Den plný překvapení
Ráno se probudila dost brzy. Provedla ranní hygienu a oblékla se. Na sobě měla černé triko s černou mikinou a černou sukni po kolena. Vlasy si svázala do copku. Oči si namalovala taky černě. Takhle se vlastně oblékla, kvůli úmluvě mezi holkami z jejich party. Každý měsíc 21. se oblékly a upravily do nějaké určité barvy. Tu vždy losovaly. Na tento měsíc byla vylosovaná černá.
Hmm. Jen doufám, že ze mě ostatní obyvatelé tohoto domu nedostanou infarkt.
Po dlouhé úpravě, se rozhodla jít dolů. Moc se ji tam nechtělo, ale hlad byl silnější. Pomalu se kradla domem. Připadala si jako zloděj. Všude byla tma. Najednou uslyšela nějaký divný zvuk. Otočila se za ním. Zjistila, že to je jen její kočka Mourek. Pohladila ho a šla dál. Mourek se rozhodl jít s ní.
Když po nějaké době došli do cíle, Lucka rozsvítila. Pohledem na hodiny zjistila, že je 5:30.
Alespoň přichystám snídani. Projelo ji hlavou, jakmile zjistila, že se probudila až tak brzy.
Potichu se dala do práce. Nechtěla nikoho zbudit, tak ji příprava jídla trvala dlouho. Po půl hodině byla snídaně hotova. Na talíři se objevil chleba s máslem a vajíčky. Chtěla to dát na stůl, když někdo promluvil.
„Jak to, že jsi tak brzy vzhůru??“ Lucka se otočila. Za ní stál Sirius. Na tváři mu zase pohrával svůdný úsměv.
„Jo, vadí ti to??“ Zeptala se Lucka a dále Siriusovi nevěnovala pozornost.
„Ne.“ Řekl Sirius a začal se k ní přibližovat. Už byl blízko ní. Natáhl ruku a začal si na prst natáčet pramen jejích (Lucčiných) vlasů.
„Nech toho.“ Sykla na něj Lucka a praštila ho přes ruku.
„Proč bych měl??“ Škádlil ji Sirius.
Ten debil mi snad nedá pokoj, bo co?? Si myslí, že mu na to skočím. Naštěstí mě Esmeralda s Henrym včas varovali.
„Protože jinak skončíš špatně.“ Zavrčela Lucka.
„Tak to bych chtěl vidět.“ Nebral její výhružky vážně Sirius a začal ji hladit po tvářích. Ale to neměl dělat. Lucka se naštvala.
PLESK. Sirius málem spadl. Na tváři se mu začal rýsovat obtisk ruky. Šlo na něm vidět, jak moc ho to bolí (dostal pořádnou ránu).
Neměl si nic začínat,já ho varovala.
Mezitím, co si Sirius mnul poraněné místo, Lucka nachystala na stůl.
Za chvíli se z pokojů začali loudat i další obyvatelé domu.
„Dobré ráno.“ Pozdravili.
„Dobré.“ Odpověděla Lucka. Skoro všichni na ni začali čučet (si ji teprve teď všimli).
„To je dneska nějak pohřeb??“ Zeptal se James.
„Ne. Proč???“ Nechápala ho Lucka.
„Že ses oblékla do černé.“
„Ach tak. Neboj žádný pohřeb se nekoná. Pojďte jíst.“
Všichni se dali do jídla, které připravila Lucka.
„Co budete dělat??“ Zeptal se Henry po snídani.
„Někam se projít.“ Odpověděl za kluky Sirius.
„Dobrá ale tentokrát se vraťte zpátky včas.“ Řekla přísně Esmeralda. „A ty Lucko?? Co budeš dělat??“
„Jako vždy. Jdu ven.“
„Dobrá. Všichni tu buďte do půl jedné.“ Rozkázala Esmeralda.
„Jasně.“
Lucka si vzala teplou bundu (musela požádat Esmeraldu, aby ji změnila na černou) a šla ven. Nešťastnou náhodou potkala Catherinu Castaliovou.
„Ale, ale. Snad někdo z té vaší partě nul neumřel??“ Posmívala se Lucce.
„Catherino, co chceš??“ Mluvila klidně Lucka.
„Co asi?? Abys odtud zmizela. Z celého města a radši i státu. Než ses tu objevila byli naše party spřátelené. To tys celé přátelství zničila:“ Sykla na ni nenávistivě. Lucka jen mlčela. Nevěděla, co se tu dělo předtím než přišla. Ale věděla, že se ji její parta jednou zastala- Proto si Lucka vždy myslela, že tato pomyslná válka už tu byla dřív.
„Copak, došli ti slova??“ Smála se Catherina.
„To jsem nevěděla.“ Zašeptala Lucka.
„Nedělej hloupou. Moc dobře jsi to musela vědět.“
„Catherino, pojď už!!“ Ozvalo se z dálky.
„Už jdu, mami.“ Křikla Catherina. „A ty si dávej pozor ať se ti nic nestane.“ Sykla na Lucku a odcházela.
„To je jako výhružka??“ Stačila se zeptat Lucka.
„Ber to jak chceš.“ S tímto se Catherina ztratila z dohledu.
Lucka jen zakroutila hlavou a pokračovala v cestě. Zastavila se až malé zchátralé budovy. Tu našli nedávno a začali se v ní scházet. Vešla dovnitř. Tam na ni již byli kluci. Holky nikde neviděla.
„Ahoj.“ Pozdravila je.
„Ahoj, Lucko.“ Pozdravili ji kluci.
„Nevíte kde jsou holky???“
„Ne, ještě se tu neukázaly.“
„Jak dopadl příjezd Jamese??“ Optal se ji Martin.
„Nijak. Sem se ´trochu´ začetla.“
„Ty se nikdy nepoučíš.“ Promluvila Kristýna, která právě v tu chvíli i s ostatními holkami přišla. Všechny holky byly oblečeny do černé. Přesně tak jak se domluvili. Kluci si je prohlíželi a nechápavě kroutili hlavou.
„Co Vás na tom oblíkání do určitých barev baví??“ Zmohl se na slovo Jakub.
„Je to prostě zábava.“ Pokrčily hlavou holky.
„Nechcete se příští týden přidat??“
„Ne, to ani náhodou.“ Zhrozili se kluci.
„Hmm. Tak když ne, tak ne. Holky jdeme losovat barvu na příští týden??“
„Jo. Tentokrát losuje Lucka.“ Mluvila nadšeně Marta a vytáhla klobouk, ve kterém jsou papírky s barvou. Lucka začala losovat. Po chvíli začala vytahovat ruku z klobouku. Vylosovanou barvu držela pevně v dlani. Nešla tedy vidět. Obrátila ruku a pomalu rozevírala dlaň. Svírala v ruce kousek bílé látky.
„Příští týden budete vypadat jako by jste se vdávaly.“ Posmívali se jim kluci. Holky se po sobě spiklenecky podívaly a začaly po nich házet sněhem. Kluci se začali bránit. Vznikla z toho sněhová válka. Tu nakonec vyhráli kluci, ale nikoho to nezajímalo. Dlouho po té se totiž ještě smáli.
Jenže tuhle zátěž již tato budova neustála a začala se bortit. Všichni se okamžitě přestali smát a koukali se na padající stěny. Jaksik jim nedošlo, že se stěny bortí přímo na ně. Jakmile to zjistili bylo pozdě někam utíkat. Proto si kryli hlavy a lehli si na zem. Čekali náraz, ale ten se nekonal. Všichni zvedli hlavu a vydechli úžasem. Cihly stěny nad nimi levitovali. Nikdo z nich nechápal jak se to stalo, ale radši se o to nezajímali a utíkali pryč. Hned na to se cihly zhroutily k zemi.
„Co to bylo???“ Šeptala zděšeně Kristýna. Nikdo ji ale neodpověděl, nikdo to stejně jako ona nechápal.
„Nevím, ale radši bychom o tom neměli nikomu říkat.“ Zpamatoval se ze šoku Martin.
„To víš, že to nikomu neřekneme.“
„Myslím, že možná vím, co to bylo.“ Začala opatrně Lucka,
„Co tedy??“ Ptali se ostatní zvědavě.
„Kouzla.“
„To je nesmysl!! Kouzla neexistují.“ Zamítl to Jakub.
„Možná má pravdu, ale kdo to udělal. Nikoho tu nevidím.“
„To znamená, že někdo z nás umí kouzlit. Přiznejte se, kdo to byl??“
„Simčo, mohla to být surová magie- to je, když ještě neumíš kouzlit a tvá moc se teprve rozvíjí.“ Poučil ji Petr.
„Nevím jak vám, ale mě to nahání hrůzu.“ Zašeptala potichu Kristýna.
„Když se někomu z vás stane něco podobného znovu, řekněte to.“ Promluvila po dlouhé době Marta.
„Jasně. To bude asi nejlepší.“ Přitakali ostatní.
„Radši bychom měli jít domů.“ Doporučila Lucka. Všichni souhlasili, rozloučili se a odešli. Ještě se stihli domluvit, že se tu sejdou v pět hodin.
Lucka stejně jako její přátelé zamířila domů. Chodbou do svého pokoje prošla, co nejpotišeji, aby si ji nikdo nevšiml a neměl nějaké řeči k jejímu zaprášenému oblečení (kouzlo je sice ochránilo před kameny, ale prach nechal normálně jít).
V pokoji si vzala věci na převlečení a zaplula do koupelny. Tam se osprchovala a převlékla. Všimla si, že si nevzala ručník. Tolik v tu chvíli chtěla mít ručník v ruce. A co se nestalo?? Ručník se najednou objevil v její ruce. Třeštila na to oči. Po chvíli se rozhodla to neřešit, utřela se a oblíkla. Oblečená zamířila do kuchyně. Však už měla načase. Bylo za pět minut půl jedné.
Když vešla do kuchyně, kluci tam už poslušně seděli. Asi nechtěli zase naštvat Esmeraldu. Lucka pomohla Esmeraldě s donášením jídla.
„Dobrou chuť.“ Popřáli si a začali jíst. Měli kuřecí řízky a bramborový salát.
„Bylo to vynikající.“ Pochválil Esmeraldino jídlo James.
„Jsem ráda, že vám chutnalo.“ Usmála se Esmeralda. „Jak jste se vůbec měli??“
„Dobře. Ale dlouho jsme tě hledali, Lucko.“ Odpověděl Sirius.
„Hmm. Tak to mě příště nehledejte, stejnak mě nenajdete.“ Usmála se Lucka.
„Když myslíš.“ Pokrčil rameny James.
„Dobrá. Já si jdu číst.“ Řekla Lucka a zmizela ve svém pokoji. Četla si dlouho. Až do půl páté. V tu dobu se vydala zase k již zdemolovanému domu. Přišla přesně v pět hodin. Všichni už tam seděli a o něčem mluvili.
„O čem diskutujete???“ Zeptala se jich.
„Zpomínáš si jak na nás tahle stará budova málem spadla??“ Začal mluvit Petr. Když Lucka přikývla pokračoval. „Tak nám všem se začali dít zvláštní věci. Většinou jsme něco přivolali myšlenkou.“ Dokončil svůj proslov.
„Vám taky??? Já si přivolala ručník.“
„To znamená, že to první kouzlo jsme provedli všichni. Ale jak se to naučit používat??“
„Zkusím něco najít v knihovně u Potterů. A nebo se jich na to zeptám, jsou to totiž taky kouzelníci.“ Navrhla Lucka.
„Ne. Neříkej jim to. Radši něco najdi v knihovně.“
Po té si začali povídat, co by s touto mocí mohli udělat.
Komentáře
Přehled komentářů
kapitolka je skvela..a poviedka sa mi velmi paci..tesim sa na porkacovanie..je to velmi zaujimave :)
Blytonka
(Blytonka, 2. 2. 2008 18:19)Skvělá kapitolka. Opravdu mě ohromilo, jak skvěle jsi dokázala děj rozvinout. Teď by se mohlo stát tolik věcí... Moc se těším na další =D =D .
super
(jaja, 24. 3. 2008 21:56)