Zahajovací výprava - Slatinice 16.9.2007
Zahajovací výprava Slatinice 2007
Na nádraží Olomouc – město jsem dorazil chvíli po deváté, letošek se oproti létům minulým odlišoval mimo jiné časem srazu, namísto brzkého vstávání jsme si mohli přispat. Ještě než jsem vstoupil na perón, zaslechl jsem povědomé hlasy. Snake a Matěj už čekali na jedné z laviček a spolu se mnou byli snad jedinými živými tvory na nádraží. Do ospalého rána však přicházeli další a další, jak se ručička na hodinách blížila k půl deváté. Nástupiště se plnilo překvapivě rychle, nakonec se nás sešlo 24, do této velice obstojné cifry je započítán i nováček Pepa Uhlík a navrátivší se Oslík.
Pomalu začínalo být jasné, že každá další minuta strávená na nádraží může přinést maximálně ulomení zábradlí nebo Montyho nohy, s úlevou jsme proto přivítali přijíždějící vlak a konečně nechali Olomouc za sebou. Cesta vlakem proběhla bez potíží, zahájili jsme na štěrkovém plácku vedle slatinického nádražíčka a vyrazili po asfaltce k vesnici. Po krátkém, avšak ostudném bloudění jsme našli cukrárnu, ověřili otevírací hodiny a zamířili k borovici.
Po cestě se konala krátká pauza, v níž proběhla tradiční hra na medvědy. Zvítězil Kamikadze, ten ostatně kraloval i v lezení na borovici, ve výběhu k ní ho překvapivě porazil Ash. V kategorii vlčat běžel nejrychleji Jenda a šplhal nejrychleji Monty, nejlepším běžcem do vrchu mezi rovery se stal Čaroděj a borovici pokořil nejrychleji Medvěd.
Zatímco někteří zakláněli hlavy a hledali vhodné větve ke zdolání stromu, mnozí jiní upírali pohled před špičky svých nohou a marně bloudili mezi stromy… Polohu loňské láhve jsme neobjevili, různých nápadů, kde by snad mohla být zakopána, zaznělo mnoho, ale všechny se setkaly jen s neúspěchem, naproti tomu jsme asi značně přispěli k erozi půdy v krajině. Žabák nám po telefonu sdělil, že je „na úhlopříčce mezi třemi velkými stromy asi padesát metrů od cesty, na plácku velkém cca pět metrů čtverečních“, kterých jsme v okolních lesích objevili zhruba 2763. Nechť je jí tedy země lehká, snad podle ní jednoho dne archeologové rozluští písmo naší tou dobou již dávno zaniklé civilizace.
Po trojnožce došlo na sněmový oheň a rozdělování do družin. Kvůli chaosu a špatné komunikaci se ukázalo, že by si tři rádci přáli mít své družinovky v jediný den, sněm tedy musel být přerušen a členi se odebrali hrát bojovku do lesa. Čtvrtý rádce, totiž Joke, byl naštěstí ve Španělsku a nemohl se bránit, jinak by si určitě taky vybral úterý. Následovalo dlouhé rokování, během něhož se jednotliví aktéři přebíjeli těmi nejdivočejšími argumenty, dokonce se uvažovalo o prvním placeném rádci v dějinách skautingu. Ne, samozřejmě jen žertem. Nakonec se tedy situace ustálila takto: Čaroděj bude vést družinovky Svišťů v úterý v horní klubovně, Medvěd povede téhož dne Bílou Růži v klubovně dolní, Michalovi Havrani se budou scházet ve středy a Joke se stane novým rádcem čtvrteční družiny Lišek. Tímto mu přeji hodně štěstí, pevné nervy a spoustu povedených družinovek.
Zatím nemá smysl popisovat, kdo přesně bude chodit do které družiny, neboť se domnívám, že nás čeká ještě mnoho změn a přesunů, než se situace aspoň trochu ustálí. Dobrou zprávou nám budiž alespoň fakt, že se prý chtějí vrátit i Hlídka, Služba a Hodinář, které už jsme tak trochu oplakali, pátá družina se tak zdá být opravdu na dosah ruky. Však uvidíme v budoucnu…
Čas se nachýlil, zakopali jsme tedy novou láhev na nové, ještě tajnější místo a vydali se zpátky do vesnice. Při průchodu lázeňským areálem nás čekal kulturní šok v podobě pěvce a hráčky na klávesy, o nichž Čaroděj vcelku trefně prohlásil, že jsou „jako Eva a Vašek, jenom trochu horší“. Následovala ještě krátká zastávka v cukrárně a konzumace zmrzliny. Čokoládovou zmrzlinu jsme volili záměrně, protože se na Šimonových tvářích nejlépe vyjímala a před rodiči na náměstí tak musela navodit pocit blahobytu na oddílových akcích.
Směle vzhůru do dalšího školního roku!