Předsevzetí a Posevzetí
Velkou a doposavaď rozhodně největší ubytovací kapacitu zaujímají v mé paměti vzpomínky z dětství. Jako jeden z mála lidí mám štěstí, že mi moji rodiče již v osmi letech jeden po druhém (jsou jen dva, případně pošťák) udíleli novoroční, celoroční a celoživotní předsevzetí. Jako jeden z mála středoevropanů se tedy každoročně nemusím trápit se sumáží úspěchů a neúspěchu, neboť můj cíl je velmi daleko.. Vzpomínám si jako dnes na jedno letní odpoledne na naší chatě u Přeštic....
.....
Bylo těsně po obědě a mně se podařilo v dožvýkavajícím otci zažehnout plamínek soutěživosti, výzvou k utkání ve stolním tenise. Stolní tenis hraji rád, ale jako většinu věcí, které hraji rád, jej hraji mizerně. Věděl jsem, že zažehnutý plamínek se v otcově hrudi rozhoří, a že se třeba i vzdá odpoledního spánku, jen aby před rodinným shromážděním potvrdil své kvality.
......
11:4 a 11:8
......
Otec obíhá vítězné kolečko kolem zahrady, vychutnává si snadno ulovený skalp a lehce kličkuje mezi jabloněmi. Ačkoli běží pouze v botech a trenýrkách, vypadá opravdu velmi sportovně. (tričko hodil do publika, pálku věnoval do muzea)
......
Zakrátko dobíhá ke mě a sportovně mi tiskne ruku. Odvracím zrak a jelikož nerad prohrávám, běží v mé pomyslné bublině představa budoucí, kdy se mi na krku houpe olympijská medaile a já do televizních kamer plazím jazyk na otce. Otec po krátké respirační přestávce promlouvá ke mě, přesně tím tónem, který čekám.
......
" No to víš, musíš prostě umět všechno"
......
Mlčím a představuji si, jak plazím na otce jazyk skrze televizní přenos a na krku se mi houpe svazek medailí ze všech 65 olympijských sportů, jak se ukláním před aplaudijícím publikem v baletních piškotech, jak povečerech s babičkou pletu palčáky, jak odcházím od řečnického pultíku s plnou náručí pozlacené fauny, flory a jiných předmětů......
Nakonec celou dojemnou scénu utne maminka, která se dlouze podívá na dmoucího se otce a útěšně pronese směrem ke mě : "Všechno snad úplně ne, Honzíku".. já se usměji a z minulé představy s radostí škrtám balet a krasobruslení..
Bylo mi tehdy osm a od té doby každý rok počítám, kolik mi toho ještě zbývá. Když jsem pokročil v matematice, snadno jsem přišel na to, kolik let bych musel žít, abych to stihnul a řeknu Vám, že ze svého seznamu od té doby škrtám každý rok po stovkách.. Moje posevzetí je každý rok o něco veselejší, a každý Nový rok trochu smutný, poněvadž škrtání já jsem ve škole vždycky nesnášel..