17. Kapča
Došli před dům pořádně si ho naposledy prohlédly. Každá se chytla jednoho dospělého a přenesli se.
Objevili se v menší vesničce.
" Tak holky budeme, tam muset dojít máme tam určitá bezpečnostní zabezpečení, tak se do domu nejde jen tak přenést."
Tak šli mlčky do nového domova. Obě byly zahloubané a přemýšleli, jaký to asi bude žít, tady a jaký to bude v nové škole magie.
El
měla štěstí, že už něco málo přečetla, no vlastně skoro všechno do
školy a teď se chtěla vrhnout do knížek co s koupila a Dědicích světla
a jestli tam něco nebude o tý věštbě co se jí týká.
Monika
už si taky něco do školy přečetla, ale nebylo to ho moc, jelikož byla
nemocná a pořád musela spát, aby se už brzy uzdravila a mohla jít
nakoupit věci do školy.
Šli až došly k velkému domu, byl nádherný s velkou zahradou .
Ta zahrada byla poměrně rozsáhlá, bylo tam jedno větší jezero a i menší lesík, moc hezký altánek, porostlí břečťanem.
Dům co dům, ale pořádný barák, byl prostě neskutečný, moc se holkám líbil.
Charlott a Johnem je odvedli do domu, přímo do jídelny, aby si mohly dát večerní svačinku a mohli probrat dům jak se jim líbí.
" Tak co holky, jak se vám tu líbí?"
" Je to moc fajn, mami to je velký, to neprozkoumáme ani za dva dny."
" Tak to máš pravdu, nějakou dobu vám to zabere." pověděla Charlott
" No aspoň od nich bude klid." Pověděl bez okolků John.
" Dovol"
" No dovol tati, mi jsem vždy hodný a tichounký jak myšky." Pověděla El a poťouchle se usmála na Monču, zas má něco v plánu.
" Vy dvě, nikdy jsi jak dvě ...., radši nic."
" Jak jako radši nic, hezky to dopověz."
" Tak klid, musíme teď vyřídit něco důležitějšího než vaše pitomí dohady." se neudržela Charlott
" Jak jako dohady, žádný dohady jen rozumná konverzace." odpověděl John
" Jo, tak co jsi chtěla probrat?" zeptala se El
" Hlavně tu adopci."
" Aha a co přesně?" poptala se Monča.
"
Mam tady nějaký papíry, co musíš podepsat a to je vše zbytek zařídíme
sami, docela nám hraje do karet, že tví rodiče napsali závěť ve který
píšou, že se o tebe máme postarat, tak k tomu nepotřebujeme ani
sociálku jen tvůj podpis a ještě ohledně toho jména, nerozmyslela jsi
si to?"
" Ne, nerozmyslela jsem si to budu moc ráda mít vaše jméno." pověděla tak jak to cítila.
" Tak to je fajn, ale nevím, jak se ti bude zvykat na nový příjmení?"
" Nevím, ale snad to nějak zvláááádnu." Právě si zívla.
" Tak holky, půjdete spát, jen co mi taky Monča něco podepíše." prohlásil John.
Podal Monče nějaké papíry a podepsala je, ani je nečetla věřila jim.
"
Myslím, že by to pro dnešek už stačilo, ještě si musíte vybalit, tak
běžte Charlott vám ukáže pokoje, budete je mít vedle sebe."
" Tak jo měj se a dobrou noc."
"
Dobrou holky a pamatujte si co se vám bude v noci zdát, znáte to s tím
co se vám zdá první noc v novém domě a nové posteli se vyplní."
" Jo nezapomeneme a dobrou noc." Odpověděla mu Monča.
" Tak fajn a dobrou noc Mončo a snad pro tebe budeme dobří rodiče."
" Neboj budete" usmála se na něj a běžela dohonit El s Charlott, které pomalu zacházeli za roh chodby.
" Tak kde se flákáš?" zeptala se El Monči, když je dohnala.
" To bys ráda věděla."
" Jo"
" Ale já nepovím" a vyplázla na ní jazyk.
" Tak si to nech."
" Taky, že nechám."
" No tak holky nechte toho."
" Vždyť už nic neříkám."
" Tak tady budeš mít pokoj ty El a tady ty Mončo už tam máte kufry."
" Jo, tak moc děkuji i za to že jste se mě ujali jsem moc ráda, aspoň se s tím líp vyrovnám a už ani na to moc nemyslím."
" Tak to jsem moc ráda, měli jsme strach, že se zhroutíš, ale ty jsi v pohodě a to jsme moc rádi." usmáli se na sebe a objali.
" Mami, tak dobrou." pověděla Monča
" Dík, to bych nečekala a taky vám oboum přeji dobrou noc.
A
holky vešli do pokojů, zjistili, že je mají dveřmi spojené a každá má
svojí koupelnu. Rychle si vybalili věci z kufrů a zapadli do postele.
Po nějaké době se ocitli v říši snů.
Doufám, že se vám kapitolky líbili a
zanecháte komentíky. Jinak budu muset opravdu udělat tu komentovou
hranici. Já bych psala normálně, ale kapitolky by přibývali pomaleji.