Rozhovor
Cítím,
jak kapky deště
smáčejí mi vlas\y,
a nevím, co si počít
s přívalem té krásy.
Třpytem těch démantů přemožená
plesám:
Jsem víla,
jsem tvá pohádka,
jsem žena.
Trochu té krásy
do rukpou mi dej
a schovej se mi
do náruče.
Přikryju tě svou dlaní,
která tě před deštěm chrání.
Pohleď,
jak slunce do vlasů mi vplétá
ohnivé stuhy léta!
Paprskem pohladí,
a v žilách rozlévá se
zlatý žár.
Tak neváhej,
a přijmi tento dar.
Jen do srdce jej vstoupit nech,
pak úžeji se přiviň ke mně,
a ruka, co tě hladí,
žár spalující zchladí.
Slyšíš tu píseň?
Kdo ji asi zpívá?
Je plná radosti,
i trochu tklivá...
Mé srdce je z ní celé
rozechvělé.
To moje srdce
odpovídá tvému.
Dva tóny spojí se
v radostném souznění,
voda se ve víno promění,
a dokud srdce zpívá,
je láska živá.