Kvantová duše
Fyzikální pohled na lidskou psýché
Mgr. Rostislav Szeruda
1. Úvod
Lidská
psýché představuje jednu z největších záhad tohoto světa. Umožňuje nám vědomě
vnímat okolní svět, přemýšlet i prožívat emoce. Lidská psýché obsahuje obrazy
odrážející realitu našeho vnějšího i vnitřního světa a také vzory, které řídí
naše jednání. Je schopna vytvářet reálné i nereálné představy o všech aspektech
našeho bytí. Doposud však o své psýché víme jen velmi málo, a tak nás neustále
překvapuje svými obrovskými možnostmi.
Lidský mozek
je považován za důmyslný biologický stroj, který je schopen vytvářet duševní
procesy podobně, jako je počítač schopen provádět složité matematické operace.
Lidské vědomí je, dle těchto představ, produktem složitých elektrochemických reakcí,
které umožňují přenášet a kombinovat informace vstupující do mozku tak, že
v důsledku četných zpětných vazeb se objevuje nová kvalita - vědomí sebe
sama a okolního světa.
Studium
vztahu neuronových sítí a lidské psychiky dosud nepřineslo žádný model, který
by uspokojivým způsobem popsal, jak vlastně myslíme a proč můžeme vědomě vnímat
tento svět. Selhání modelu mozku jako neuronového superpočítače vedlo
k myšlence, že elektrochemické procesy odehrávající se v lidském
mozku zasahují až do oblasti kvantového mikrosvěta. Idea vztahu mezi
psychickými procesy a kvantovými jevy položila nový směr pohledu na podstatu
psychických procesů. Nicméně rozvíjet ji směrem od jevů odehrávajících se
v mikrosvětě až po psychické procesy se jeví prakticky nemožné.
Domnívám se,
že možnost existence lidské duše je skutečně dána fyzikálními procesy, které
mají kvantově-relativisticky charakter. Nejedná se však o vzájemné reakce
nějakých základních částic, ale spíše lidská psýché (duše) sama o sobě má
kvantově-relativistický charakter. Chová se jako pole přesahující oblast
lidského mozku. Jako pole nesoucí tvar, který představuje naše vjemy,
představy, myšlenky, vzpomínky a další obsahy psýché.
Jsem
přesvědčen, že pojem lidské psýché (duše) není jen pouhou abstrakcí ale, že lidská
duše skutečně existuje a její existence je umožněna procesy, které známe
z kvantové teorie a teorie relativity. Pokusím se to dále ukázat.
2. Lidská psýché dle C. G. Junga
Poněvadž psýché a hmota jsou obsaženy v jednom a témž
světě, navíc jsou v neustálém vzájemném styku a obě spočívají na nenázorných
transcendentních faktorech, existuje nejen možnost, ale dokonce určitá
pravděpodobnost, že hmota a psýché jsou dva různé aspekty jedné a téže věci.
C.G. Jung
Významný
švýcarský psychiatr a psychoterapeut Carl Gustav Jung (1875 - 1961) rozdělil
psýché na oblast vědomí a nevědomí. Obsahy vědomé psýché představují všechno
to, co právě vnímáme, cítíme a co si právě myslíme. Běžně provádíme mnoho
činnosti bez toho, abychom jim věnovali vědomou pozornost - jdeme, plaveme,
automaticky řadíme rychlosti v autě apod. Tyto činnosti řídí určité naučené
vzorce, které jsou součástí naší nevědomé psýché.
Nevědomou
psýché je možno, dle Junga, rozdělit na individuální a kolektivní. Individuální
nevědomí obsahuje námi naučené vzorce chování, naše vzpomínky a vše, co má
vztah k nám jako k individuu. Kolektivní nevědomí obsahuje prvky sdílené všemi
lidmi bez rozdílu, ať už pocházejí z kterékoliv části Země. Tyto společné prvky
mají často mytologický charakter. Jsou to pravzory - archetypy, které ovlivňují
naše představy, sny, fantazie, každodenní jednání i náš duševní vývoj v průběhu
celého našeho života.
Tyto
společné prvky nejsou jen genetickým dědictvím po našich předcích či
mezilidskou komunikací předávanými informacemi, ale, podle pana Junga, existují
nezávisle na nás a na naší individuální psýché. Žijí vlastním životem
v kolektivním nevědomí, jež je společné všem lidem a nejen lidem - všemu
živému na této planetě a dost možná v celém vesmíru.
Jungova
myšlenka kolektivního nevědomí sdíleného všemi lidmi (a nejen lidmi) přesahuje
klasickou představu o lidské psýché, která je omezena na oblast lidského mozku.
Psýché, dle Junga, neexistuje uvnitř subjektu, ale naopak subjekt existuje
uvnitř své psýché. Jungovu pojetí psýché (duše) nejlépe odpovídá model
existence jediné psýché vytvářené celým časoprostorem. Psýché se
v tomto pojetí podobá fyzikálnímu poli procházejícímu spojitě celým
časoprostorem. Tato idea může být pro mnoho lidí jen těžko přijatelná, protože
pozvedává lidskou duši nad úroveň elektrochemických reakcí odehrávajících se v
našem mozku.
3. Proces
svinování a rozvinování v kvantovém poli
Dle již
zesnulého profesora teoretické fyziky na Londýnské univerzitě pana Davida Bohma
je veškerá realita, kterou pozorujeme, rozvinutím, jakousi speciální, stále se
měnící podobou mnohem základnější svinuté skutečnosti, kterou nejsme schopni
přímo postihnout.
Námi
pozorovaná realita představuje rozvinutou realitu. Rozvinutá realita však
představuje pouze zlomek celé skutečnosti - vrcholek ledovce. Větší část
reality (ta svinutá) nám zůstává skryta v jakémsi pozadí naší skutečnosti,
které nejsme schopni smyslově ani měřením zachytit. Elementární částice, když
je právě nepozorujeme, se svinují do časoprostoru, aby se v příštím okamžiku v
důsledku našeho pozorování rozvinuly v jeho jiném místě. Vzniká tak iluze
pohybu objektu v prostoru.
Ve své
ontologické interpretaci kvantové fyziky zavedl David Bohm pojem kvantové
pole. Tvar tohoto pole je schopen řídit vlastní pohyb částic, přestože samo
o sobě disponuje jen velmi malou energií. Je to podobná situace, jako když
řídíme rádiem pohyb loďky na vodě. Loďka má vlastní zdroj energie, který umožňuje
její pohyb, ale využití této energie usměrňuje mnohem menší energie rádiových
vln, do nichž je namodulována požadovaná informace.
Podle Davida
Bohma je vesmír uspořádán tak, že celek je zahrnutý v každé z jeho
částí. Analogii této uspořádanosti vidí Bohm v hologramu. Necháme-li totiž
procházet holografickou deskou laserové světlo, objeví se za ní třírozměrný
obraz, jež je možno obcházet a dívat se na něj z různých úhlů.
Použijeme-li k vytvoření hologramu jen část holografické desky, dalo by se očekávat,
že laserové světlo vytvoří v prostoru také jen část původního obrazu. Kupodivu
ale opět uvidíme obraz celého objektu, který bude jen méně ostrý a
pozorovatelný z omezenějšího rozsahu úhlů. Čím větší část holografické desky
osvítíme, tím lépe a ostřeji můžeme obraz objektu vidět. Informace o celém
obrazu je svinuta v každé části holografické desky.
4. Lidská psýché jako tvar v
kvantovém poli
Kvantová
teorie říká, že fyzikální stav každé částice je plně určen její vlnovou funkcí.
Často lze polohu částice omezit na velmi malou oblast prostoru. Pak její vlnová
funkce má amplitudu výrazně odlišnou od nuly jen v této oblasti. Takové vlnové
útvary se nazývají vlnová klubka. Vlnové klubko je tvořeno superpozicí
nekonečně mnoha monochromatických vln. Vlnové klubko volné částice se s časem
rozplývá.
Můžeme si
představit, že stav částice s minimálním vlnovým klubkem odpovídá Bohmovu
rozvinutí a stav, kdy se vlnové klubko rozplývá jejímu svinutí:
|
Částice se
však nerozplývá pouze do prostoru ale i v čase, a to jak směrem do minulosti
tak i směrem do budoucnosti. Částice vytváří vlny, které se šíří prostorem jak
směrem do budoucnosti (tzv. retardované vlny) tak i směrem do minulosti (tzv.
pokročilé vlny). Vlnové klubko částice se rozplývá v prostoru i v čase.
V klasické
kvantové teorii vlnová funkce a vlnové klubko představují abstraktní útvary,
jež slouží pouze pro matematický popis kvantových procesů. Dnes ale už mnozí
fyzikové nepohlíží na elementární částice jako na malé bodové objekty, ale
přijímají předpoklad, že částice jsou rozprostřeny v prostoru a nikoliv
soustředěny v bodě. Rozplývání vlnového klubka částice lze pak chápat jako
rozplývání (svinování) samotné částice do časoprostoru.
Přijmeme-li
předpoklad o rozplývání se částic (které nejsou pozorovány) do časoprostoru, dá
se ukázat, že v soustavě částice dojde k transformaci fyzikálních veličin, jako
je délka, čas, hmotnost a energie podobně jako v Einsteinově speciální teorii
relativity. Tato transformace je však opačná - délkový a časový interval nedilatuje
ale naopak expanduje, hmotnost a energie částice neroste ale klesá (podrobně
viz. dodatek).
Pokud lidská
psýché není jen produktem elektrochemických reakcí probíhajících v mozku, ale
je-li sama o sobě kvantovou strukturou, pak by mělo být možné tyto kvantově-relativistické
jevy v souvislosti s psychickými prožitky vypozorovat a vytvořit model lidské
psýché založený na těchto základních bodech:
1. Psýché a její obsahy mají charakter kvantových objektů.
2. Psýché přesahuje rámec
lidského těla, prostupuje celý vesmír.
3. Paměť není obsažena v
mozkových buňkách, ale je částí časoprostoru.
4. Vlastnosti psýché jsou
důsledkem kvantových a relativistických jevů.
5. Obsahy psýché ovlivňují vlastní pohyb elementů živé i neživé hmoty.
6. Psýché je obecná
vlastnost hmotných struktur a to i neživých.
7. Individuální psýché jsou
odvozeny od vyšší psýché spjaté s celým vesmírem.
5. Kvantový model psýché
Představme
si, že náš mozek existuje v kvantovém poli a svou aktivitou toto pole
tvaruje. Zároveň však tvar tohoto pole ovlivňuje zpětně činnost lidského mozku
i těla. Obsahy psýché pak odpovídají tvarům kvantového pole, které se svinují a
rozvinují vůči mysli, která provádí jejich pozorování. Tyto tvary nazvěme
pracovně in-formy (ve smyslu vnášet tvar, informaci). Lidská mysl může
aktivně ovlivňovat rozvinování in-forem v psýché.
Abychom se
mohli vážně zabývat myšlenkou, že lidská duše má kvantový charakter, musíme
najít nějaké indicie, které budou něco takového naznačovat. Musíme se pokusit
najít nějaké analogie mezi světem kvantové fyziky a našimi duševními prožitky.
Naštěstí tento úkol není až tak těžký, jak by se mohlo v první chvíli zdát. Při
hledání analogií můžeme začít třeba v oblasti bdění, spánku a snové
reality.
Představy,
myšlenky, sny a jiné psychické obsahy se v naší mysli objevují a zase mizí,
podobně jako elementární částice se na okamžik "zhmotňují" před
pozorovateli, aby v příštím okamžiku se rozplynuly do kvantové neurčitosti
universa. Máme-li v noci nějaký sen, bývá pro nás dost obtížné tento sen ráno
vyjádřit tak, jak se nám zdál. Snové obrazy jakoby neuznávaly pravidla časové
souslednosti, bývají neurčité a neuznávají logiku bdělé reality. To, co se nám
ve snu zdá jasné a smysluplné, po probuzení se jeví chaotické a nesmyslné.
Může být, že
naše sny jsou jen chaoticky poskládané střípky vzpomínek na to, co jsme prožili
v bdělém stavu. Přesto pocit, že ve snu ději svého snu rozumíme,
přetrvává. Co když je tedy všechno jinak. Co když naše bdělá realita představuje
jen (rozvinutou) část skutečné reality. Snová realita připomíná (svinutou)
kvantovou realitu, kterou nejsme schopni přímo postihnout. V této realitě
neexistuje jedna historie skutečnosti, ale všechny možné historie, jež mohou
mezi dvěma pozorováními nastat. Jakýkoliv pokus uvědomit si – rozvinout tuto
realitu zákonitě tuto mnohoznačnou realitu mění v potrhanou nesouvislou
vzpomínku.
Fyzikální
měření rozvinuje svinuté in-formy do podoby hmotného objektu, tak jak ho známe
a chápeme. Svinutá realita probíhající v mnoha možných historiích se redukuje
na jednu jedinou historii skutečnosti. Pozorovatel vnímá vždy jednoznačnou
realitu, protože svým způsobem pozorování rozvinuje svinutou realitu na svou
úroveň. Otázkou je, co by pozoroval, kdyby se on sám mohl ponořit do svinuté
reality.
To by bylo
možné jen v případě, kdy by hmotnost pozorovatele byla srovnatelně velká jako
hmotnost elementárních částic, aby se u něj mohli projevit kvantové vlastnosti.
Pokud je lidská duše kvantovou strukturou, může lidská mysl při svinutí prožít
vjem kvantové reality, která je nejednoznačná a proměnlivá jako lidské sny. Sny
by pak nebyly chaotickým produktem spícího mozku, ale konfrontací s realitou
tak, jak ji v bdělém stavu neznáme.
V této
chvíli někdo může říct, že podobnost mezi světem snů a kvantovou realitou je
pěkná věc, ale je to stále jen vzdálená podobnost, protože kvantovou realitu
nikdo nikdy prokazatelně neviděl. Bylo zde však zmíněno, že je možné
ukázat, že při procesu svinování a rozvinování dochází k transformaci
fyzikálních veličin jako je délka, čas, hmotnost a energie podobně jako v
speciální teorii relativity. Pokusme se proto dále podívat, zda náznaky těchto
efektů můžeme v souvislosti s lidskou psýché vypozorovat.
Svinování
elementárního objektu probíhá po velmi malých skocích podobně, jako když po
dodání energie atomu přeskočí elektron z jedné kvantové hladiny na druhou.
Podobné hladiny bychom měli pozorovat i v lidské psýché. Navíc při přechodu z
jedné hladiny na druhou by se mělo měnit naše vnímání času a délek. Ač se to
nezdá, skutečně lze toto pozorovat.
V lidské
psýché by těmto kvantovým hladinám mohly odpovídat různé úrovně bdění a spánku.
Přechodem na jinou kvantovou hladinu - úroveň bdění dojde k velmi rychlé
změně rozvinutí psýché a velmi rychlé změně plynutí času pro subjekt. Psýché
subjektu v bdělém stavu se nachází na vyšších z těchto kvantových
hladin, ve spánku přechází na nižší kvantové hladiny, které jsou blízko stavu
rozvinutí lidské psýché. Různá stádia spánku mohou odpovídat různým kvantovým
hladinám. Ve spánku je psýché pravděpodobně stažena dovnitř lidského mozku. Ve
chvíli probuzení se rozpíná do okolního prostoru.
Proti
fyzikální povaze subjektivního plynutí času se dá jistě namítnout, že změna
vnímání plynutí času, jako důsledek změny zakřivení časoprostoru, by měla být
provázena též změnou vnímání rozměrů okolních objektů jedincem. Nesmíme ale
zapomenout, že obraz okolní reality je integrální součástí psýché. Mění-li se
psýché jako celek, mění se adekvátně i tento obraz. Pouze v případě, kdyby se
jedna část psýché svinovala (rozvinovala) vůči druhé, pak by člověk mohl vnímat
rozměry okolních objektů zkresleně (např. po požití halucinogenů).
Virtuální
charakter lidské psýché se, dle mého názoru, projevuje v tom, jak se představy,
myšlenky, snové obrazy a jiné psychické obsahy v naší mysli objevují a zase se
rozplývají do neurčita, vzájemně se prolínají a skládají. Chovají se jako
rozvinující a svinující se objekty, s nimiž se váže nenulové množství
energie. Souhrn těchto obsahů vytváří psýché. Platí zde ale, že celek je víc,
než souhrn jeho částí podobně, jako lidské tělo je víc než suma buněk, jež ho
tvoří. Celek představuje vyšší kvalitu.
Psýché, jako
in-forma, není omezena na oblast lidského mozku, ale prochází spojitě celým
časoprostorem. Její energie může být využita k rozvinování in-forem představ,
psychických obrazů, vzorů chování a jiných forem duševní aktivity psýché.
Uvolňování této energie přitom vede k svinování vlastního základu psýché.
Psýché, jako
celek, neustále prochází procesem svinování a rozvinování. Při svinování a
rozvinování in-forem se mění rychlost plynutí času ve vztahu k nim. Naše
subjektivní vnímání plynutí času, nemusí být proto pouze důsledkem dynamiky
elektrochemických procesů, které se odehrávají v mozku, ale může být přímým
důsledkem změn zakřivení časoprostoru, které provázejí proces svinování a
rozvinování in-forem.
Bylo řečeno,
že při procesu svinování in-forem se v kvantovém poli objevují energetické
hladiny. In-forma přechodem z jedné kvantové hladiny na druhou vyzáří určité
malé množství energie a skokově se svine v závislosti na rozdílu kvantových
čísel těchto hladin. Skokově se změní její hmotnost, rozměry a také plynutí
času ve vztahu k ní.
6. Lidská paměť jako součást časoprostoru
Kvantové
pole, obsahující nespočetné množství in-forem, je polem informačním. Obsahuje
informace o všem, co se odehrává, odehrálo nebo se může odehrát v kterékoliv
části prostoru. Představuje paměť celého vesmíru. Je v něm obsažena minulost
vesmíru i předobraz jeho budoucnosti ve formě celého spektra možných budoucích
historií. Informace, jako in-formy, o jakékoliv události ve vesmíru jsou
obsaženy v každé oblasti časoprostoru a mohou být v ní i rozvinuty. Pak také
vše, co ve vesmíru existuje, existovalo nebo bude existovat, může být, ve formě
více či méně svinutých (rozvinutých) in-forem, obsaženo i v lidské psýché.
Existuje-li
v přírodě princip, který umožňuje uchování informace, je nepravděpodobné, že by
nebyl přírodou využit. Všechny živé organismy mají schopnost pracovat s
informacemi a uchovávat je ve své paměti. Nikdy však nebyly nalezeny žádné
paměťové buňky, v nichž by informace o prožitcích organismu byly uloženy v
nějaké zakódované formě, podobně jako jsou informace zakódovány v kyselině DNA,
která je základní nositelkou dědičné informace, určuje genetické vlastnosti
organismu a je odpovědná za tvorbu živočišných kyselin. Vědci spíše hovoří o
nelokálním - holografickém uložení informací v mozku živých organismů.
Budeme-li
předpokládat, že obrazy okolní reality, představy a ostatní obsahy lidské
psýché mají kvantový charakter in-forem, které se rozvinují a svinují v psýché,
pak bychom se měli ptát, jaký vztah mají tyto struktury k paměti a schopnosti
pamatovat si.
Představme
si, že na sítnici našeho oka dopadne určitý počet fotonů, které vytvoří
v psýché vizuální vjem nějakého obrazu. Pozorování trvá po dobu změny
kvantového stavu molekul sítnice. Potom se in-forma obrazu svine. Ne však
zcela. Její energie bude sice blízká nule, ale nikdy ne zcela nulová. Rozvinutí
v minulosti vytváří totiž tvar, který prochází skrz celý náš časoprostor a
v malé ale nenulové míře se promítá do přítomnosti a budoucnosti.
Uchování
vzpomínky na obraz minulé skutečnosti v psýché závisí na možnosti opětovně
ho rozvinout v psýché. Psýché musí dodat jeho in-formám dostatečné
množství energie a tak provést pozorování. Dodání energie se děje na úkor
vlastní energie psýché. Psýché se svinuje a předává část své energie in-formě vzpomínky,
která se v ní na krátký okamžik rozvine. Protože se plynutí času subjektu
zrychlí, jeví se tento okamžik delší, než ve skutečnosti je. Následným svinutím
obrazu dochází k obnovení původního stavu.
Když se
in-formy obrazu svinují, rychle klesá pravděpodobnost jejich pozorování, a
proto i obnovení požadované informace. Přitom míra tohoto svinutí je úměrná
době trvání tohoto procesu a rychlost tohoto svinování je nepřímo úměrná
energii in-forem a velikosti oblasti, v níž se in-formy na počátku svého
svinování nacházely. Kdyby tedy naše paměť byla založena jen na volných
in-formách, velmi rychle bychom zapomínali.
Obvykle si
celý obraz minulé skutečnosti v mysli dlouho neudržíme, ale spíše si
uchováme vzpomínku na jeho některé důležité části - hlavní události, emotivní
okamžiky, významné prvky apod. Tyto elementárnější in-formy jsou pro rozvinutí
v psýché méně energeticky náročné. Je snazší udržet v psýché
rozvinuty méně energeticky náročné sekundární in-formy, které postihují jen
některé ale důležité vlastnosti pozorovaného objektu, jako jsou jeho tvar,
materiál, velikost, barva, váha apod., než primární in-formy smyslového vjemu.
V lidské psýché se vjemy rovněž často transformují do podoby slovních
symbolů. To však pro uchování informace nestačí.
Stav
rozvinutí je velmi nestabilní, a proto volné in-formy by se svinuly mnohem
rychleji, než by je bylo možno vědomě zaznamenat. Víme ale, že v potenciálových
jamách je možnost rozplynutí vlnového klubka velmi omezena, a proto je též
významně snížena možnost svinutí in-forem. Elektromagnetické pole mozku může
vytvářet energetické jámy a bariéry, v nichž se vlnová klubka in-forem
obsahů psýché nemohou snadno svinout, a proto pravděpodobnost odtvoření
informace v psýché subjektu zůstává vysoká.
In-formy
odrážející obraz okolní reality se nerozvinují někde „uvnitř mozku“, ale
existují obecně v časoprostoru. Představují časoprostorový tvar rozvinutý vůči
pozorovateli. In-formy našich představ a myšlenek zasahují do okolní reality a
superpozicí s ní interagují. Psýché tak neexistuje uvnitř nás, ale spíše my
existujeme uvnitř své psýché.
Vzpomínáním
neobnovujeme obraz minulé skutečnosti jen v našem mozku, ale odtváříme ho
v celém kontextu. Jednou ze základních vlastností vesmíru je spojitost a
nerozdělitelnost. Vzpomínáme-li na nějakou minulou skutečnost, rozvinujeme ji
vůči nám, jako pozorovateli, do právě probíhající reality. V naší mysli se
rozvinuje in-forma, v níž je obsažena minulá skutečnost zahrnující objekt
našeho zájmu, fotony nesoucí informaci o tomto objektu a také všechny
elektrochemické pochody, které kdysi v minulosti proběhly v našem mozku.
Čím větší
kvanta energie in-forma potřebuje pro své rozvinutí v psýché, tím obtížněji se
v mysli odtváří. Naopak, čím je větší hmotnost in-formy, tím pomaleji se
svinuje a obtížněji může uniknout z potenciálových jam elektromagnetického pole
mozku. Nejsnadněji se proto v psýché uchovávají informace, které vyvolají po
přijetí v psýché subjektu silnou reakci (emoci). Sekundární in-forma, která se
rozvine, bude mít dost energie a zároveň kvanta této energie budou ležet v
mezích energetických možností mozku.
K opětovnému
rozvinutí určité in-formy - vzpomínky v psýché může docházet na základě
podobnosti s nějakou jinou in-formou aktuálně rozvinutou v naší mysli.
Svinující se in-forma předá část své energie všem podobným tvarům a obrazům
obsaženým v časoprostoru, které jsou částí psýché subjektu. Tyto se mohou
rozvinout v jeho mysli a být jim pozorovány. Při tomto ději nemusí jít pouze o
podobnost primárních ale i o podobnost sekundárních in-forem. Spektrum asociací
tak může být velmi široké.
Rezonance
in-forem v psýché vede k vzpomínání a asociaci různých montážních představ.
Tento děj se odvíjí od rozvinutí sekundárních in-forem a pokračuje rozvinováním
primárních in-forem, které odrážejí náš minulý prožitek ve všech aspektech - v
celosti. Vzpomeneme si, jak něco, někde a někdy v minulosti vypadalo, co jsme
tehdy cítili, slyšeli a jinak vnímali.
7. Vědomí a interakce psýché s fyzickou
realitou
Vědomou část
psýché tvoří všechny in-formy v ní, v danou chvíli, rozvinuté. To, co
je právě v psýché svinuté a tedy nepozorované tvoří její nevědomou část.
Svinující se obraz vnějšího podnětu uvolňuje energii, která rozvinuje podobné
in-formy - vytváří asociace. Ty se superpozicí skládají s obrazem podnětu
a mohou ovlivnit jeho vjem. To známé na podnětu vyvolává asociace, které nám
umožňují podnět rozeznat a vyhodnotit. Naopak, to, co je nové a neznámé na
podnětu, vytváří málo asociací a zůstává déle v psýché rozvinuto v nezměněné
podobě. Ve vědomí je rozvinut rozdíl - odlišnost, která je důležitá pro naše
uvědomování si.
Budeme-li
mluvit o vědomí, měli bychom rozlišit dvě jeho možné formy - pasivní a aktivní
vědomí. Pasivní vědomí pouze odráží podněty z okolí, rozvinutí obrazu
podnětu v psýché trvá jen po dobu trvání vlastního podnětu. Tímto způsobem
vnímáme převážnou většinu podnětů. Jsme si vědomi mnoha věcí, které se
nacházejí nebo se dějí právě nyní kolem nás, ale v příštím okamžiku o nich
nebudeme vědět, pokud na ně aktivně nezaměříme svou pozornost. Aktivní vědomí
spočívá v tom, že psýché sama aktivně uvolňuje energii a rozvinuje
in-formy podobné obrazu podnětu, které se s ním superpozicí skládají,
umožňují ho podržet déle rozvinutý a také umožňují podnět interpretovat na
základě minulé zkušenosti subjektu.
Ty
nejsilnější a nejdůležitější podněty, které nám proniknou do vědomí, jsou
schopny vytvořit posloupnost asociací odpovídající našemu zpracování podnětu ve
formě myšlenek. Přitom naše mysl využívá určité osvědčené vzory, které vedou
k určité reakci organismu, která se již v minulosti osvědčila.
Vzhledem k tomu, že rozvinuté asociace mohou svým svinováním vést ke
vzniku nových „jemnějších“ asociací, může také myšlení probíhat současně na
více úrovních od primitivní reakce na podnět až k složitému posuzování
dané situace. Mysl může dokonce na kvantové úrovni volit mezi různými možnými
historiemi dalšího vývoje.
Svinuté
in-formy v kvantovém poli nemizí. Skládají se superpozicí s in-formami
podobného osudu, které pocházejí od stejného subjektu nebo i od mnoha různých
subjektů. Dochází u nich k posílení společných vlastností a vytvoření jakési
vzorové in-formy, která je více rozvinuta než in-formy, které ji tvoří. Tato
in-forma se může v psýché projevovat jako tzv. archetyp. Stačí malý podnět,
aby byla v psýché rozvinuta a ovlivnila chování subjektu, jež přijímá tyto
obecné a společné vzory jako součást svého způsobu myšlení.
Pronikání
archetypů do lidské psýché má virtuální charakter. Rozvinou se na velmi krátký
okamžik a zase se svinou, takže jejich projev nemusí být člověkem vědomě ani
zaregistrován. Říkáme proto, že působí v oblasti nevědomí, z něhož
ovlivňují naše chování a jednání. Stejný archetyp se může projevovat v psýché
různých lidí a jeho existence nezávisí na životu určitého individua. Archetypy
tak vytvářejí kolektivní nevědomí lidstva, které ovlivňuje jednu lidskou
generaci za druhou. Zároveň lidstvo, jak se vyvíjí, ovlivňuje kolektivní
nevědomí a vnáší do něj nové prvky a motivy.
Vše, co se
člověk během svého života naučil či poznal, je obsaženo v jeho individuálním
nevědomí. To je těsně spjato s člověkem jako jedincem. Obsahy individuálního
nevědomí jsou schopny ovládat i složité činnosti prováděné člověkem, aniž by
jim musel věnovat zvláštní pozornost. Při pohybu našeho těla se rozvinují
in-formy odrážející stav, v němž se už naše tělo někdy dříve nacházelo, a který
je nyní opět požadovaný. Tyto in-formy nepůsobí jen na mozek, ale působí na
každou část těla vykonávající pohyb. Ovlivňují vlastní pohyb částic, molekul,
buněčných struktur a orgánů lidského těla tak, aby došlo k maximálnímu
odtvoření minulé zkušenosti, která odpovídá námi požadovanému úkonu.
Řekněme, že
chceme vykonat složitý pohyb ruky. V mozku se zřejmě nezapíná žádný
superpočítač, který by propočítal jakým způsobem mají spolupracovat všechny
elementy živé tkáně, aby byl pohyb zdárně proveden, ale rozvinují se obrazy
podobných pohybů učiněných v minulosti. Zároveň ruka je uschopněna
provést akci díky toku nervových impulsů z mozku. Ty jsou však ovlivňovány
kvantovým polem, do něhož byl vnesen požadovaný tvar.
Pro dosažení
vysoké míry virtuálního rozvinutí je důležitá superpozice mnoha podobných
in-forem. Chceme-li například zvládnout nějaký náročný pohyb, musíme ho
mnohokrát se vší pozorností zopakovat, než ho dokážeme provést bez nároků na
pozornost. Opakováním se na kvantové úrovni vytváří vzor, který ovlivňuje
veškeré další podobné pohyby. Platí zde také, že in-formy s vyšší hmotností se
svinují mnohem pomaleji než in-formy s nižší hmotností, což naučený vzor jednání
umožňuje déle uchovat a odlišit od chaotických vzorů jednání. Obsahy nevědomí
se mohou rozvinovat v důsledku kvantové fluktuace nebo na podnět subjektu.
Rychlé a silné změny energie v psýché subjektu, které provázejí rozvinování a
svinování obsahů psýché, jsou jím vnímány jako emoce.
Shrneme-li
to, vědomé je v naší psýché to, co je v daně okamžik rozvinuto. Naše vědomá
mysl však není schopna všechny, v dané chvíli, rozvinuté in-formy zpracovat a
uchovat jako důležité informace v paměti. Většina obsahů psýché tak sklouzává
do oblasti individuálního či kolektivního nevědomí. In-formy individuálního
nevědomí a archetypy kolektivního nevědomí mohou, díky vyšší míře rozvinutí,
pronikat do vědomí a ovlivňovat jednání lidí. Člověk si tohoto ovlivňování nemusí
být vědom, protože trvá pouze velmi krátký čas a v jeho mysli nejsou rozvinuty
příslušné vazby a souvislosti. Vnímá nevědomé obsahy pronikající do svého
vědomí jako součást způsobu svého myšlení.
Bylo řečeno,
že obsahy psýché, jako in-formy, zasahují do hmotné reality a interagují s ní.
Promítají se na objekt, jehož se týkají, a mohou ovlivnit ho i možné historie
jeho vývoje tím, že se superpozicí složí s jeho in-formami. Pravděpodobnost
tohoto ovlivnění závisí na energii in-formy a četnosti opakování tohoto procesu
v průběhu určité doby. I tak zřejmě bude účinek obsahů psýché na fyzickou
realitu ve většině případů zanedbatelně malý. Reálný vliv by se ale mohl
projevit při působení psýché na dynamické systémy daleko od rovnováhy, u nichž
i malý podnět může vyvolat velký výsledný efekt - změnu vývoje dynamického
systému. Právě takovým systémem je lidský mozek a v návaznosti na něj celý
lidský organismus.
Lidský mozek
představuje velmi složitý, vysoce vyvinutý, dynamický, nestabilní systém daleko
od rovnováhy, k jehož ovlivnění stačí minimální, ale přesně směrovaná, energie.
To umožňuje, aby kvantová struktura psýché s minimem vlastní energie byla
schopna ovládat činnost mozku a elektrochemické procesy v něm probíhající. Ty
jsou ale zároveň ovlivňovány smyslovými podněty z okolí, které přicházejí do
mozku. Ovlivnění elektromagnetického pole mozku zákonitě ovlivní obsahy
rozvinované v psýché i vlastní proces svinování a rozvinování. Tak dochází k
zpětnému ovlivňování psýché. Stav psýché ovlivňuje stav mozku i celého
organismu a stav mozku i celého organismu ovlivňuje stav psýché subjektu.
Zastánci
myšlenky, že lidská psýché a mozek jsou jedno a totéž, často svůj názor
vyvozují z poznatku, že elektrickým a chemickým drážděním určitých oblastí
mozku lze vyvolat u lidí různé vzpomínky, pocity a představy. Rovněž poškození
mozku může vážně narušit až zcela změnit osobnost postiženého. Zdá se tedy, že
poškození či smrt mozku znamená poškození či smrt lidské duše. Přestože se
tento závěr jeví velmi logicky, neznamená to ještě, že je správný. Rozladěním
či poškozením televizoru můžeme dosáhnout toho, že nebude fungovat, jak by měl,
ale to ještě neznamená, že jsme dokázali, že televizní program vzniká v něm.
Jakým
způsobem souvisí činnost neuronů a lidské psýché? Domnívám se, že klidový stav
neuronů odpovídá stavu rozvinutí příslušné části psýché a naopak aktivita
neuronů - vydávání neuronových vzruchů - vede k svinování psýché (patrně na
bázi vynucené emise) a současně k rozvinování obrazů vnější i vnitřní
reality a jiných forem duševní aktivity v psýché. Činnost neuronů přitom
vytváří v mozku elektrické potenciály, jež umožňují podržet rozvinutí obsahů
psýché po potřebnou dobu. Šíření neuronových vzruchů nevytváří myšlení jako
takové, ale spíše vytváří podmínky pro myšlení v nám známé podobě a pro
ovládání našeho těla.
Elektrické
nebo chemické působení na některé části mozku může mít za následek rozvinutí
určitých in-forem z oblasti nevědomí. Poškození či jiné zablokování části mozku
může naopak vést k neschopnosti rozvinout v psýché určité in-formy z oblasti
nevědomí. Násilné ovlivnění činnosti mozku může vést k narušení přirozeného
procesu svinování a rozvinování psýché, vyvolat poruchy vnímání času a omezit
schopnost interakce jedince s jeho okolím.
8. Psýché neživých objektů
Z kvantové
teorie vyplývá, že schopnost pozorovat (odrážet v psýché) dění v okolní realitě
není vlastní jen lidem a vyšším živočichům. Přisuzujeme-li schopnost provádět
pozorování pouze nám lidem, vyvstávají v oblasti kvantové fyziky obtížně
vysvětlitelné paradoxy, jako je například fenomén "neživé-nemrtvé"
Schrödingerovy kočky. Proto je schopnost pozorování zřejmě obecná vlastnost
hmotných struktur.
Kvantový
model psýché tak, jak zde byl navržen, je možno zobecnit a rozšířit i na
subjekty neživé hmoty. Subjekt je totiž obecně nositel určitých vlastností,
jehož aktivita je zaměřena na objekt. V obecném smyslu může být subjektem každý
objekt, který je schopen provádět pozorování. Každému subjektu je možno
přisoudit psýché, pokud ji budeme chápat ve smyslu fyzikálního pole.
Pohybuje-li se polem elektronu jiná částice, vytváří v jeho psýché svůj obraz s
energií odpovídající jejich vzájemné potenciální energii nebo kvantům energie
předaných elektronu fotony.
Můžeme tedy
říct, že subjekt vnímá objekty pohybující se v jeho psýché ve formě obrazů
(in-forem), jež jsou vzhledem k němu více či méně rozvinuty v závislosti na
jejich vzájemné interakční vazbě. Obraz objektu se rozvinuje v psýché subjektu
v místě odpovídajícím poloze objektu či, lépe řečeno, všem možným polohám
objektu vůči subjektu. Subjekt vnímá okolní realitu - odráží ji ve své psýché.
Můžeme mluvit o vědomé psýché ve smyslu rozvinutých obsahů a nevědomé psýché ve
smyslu obsahů, jež jsou svinuty. Vědomá psýché neživé hmoty je však jen pasivní
povahy. Psýché neživého subjektu pouze odráží způsob, jak vnější podněty
ovlivňují jeho kvantový a pohybový stav. Není schopna myslet.
Každý
subjekt má v reakci na podnět několik možných historií dalšího vývoje.
Realizuje se ovšem jen jediná z nich. Možnost ovlivnění výběru historie dalšího
vývoje subjektu jeho vlastní aktivitou představuje možnost vzniku a vývoje
vyšších duševních procesů u subjektu. Tato možnost není svázána s elementárními
subjekty, ale pouze se subjekty představujícími složité fyzikální systémy -
disipativní struktury. Psýché těchto systémů již není vázána na jeden element,
ale je vlastností odvíjející se od celého systému, která existuje jako určitý
tvar v kvantovém poli. Preference určitých budoucích historií by mohla být
důsledkem vazby na "osvědčené" minulé historie a snahy udržet je.
Například systém může mít snahu udržet si dynamický stav, protože dosažení
stavu rovnováhy je ekvivalentní "smrti" systému.
9. Superpsýché
Dosud jsme
mluvili o psýché jednotlivých subjektů. Elementární subjekty mohou společně
vytvářet vyšší a organizovanější subjekt. Je proto relevantní uvažovat o psýché
celku, uvnitř níž existují elementárnější psýché. Tato psýché je ale víc než
suma všech jejích "podpsýché". Je spíše základem od něhož jsou elementárnější
psýché odvozeny. A protože navíc kvantový celek je schopen přímo organizovat
své části, měli bychom, spíše než o psýché subjektu, mluvit o subjektivním
vjemu (prožitku) Superpsýché.
V
Superpsýché jsou obsaženy všechny subjektivní psýché. Je v ní obsažen celý
časoprostor a všechny možné objekty naší reality. Existence hmotné reality je
pak založena na možnosti rozvinout ji v psýché. Vše, co je rozvinuto, vytváří,
nám známou, hmotnou realitu. To, co je svinuto, vytváří virtuální realitu. Je
pravděpodobné, že Superpsýché se nachází na vyšším stupni duševní aktivity než
kterákoliv z jejich částí. Působí přitom na největší možný nerovnovážný
dynamický systém, jímž je vesmír sám. Vesmír, jako celek existující
v prostoročase, představuje zřejmě vysoce inteligentní systém schopný
smysluplné samoorganizace.
Existence
života a inteligentních forem bytí na Zemi a ve vesmíru nemusí být proto pouze
náhodnou anomálií, hříčkou přírody, která se již nikdy více nemusí opakovat,
ale naopak sám vesmír může být nevyčerpatelným zdrojem inteligentního života,
protože přirozeně směřuje právě k takovým formám bytí, které vykazují vysoký
stupeň inteligence. V celém tomto kontextu lidé nemusí být bytostmi, které
vznikly v důsledku náhodného vývoje a existují prakticky beze smyslu jen po
krátké časové období, ale z podstaty své psýché nesmrtelnou formou existence,
jejíž inteligence je nedokonalým odrazem inteligence spjaté s vesmírem jako
celkem.
10. Shrnutí
Hypotéza,
která zde byla formou úvahy prezentována, se pokouší upozornit na možnost
fyzikální objektivizace obsahů psýché. Myšlenky a představy generované naší
myslí nemusí být pouze nereálným produktem elektrochemických procesů
probíhajících v mozku, ale mohou být stejně reálné jako okolní fyzická realita.
Na rozdíl od objektů fyzického světa však psychické obsahy existují jen krátký
okamžik v rozvinutém stavu. Mají charakter in-forem, které se rozvinují a
svinují v naší psýché. Některé psychické prožitky proto mohou být jen
ztěží vysvětleny na základě mechanistického chápání světa. Troufám si tvrdit,
že naše psýché není software superpočítače zvaného mozek, ale je sama o sobě
fyzikální realitou.
Komentáře
Přehled komentářů
ona jí ta řekla své,tak se jí mstí,ale je to trestné!
Pan Benda-
(Anna Janésková-, 30. 11. 2011 8:23)mne neustále ujišťuje o své velmi vysoké inteligenci a nedejte se milí-duchem mladí přátelé zmást hlupci o opaku/ sexuální harašení a sprosté řeči rozhodně nejsou pana Bendy,ale měli jste a máte ještě dostávat srovnání,jaká energie jest skutečný hnus-to na vás i se sprostými řečmi i na děti malé zkoušejí ti skuteční -říkám jim bahenní tvoři,to nejsou lidé/...pan Benda jest sojkou,křičí na vás,hlupci,skončíte všichni blbě! což si velmi bahenní,zapšklé a kyselé energie přejí! Já jsem nikdy za svůj šedesátiletý život nebyla vulgární,ale byla jsem vedena a jsem ještě-Bohem k tomu,říci , poslouchejte,co jste zač! dívejte se , mladí,co z vás chtějí ohavy staré učinit,utrpení fyzické a psychické vám chtěli dát..! Pan Benda jest také nerad za to , co na tomto webu také jest-ale média vás chtějí zničit,čili se toho všichni dokonale najezte , a spadněte na ústa,aby s vámi byla vůbec o něčem pozitivním řeč...s láskou k panu Bendovi,za jeho odvahu-Anna Janésková-Uherková,Mikulášovice 927.
Re: Pan Benda-
(neberte to-, 8. 12. 2011 19:38)vážně-občas je náramně dobré říci,co si jiní přejí a kam tím směřují...někdo si prej hraje na jinou pani,má její adresu,řekl to ožralej na hospodě u marka.
Kvantita přechází v jinou hustotu těla,čili i mozek musí pomalu a jistě-
(Anna Janésková-2-, 30. 11. 2011 8:13)přijímat signály země,která jest na úrovni kvantových ionizačních a ne tak silně k zemi tím tíhnoucích vibrací a lidé si za krátkou dobu už museli/a rádi/ zvykat na jiný jejich mozkový impuls-hlavně mladí lidé zjistili-že se něco pozitivního s jejich tělem děje.... a není to rozhodně náhoda... lidé -mladí duchem-nepodléhají vzteku starých,hloupých a zapšklých , jízlivých energií...kvantový mozek byl na této planetě zemi z důvodů--dej mi Bože,něco,nebo se tu zblázním mezi těmi starými hlupci-- změněn,jest toto dar Stvořitele.
Kvantová duše-
(Anna Janésková-, 30. 11. 2011 8:06)jsem velmi ráda,že mohu nějakým způsobem přispět do této diskuze.Kvantová fyzika je moje hobby a tak k tomuto tématu mám mnoho co říci... Kvantový mozkový potenciál jest dnes a denně vystaven mnohým tlakům ze vně těla i z niterné části dorozumívacího aparátu lidstva...kvantita a kvalita..hustota,kdy země jest negativně nabita kvantovými zápornými částicemi,já jim říkám lidově ionty zla- končí a lidé si budou velmi rychle muset uvědomit,že země se rychle mění z kvantity a kvality plynných a pevných prvků na velmi jemné...
ta ne,tá děti svoje miluje a je opravdu šik!
(miladka-, 2. 11. 2011 6:55)no,a já teda vím,proč o tom píšu,neboj se , a navíc mám pár dluhů k ohavám těmto.
no,já bych řekla,že psychopati jste vy a ne pan benda,-
(psychopat benda-, 2. 11. 2011 6:54)helena řvala na kluka a už těžko,páč by jí synek namlátil držku,to ta výchova pseudo,no,mamka po frejích a hospodách,není se co divit,ale -to sou ty saně-meditujete,tak dělaj divy...
duše či psyché - jen výmysly
(Suchoř, 12. 12. 2010 20:16)
jaké "psychické obsahy" se mají v neexistujícím "psyché"
svinovat či rozvinovat? Jaké psychické "prožitky" a proč hodláte vysvětlovat mechanicky?
Hledáte jen všemožné cesty pro zdůvodnění neexistující duchařiny, kterou pak zaplevelujete každé náboženství. Zneužíváte k tomu a przníte fyziku Vašimi tmářskými hypotézami a špiníte každé prostředí které vám i vašim církvím vytváří pro zcela jiné účely
já myslím že to je helena-
(milada-, 8. 12. 2011 19:39)