Výprava do okolí 16. 2. 2008
Výprava do okolí Olomouce
V sobotu ráno, asi dvě hodiny před začátkem akce, se nad Olomouc přihnala chumelenice. Věc letošní zimu nevídaná, sněhu jsme si doposud věru neužili. Mohlo by se zdát, že psí počasí lidi od účasti na akci spíše odradí, zvlášť v době zuřící chřipky, opak se však ukázal pravdou, dokonce přišel i nováček Jarek. Možná by to stálo za seriózní vědecký výzkum, proč se na výpravu někdy dostaví málo, nebo hodně lidí.
Sraz byl poněkud netradičně u klubovny. Nejprve jsme venku zahráli několik her, získávání kořisti z provazového kruhu a dobývání hradu (já se bohužel první poloviny neúčastnil, sčítal jsem Bráchovo bodování, nejprve druhý, třetí a čtvrtý sloupec čísel, následně druhý a čtvrtý, potom podle nových poznatků zase třetí a čtvrtý…). Útočníci měli získat poklad, který v naší hře představovalo dřevěné poleno. Neukázalo se to jako nejlepší volba, při ztékání hradeb hodil totiž Medvěd dotyčné poleno nic netušícímu Michalovi na hlavu. Naštěstí se tento incident obešel bez zranění.
Vrátili jsme se do (ne vodou) vytopené klubovny a vyhlásili bodování za druhé čtvrtletí. Zvítězil Snake, druhý byl Matěj a třetí Tadeáš. Sláva jim!
Krátký kvíz prozradil, nakolik se v oddíle známe (zrádná otázka: Kolik prstů má Joke na pravé noze? Palec se taky počítá… Správná odpověď níže). Vzhledem k tomu, že bylo na informátoru napsáno „výprava do okolí“, nikoli „do klubovny“, museli jsme se do toho okolí vydat. Vyrazili jsme směrem na Poděbrady, před hejčínským vzdělávacím ústavem došlo k malé zastávce, jelikož jsme se domnívali, že by nás správce hřiště mohl nechat pár minut hrát fotbal. Nenechal. Mírně znechuceni jsme tedy pokračovali dál po asfaltce proti proudu Mlýnského potoku.
Na zmrzlém povrchu louky nedaleko Černovíru jsme opět hráli hry, tentokrát spíše sportovního typu, zejména pak cosi mezi fotbalem a házenou. V další hře, lodích v minovém poli, málem Oslík se zavázanýma očima zmizel za obzorem kdesi u říčního koryta.
Zlatým hřebem akce se stala návštěva cukrárny. Malý podnik jedné paní jsme zaplnili do posledního místečka a postupně vykoupili všechny větrníky, indiánky, dortíky i odporné cukrové hady. Když jsme cukrárnu opouštěli, zůstal po nás na zemi silný blátivý nános. Kdysi zmrzlou půdu hanáckých luk totiž polední slunce rozpustilo a z tvrdého povrchu se stala břečka. Některá vlčata (David, Monty, nováček Jarek…) nelenila a pokryla se bahnem od hlavy až k patě.
V klubovně jsme ještě plnili stupně a pak… šli domů. Jak jinak, že.
Vojta
P.S.: Odpověď na otázku: Joke má na noze pět prstů.