SUNFLOWERS

Byl jednou jeden kouzelník,                     Však běda! Jaká proměna!

ten v ledném bydlel hradu,                        I slunce před ním zchladlo, 

kol pás měl z jíní setkaný                          a když vzal kvítí do rukou, 

a sněhobílou bradu.                                   hned jeho dechem zvadlo.

Na hlavě věnec ze smrčin                         Na řekách led, na zemi sníh,

a z vybledlého kvítí,                                  kam těkavý zrak hledne,

a na závoji mlhavém                                  kol jenom poušť, kol jenom smrt 

se křišťály mu třpytí.                                a nikde víly jedné!

Tomu se jednou zastesklo                        Kam vkročil, zas ten starý led,

v podzemní ledné sluji,                              zas kroupy, sněhy, mrazy,

i chtěl se jíti podívat,                                 i rozpláče se kouzelník

kam denně mraky plují.                            a sám si hlavu srazí.

On dávno slyšel o zemi,                            A teplý vánek po poli 

kde v keři ptáče zpívá,                              zas pohrává si čile,

kde v každé řeky rákosí                           a z těla kmeta - jaký div!

se luzná víla skrývá.                                  sněženky vzrostly bílé.

Kde slunko celý boží den                          Křepelka volá pod mezí

si nezahalí líce,                                          a v háji sedmihlásek,

kde písní, vůně, hvězdiček                        a luh, jak by ho posázel,

a květů na tisíce.                                       jest plný sedmikrásek.  

Vzal do ruky svůj hromný kyj,                  A vrkoče si v rákosí

v plášť zahalil se úže,                                zas proplétají víly. -

a těšil se, jak přivine                                 Již smutná zima zhynula,

ku zvadlým retům růže.                             ó, vítej, máji milý!