Magický realismus
Magický realismus
- směr, který se rozvíjel v rámci postmoderní doby v karibské oblasti. Prolíná mystický vesmír s každodenností, tragédií s komičnem, smyšlenku s realitou, život se smrtí.
- 50. letech vznikl a především v zemích, kde byly silné tradice mytologie nebo ústní slovesnosti; prolínání skutečného a snového světa ( nezřetelné hranice); napětí mezi reálnem a fantazií.
Gabriel García Márquez /gabriel garsija markes/ (1927)
Kolumbijský prozaik a novinář se stal také odborníkem přes film. Vyrůstal v rodině prarodičů, kde dědeček byl plukovník kolumbijské armády. V 50. letech napsal několik povídek, nebyl spokojen, psal filmové kritiky a začal studovat v Římě – režii.
Styl- plný nadsázek, fantastických motivů. Společným rysem je vyprávění velkých příběhů, které roztříští na mnoho bezvýznamných epizod. Základním tématem je láska, smrt, samota, stáří.
Sto roků samoty
1967
Román obsahuje nekonečnou změť různě rozložených příběhů, množství, které se objevují a mizejí, popisuje lidské vášně, lásku k občanské válce, přírodní katastrofy, fantastično se přitom mísí s reálnem, historie s mytologií. Příběh je postaven na autentických faktech dějin Kolumbie. Autor imaginárně zpracovává tuto tematiku a dále rozšiřuje celkový pohled na skutečnost a poukazuje na soud celého lidstva.
Rodinná sága ( symbol-osud země), život provinčního městečka od doby kolonialismu.Lidé žijí, stárnou, žijí i po smrti ( reálné a zázračné)
Láska za časů cholery
1985
V tomto díle je patrné, že autor myslí na dva druhy čtenářů ( intelektuál, prostý člověk)
Román o nesmrtelné lásce. Florentino Ariza se zamiluje v 17 letech do dívky, ale ta si ho nevezme. Vdá se za jiného, Florentino se trápí. Manžel zemře v 72 letech, dívka a Florentino se dají konečně dohromady.
Všechna špína světa
Pohřby velké Mámy
Oči modrého psa
Kronika ohlášené smrti
Dvanáct povídek o putnících
O lásce a jiných běsech
Zpráva o jednom únosu
Čingiz Torekulovič Ajmatov (1928v – 2008)
Kirgizský spisovatel byl oficiální kritikou označen jako pesimistický. Za vlády Michaila Gorgačova se stal Ajmatov členem prezídia Nejvyššího sovětu 1990, působil jako velvyslanec v Lucemburku.
První povídky vydával již za studií zemědělství
Stěžejní romány vychází po dokončení studia literatury v Moskvě. Jádrem díla jsou vlastní zkušenosti z období II. světové války. Sleduje osudy lidí z rodné vesnice.
Autor postupně zavádí do své realistického vyprávění lidové prvky z ústní slovesnosti. Kritizuje sociální poměry ve své zemi.
Tváří v tvář – hrdinka se postaví proti vlastnímu muži, který dezertuje z Rudé armády a okrádá nejchudší občany vesnice.
Džamila
-obhajoba práva na lásku a štěstí. Hlavní hrdinka je opět žena, která proti morálním zásadám své vesnice opouští svého muže a své bydliště kvůli milovanému muži. Příběh je situovaný do období II. světové války. Džamila je žena frontového vojáka. Danijar je přistěhovalec, jenž se svým vztahem a útěkem z vesnice prohřeší proti zvykům vesnice.
Bílá loď
Pohádky a mýty se stávají v krátkém románu úkrytem před básníkovou skutečností.
Stanice Bouřná- román
„ den delší než století“
Děj se odehrává v malé železniční stanici ve střední Asii. Prolíná se zde přítomnost a minulost.
Autor v románu řeší věčnou otázku: „Kdo jsme, proč vlastně žijeme a co na světě děláme“
Nesmrtelnou hnací silou je láska. Nezáleží na tom, zda k matce, k národu, k celému světu či k jedné ženě.
Hlavní postava je železničář Edygej, který chce po smrti svého přítele pochovat jeho mrtvé tělo. Tato událost v něm vyvolává řadu uplynulých vzpomínek na přibližně 40 let života. Pochová přítele blízko kosmodromu. Odtud startují američtí kosmonauti do vesmíru, kde objevili novou planetu.
Občané planety sledují občany “Náruče lesa“ a uvidí jejich bezkonfliktní povahu a jejich život probíhá dál v klidu, lásce a míru.