Hokulo - 8.3.2009
Tak jsme se zase po roce 8. 3. 2009 sešli na hřišti u ZŠ Mozartova u příležitosti 6. ročníku skautského (roverská kategorie) hokejového turnaje Hokulo. Sice někteří z nás porušili životosprávu na plese ve Velkém Týnci, ale byli jsme odhodláni přinejmenším obhájit 4. místo z minulého ročníku.
Náš tým přes zimu posílil o nové tváře, protože dosavadní členové kádru Medvěd a Vojta odešli za lepší smlouvou. Takže jsme z veteránů povolali Mildu a z nadějného týmu Duběnek, jejich po zranění vracející se, nejlepší hráčku Efku a nadějnou mladou hráčku Muty. Díky Efce byl náš tým i po materiální stránce zabezpečen více než dobře. A když k tomu připočteme stabilní hráče našeho týmu – zkušeného Žabáka z tvrdou střelou, který i přes nemoc posílil náš tým; technického Čaroděje schopného střelit gól odkudkoliv; Jokeho, který zastaví každý útok soupeře a Bráchu v brance – tak to dohromady dávalo velmi slušný tým, který může bojovat o příčky nejvyšší.
Sešlo se 10 roverských týmů, které byly rozděleny do dvou skupin po 5ti, kde se hrálo systémem každý s každým. Z každé skupiny postupovali dva nejlepší týmy do vyřazovacích bojů.
V prvním zápase jsme hráli s týmem Kohouti, ze začátku bylo vidět, že se budeme muset sehrát a i když jsme měli trošku navrch, tak jsme nebyli schopni se prosadit. Na začátku poslední třetiny, kdy už se nám začínala dařit kombinace, a věřili jsme, že ten vítězný gól dáme, přišel šok. Přes Jokeho přešel útočník soupeře a k bližší tyči nerozchytaného Bráchy skóroval. Naštěstí nás tento gól nás nepoložil, přidali jsme a minutu před koncem se podařilo Čarodějovi po krásné přihrávce od Žabáka vyrovnat (což se později ukázalo jako rozhodující okamžik našeho postupu ze skupiny) a tento stav zůstal až do konce utkání.
V dalším utkání jsme nastoupili proti Ostrým Hochům a tento zápas jsme zvládli, sice jsme hned na začátku dostali gól, ale ještě do konce třetiny se nám podařilo stav otočit. Nejdřív se z úhlu prosadil Čaroděj (tento gól byl sporný a hodně poznamenal psychiku našich soupeřů) a chvíli na to si Ostří hoši vstřelili gól v podstatě sami. Utkání pak bylo trochu nervóznější, dvakrát skončila hokejka v obličejích (Bráchy a Žabáka) našich hráčů (což bylo způsobeno jistou nešikovností soupeřů). Klid pro nás a hřebíček do rakve pro naše soupeře, byl náš třetí gól, kdy Milda z blízka propálil brankáře, který zastavil tenisák až těsně za brankovou čarou – na toto naši soupeři už nenašli odpověď a mohli jsme slavit vítězství.
Před posledníma dvěma utkáními ve skupině jsme věděli, že musíme aspoň jedno vyhrát, jestli chceme postoupit a hned na poprvé se povedlo. V tomto utkání s týmem sedmičky jsme předváděli náš nejlepší hokej. Aktivní napadání, kombinace a vysoké tempo dělalo soupeři problémy a naše trpělivá hra slavila úspěch v druhé třetině, kdy vymetl šibenici Čaroděj. A uklidňující gól pak vstřelil Žabák, držící se našeho hesla, střílejte odevšad a jeho střela z poloviny hřiště znamenala na začátku třetí třetiny pohodlné dvoubrankové vedení, které jsme udrželi až do konce utkání.
Před posledním utkáním byl postup jistý, a protože sil a členů našeho kádru (Milda) ubývalo, zvolili jsme pro toto utkání taktiku – hlavně se neunavit a připravit se na pro nás rozhodující zápas – takže naše hra měla více než rekreační tempo, takže není s podivem, že jsme prohráli vysokým rozdílem. Ale rozhodující zápas nás teprve čekal… Zápas o finále nás poslal proti týmu Natašo odpusť.
Rozhodli jsme se dát do tohoto zápasu poslední zbytky sil a věřili jsme, že to vyjde. Náš soupeř nám nic nedával zadarmo a taky bojoval na maximum. Ze začátku jsme měli pár náznaků šancí a byli jsme mírně lepší, ale s postupem času sil ubývalo a soupeř nás začal přehrávat. Od druhé třetiny měli několik dobrých gólových šancí, ale naštěstí pro nás žádnou neproměnili, takže utkaní skončilo 0:0 a prodlužovalo se, ale všichni už tušili, že gól nepadne a budou muset rozhodnout nájezdy a tak se i stalo. Brankářům se dařilo nájezdy vychytávat až do 5té série (i když ve druhé sérii útočník soupeřova týmu šikovně obstřelil Bráchu, ale naštěstí pro nás o pár centimetrů i bránu), kdy se blafákem prosadil Čaroděj, a jelikož při následujícím nájezdu netrefil kapitán Naděžd bránu, bylo rozhodnuto o našem postupu do finále.
Do finále jsme nastupovali proti obhájcům vítězství z minulého ročníku týmu Šumafuk velmi vyčerpaní a navíc oslabeni o další pilíř našeho kádru Žabáka. Soustředili jsme se na obranu, ale v tomto zápase jsme už na Šumafuk neměli a prohráli jsme 3:0. Ale celý tým byl spokojen, protože celkové 2. místo z 10 týmů je velký úspěch a maximum, čeho jsme mohli dosáhnout. A kdo ví, třeba příště to vítězství utrhneme anebo taky ne…
BRÁCHA