Na sovích křídlech

Překlad 25. kapitoly povídky Unexpected od australské autorky duj
(originál viz http://www.fanfiction.net/s/3450735/25/Unexpected)

Ze začátku se nemohla úplně rozhodnout, v čem je jiný. Smát se ho viděla už dřív. Nebyl vyšší, ani nekráčel víc zpříma.

„Můžeme jít dovnitř?“ zeptal se a – ach ano – bylo to ve sklonu brady a v měkčím výrazu očí. Něco tam bylo.

Polkla. „Možná byste si to měl nejdřív přečíst,“ řekla a podala mu program. „Omlouvám se, nevěděla jsem to. Mám na mysli, že jsem věděla, o čem ten balet je; to o vás jsem nevěděla, když jsem to navrhovala. A nepřemýšlela jsem o tom, co to znamená, dokud jsem si nekoupila program.“

Nahlédl do stručného obsahu. Sledovala, jak se mu zúžily oči, když došel k „...a Loys, což je ve skutečnosti vévoda Albert, snoubenec princezny Batyldy. Žárlivost a podezřívavost vůči preferovanému sokovi přiměje Hilariona slídit ve vesnici a hledat proti němu důkazy“. Zbělely mu klouby na rukou, když otočil na stránku a objevil Hilariona, jak ve druhém jednání „truchlí nad osudovým zjištěním, že zabil dívku, kterou miloval“. I ona sevřela ruku v pěst. Sledovala, jak mu ohryzek poskočil nahoru a dolů při poznání, že se Giselle skutečně stala vílou, „neklidným duchem nuceným ďábelskou královnou Myrtou utancovat k smrti každého muže, kterého potkají“. Zamrkal a polkl, takže věděla, že právě čte „položit lilie na její hrob“. Zvedla ruku a zase ji bez jakékoliv další akce spustila.

„Můžeme jít někam jinam,“ navrhla. „Na večeři nebo třeba do kina.“

Dočetl do konce. Hilarion byl mrtvý, ale Giselle zachránila toho, kdo ji zradil, od tance s ní. Držela ho stranou ostatních víl, dokud hodiny neodbily čtyři, hodinu úsvitu, a pak ho zanechala v rukách jeho snoubenky.

Vzhlédl. Jeho tvář nebyla bledší a oči temnější než obvykle. Bylo to téměř přesvědčivé zdání klidu. Zachvěla se.

„A promarnit dárek, který jste dostala od rodičů k narozeninám? Ne. Půjdeme dovnitř, ehm, sl-“

„Říkejte mi Hermiono,“ řekla sklíčeně. „Nazval jste mě tak v posledním dopise a až dosud jste se vyhýbal tomu nějak mě oslovovat.“ Počkala dvě vteřiny. „Prosím. Jsme přátelé, ne? Myslím, že už minula doba, kdy mělo smysl trvat na formalitách.“

Jeho rty se poslušně zkroutily a on souhlasil: „Tak tedy Hermiono.“

* * *

Pomohlo, že Pavlovova Giselle měla hodně tmavé vlasy, Hilarion byl blonďák jako Malfoy a Albert ulízaný a zrzavý. Když letmo pohlédla na Severuse, zjistila, že sleduje stejnou měrou ji i jeviště. To ale nemohlo vydržet. V době, kdy zvítězilo Gisellino srdce, seděl strnule s očima přilepený k tanečníkům a nervózně polykal. Přimělo ji to pustit představení, na které přišli, z hlavy.

Nemohla si pomoct. Pomalu posunula ruku vpřed a jedním prstem ho pohladila po spodní části pevně sevřené ruky. Ucukl a povzdechl si. Jejich oči se na dlouhou chvíli setkaly, její s pokornou prosbou, ty jeho oslepené dlouhým díváním. A pak otočil ruku a stiskl jí dlaň.

další kapitola

Poznámka autorky:

Tanečníci jsou smyšlení. Jak se zpracování Gisellina příběhu značně mění, napsala jsem sem obsah, který jsem použila v této kapitole:

Dějství 1.

Ve vesnici Rhinelad probíhá sklizeň vína. Giselle, která má slabé srdce, ale miluje tanec, má dva nápadníky – lovce Hilariona a Loyse, což je ve skutečnosti vévoda Albert, snoubenec princezny Batyldy. Žárlivost a podezřívavost vůči preferovanému sokovi přiměje Hilariona slídit po vesnici a hledat proti němu důkazy.

Gisellina matka se obává, že se z dívky stane víla. Mladé dívky, které zemřou, protože je jejich milenec zradil, se změní v duchy. Nikdy nenajdou klid a jsou ďábelskou královnou Myrtou nuceni utancovat k smrti každého muže, kterého potkají.

Vesničané chystají loveckou hostinu, na které se zastaví občerstvit i Batylda. Když se doslechne, že se Giselle právě zasnoubila s Loysem, daruje jí zlatý náhrdelník.

Když odejdou, je Giselle korunována královnou Svátku vína, ale přichází Hilarion a mává Albertovým mečem a loveckým rohem coby důkazy. Vrací se zpět na loveckou hostinu, ale Giselle v důsledku odhalení milencovy nepoctivosti přichází o rozum. Strhne si z krku Batyldin dárek, uchopí meč a vlastní rukou se probodne.


Dějství 2.

Paseka v lese poblíž Gisellina hrobu. Myrta svolává víly a Hilarion, který příliš dlouho truchlil nad osudovým zjištěním, že zabil dívku, kterou miloval, je jejich první obětí.

Náhle se objeví duch Giselle a připojí se k vílám. Přichází Albert, který nese lilie, aby je položil na její hrob na důkaz své lásky a výčitek svědomí. Giselle mu odpouští, ale Myrta nařizuje jeho smrt. Giselle ho chrání od tance s ní, dokud hodiny neodbijí čtyři na znamení nadcházejícího svítání. Batylda se vrací a Giselle zanechává mladíka v jejím náručí.