Tak jsme se o víkendu vrátili z týdenního pobytu na chajdaloupce v Doubravě, kdesi v šumavských hvozdech, kam nás vzala teta Vendula, čím jí tímto patří bouřlivá děkovačka, protože jsme si nádherně odpočinuli od šéfů i domácích ksichtů, stejně jako od širé rodiny neb jsem prozřetelně všem nalhala, že místo pobytu je signálu prosté :o)))). Barbucha dovolenou pojala jako hon na bobříka Prudu, začala s ním už cestou tam. Neustále po Matějovi hamtala na zadním sedadle, snažila se mu vylízat voči z hlavy,pak tlapku až na kost, rvala se dopředu k volantu a hned zas skrz zadní vokýnko děsila řidiče jedoucí za námi... Olda bohužel usoudil, že po "šoustkách" to bude pro nás zajímavější...BYLO...zpoždění jsme nabrali hned za Mělníkem, ve Strakonicích už jsme měli deficit od původního plánu hodinu a půl. Na benzínce jsme se sešli s druhou půlkou expedice, čti tetou Vendulou a Bárou a jejich chlupatýma dětma Venouškem a Ginger. Pak jsme pokračovali skoro plynule až k vysněnému cíli, tedy chaloupce. Přepodklad, že naše chlupaté děti upadnou do kómatu po takový štrece byl mylný u jedince jménem Barbucha...to ten utajeně lovenej Bobr Pruda asi :o/...Jak začala v autě, tak plynule pokračovala i další čtyři dny. Když se jí zvlášť dařilo, tak zpruzenej jedinec, když už měl vopravdu plný zuby jejího šlapání po něm, volizování, tahání za uši, na ní zavrčel, dostal ještě po držce vod nějakýho z páníků. Naše zábava byla žrádlo, válení se, pití piva a jejich zábava byla žrádlo, válení se a hry...hra v pojetí mistra Vény byla "na co skočim, to je moje" ani Matěje nevyjmoul z oblasti svého nakrejvacího zájmu. Tak nám čas hezky plynul, mihla se nám tam i návštěva z Budějic s Artíkem, i to počasí nám opravdu přálo. Tetu Vendulu po čase omrzelo fotit něco tak neměnného jako byli naši pejsci ležící na sobě, vedle sebe, pod sebou a našla si na hraní kobylku. Uznávám..byla veliká a taky hnusná a to jsem ještě nevěděla, že to tahle první kobyla vykváká hmyzu v širém okolí, že se na dvorku v Doubravě dělaj fotky do průkazů. Píšu to proto že následující den přišly další dvě kobylky (prej sarančata), táta křižák s potomkem, vopruzoval motýl a divím se, že tam nekroužilo i hejno krkavců ...nakonec...veškerou fotodokumentaci můžete shlédnout u tety Venduly na webu, jakože vopravdu nekecám :o(. Celé jedno odpoledne můj dospělý (už dlouho dospělý) muž a Vendula strávili týráním posledního sarančete, kdy mu utrhli i nohu ve snaze získat ten nejhezčí záběr. Věčery se nesly v duchu klábosení, ohýnku, pití piva, kdy já jsem jako stará kachna opouštěla skupinu dost časně, abych ráno vopruzovala už po šesté hodině štracháním v kuchyni v zoufalé snaze probrat se do provozní teploty kávičkou a nevzbudit přitom nikoho ze spáčů...Barbuchu nepočítám, Barbucha jak už jsem psala výše vstávala se mnou a naopak měla touhu vzbudit všechny :o/. Vpodvečer, den před odjezdem, dostala teta Vendula výbornej nápad...chodící psi půjdou na procházku...V chaloupce zůstal jen Olda s Matějem (to byla fatatální chyba nevzít sebou jedinýho chlapa u něhož se předpokládá jistej orientační smysl, jak jsme měly zanedlouho zjistit). Naštěstí mi nechalo chladnou Vendulákovo vopovržlivé "si bereš trekáče na procházku,jooo?", když jsem vyskočila z gumových zahradnických haťapek a rvala se do normálních bot, dokonce mi cosi ještě našeptalo pocákat se repelentem a vzít si ledvinku s cigárama a mobilem...Procházka nám ubíhala v lenivém tempu vycházky důchodců, doleva, doprava, do kopce, z kopce, vyďoubat kapradí, najít houbu, sebrat větvičku modřínu s lišejníkem, pohýkat na Vénu "zastav", na Barbuchu "neskákej ty pako", na Gi "no tak polez"... Teta Vendula nám zpříjemňovala cestu vyprávěním o tom, jak se v místních lesích ztrácejí lidé, což nám přišlo velmi vtipné...a na úkor těch nešťastníků ztracených jsme se smály ještě v okamžiku, kdy jsme vyšly z lesů a došly k prvním chalupám. Můj a Báry tázavý pohled na Vendulu, říkající "kde to sakra jsme? ty jsi tu domácí" nás dvě ujisti, o tom, že ani domácí teta Vendula nemá tušení o našich souřadnicích :o(. Mírně natuplí mladí chasníci z místního dvorku nám sdělili neuvěřitelnou věc...že jsme cca 7 kilometrů od místa našeho hnízdění, Vendula musela v lese zakopnout vo bloudivej kořen nebo hnusně urazit pána lesa, jináč si to nedovedu vysvětlit. Daly jsme se statečně na pochod po silnici směr dočasný domov. Ale už po kilometru bylo jasný, že to prostě nedojdem a že budem muset vyslat k chaloupce SOS, aby si nás Olda někde na silnici vyzvednul. Podotýkám, že do té doby byla zdrojem našeho veselí při pobytu i představa, jak naskáčem do našeho malého dvoudvéřového žabožrouta i s pesanama a jedem někam na výlet. Jak jsme si s Bárou na vrcholku jednoho kopce, zírajíc zpět do dáli na Venduláka s Gi táhnoucí se pod kopce, řekly, tak jsme okamžitě i udělaly...vyslaly jsme nouzový signál (jsem šťastná, že Olda se zdržel všech ftipných poznámek) a pak už jen očekávaly přílet modrého trpaslíka, do kterého jsme se k všeobecnému překvapení fakt vešli všichni a i na Matěje zbylo místo :o)))). Musím zde přísežně prohlásit, že na další "procházku" s tetou Vendulou si beru balíček poslední záchrany a nic nedám na její poznámky při své snaze si sebou smotat i karimatku a stan . Druhý den už jsme balili, musím dodat že smutně, protože tam bylo skutečně krásně, s báječnýma holkama, klídek a pohoda ... MOC MOC MOC VENDULE BÁŘE VENOUŠKOVI A GINĚ DĚKUJEM!!!! Bylo to skvělý a těšíme se, až se zas uvidíme zanedlouho v Mšenu i s novýma účastníkama bullteků 8o))))...
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle musím uvést na pravou míru :op...Vendula zapoměla dopsat, že sousedi prokleli Báru a její auto, šmírovali nás noc co noc a někdy i ráno, zběsile jim dupali králíci a vůbec to byl podivnej pár :o/. Takže jestliže Vendula pustila saranče do jejich zahrady, mám skoro 100% jistotu, že tam bylo utlučeno lopatou ...tož tak se mu odměnila za jeho trpělivost a úsměv do čočky :o(((((..A to musím ještě dodat že poťouchlost to byla, protože z druhý strany zahrádka sousedila s loukou!
:o)
(Katty a Luky, 25. 8. 2008 20:18)Po dlouhé době nádherné počteníčko! Super vyprávění, Lenko :o)
...
(Vendula a Geňa, 25. 8. 2008 20:01)
Tak jako..bez komentáře, neboť by to estranky asi nepobraly :-DD
Jen bych na svou a Oldovu obranu dodala, že ta patnácticentimetrová kobylka si tu nohu urvala sama v pudu sebezáchovy a to se jí ještě ani nic nedělo :-D ..no doufám, že ochránci ani u nás sarančata nechrání a že je to povolená lovná a navíc bych na svou-jen svou-obranu ještě ráda dodala, že to první vtipný, milý a kamarádský saranče, který dostalo tu čest, být zvěčněné na dortu, jsem dobromyslně pustila sousedovi do zahrady bez sebemenšího škrábanečku na těle :-D holt každému dle zásluh.
Ehm.
:-DDDD
Dobromyslnost v podání tety Venduly
(apolenka, 25. 8. 2008 22:27)