3. Zhroucení a nový přátelé
Tak a tady je po dlouhé době další kapča ke kroku. Doufám, že se vám
bude líbit. Chtěla bych jí věnovat Enn, mí nej kámošce a Wastow :-)))
No a teď vám peřji příjemné čtení :-))) Lightsoul :-))))
" Ahoj, kdo jsi a co tu děláš?" koukla se na něj a ještě
si je jednou prohlédla, hledala na dvou stejných chlapcích nějaké
poznávací znamení, když v tom promluvila.
Já jsem Katharina Riwerowá, paní Weasleyová mi řekla, že tu teď budu bydlet v jednom pokoji s Ginny a kdo jste vůbec vy."
Hned jsem poznala, že ta holka je Ginny, ale radši bych byla, kdyby se mi představila.
" Jé, tak promiň, já jsem Ginny, toto je Ron můj nejmladší brácha a
toto jsou další mí bráchové dvojčata, jak jsi si všimla jsou to
dvojčata. Toto je …"
Chudák holka a ani to nestihla doříct a už jí skočil do řeči ten kluk co mě oslovil jako první.
" Já jsem Fred a to je Georg." Usmál se na mě.
No a já se rozhodna, že si ty dva pořádně prohlédnu, abych našla nějaké
poznávací znamení, přece nemůžou být až tak úplně stejní.
Tak si je dokonale prohlížím, když na to kápnu a usměji se.
Tak a mám to.
Ti dva se na mě divně podívají, když v tom promluví zase Fred.
" Hele proč na nás tak civíš." Hele co si to ten blb dovoluje.
" Tak hele není to náhodou moje věc, ale když se tak otravně ptáš, tak
hledám nějaký poznávací znamení, kterým bych vás mohla rozeznat."
Ušklíbnu se na něj, bože ti dva na mě civěj, ale Ron s Ginny mají co dělat, aby nevyprskli smíchy.
" A našla si?" Zeptá se mi a já nejsem blbá, abych mu to řekla.
" Ne" odpovím krátce.
Ti dva se na sebe podívají a zvednou se z postelí.
Tak a tentokrát promluví George.
" Tak jo mi jdeme, uvidíme se na večeři." Ti dva se prostě musí chovat
jak dva hulváti, aby šli normálně dveřmi, tak to ne oni se musí
přemístit.
" Blbci ulevím si." Když v tom mi dojde, že v místnosti jsou ještě dva
jejich sourozenci, tak se na ně kouknu a ti se na mě tlemí, jak paka.
" Jo holka tak to máš pravdu." To poprvé promluví Ron.
Musím uznat, že má příjemný hlas.
" Hele Kat, můžu ti tak říkat." Zeptá se mi Ginn.
Ta holka se mi zdá hodně příjemná kouknu na ní jen kývnu hlavou, nějak nemam náladu na dlouhý rozhovory, chci bejt sama.
" No chtěla jsem se tě jen zeptat jestli jsi si na nich fakt nevšimla
něčeho čím se od sebe liší, oni si z nás pořád dělají legraci."
" A náhodou jsem si fakt něčeho všimla, když si toho jednou všimneš, už to fakt nikdy nepřehlídneš."
A usměji se sice dost bolestným úsměvem, čehož si asi Ginn všimla.
" No a povíš nám to? Mi jim nic neřekneme." podívá se na mě zkoumavě, už mi to fakt přestává bavit.
" Ale jo Fred má levý ucho menší."
To už ti dva fakt nevydrží a začnou se smát, mě teda na tom nic vtipného nezdá být.
Když v tom si zas vzpomenu, jak mamka padá mrtvá k zemi a jak mi táta umírá v náručí.
V tom mi vyhrknou slzy z očí snažím se to zamaskovat rychlím mrkáním, ale asi se mi to moc nepovedlo.
Gin si ke mně sedla na postel chytla mě za ruku, chtěla jsem ucuknout, ale neměla jsem sílu pořád jsem to viděla.
Když v tom to ve mně vypuklo naplno a začnu opravdu brečet
Nějakou dobu se mě Ginn pokouší uklidnit, ale prostě se jí to moc nedaří.
Něco řekne Ronovy, ale já vím jen, že něco říká a pak Ron posléze mizí.
Po chvilce se vrátil a i s Remem a něco mi dává do ruky.
Já začnu být jak nepříčetná a praštím tím po ním, ale ten se tomu jen lehce vyhne.
Rem jen máchne hůlkou a má zas lahvičku v ruce sedne si ke mně z druhé strany a začne mi šeptat do ucha uklidňující slova.
Moc mi pomohla už jsem se cítila o něco víc, ale pořád jsem musela brečet.
Cítila jsem se strašně sama v jeden okamžik jsem ztratila mamku a nejlepší kamarádku a tátu, nejlepšího kamaráda.
Cítila jsem se prázdná, prostě to tak na mě najednou dolehlo, ale už vnímám okolí.
Rem mi tu lahvičku znova dává do ruky a povídá mi.
" Tak vem si to bude ti po tom o něco líp."
Já si jí teda vezmu odzátkuji jí a čuchnu k ní a zjistím, že je to uklidňující lektvar a sama musím uznat, že ho potřebuji.
Zhluboka se nadechnu a kopnu ho po sobě.
PO chvíli se cítím už opravdu líp.
Podívám se po Removi a řeknu mu.
" Moc ti děkuji i vám dvěma." A kouknu se na Ginn a Rona, který byl tak
hodný, že pro Remuse došel a Ginn, kterou to napadlo a utěšovala mě.
" To nemusíš, sice nevím jak se cítíš, ale vím, že tady pro tebe vždy
budu a věřím, že i s Ronem a Ginn je to podobný. Sice se neznáte, ale
určitě se spřátelíte."
Na všechny se podívám a pokouším se o úsměv, ale vznikl z toho jen podivný úšklebek.
Když v tom se celým domem nese.
" VEČEŘE."
" To je mamka, půjdeš s námi?"
" Ne promiň, ale já nemám hlad. Půjdu se umýt a pak zalezu do postele. Jsem hodně unavená."
To už v pokoji jsme jen mi dvě, Ron hned vyběhl do kuchyně a Rem odešel chvilku po něm.
" Jo Ginn, mohla bych tě taky o něco poprosit?"
" No jasně, co potřebuješ?" usměje se na mě.
" Potřebovala bych něco v čem bych se mohla vyspat a ručník."
Ginn hned skočila ke skříni a vytáhla jednu noční košili a ručník.
" Dík a neboj zítra si půjdu už něco koupit."
" Ne fakt to je dobrý, kdybys ještě něco potřebovala, třeba si promluvit a tak , jsem tu pro tebe."
Tím to se z nás stali kamarádky, cítila jsem to a byla jsem za to ráda.
" Ne to je dobrý teď se půjdu umýt, ale zítra by si mohla jít se mnou nakupovat, vezmeme sebou Tonksovou, co ty na to?"
" Tak to by bylo fakt supr."
" Dobře je dohodnuto a já se půjdu umýt a ty by jsi taky měla jít nebo ti to Ron všechno sní."
" Jo to je vlastně taky fakt, tak zatím."
Ta vyběhne z pokoje a já se jdu konečně trochu umýt, snad mi to pomůžu.
Pokračování příště :-)))
Tak co líbila se vám? Pište prosím do komentů :-)))