NEMOCÍ KONÍ
Hřebčí nákaza
Hřebčí nákaza je pohlavní nemoc koní a jednokopytníků vůbec. Probíhá ve třech fázích. V první se objevují katary sliznic pohlavního ústrojí a jejich zduření spojené se žlutavým výtokem. Ve druhé fázi se kdekoli na těle objevují okrouhlé otoky (koláčovité skvrny) a depigmentace (ztráta kožního barviva) na vulvě nebo předkožce znaky anémie. Ve třetí fázi se ztrácí citlivost kůže, dochází k poruchám nervového systému a k ochrnutí svalstva.
Nemoc se přenáší pohlavním stykem. Jejímu šíření se zabraňuje inseminací. Onemocnění koně hřebčí nákazou se musí hlásit veterinární správě. Koně nakažení touto nákazou se musí vyřadit z plemenitby a na krk se jim vypálí HN.
Hříběcí
Hříběcí, zvané též chřípěcí, je horečnaté onemocnění. Vyskytuje se hlavně u mladých koní a hříbat. Po inkubační době 1-8 dnů se objeví akutní katary dýchacích cest a přilehlých mízních uzlin. Dostavuje se horečka až 41°C, malátnost a následuje hnisavý výtok z obou nozder, přičemž zduří a zhnisají mezisaniční uzliny. Po uzrání hnisavého procesu prasknou mezisaniční uzliny a mezi sanicemi se vytvoří otvor, kterým vytéká hnis.
Při komplikovaných, těžkých případech vznikají na mízních uzlinách a ostatních ústrojích, jako střevech, plicích, metastatické nádory a kůň může i uhynout. Onemocnění se léčí tak, že se inhalací a teplými obklady do mezisaničí urychluje hnisavý proces. Používají se k tomu obklady z teplých otrub. Preventivně se předchází onemocnění hříbat hříběcím tak, že se uchrání nachlazení a nakoupení koně, kteří mohou být zdrojem nákazy, se 14 dnů izolují v karanténní stáji.
Infekční bronchopneumonie
Infekční bronchopneumonie je velmi nakažlivé onemocnění, které se vyskytuje u sajících i starších hříbat hlavně do stáří 5 měsíců, ale i starších. Zachvacují horní cesty dýchací a rozšiřuje se i na plíce. Postihuje hříbata narozená na jaře stejně jako hříbata narozená na podzim. Hříbata oslabená nedostatkem vitamínu A, nedostatečnou výživou, zamořená škrkavkami a špatně ustájená onemocní snadněji než hříbata dobře živená a vyvinutá v dobrých podmínkách. Zdravá hříbata se zpravidla nakazí od nemocných, která kašlou, kapénkovou infekcí. Přenášeči infekční bronchopneumonie mohou také být samotní ošetřovatelé, krmivo a nářadí používané k ošetřování hříbat.
Onemocnění začíná bolestivým kašlem a zvýšenou teplotou, která se mění v horečku. Někdy horečka přechodně ustoupí, ale brzy se opět dostaví. Dech je zrychlený, namáhavý, počet tepů zvýšený, oční spojivka zarudlá, hrtanové mízní uzliny zvětšené a z nozder vytéká nejdříve sklovitý, později s hlenem smíšený hnis. V pokročilém stádiu se na plicích vytvářejí hnisavé kaverny velké jako pěst, nebo dokonce jako dětská hlava. Namocná hříbata jso malátná, smutná, bez zájmu o okolí, nesají nebo sají jen málo.
Průběh infekční bronchopneumonie je buď kutní (rychlý), nebo subakutní (méně náhlý - mezi akutním a chronických), anebo chronický (vleklý)
Podaří-li se zpozorovat onemocnění hříběte infekční bronchopneumonií brzy a začne-li se léčit již v počátcích, bývá léčení úspěšné. Čím později se nemoc zjistí a čím později se začne léčit, tím menší je naděje na uzdravení hříběte. Ale i když se hříbě z těžšího onemocnění vyléčí, zůstávají mu následky na plicích. U plnokrevníků je to zvlášť závažné, protože u takového jedince se pak značně snižuje výkonost na dostihové dráze.
K léčení se s úspěchem používá penicilín v kombinaci se streptomycinem. Tetracyklín je také účinné. Preventivně se proti této nemoci bojuje správnou výživou již březích matek, kterým se dávají jen hodnotná krmiva, bohatá na vitamín A, minerální látky a samozřejmě i základní živiny. Hříbata se chrání před nachlazením a zamezuje se jejich zamoření škrkavkami, ty totiž v určité fázi svého vývoje pronikají do plic, kde porušují plicní tkáň. Ta je pak náchylná virům a mikrobům.
Virové zmetání klisen
Virové zmetání klisen začíná nenápadně katarem dýchacích cest, zvýšenou teplotou, někdy horečkou, malátností, nechutenstvím, popřípadě mírným kašlem nebo mírnými otoky. Nozdry bývají suché někdy popraskané. Březí klisny s touto nemocí zmetají ("potratí"). Virové zmetání je velmi nakažlivé a způsobuje až 90% potratů. Největší nebezpečí hrozí klisnám v druhé polovině březosti. Zmetky hříbat vycházejí v plodových vodách, které jsou pro šíření nemoci velmi nebezpečné. Pokud se narodí hříbě živé, začne po malé chvíli otevírat ústní dutinu, jako by lapalo po vzduchu a během několika minut uhyne. U klisen, které zmetaly, nedochází k následkům či komplikacím. Takové klisny naopak získávají imunitu proti virovému zmetání a lehce zabřezávají. Chránit klisnu můžeme očkováním.
Chřipka koní
Po onemocnění koní chřipkou se dostavují stejné příznaky jako při virovém zmetání, jen s tím rozdílem, že koně mají horečku přes 40°C. V době horečky jsou koně nápadně skleslí, malátní, trpí nechutenstvím a neprojevují zájem o okolí. Sliznice bývají zarudlé. Koně, kteří byli postižení chřipkou, musí mít absolutní klid. Musí zůstat ve stáji, a pokud nenastanou komplikace, přejde během týdne onemocnění bez následků. Neposkytne-li se však koním při chřipce klid, vznikají komplikace a kůň může i uhynout.
Nakažlivá anémie koní
Nakažlivá anémie (chudokrevnost) je podle některých autorů přenosná i na člověka, ale tato domněnka dosud nebyla potvrzena. Infekční anémie může být akutní, subakutní nebo chonická.
Akutní forma se projevuje vysokou horečkou, skleslostí, zarudlými sliznicemi a chladnými otoky. Nápadná je také zvýšená srdeční činnost, a to i při sebemenším pohybu. V několika dnech kůň velice zhubne a zpravidla uhyne.
Při chronické formě mohou uvedené příznaky chybět a kůň dostává horečku jen občas. Sliznice jsou žluté a s pokračující nemocí kůň také pozvolna hubne. Smrt nastává až po dlouhé době, kdy vyhublý kůň dostává horečku. Někdy se i vyléčí, ale stává se nositelem této nebezpečné nemoci.
Subakutní forma má delší, většinou atypický průběh a po třech i více měsících kůň také hyne v horečce vysílením.
Infekční anémie se přenáší vodou i krmivy potřísněnými krví nebo sekrety nemocných zvířat. Nejčastějším způsobem infekce je bodnutí hmyzem v zamořeném prostředí. Proto infekční anémii není ztím znám lék a neléčí se. Koně postižení touto nemocí se musí nechat utratit. Objekt, kde se vyskytla anémie, je po dobu 6 měsíců uzavřen a všichni koně se tam sledují. Pastiny, kde se pásli nemocní koně se nesmí 1 rok spásat.
Vozhřivka
Vozhřivka, nazývaná také ozhřivka, je infekční, velmi nebezpečná nemoc, která se přenáší i na člověka. U nás se nevyskytuje. Dosud se s ní lze setkat v Polsku, na Balkáně a zvláště na Středním východě. Importovaní koně proto musí mít průkaz o diagnostickém negativním nálezu již ze země původu a v ČR se musí provést další očkování. Koně jsou po přivezení umístěni do karanténní stáje.
Vuzhřivka se projevuje po nákaze sekretem nemocných koní za 3 - 5 dnů ve formě kožní, nosní a plicní. V prvním případě se postupně tvoří na různých místech v oblasti mízních uzlin malé nádorky, které se pak rozpadají v otevřené vředy. Ty mají rozeklané okraje, špekovitou spodinu a hnis smíchaný s krví. Při nosní vozhřivce bývá vedle zvýšené teploty jednostranný výtok z nosu, který nejdříve hlenovitý, později žlutý, hnisavý a smíšený s krví. Mezičelistní uzliny jsou zduřelé, tvrdé a k jejich zhnisání na rozdíl od hříběcí nedochází. Při plicní formě se teprve později objeví i dušnost.
Vozhřivka je nevyléčitelná a je také zakázáno ji u nás léčit. Koně s touto nemocí se musí nechat utratit a celé prostředí spolu s dalšími běžnými opatřeními se musí důkladně desinfikovat.
Vzteklina
Vzteklina se vyskytuje u všech zvířat, tedy i u koní, jako nevyléčitelná nemoc a je přenosná i na člověka. U koně vzniká kousnutím vzteklým zvířetem do 3 - 9 týdnů. Začíná stádiem otupělosti, bázlivosti a pokračuje stádiem zuřivosti, kousání, kopání, hltání nestravitelných předmětů, kousáním až do krve či trháním vlastního těla a končí stádiem ochrnutí a smrtí. Jinak platí o vzteklině koní všechno to, co při onemocnění člověka vzteklinou. Tuto nebezpečnou nemoc přenášejí nejčastěji toulaví vzteklí psi, kočky a všechna ostatní nakažená zvířata. Tam, kde byl zjištěn případ vztekliny, sse provádí povinné očkování, které proti vzteklině jedinou ochranou.
Tetanus - strnutí šíje
Tetanus je těžké, nebezpečné onemocnění, které se vyskytuje velmi často u koní v zamořených objektech a je přenosné i na člověka. Tetanus je charkteristický křečovým napínáním svalstva. K onemocněním tetanem dochází po nakažení jakékoli rány, jak povrchové, tka hluboké, bacilem tetanu, kterému se nejlépedaří za nepřístupu vzduchu, protože je to tzv. anairobní bacil (žijící za špatného přístupu vzduchu). Bacil se nejčastěji vyskytuje tam, kde se hnojí koňským hnojem, jak tomu bývá v hřebčínech. Bacil tetanu se po infekci usadí v místě nákazy v ráně, odkud se pak velmi účinné toxiny šíří do celého těla. Ty pak vyvolávají křeče svalstva. Křeče začínají na končetinách a na hlavě. Proto se u nemocného koně dostavuje strnulý chod. Kůň strnule zvedá ocas a natahuje dopředu krk. Na hlavě se trubicovitě rozšiřují nozdry, pysky jsou křečovitě semknuté a objevuje se třetí víčko. Kůň je lekavý a při větším hluku upadá do křečových záchvatů. Teplota těla se zvyšuje na horečku až bezprostředně před smrtí.
Průběh nemoci je různý, a trvá-li onemocnění déle než 2 týdny, pak je naděje na vyléčení, což se stává jen zřídka. Většinou je průběh akutní a končí smrtí. Léčí se velkými dávkami protitetanového séra.
Onemocnění tetanem se předchází pečlivým ošetřením každé, i sebemenší rány a její důkladnou desinfekcí a ochranným očkováním protitetanovým sérem.
Je třeba ještě dodat, že bacily tetanu vytvářejí spory neobyčejně odolné, které v půdě překonávají i ty nejnepříznivější podmínky a vlivy po několik roků. Inkubační doba tetanu trvá 8 - 14 dnů.
Sněť slezinná - antrax - uhlák
Sněď slezinná je velmi nakažlivé, smrtelné onemocnění, nejen koní, ale i všech domácích zvířat. Snětí může onemocnět i člověk. Koněj sou na toto onemocnění velmi vnímaví. Sněť slezinná se vyskytuje jen v určitých oblastech v povodí řek a zaplavovaných půdách, pastvinách a lukách. Nemoc způsobují bacily antraxu, kterým se nejlépe daří za přístupu vzduchu (aerobionti), kdy vytvářejí velmi odolné spory, které jsou schopny infekce i po mnoha letech.
Nákaza se po infekci projeví za 1 - 3 dny. Kůň se nakazí tak, že sežere seno nebo trávu znečištěnou bacili nebo sporami antraxu, které se tam dostanou z nemocných nebo uhynulých zvířat. U koní je průběh nemoci nejčastěji akutní. Projevuje se vysokou horečkou 40 - 42 °C, kolikovými bolestmi, krvavým průjmem, nechutenstvím, dýchacími potížemi a malátností. Někdy se naopak dostavuje nápadně vzrušení a zuřivost.
Jindy se na hodně osvalených místech, tj. na stehnech, hýždi, kříži, krku, lopatce, vytvoří otoky naplněné plynem a při dotyku šustí. Otoky bývají studené. V tom případě jde o obdobu sněti slezinné - sněť šelestivou, která je stejně nebezpečná.
Průběh onemocnění snětí bývá tak rychlý, že kůň uhyne během 24 - 28 hodin. Někdy na pohled zdravý kůň padne a hyne jako při mrtvici. U takto uhynulých koní nakažených antraxem vytéká z nozder, konečníku a u klisen i z pochvy krev.
Prevence proti sněti slezinné i šelestivé spočívá v regulaci řek, potoků a meliorací zamokřených luk, pastvin a polí. Tam, kde se nemoc vyskytla, se ochranně očkuje zejména před zahájením pastevního období koní.
Opar lysivý
Opar lysivý je plísňové onemocnění kůže, které se vyskytuje i u koní a může se přenést i na člověka. Vzhledem k předcházejícím onemocněním není opar tak nebezpečný. Jeho původcem je plíseň holivá, jejíž spory jsou velmi odolné. Onemocnění se přenáší stykem nemocných koní se zdravými, ale i pomůckami na čištění. Teplo a vlhko ve stáji podporují rozšiřování. Proto se nejčastěji vyskytuje a šíří v zimě a ve vlhkém létě.
Onemocnění se projeví tím, že na hlavě, krku, zádi, ale i jinde se po vypadání srsti objevují kulaté nebo oválné skvrny a holá místa pokrytá šupinami šedé barvy, které se tam hromadí. Při silném napadení a rozšíření nemoci po celém těle je kůň neklidný, hubne, ale nemoc jinak nebezpečná není.
Proti oparu lysivému chráníme koně tím, že se pečuje o jejich čistotu a zabrání se styku nemocných se zdravými. Ve stáji se vytváří zdravé mikroklima důkladným větráním stáje. Hubí se myši, potkani a na nově přivedené koně, nežli se zařadí mezi ostatní koně, se nejdříve nejdříve umístí v karanténní stáji.