějací
lidé....letadlo....spánek....sen o Gerardovi..jak mě drží za ruku a šeptá mi,
že mě miluje a je stále se mnou.Nikdy mě neopustí.Líbá mě tak jako nikdo.Jsem
tak neuvěřitelně st’astná.
Vzbudila mě turbulence.Trhnutím
jsem se probrala.Všude bylo příšeří a venku tma.Gerard nikde nebyl....byl to
jenom sen....nezbývalo mi nic jiného než plakat...tiše plakat nad zbytečností
svého života.
Gerard’s POV
Po tom co strávila několik dní v nemocnici,
tak ji poslali domů.Nemohl jsem uvěřit, že se všechno seběhlo tak rychle.My
ostatní jsme museli jet dál turné jako by se nic nedělo.Nesmíš
zastavit....musíš jet a nevšímat si ničeho kolem.Jsi přece profesionál!Všichni
z HIM z toho byli smutní a byli nuceni zastoupit dva koncerty jejich
technikem.Pak se ještě nemocný vrátil jejich basák, který se musel doléčovat na
tour.
Co se týče mě.....nic nebylo
jako dřív.Stále jsem nevěděl proč...proč se z tak milé dívky plné života
stala troska polykající prášky.Nic jsem nechápal.Nedokázal jsem
myslet.Proplakal jsem několik nocí za sebou a stále jsem si nemohl odpustit, že
jsem jí aspoň nestihl říct jak ji miluju.Všechno jsem zmařil jenom díky svojí
hlouposti a stydlivosti.....Nesmíš čekat Gerarde!Každá šance v tvém životě
může být tvá poslední!....to mi vždycky říkala babička, která měla vždycky
pravdu....tak proč jsem ji tentokrát neposlechl???
Po několika týdnech jsem se lépe
seznámil s Lyn...basačkou MSI, která o mě už kdysi měla zájem.Známe se už
vlastně dost dlouho, ale já si to samozřejmě nepamatoval.Protože v době kdy
jsme se poznali, tak jsem byl tak mimo, ze bych vůbec poznal ani Franka.
Do konce turné už semi o Mie
nedoneslo nic.Všichni z HIM byli ticho a nikdo mi nechtěl říct ani
slovo.Ville jen vždycky pokrčil rameny a potáhl z cigarety.V jeho očích
byl smutek....velmi hluboky smutek.
A jelikož jsem už další šanci ve
svém životě nechtěl propásnout, tak jsem se rozhodl se řídit podle babiččiných
slov.Na začátku září...po posledním koncertě tohodle turné jsem si vzal
Lyn.Bylo to rychlý a spontánní.Oddala nás nějaká reverendka v backstage areny.Lyn
je milá holka a má mě moc ráda.A já ji taky...ale mám ji rád...Miu nepřestanu
milovat nikdy a výčitky svědomí mě budou vždycky budit ze spaní.
Mia’s POV
Za oknem padá sníh.Je tak
nevinný a bílý.Tak čistý jako klidná mysl.Všechno utichá a mizí pod tou
čistotou.Vločky se vznášejí ve vzduchu.Přináší mi mnoho vzpomínek.Na každé
Vánoce a na každý první sníh.Nostalgie mi vháněla slzy do očí.Tolik bolestně
krásných chvil, které se nevrátí.Kěž bych si nepamatovala minulost a netruchlila
tak nad ztraceným štěstím.
Jeho hlas zněl z mých sluchátek
a já pomalu kouřila cigaretu.Moje milovné dlouhé vlasy byly pryč.Jednou jsem se
ráno probudila a neměla jsem je.Pak mi matka řekla, že jsem se v noci v záchvatu
vzteku ostříhala.Nepamatuju si to....dny ubíhají...stejně tak jako měsíce a já
nevnímám nic.Tu bolest ve mně už nic nevyléčí.
Ta druhá se vrací vždy aby mě
mučila a přinášela mi jeho obličej v mých představách.
Někdy jdu kolem někoho na ulici
a mám pocit, že cítím jeho vůni.Nebo že slyším jeho smích.Vím, že to není on,
ale přece se otočím.Hledám ho očima a nikdy tam není.Neozve se moje jméno...tak
jak ho umí vyslovit jenom on.
Horké slzy mi stékají po
tvářích.Dýchla jsem na okno a v oroseném fleku obtiskla svoji ruku.
A sníh dál padá.....a já tu
stále sedím.....
Komentáře
Přehled komentářů
Smutný a krutý a právě tím se to tolik blíží realitě...
to snad ne
(Leena, 13. 11. 2007 20:50)takhle smutnej konec jsem vubec necekala,ja se tesila na happyend a ono tohle:((
kráááááása
(smelly.cat, 12. 11. 2007 21:57)no tak to je vážně dojemný...umíš nádherně popsat všechny pocity a tak...fakt se mě to moc líbí, věř mi
hmm...
(xanax, 12. 11. 2007 14:48)Je to velmi dobre napísané :)..Ako mne by sa aj páčilo keby to malo pokračovanie, ale zas by to asi zničilo ten dojem z toho...potom by to už asi nebolo ono. Ale na druhej strane mi je lúto Mii, že to s ňou skončilo tak zle...:)
Pěkné
(rm - LsA, 12. 11. 2007 0:01)hum, když jsem četlap ředchozí příběh, tak jsem nečekala, tak rychlí závěr a když přišlo tohle, tak jsem čekala, že to bude asi odbyté :-). Ale to ne. Je to pěkně napsané a škoda, že je to poslední díl. Doufám, že by si třeba napsala pokračování. Jak to s ní bude dál.
Krutý
(DarkFire, 17. 11. 2007 21:20)