Na začátek jich dáme pár od REBELA a pak se prostě ukáže kudy dál.
Takže něco od Milana, rebela, motorkáře a jinak řečeného xdoma...
To co jsem tady uveřejnil, bylo původně určeno do moto novin Standy Berkovce a Honzy Čejchana, ale už to je nějaký pátek takže to myslím u Milana projde,
Smutná
To jsou pořád srandičky, trapásky … ale život někdy s každým z nás zahejbe a někdy docela fest… Naštěstí máme v makovici nějaký sebeobranný systém a na ty smutný a nepříjemný věci se většinou zapomene jako první. A hlavně - každý z nás to sám se sebou řeší jinak… Někdo je protivnej, sebevrah si zahulí, jiný se vožere a další to probulí. (J asi to příště napíšu veršovaný J)) No a mě se přihodila jedna taková věc, která člověka docela zkřísne. Pro mě je všelékem mašina. Někdy stačí jí jen nastartovat v Garáži a pomazlit se, jindy udělat kolečko a elixír je jízda. A tak jsem vůbec neuvažoval co jinýho v tom smutku dělat - a vzal jsem si na cestu jen dvě nejnutnější věci. Spacák a flašku Beama. Myslím, že každém máme nějaký to svoje místečko a já ho mám za Rabyní na Vyhlídce….. 80m kolmá skála do Slapskýho jezera a výhled jak pro snajpra. Dorazil jsem tam navečír, lodě už začaly svítit, v kempech plápolaly taboráčky, mraky hvězd na obloze a černá jáma místo vody. S Jimem jsme se dohodli, že do mě vstoupí a nebude se flákat J Připravil jsem si spaní - najel jsem zadním kolem na cíp spacáku - abych se v noci neskulil a usadil se na pohodlné místo blízko u kraje. Beam byl výborný a já se pokoušel vžít do těch lidiček dole - kolik se jich tam asi hádá, kolik miluje, kdo ještě večír maká na chatě a nebo kdo se třeba zejtra utopí… A pořád se mi vracel ten můj problém a já se rozhodl, že na ten smutnej dopis odepíšu. Vytáhl jsem ho z kapsy, ze švýcaráku jsem vylovil takovou tu náplň co se s ní nedá psát a začal jsem smolit….. No a jak jsem se tak rozvzpomínal - přiznávám nerad - nějaká ta slzička kápla na ten papír… POZOR - střih….. konec nostalgie. Totiž právě v tomhle okamžiku jsem zaslechl mašiny a kousek ode mě přistálo asi 5 cesťáků a velký enduro. Zahlédl jsem žlutý velký číslo a NL Došlo mi, že to budou chrochtani. A taky že jo…. Přišli ke mně a začali se mezi sebou dusit. Tahle řeč mě vždycky fascinovala. No jo…. Jenže jak jsem měl už krapet nakoupíno, tak mi nedošlo, co ta partička vlastně vidí J)) Nějaký máčo sedí v noci nad šílenou skálou, v ruce flašku, v druhý dopis a tužku a bulí J))) Já mluvím trochu anglicky a když mám nakoupíno, tak je to fuckt bomba. Voni s tou Anglinou asi taky neudělali díru do světa. Tak mě tam začali sborově přechrčovat, abych neskákal. Jenže já jim nerozuměl a vysvětloval jsem jim, proč jsem smutnej J)))) Situace jak z bakalářů. A proč to všechno vlastně píšu? Protože tam nastala naprosto nečekaná a úžasná věc. Kápo té party po chvilce zavelel k odjezdu do blízkého kempu. Mašiny odbrblaly a mě najednou někdo hrábnul do vlasů…. Už mi letěla ruka po noži, když jsem zjistil, že je to jedna z jejich holek… Uměla anglicky nejlíp a já myslel, že si po ubytování pro ní přijedou - tak jsme kecali a kecali a pak byla zima, tak jsme se nasoukali do spacáku a po chvilce oba usnuli. Ráno mi to všechno došlo…. Ty Holandský frajeři mi tam nechali holku, aby mě hlídala. Asi nikdy nezjistím, jestli by mi třeba i dala a hlavně je to úplně jedno. Je to pomoc, která byla tak šokující a nečekaná, že jsem si to všechno uvědomil až po několika dnech. Zmizeli tak - jak se objevili a já věřím, že jim to jednou - jakkoliv - vrátím….
Mít Cíl
Cíl…… Mít cíl ….. Je to fajn pocit jet „někam“…. BPPO (bezdůvodné pojíždění po obci) je sice taky někdy uspokojující, ale musí bejt alespoň velká J.
Kamarád si koupil brzy po revoluci nějaký starší podprůměrný sedmikilo, ale jelikož tehdy se lidi otáčeli po všem co nebylo naše nebo endérácký, tak si připadal jako Bůh… Ve výlohách si kontroloval posez, zpomaloval vedle autobusů, aby měli lidi čas si ho prohlídnout, každá červená ho potěšila - mohl se ledabyle unaveně protahovat a tvářit se, že je mu všechno fuk J. Brázdil Prahu už dvě hodiny a byl čím dál šťastnější. A tak přijel na Pavlák (jedna z nejznámějších pražských křižovatek). Elegantně zastavil mezi autama, pomohl lehce houpání přední vidlice a koutkem oka sledoval, kolik se dívá lidí… Najednou se ozvalo něco, co vzdáleně přimínalo hrom bouřky. Než stačil cokoliv udělat přistál vedle něj naprosto skvostný a naleštěný Harley Davidson. Jeho majitel byl chlap jak hora a pravý motorkář. Žádná gesta, žádné rozhlížení či protahování. Jen upřímný oči a sympatický úsměv v plnovousu. Kejvnul na kámoše hlavou a klidným milým hlasem pravil: „Máš CÍL???“ Ten úplně zblblej ani pořádně nevěděl na co se ptá, ale po vzoru malých klučinů zatřepal hlavou jako že jo. Vše proběhlo velice rychle, padla zelená a ten skvost odburácel. …………….Nebe ztmavlo…………… Sluníčko přestalo svítit, ramena poklesla a břicho se vyvalilo. Všichni, ale úplně všichni se dívali jen po odjíždějící legendě. Ošklivé kačátko se vydalo stejnou rychlostí jako ostatní auta na svou bezcílnou pouť Prahou a podvědomě si to namířilo k domovu…… Nějak ho to ježdění přestalo bavit….. zítra je taky den….. bolej mě záda….. v TV bude formule…… Manželka peče husu…….. Jel pomalu domů …… (Teda nechtěl bych, aby měl takovou náladu policajt, co mě někdy zastaví třeba za rychlost J) …. Přijel na další křižovatku, votrávenej jak neratovická myš a vtom vedle něj zastavila starší třiapůle natřená tabulovkou. Dovedete si představit náladu, co si skočí Bungee? Tak právě v tom okamžiku se po zastavení dole rozletěla nahoru. Obzor se prudce vyjasňoval, sluníčko se rozzářilo. Narovnal se, zatáhnul panděro, lehce se pousmál, kývnul na souseda a polohlasně pravil: „Máš CÍL???“ Kluk na Jawce nemohl odtrhnout oči od motoru, kde bylo číslo 2x větší než v jeho techničáku a zmateně na otázku cosi vykoktal. Padla oranžová……. Motor šel do otáček, spojka na jednom prstu….. teď! Zadní kolo se protočilo a vydalo ječivý zvuk. Vyrazil jak před lavinou, udělal pár myšek mezi autama a ani nezalitoval, že minul odbočku k jeho garáži… Formuli už stejně nestihne…… husa se vohřeje…. Co kdyby zejtra pršelo a záda? No ty přece stejně končej v prd…..
A Vo Tom To Je …………….. J
15.7.2004
Harleyář
Tak Vám musím povědět jednu báječnou příhodu z mašiny..... Seděli jsme v zahradní restauraci - parta motorkářů a v tom zazněl onen uchvacující zvuk, který každému motorkáři zvedne tlak.... Starej nádhernej Haryk v původním stavu... Skvost a na něm bombovej týpek..... Osmahlej chlap - cca 50 let, bílý vlasy a plnovous, opálenej, starý kožený hadry, na vestě milion odznáčků a děravý boty.... Přišoural se k nám, představil se a zasednul k našemu stolu... Sympaťák už na půl prvního pohledu.... Kecali jsme o mašinách, o babách a pařbičkách.... Pomalu se hovor stočil ke zbraním a ukázal se jako veliký znalec- a pak začal vyprávět...... : Vedle několika bouchaček jsem zatoužil i po pušce. Po velikých peripetiích jsem konečně udělal papíry a podařilo se mi sehnat originál Winchester opakovačku - Přesně podle Oldy Šetrnýho. Hned jsem zajel k sedláři a začali jsme vybírat kůži a vymejšlet držáky a umístění toulce na mašinu.... Byl to můj sen - mít opakovačku pod nohou - jako na koni. A pak jsem se zamyslel a představil si to v reálu - Zastavím u takové zahrádky jako je tahle.... tam banda bikerů.... všichni obdivují tenhle stroj, pomalu slezu a vytáhnu ten legendární kanón.... Ledabyle si ho přehodím přes rameno a vyrazím si najít místo.... kožeňáky vržou, třeba si nasadím ostruhy aby zvonily..... vejdu dovnitř a všichni zírají...... Vyberu si místo v rohu, abych měl přehled po lokále.... pušku na dosah - opřenou o vedlejší židli.... přijde vyděšená obsluha a já ji na její dotaz nahlas řeknu: "Jedno malé presíčko a laskonku"! :-))))))))))))))) No musíte uznat, že jsem od toho upustil a kvér je zamčený doma.... ale sen to byl krásný....... Všichni jsme se zasmáli, přišla kozatá roštěnka a ten tvrďák si objednal malé presíčko a laskonku a my upadli pod stůl :-)))))))
12.5.2004
Dva hajzlove!!! (První, která není z mého pera, ale
je svou podstatou vyjimečná)
Stalo se mi kdysi tohleto. Sedel sem za stolem, kdyz jsem si vzpomnel, ze mam zavolat pritelkyni. Nasel jsem jeji cislo a vytocil ho. Ozval se mi prijemny muzsky hlas: "Prosim?" Zdvorile jsem odpovedel: "Tady je Petr ......, rad bych mluvil se slecnou Lenkou ..............." Vyslechl jsem si nadavku a sluchatko trisklo. Neveril by jsem, ze nekdo muze byt tak hruby. Vyhledal jsem v seznamu spravne Lencino cislo a zavolal ji. Nespravne mi nadiktovala posledni dve cislice. Po rozhovoru s Lenkou mi pohled sklouzl na papirek s nespravnym cislem, ktery jsem nechal polozeny na stole. Rozhodl jsem se, ze ho znovu zavolam. Kdyz se ten clovek znovu ozval, zakricel jsem "Ty hajzle!" a polozil. Vedle jeho cisla jsem si dopsal slovo "hajzl" a odlozil ho do zasuvky. Kazdy mesic, kdyz mi prisly ucty, anebo kdyz jsem mel opravdu zly den, vzdy sem mu zavolal. Ozval se, a ja jsem zakricel: "Hajzle!" Vzdy me to vyborne pobavilo. Pozdeji vsak telefonni spolecnost zavedla sluzbu vypisu cisla volajiciho. To znamenalo neprijemnost, protoze jsem musel prestat se svymi telefonaty buzikovi. Jednou jsem dostal vynikajici napad. Vytocil jsem jeho cislo. Ozval se: "Prosim?" Odpovedel jsem: "Dobry den. Tady telefonni spolecnost, oddeleni pro styk s verejnosti. Volame vam, jestli uz jste vyzkouseli nasi novou sluzbu vypisy cisla volajiciho." "Ne!" a trisknul se sluchatkem. Ihned jsem mu zavolal nazpet: "To proto, ze jsi hajzl!" Proc Vam vlastne povidam tento pribeh? Chci Vam jen rict, ze kdyz Vas nekdy neco opravdu nastve, muzete s tim neco udelat. Jenom vytocte: > xxx xxx xxx<
Nezávisle - Starsi zena pred obchodnim domem se snazila vymanevrovat se svym autem z uzkeho parkovaciho mista. Uz jsem myslel, ze se ji to nikdy nepodari. Nakonec se rozhybala a zacala velmi pomalu couvat z parkoviste. Trosku jsem se odsunul, aby jsem ji uvolnil misto. Vyborne, pomyslel jsem si, konecne uz je pryc. Z niceho nic se objevil bavorak a namiril si to primo na uvolnene misto. Vzal to po nespravne strane, cimz starsi pani uplne zablokoval. Zacal jsem troubit a kricel jsem: "Tam se nemuzes postavit, blbe. Ja jsem tady byl prvni!" Chlapik zaparkoval, uplne me ignoroval a vydal se smerem k supermarketu, jakoby me neslysel. Pomyslel jsem si, tenhle clovek je uplny hajzl, po celym svete urcite zije kupa velkych hajzlu. Uvidel jsem na zadnim okne, ze ma nalepeny papir "Na prodej". Zapsal jsem si telefonni cislo. Potom jsem se zacal rozhlizet po jinem volnem miste k zaparkovani. Za nekolik dni sedim doma za stolem. Prave jsem zavolal na xxx xxx xxx a zakricel: "Ty hajzle!".(Je to velmi jednoduchy, protoze uz jsem si ulozil jeho cislo do pameti telefonu.) Uvidel jsem na stole papir s cislem chlapika s bavorakem a rozhodl jsem se, ze tohodle cloveka taky obstastnim svym telefonatem. Po nekolika zazvonenich zdvihl a povida: "Prosim?" Ptam se ho: "Vy jste ten clovek, co prodava bavorak?" "Ano, jsem to ja." "Reknete mi, kde by jsem si mohl auto prohlednout?" "Bydlim na Novodvorske ........ Je to zluty dum a auto stoji vpravo pred domem." "Jak se jmenujete?" "Jmenuji se Jiri ........" "Kdy vas muzu zastihnout doma, Jiri?" "Byvam doma vecer." "Poslouchejte, Jiri, muzu vam neco rict?" "Ano." "Jiri, vy jste ale poradnej hajzl!" A bouchnul jsem sluchatkem. "Hned jsem si ulozil i jeho telefonni cislo do pameti pristoje. Chvili se zdalo, ze veci se obraceji k lepsimu. Ted, kdyz jsem mel nejaky problem, uz jsem mel k dispozici hajzly dva. Po nekolika mesicich telefonovani hajzlum to uz vsak nebyla takova zabava jako kdysi.Poradne jsem se nad problemem zamyslel a dostal jsem uzasny napad: Nejprve jsem zavolal hajzlovi c.1. Muz sa ozval svym prijemnym hlasem:"Prosim". "Ty jsi ale hajzl!", zakricel jsem, ale nepolozil. Hajzl povidal: "Jste tam porad?" "Jasne," povidam. "Uz mi nevolejte." "Ne," odpovidam. Pta se me: Jak se jmenujes, kamo?" "Jiri ......," rikam. "Kde bydlis?" "Novodvorska ....... Je to zluty dum a muj bavorak je zaparkovany pred domem." "Prijdu si pro tebe, Jirko. Uz se zacni modlit!." "To vis ze jo, uz se Te bojim, Ty hajzle!" a polozil jsem. Potom jsem zavolal hajzlovi c.2. "Prosim," ozval se. "Nazdar, hajzle!" Zabrucel:"Kdyby jsem tak nekdy zjistil, kdo vlastne jsi..." "Tak co?" "Rozkopal by jsem ti prdel." "Dobre, dam ti sanci. Jdu ted hned k Tobe, ty hajzle!" A polozil jsem. Znovu jsem zvedl telefon a zavolal policii. Rekl jsem jim, ze mam pritele - gae, ktery se pohadal se svym milencem a rekl, ze ho zabije, jen co se objevi doma. Teda na Novodvorsky ...... Dalsi kratky telefonat na Novu o bitce gaju, ktera se pripravuje na Novodvorske ulici. Potom jsem nasedl do auta a zamiril si to smerem k Novodvorske ulici podivat se na cele predstaveni. Jedinecne! Videt dva hajzly jak si nakopavaji zadky pred 6 auty z reporterskeho stabu a policejni helikopterou nad nimi, to byl jeden z najvetsich zazitku meho zivota!
PS. Uz jste volali?