Splněné přání
Každý má své tajné přání,
Nebo je to běžné zdání?
Není to jen zdání pouhé,
Když splní se po době dlouhé.
Byl chlapec co neměl vlastně nic,
Rodiče neměli ho rádi o moc víc,
Přátele neměl, lásku také ne,
Život – jako řeky proradné.
Přesto pomáhal a snažil se žít,
Řekl že za lásku se bude bít,
Nebál se života, nebál se smrti,
Jen tahle samota srdce mu drtí.
Když zoufal, vzdával se svého snu,
To ještě nevěděl, že není konec dnu,
Jednou, v úplné nouzi, přišel mu anděl na pomoc,
A po nějaké době mu řekl: „ ráda mám tě moc “.
V údivu, v šoku že má ho někdo rád,
Že vůbec dokáže se na něj někdo smát,
Divil se že někdo ho vůbec miluje,
Myslel že se mu srdce radostí rozbije.
V tu chvíli se mu splnilo jediné přání a sen,
Přál si mít někoho, kdo opětuje jeho city,
Je šťastný, veselí, myslí na ni každičký den,
Teď si je jistý, že láska nejsou jen mýty.
Tenhleten chlapec celý život smůlu měl,
Nebo snad příliš mnoho toho chtěl?
Lásku? Touhu? Souznění?
Už není to jen mámení.
Však když láska tě potká,
Nezajímá tě co bylo, co bude,
Však až čas tě nutká,
Přemýšlet co ti zbude.
Co z téhle lásky může být,
Že smutek, pláč tě může navštívit,
I když potkáte se za každým rohem,
V lásce řeknete si na vždy „ sbohem “.
Tohle však nikomu nepřeji,
Nechme si zdát o lásce, mámení.