14.Kapitola
Když se uklidnil, tak se na ní podíval a okomentoval to.
" Kdyby si se viděla, vím že máš strach z dravců, ale to mě nepřipravila na ten tvůj výraz, když jsi ho poprvé viděla a pak jak si se zatvářila, když ti El řekla, že není normální, no prostě nářez. "
Všichni se na něj vykuleně podívali, no hlavně El a její rodiče. El by od něj nikdy nečekala, že se bude tak vyjadřovat, zatím co ho znala, tak se choval, tak nějak odměřeně a slušně.
No William, když to viděl, tak se znovu rozesmál, všichni se po chvilce také rozesmáli hurónským smíchem. Po chvilce se všichni uklidnily.
John se podíval na rudou El a jejího nového kamaráda a zeptal se jí.
" Nechceš nám to vysvětlit?"
" Výš, že ani ne napřed vy a pak já. Napřed nám ještě pověz jakého důvodu jste se přestěhovali a pak já vám to možná vysvětlím."
Mrkla na Monču a ta se na mí usmála.
" No tak dobrá, ale pak nám to povíš, jasný?"
" To se ještě uvidí." Zářivě se na něj usmála. Naštvaně se na ní podíval a ona s Mončou se uchechtli, pokračoval dál ve svém dlouhém, zajímavém, osvětlujícím, ale nudným vyprávěním.
" Po nějaké době boje na nás bylo mířeno čím dál tím víc útoků, až jednou na samotné bojiště se přenesl sám jejich velitel, no vlastně ten den jsme se dozvěděli, že je to velitelka."
El zalapala po dechu. John, ale pokračoval dál a nevšiml si toho.
" Rozpoutal se neskutečný boj, Charlott bojovala s velitelkou a mi jsme se jí snažili pomoct, ale všichni její bojovníci se na nás vrhli a snažily se nás zabít.
Charlott bojovala statečně, nám se po nějaké době podařilo dostat všechny bojovníky. Když jsme se konečně dostali k Charlott bylo už pozdě, bylo po boji, teda téměř na obě letěli kletby a jak byly obě vyčerpané nestihli se vyhnout.
Velitelka začala ječet až jsme si museli zacpat uši okna co nabyla ještě rozbitá se rozbila než se rozplynula zařvala na nás, že se jednou vrátí a postí se nám, bude mocnější a nebude sama.
Hned jak zmizela jsme se všichni z řádu rozeběhli k Charlott, mysleli jsme, že je mrtvá, ale její dědičná krev jí zachránila, měla sice neskutečně slabý tep. Co nejrychleji jsme jí dostali do nemocnice, po dvou dnech se probudila z bezvědomí. Byla slavná no mi všichni, ale ono nejvíce zbavila zemi jedné tyranky.
Právě proto jsme se odstěhovali nechtěli jsme, aby naše děti žily a takových podmínkách nepoznali by pravé přátele všichni by vám podlejzali a to není co jsme pro vás chtěli. Proto, když nám Meri s Charlott oznámili, že jsou těhotné jsme ani minutu neváhali a odstěhovali se. S členy řádu jsme pořád v kontaktu a vlastně s kouzelnickým světem jen vy dvě jste tomu prozatím byly ušetřeny."
Usmál se na ně a nechal je chvilku si to urovnat v hlavě a pak se jich zeptal.
" Tak a co si o tom myslíte, Moniko a hlavně tvůj doufá, že rodičům, navyčítáš, že ti to ne řekli sami."
Nějakou dobu nic neřekla, přemýšlela co by na to asi tak mohla říci,
dneska jí zemřeli rodiče, budou jí hodně chybět, ale má tu nejlepší
kamarádku a její rodiče jsou taky moc hodný a vždy jí brali jako jejich
další dceru a její rodiče zase El, byla to jedna velká rodina. Ukápla
jí jedna slza a pak se na Johna usmála a řekla.
" Jsem
na rodiče strašně pyšná mám je ráda a navždy budu, ale život jde dál
mám vás a suprovou kamarádku, která mi vždycky a se vším pomohla."
Usmála se na El tu to dojalo a šla k ní objala jí. Pak si sedla vedle
ní a čekala co řekne dál.
" Pokud jde o to, že jste nám
tajily, že jsme čarodějky. Z jedné strany je to dobře, že jsme to
nemuseli tajit před kamarádama, ale z druhé strany jsme měli měly právo
to vědět. Od mala jsem si přála umět kouzlit."
Vtom se do toho vložila El .
" No abych řekla pravdu já si to taky přála." Usmála se na Monču.
" Tak to je něco."
" Hele El nechtěla by si nám náhodou něco vysvětlit?" a v tom tím oknem
co do pokoje vletěl ostříž skočil Monči Zlatý retrívr a skočil na ní.
" Ty můj malý, čumáčku já myslela, že si taky mrtvý."
Oblízl jí obličej a vrtěl tím svým chlupatým ocáskem, po chvilce
přeskočil k El, obě se smáli a byli šťastný. Jen molí ostříž trošku
žárlil, přeletěl místnost a přistál jí na rameni.
V tom se ozvala Charlott:
" Vysvětlíš nám to konečně?"
" No jo furt"