SEVERLOH 2009
Zdálo by se, že to bude den a víkend jako každý jiný v tomto období, ale těsně vedle. Pro Šarkan začala totiž závodní sezóna, sice ne v Čechách, ale v zahraničí a tak se šarkaňští wrangleři, teda část, jela probudit ze zimního spánku. Hostovali totiž a zároveň nabírali zkušenosti u JK Likoli :-) tímto je zdravíme!!!
Probuzení bylo hodně kruté a to hodně ale hoooodně brzo ráno, ikdyž se vyráželo bez vleku a koně. To vše proto, že nás čekala cesta dlouhá něco málo přes 850km s menším mezipřistáním po 260km. Aby se řekla pravda a nic než pravda, krutější část - ikdyž délkově kratší - po Českých zemích a hájích ( prostě po té naší zahrádce) trvala déle než po německých silnicích. Ať se to moc nezdržuje, vzali jsme to směr Držďany, Magdeburg, a těsně před Hannovrem prudce doprava na Celle, kde jsme se pak už museli orientovat podle slunce (které bylo za mrakem) lišejníků a mechu. I přes naše špičkové zálesácké orientační schopnosti, jsme raději využili značení místních kultivovaných, civilizovaných a hlavně dobře značených komunikací v blízkosti Sudheide Naturparku a našli jsme místo konání endurence - Severloh.
Než vjedete do tohoto nádherného místa, osloví vás neskutečná čistota, preciznost, rodová architektura zděnných domů z režných cihel, kde skoro u každého druhého stavení postávají minimálně dva koně. Prostě pohlazení pro oko, ikdyž našemu krajánkovi tady chybí aspon malý kopeček (nemyslím zmrzliny).
Po dojetí na místo jsme opět zůstali stát s otevřenou pusou. Nádherný areál citlivě zasazený do přírody parku, byl úžasný. Staré rodové sídlo se stájemi, halou a veškerým zazemím. A co víc s kilometry a kilometry konských stezek a s dokonalým povrchem, které objížděli rašelinová jezírka prolínali hluboké borovicové a bukové lesy.
To že jsme opravdu na správném místě potvrzovalo spousta konibusů seřazených a odpočívajících po dlouhých cestách přepravy šampiónů z různých koutů Evropy a to např. ČESKÉ REPUBLIKY, Rakouzska, Švýcarka, Nizozemí atd. Během chvilky nas upoutal i přepravník CZECH ENDURANCE TEAM a pak to začalo :-)
V pátek 6.3. v 15:00 museli být ,,naši,, dva šampioni připraveni na vstupní veteriny. Po krátkém odpočinku a zařízení boxu se po cestování propohybovali, což byla super příležitost vyhoupnout se do sedla a mrknout po okolí. Po protažení a srovnání si myšlenek se Shekel a Ganges nachystali na veterinu, ta proběhla profesionálně a mohlo se jít odpočinout a nabrat sílu na večerní rozpravu, kde jsme se dozvěděli, co a jak a kdy a kde :-) Ještě před ní se část teamu jela projet po trase k chladícím bodům, a opět se naskytla možnost se kochat krajinou.
V sobotu ráno 6:30 nastalo hemžení a ne jen v našem teamu. Od přípravy, sedlání až po upřesnění si pokynů a rozdělení se teamu ke každému svěřenci. Terka se Shekelem jeli 80km juniorskou a Helča s Gangesem 80km za seniory. Cíl byl jasný, dojed ve zdraví, získat body a když bude umístění, bude fajn. První 40-ti km kolo začalo Terčinym tandemem o chvilku dřív a Helčin vyrážel v zápětí. Vzhledem k velice chladnému počasí se naše ukoly zjednodušily na napájení. Po příjezdu do prvního dílčího cíle a projití veterinou to vypadalo nadějně i s umístěním, ale sami víte jak to chodí. Stačí zabloudit nebo aby byl druhý ohruh špatně značen a vše je naruby. Tak se stalo i v našem případě, vlastně ne jen v našem ale ve většině teamů rostlo napětí při dokončování druhého 31-ti km dlouhého kola, když už se jezdci měli ukazovat v cíli etapy a stále nic. Po hodné chvíli bylo vše jasné, wrangleři zmrzlí na kost a okruh je špatně značen. Organizátoři musejí vracet jezdce na správnou trať. I to se stává, ikdyž je nemilé, že si zaběhnete v jednom kole o 15km navíc. Přesto vše dopadli i druhé veteriny na výbornou a mohlo se na poslední 13-ti km kolo. Tady jsme měli jako wrangleři šábes a čekali jsme už v cíli.... Po naprostém pohodovém projetí cíle a rovněž tak projitím veteriny bylo jasné, že potřebné body jsou doma. Únava a zároveň radost z výsledku se prolínali, hlad vytěsnal únavu, a po nabaštění se únava vrátila zpět. Ted se už jen odpočívalo a čekalo na večerní veterinu pro cenu kondice a opět odpočívalo na nedělní ranní tranportní prohlídku.
V nedělní ráno se vše sbalilo a nasměrovalo se po rozsypaných drobečcích zpět domů. Jestli máte chut a dočetli jste to až sem, najdete tu i nějaké fotečky, za které vděčíme našemu Egonovi Ervinovi - stále nespokojenému se světlem pro make a pictures, alias Terce K. :-)
A na závěr by jsme chtěli poděkovat za skvělý zážitek:
p.Terbrovi Tondovi za neutuchající trpělivost,
p.Terbrové Helče a Terce za jejich výkon a úsměv,
Natálce a Martinovi za způsobené bolení břicha od stálého smání se :-)
a samozřejmě zbytku týmu Šarkanu zůstávající doma, jmenovitě mému tátovi za nezlomnou podporu a zaopatření chodu základny a také mé mámě za trpělivou logististickou podporu...