Sbohem čtvrtko a půlko
Když se někdo z mých kamarádů ostříhá (oni to stále dělají) za pár dní už si nejsem schopný vzpomenout, jak vlastně vypadali předtím. A tak je to skoro ze vším. Nepamatuji se jak vypadal můj pokoj než mi jej maminka násilím přestavěla (ženy mají zváštní tendenci neustále pohybovat nábytkem) a nepamatuji se ani na to, kdy má sestra vypadala mladší než já. Přizpůsobivost člověčí rasy ke změnám nám pravděpodobně v průběhu evoluce dost pomohla (spolu s dálkovým ovládáním). Člověk, který by stále trval na syrovém mase či svádění žen kusem klacku by se asi nestal uchvatitelem takové pěkné velké planety.. Ale to už se zase vzdaluji..
Rád zapomenu na kostky Americké třídy i ta děsivá křoviska uprostřed.
Co však ale navždy zůstane v mém srdci je stánek s grilovanými kuřaty, kde jsem se zařekl nikdy v životě nejíst.. Takových jako já je mnoho ale tento kuřecí stánek si našel i několik tisíc oddaných příznivců. Například nikdy jsem neviděl stravovací zařízení, před nímž by lidé i spali, když je zavřeno.. (Nejsem si jist, zda ty desítky spáčů opravdu čekaly až bude opět otevřeno, zvlášť když stánek zavíral asi na 20min denně).
Od dnes je na tomto místě pouze cedulka zpravující věrné kuřatáře o tom, že jejich oblíbený podnik byl přesunut o 100m kamsi jinam. Obsluha stánku pravděpodobně zapřáhla za stánek pár psů a odtáhla jej.. Pod textem se můžete podívat na plán toho, jak bude Americká snad jednou vypadat. Sami se přesvědčte, že s kuřecím stánkem zelená budoucnost nepočítá..
Čichám číchám
(Honza, 6. 5. 2008 21:14)