Můj kotník mi činil značné potíže ještě tak týden.Po dvou dnech jsem to už nevydržela a řekla to Jaredovi.Ten mě okamžitě zavedl k doktorovi a ten mi předepsal patřičnou léčbu.Naštěstí byl jenom pohnožděný, ale bolelo to i tak.
Právě jsme odjeli na turné, takže jsem měla možnost hodin odpočinku v tourbuse.Nedalo se tomu říkat pohodlí, ale aspoň jsem nechodila.Zbytek kapely během cesty nebyl moc společenský.Tohle turné mělo trvat pouze dva týdny.Sice jako Jaredově asistentce by mi to mělo být jasné, ale já popravdě netuším proč. Každý můj den probíhal stejně...sezení u laptopu a vyřizování emailů a tvorba jeho denního harmonogramu na týden dopředu.Musela jsem být přesná jako hodinky.Telefon samozřejmě nepřestával zvonit....začínala jsem mít dokonce někdy slyšiny....brr...
Další věc byla každý den stejná....hádky s Jaredem..ano...vždy byl s něčím nespokojený a já si svůj způsob práce naučila obhájit.Možná to byl taky důvod proč mě ještě nevyhodil.Nebo taky neměl žádnou náhradu.Byl to povahově klidný člověk.Když neměl kolem sebe obecenstvo a nepotřeboval něco skrývat, tak byl tichý a uzavřený.Nesnášela jsem když se předváděl před kamerami.Bylo to tak nepřirozené a místy trapné.Nevím kolik filmů jsem s ním viděla, ale to co vím, tak jich bylo víc nekvalitních než naopak.Otázkou zůstává jestli je to jeho chyba nebo ne?Byla jsem jeho zaměsnanec, tak bylo mojí povinností pro něj pracovat dobře.Nenápadně jsem mu jednou tedy podstrčila svénář, o kterém jsem byla přesvědčená, že by se v něm vyjímal.Nechtěl o tom filmu ani slyšet.Kolik hádek ještě kvůli tomu následovalo.......nakonec jsem ho zastihla rozvaleného na pohovce s půlkou přečteného scénáře.A nějaké uznání nebo omluva??..Proč?!Jsem přece jenom asistenka ne?
No dobře ted' asi vypadá jako strašně namyšlený a zlý šéf, ale né!Je čestný a má charakter.Je velmi inteligentní a přemýšlivý.Někdy vysloví nějakou věc jen tak mimo a ta mi pak celý den vrtá v hlavě.Je rozhodně jeden z nejpodivnějších lidí, co znám.V jeho očích kolikrát vidím výraz, kterému vůbec nerozumím.Svým způsobem toho člověka mám ráda.....ale někdy mi dokáže tak lízt na nervy!!
Moje noha je už téměř zdravá a tak ho už budu moct dohánět.Začínám si kolem něj připadat jako lenoch.Ale i tak jsem z neustálého stresu a málo spánku shodila asi 3 kila, což se na mě celkem i podepsalo, vzhledem k mojí už tak hubené postavě.Sluneční brýle byly už mou téměř nedílnou součástí.Kruhy z nevyspání někdy jdou těžko zakrýt.
Moje další každodenní snaha byla aby nechodil oblíkaný jak hastroš!Nevím jestli to považoval za dobrý vtip chodit na rozhovor v teplákách, ale mě to teda připadalo spíš k pláči.Co mi to dalo práce ho kolikrát přesvědčit, aby si vzal na sebe něco normálního.Někdy jsem taky ovšem neuspěla....
Nevím jestli lituju, že jsem tohle místo přijala....asi ani ne....co bych dělala??Tvrdla v NY doma a chodila na párty.Nemyslím, že by to byl plnohodnotný způsob života.Byla jsem ráda za to, co ted' mám......prozatím...