Doprava
Při čekání na autobus na zastávce se dají dělat různé věci. Velmi zajímavé je ovšem sledovat, jak se chovají různé typy lidí a jakým způsobem se řadí do fronty. No fronty, různých chaoticky vypadajících útvarů.
Prvních pět čekajících se řadí hezky vedle sebe. Jakmile už se dalším přicházejícím zdá, že už je fronta dost dlouhá (což je subjektivní – 5 až 7 lidí), začnou tvořit druhou řadu, zase od začátku. A přibývají další hloupí poctivci, co si stoupnou na konec celé řady a zároveň se pomalu začíná tvořit třetí řada…
V okamžik, kdy přijíždí autobus, se začnou lidé tlačit a štosovat. Je to hodně příjemné. Obzvláště, když vás někdo tlačí zezadu nebo vrývá kabelku s ostrými hranami do boku nebo igelitkami s potravinami vám znemožní pohyb nohou.
Pořadí dostávání se dovnitř je následující. První dva čekající se dostávají na řadu opravdu mezi prvními. V tom okamžiku doběhnou závratnou rychlostí cestující z tramvají, trolejbusů a jiných autobusů a zřejmě v obavě, aby jim autobus neujel, se řadí mezi první čekající v každé řadě. Dalších15 lidí, co zde už hezkých pár minut stojí, na ně s podivem hledí a nerozumí tomuto jednání. Když je takovýchto jedinců větší počet, někdo z řady dlouhodobě čekajících se ozve…leč není mu to nic platné. Dotyčný v lepším případě pustí přibližně dva lidi, kteří jsou před ním na řadě a dalších 15 předběhne, asi aby to stihl. V horším či normálním případě zůstane bez povšimnutí stát a tlačí se dál směrem ke dveřím.
Takže se na řadu dostávají první z každé řady, mezi nimi nějaké dítě, které právě doběhlo a nutně se musí dostat dovnitř a usadit se, a pak už druzí z každé řady, opět proloženo několika udýchanými a pak už to záleží opravdu na síle a možnostech bodání kabelek a jiných zavazadel. Je třeba zdůraznit, že ti, co přišli v pořadí např. pátí, se do autobusu dostávají v pořadí asi osmnáctí.
Výsledný efekt je neuvěřitelný a velmi výhodný pro všechny zúčastněné, a to zejména v některé úřední dny. To totiž bývá autobus výrazně přeplněný (to má však i své výhody, v přeplněném autobusu nemůžete nikdy upadnoutJ). Fyzicky zdatnější se tlačící a spěchající se dostanou tedy až do uličky přímo dozadu autobusu, zatímco poctiví stojí v přední části vozu. A to se vyplatí!
Na první zastávce ještě v Brně se zvedne někdo úplně ze zadních sedadel a hodlá vystupovat. Propíchán nenávistnými pohledy všech, co jedou ještě dalších 25km a teď se musí potupně přemísťovat po prostorách dopravního prostředku. Občas někdo sykne, proč blokuje „náš“ autobus, když jede po Brně. Nedá se nic dělat, je to holt spoj v rámci IDS JmK a tak ho do „našeho“ vozítka musíme vzít. Na dalších zastávkách už se nastupuje zadními dveřmi a rychle se zavírá, aby nebyli vytlačeni zase ven.
Nevěšíme hlavu, tu chvilku to vydržíme, neboť v první obci za Brnem vystoupí 60% sedících.
Zdá se vám, že jsem je to přehnané? No, trošku jsem si zapřeháněla, takto to nebývá běžně. Ale nutno konstatovat, že v některých případech to odpovídá realitě. A….přece bych si nevymýšlela, no ne?
O cestování autobusem bude jistě napsáno ještě dalších pár hezkých kousků. Co třeba o nesnášenlivosti čichových buněk a produkce některých potních žláz? A dříve možná ještě o nutnosti topit v dopravních prostředcích, když je venku 17 stupňů a svítí sluníčko…..?