JIŘIČKY NA KYPRU

Na sklonku listopadu se devatenáct z nás, zpěvaček v dětském pěveckém sboru Jiřičky, vydalo na třetí největší ostrov Středozemního moře – Kypr. Tam jsme zamířily, zejména abychom si zazpívaly s kyperskými sbory v rámci projektu na rozvoj sborového zpěvu na Kypru, ale také abychom poznaly novou kulturu a seznámily se s novými lidmi.

Naše cesta započala v sobotu 25. listopadu přesunem na vídeňské letiště, odkud jsme letěly přímo do Pafosu, kde jsme byly ubytované. Město samotné jsme měly příležitost více prozkoumat až v pondělí a úterý, protože v neděli, den po příletu, nás čekala celodenní intenzivní zkouška v Limassolu. Cesta z Pafosu do Limassolu trvá přibližně stejně dlouho jako cesta z Mladé Boleslavi do Prahy, proto některé z nás cestou odpočívaly, aby nabraly dostatek sil na zbytek dne. Zkouška probíhala v tamější škole a tam jsme měly první příležitost poznat zpěváky a zpěvačky z Kypru a jejich sbormistryni, ale také například lotyšskou skladatelku a zpěvačku Lauru Jēkabsone, v jejíž úpravě mají Jiřičky píseň Dindaru, Dandaru v repertoáru.

Pilně jsme zpívaly i v pondělí, tentokrát v zázemí hudební školy v Pafosu. Před zkouškou jsme stihly navštívit Archeologické naleziště Pafos, kde nás zaujaly zejména zachovalé mozaikové podlahy z období starověkého Řecka a Říma, a posléze jsme trénovaly písně na velký koncert, který se konal ve středu. Až na Dindaru, Dandaru, které jsme zpívaly s kyperským dívčím sborem Vox Venus a které dirigovala sama paní skladatelka, s námi všechny písně nacvičoval španělský sbormistr Basilio Astulez. Pan Basilio nás učil pohyby ke všem písním, čímž chtěl docílit, abychom nejen zazpívali pár písniček, ale abychom je cítili, abychom cítili každou jednotlivou frázi a vnímali různé nálady písní. Pro Jiřičky to nebylo nic nového, neboť jako sbor usilujeme zejména o to, aby každá píseň měla jinou náladu, ale i přesto byly zkoušky s panem Basiliem zajímavým zážitkem.

V úterý jsme měly volnější den, proto jsme se hned po snídani šly koupat do moře. Poté některé z nás zamířily do Královských hrobek v Pafosu. Většina hrobek v nekropoli pochází ze 4. století před naším letopočtem, hrobky jsou vytesané do skály a paradoxně v žádné z nich žádný král nikdy pohřben nebyl, předpokládá se, že tam byli pohřbíváni vysoce postavení úředníci, aristokraté a jiné důležité osobnosti města. Poté jsme se opět přesunuly do hudební školy v Pafosu, kde jsme měli oběd. Po jídle jsme se zúčastnily hodiny hudební výchovy, kde nám učitel se svými žáky zahráli a zazpívali pár tradičních kyperských písní, které se nám velmi líbily díky rytmům a nádherným melodiím, na které nejsme v lidových písních z našich končin zvyklí. Dále jsme měly možnost nahlédnout do učebny, kde studenti mohou díky speciálnímu vybavení komponovat vlastní hudbu, dokonce jsme asi dvě studentské skladby slyšely a moc se nám líbily, obecně celá představa o výuce komponování hudby nám lichotila.

Po návštěvě školy jsme se mohly dál procházet po ulicích Pafosu a případně pořídit domů nějaký suvenýr, pro Kypr jsou typické například olivové oleje, baklavy a jiné sladkosti, koření, kyperská káva, sýr halloumi nebo také keramika a kosmetika z kozího mléka. Když už jsem nakousla téma kyperského jídla, tak nemohu nezmínit úterní večeři, která měla pro nás velmi nečekanou formu – číšníci postupně nosili na naše stoly různé pokrmy jako je již zmiňovaný sýr halloumi, maso a klobásy, houby, salát, tzatziki, ovoce a spoustu dalšího jídla a všechno bylo výtečné.

Ve středu nás čekal závěrečný koncert, který se konal v divadle v Limassolu. Ráno jsme přijely na generální zkoušku, celý den trénovaly s Kypřany a v podvečer zazpívaly všem rodičům, prarodičům, přátelům a jiným kyperským posluchačům. Koncert se velmi zdařil, ale bohužel tímto náš pobyt na Kypru končil, ve čtvrtek brzy ráno nám letělo letadlo zpět do Česka, nemohly jsme tedy zůstat déle.

Myslím si, že budu mluvit za většinu účastnic tohoto zájezdu, když řeknu, že pobyt na Kypru byl velmi příjemný a zajímavý, mohly jsme se naposledy ohřát na sluníčku před zimou v Česku, poznat novou kulturu, nové lidi a jiné zvyklosti, zcela odlišné od těch našich, a hlavně poslechnout si autentickou kyperskou hudbu a hru na kyperské hudební nástroje a strávit společný čas zpíváním, které máme tak rády.