Je to už dávno, co byla založena kouzelnická škola Bradavice. Založili ji Godric Nebelvír, Salazar Zmijozel, Helga z Mrzimoru a Rowena z Havraspáru. Přijímali na školu čistokrevné kouzelníky a rozdělovali je do kolejí podle vědomostí a nadání. Jednou je to přestalo bavit a tak očarovali klobouk, který začali nazývat Moudrý klobouk a ten dokázal číst lidem z hlav myšlenky, vědomosti a zjistil jejich nadání.
Každá kolej měla jednu zvláštnost.
Ale jak začli ubývat čistokrevní kouzelníci, začli se přibírat mudlové.
To se nelíbilo Salazarovi a tak školu opustil. Zanechal na hradě skrytou místnost a dědice. Ne že by Gaunt nebyl moc dobrý v čárech, ale příliš brzy jeho rodina přišla o majetek. A tak se „klíč“ k tajemné komnatě dědil z generace na generaci až jednoho dne se narodil malý prcek jménem Albus Percival Brumbál. V 11 nastoupil do Bradavic a studoval tam, byl prefekt, primus … a měl prostě mnoho titulů …
A jak rostl a rostl, stal se učitelem v Bradavicích. Učil přeměňování a bavilo ho to. Ale tehdejší ředitel Bradavic umřel a tak byl Brumbál jmenován do ředitelské funkce. Jenomže jednou v tom ředitelském křesle umřel na infarkt.
A vedení se tedy ujala známa profesorka Drakologie, Rebela z Bradavic. Jednou za ní přišla žačka, jménem Haide Karai, a chtěla po ní jednu věc. Prý ať jí opatří neviditelný plášť.
Rebela přemýšlela … Bylo to přece její „háďátko“, ale bylo to proti zákonům.
Ano, zavedli zákon, že nezletilý nesmí vlastnit neviditelný plášť.
Jednou při Drakologii, když brali zrovna dračí zuby, Haide pořád na Rebelu koukala. Rebela byla nervózní, ale aby se Haide zbavila, dala jí 20 bodů pro zmijozel, což jí uklidnilo a dala Rebele na týden pokoj.
Jednou zase přišla za Rebelou, kdy už jí dá ten neviditelný plášť.
Rebí řekla, že ho nemá, ale že ho sežene, udělá-li pro ni Haide nějakou prácičku.
Haide celá dychtivá přikývla.
A tu začala Rebela vyprávět:
„Určitě víš, kdo založil tuhle školu a co se skrývá na hradě. Také určitě víš, kde to na hradě je a kdo je momentálním dědicem a dalším dědicem jsi ty. Jsi tedy i dědicem Salazarova neviditelného pláště, který zanechal i se speciálním obracečem času a kouzlem.
Obraceč času mám, ale nemám to kouzlo. Nemohu se tedy přesunout do minulosti, abych se znovu setkala se zakladately Bradavic a pověděla jim, co se v dnešní době děje, problémy s mudly, se školou a tak, aby mi poradili.
A vlastně Bradavice mají ještě jedno tajemství, které nikdo nedokázal rozluštit. A oni to vědí, tak proto tam potřebuji. Pokud mi tedy nepřineseš to kouzlo, nedostaneš plášť a nadále nebudeš moct do Prasinek.“
Haide totiž zlobila a tak měla zakázáno chodit do Prasinek a moc ji to mrzelo, tak se tam chtěla propašovat v plášti.
Rebela řekla, že už na ni teď nemá čas, a ať přijde, až najde to kouzlo.
Tak chudák Haide šla a ptala se všech zmijozelskejch až ji zaslechla Fiona, která šla zrovna na hodinu Obrany proti černé magii.
Že by bylo její tajemství prozrazeno?
Vyslechla Haide a pak utekla, aby ji snad nespatřila.
K večeru Fiona vzala mocnou knihu kouzel, kde bylo ukryto kouzlo na přenešení se do dávných časů, konkrétně do časů zakladatelů Bradavic.
Už věděla, co jí chybí k přenesení do tak dávné doby.
Vydala se tedy v noci do ředitelny, aby uloupila ten speciální obraceč času.
Hledala ho, ale nenašla … Nedala se odradit, natáhla si na hlavu moudrý klobouk.
„Prosím, pověž mi, kde najdu obraceš času, který mě s pomocí jediného kouzla přenese do dob zakladatelů Bradavic?“
A moudrý klobouk promluvil:
„Jelikož ty jsi byla z Havraspáru, jakožto studenstka ze všech nejlepší a nejchytřejší. Jsi také potomek dávné Roweny z Havraspáru, poradím ti, že odpověď na tvou otázku ti prozradí diadém, který je schován tady na škole.“
Poté zmlkl a už se ani nepohnul. Fiona ho tedy uložila zpět na místo a vydala se na toulku po hradě. Je tu už tolik let a nikdy nevěděla to velké tajemství, které střeží Rebela a momentálně i Haide. A k tomu ho ví i ona. Pokoušela se ten diadém přivolat, marně. Ale pořád ji něco táhlo do sedmého patra.
Nehlušně za sebou přivřela bránu a vydala se po schodech do sedmého patra. Bylo tam jen brnění a prázdná stěna …
Prošla okolo ní a pořád myslela na ten diadém. Najednou se ve stěně objevili dveře, až Fiona nadskočila. Vstoupila dovnitř a zavřela za sebou.
Ohromeně zůstala stát a koukala se na tu nádhernou místnost, v které se ocitla.
Stěny byli modré, pokryté bronzovým prachem. Na nich byli obrazy …
Fiona přešla místnost a zkoumala obrazy .. Poznala na nich Rowenu, její potomky a kolejní ředitele Havraspáru. Najednou se zarazila … Stála před vlastní podobiznou, která se na ni šklebila.
Když se podívala na strop, uviděla tam nádhern vyzdobený erb Havraspáru a naprotější stěně u okna bylo napsáno „Ravenclaw“ .
Málem si ani nevšimla nádherně zdobeného stolku uprostřed místnosti …
Došla k němu a podívala se na nádherný stojan. Vše v místnosti bylo v barvách havraspáru a uprostřed na stolečku na stojánku byl diadén. Na stolečku bylo napsáno: „Jen ten, kdo opravdu patří do Havraspáru, si ho může vzít.“
Trochu roztřeseně natáhla ruku k diadému … Rozhlédla se a vzala ho do ruky. Nic se nestalo. Diadém zářil víc, než předtím. Nasadila si ho na hlavu a náhle před ní byl obraceč času. Dala si ho kolem krku, ale nqajednou si vzpoměla, že jí chybí kouzlo. Chtěla jít do své ložnice, ale jako by ji tam něco drželo.
Byla tu knihovna, tak se Fi začala hrabat v knihách, až našla krásně zdobenou knihu s havraspárským erbem na deskách. Tajemně knihu otevřela a začetla se. Najednou narazila na zvláštní stránku, na které byla vyobrazena Rowena a pod tím byla slova:“Jen ten, kdo získal diadém, opravdu patří do havraspáru a tomu patří i tato kniha. V této knize není napsané kouzlo, kouzlo je sama kniha! Jen opravdový kouzelník za havraspárské koleje se může přesunout do dob dávných zakladatelů Bradavické školy. Tato kniha však začne fungovat až od roku 1995.“
Fiona se dívala na tu skvostnost a knihu přitiskla na hru´d. Konečně se jí mohl splnit sen … Sen, který si přála již od dob, kdy poprvé vstoupila do Havraspáru. Znala ten příběh, že se dá dostat do dob dávných …
Chvilku nepřítomně koukala na knihu, až se vzpamatovala z částečného šoku …
Našla v knize návod k tomu, jak se přenést do dob minulých …
Když už otáčela malými přesýpacími hodinami, vběhla do kopmnaty Haide s Rebelou. Fiona připravena zmizet ale zmizela o vteřinu dýl, než bylo potřeba. Haide a Reb se jí chytly a už se někam nesly.
Všechno se točilo, zdálo se, že to trvá věčnost … až náhle stály všechny tři na chodbě jakésiho hradu … Byly ve starých Bradavicích.
Fiona se ihned rozeběhla po schodišti. Nikde nikdo nebyl.
Najednou narazila na postavu. Když se otočila, vypada jako Rowena z obrázku v knize.
Chvilku se o něčem bavily, a až když jí Fiona řekla, že by chtěla být dokonce ředitelkou Bradavic, Rowena zvážněla.
„A kdo jsou tamty dvě?“ Zeptala se .
„Mnoo … “ Fi nevěděla, jak odpovědět, ale nakonec jí řekla, jak se to všechno semlelo, že ut jsou s ní a že to jedno je ředitelka bradavic a zmijozelské koleje a to druhý je Haide přezdívané hádátko, protože chodí do Zmijozelu.
Rowena napsala dopis, ve kterém uvádí Fionu z Albionu jako dosavadní ředitelkou Bradavic, dokud neumře nebo se nezřekne funkce.
Fiona poděkovala a řekla, že jí bylo ctí a že si přála celý život sestkat se s ní.
-->
Po „příjezdu“ do Bradavic byla jmenovaná Fiona jako ředitelka Bradavic a zároveň Havraspáru. Podepsala jako před rokem Rebela, že nebude předávat své koleji informace z kolejí jiných.
Všichni byli štastní a spokojení, až na Haide, která neměla neviditelný plášť a tak nemohla do Prasinek.
Jen Fiona věděla, kde se plášť ukrývá. Byl to další z majetku Roweny, nikoliv Salazara Zmijozela.
KONEC