téma na únor
„Bůh nemá jiné ruce,
než ruce moje“
2. námět:
Odpověď na Boží volání (volba stavu, povolání, místa v životě)
Rozjímání nad úryvkem z Písma:
Je vhodné začít
modlitbou před rozjímáním, např.:
Můj Bože, v tichém usebrání se ti klaním. Krátká pomlka.
Je mi líto, že jsem zanedbával životodárné spojení
s tebou; že jsem se ti nesnažil rozumět a proto přestával rozumět.
Rozhosti v mém nitru své odpuštění a svůj veliký pokoj. Otvírej si mě a
otevři se mi. Dovol mi prožívat tvou láskyplnou přítomnost, moudrost i moc.
Toužím, abych byl nyní úplně s tebou, abych tě přijímal a miloval. Amen.
(Nebo jinou
vhodnou ze „zelených modliteb“)
Čtení z Písma:
„Ne vy jste si
vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a
nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili
v mém jménu. …Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu.
Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích…“
Modlitba:
Pane,
také nás sis vyvolil ze světa, abychom šli, kam nás pošleš a dělali, co nám
určíš. Pomáhej nám, prosíme, abychom ti za všech okolností zůstali věrní. Dej nám otevřené oči i srdce,
abychom viděli, a horlivost, abychom neochabovali. Amen.
Úvodní aktivita:
Důležité události mého života. Nakreslíme si svoji přímku života.
Na levé straně vyznačíme bod narození, na pravé straně bod, ve kterém se právě
nacházíme. Mezi tyto dva body vkládáme další, které představují významné
události našeho života. Místo čáry můžeme použít cestu života nebo také
letokruhy stromu. Povídáme si o tom, co jsme znázornili. Můžeme jmenovat společné
události: smutné i radostné. Která událost nám v našem životě připadala
nejdůležitější? Ve které jsme si nejvíc uvědomili Boží přítomnost?
V modlitbě poděkujeme Bohu za to, že je s námi.
Vlastní námět:
Lidstvo je povoláno, aby učinilo
zjevným obraz Boha a aby samo bylo přeměněho k obrazu jednorozeného Syna
Otce. Toto povolání je osobní povahy, protože každý je povolán, aby vstoupil do
božské blaženosti, ale zároveň se týká i lidského společenství jako celku. (KKC
1877)
Kdo vstoupil do Božího lidu vírou
a křtem, stává se účastným jedinečného povolání tohoto lidu, jeho kněžského
povolání: „Kristus Pán, velekněz vybraný
z lidí, z nového lidu ´udělal královský národ a kněze Boha, svého
Otce´. Vždyť pokřtění jsou svým znovuzrozením a pomazáním od Ducha svatého
posvěceni na duchovní chrám a na svaté kněžstvo.“ (KKC 784)
Pokud
jsme Boha přijali, našli jsme tak smysl života člověka na zemi. Zažili jsme
zkušenost přijetí a obohacení.
Je
to neuvěřitelné, ale Bůh si nás vybral k nějakému úkolu dříve, než jsme se
narodili. Teď je na nás si uvědomit, že s každým má Bůh své plány a
každého volá jménem. Jako není možné vytvářet jednostranný vztah s druhým
člověkem, musíme i Bohu odpovídat a nabídnout sami sebe.
Bůh
nás dnes chce potřebovat při jeho veškerém působení zde na zemi. Žádá od nás
jen jediné, naše ano a dostatečnou
pokoru a vědomí, že je to naše společné dílo.
Stát
se novými lidmi znamená přijít o to, čemu říkáme „naše já“. Musíme vyjít ze
sebe a růst do Krista. Jeho vůle se má stát naší vůlí a jeho mysl naší myslí.
Bez Krista nemá cenu se pokoušet být dobrým člověkem a dokonce ani být sám sebou.
Pokud z dobrého života učiníme svůj cíl, mineme se s cílem skutečným,
kterým je Bůh. Morálka - Desatero je hora, na kterou nelze vystoupit vlastními
silami. Být dobrým člověkem je pro křesťana start, nikoliv cíl. Pokud však
naším jediným cílem bude výstup na horu morálních předpisů, tak se nám to
nezdaří. Naším cílem má být sám Bůh. Čím více se budeme pokoušet žít na vlastní
účet, tedy po svém, tím více se naše já bude podobat jen jakémusi velkému
zmatenému nádraží, místu, kde budu přestupovat z jednoho vlaku událostí do
druhého. A žít na nádraží, jak všichni víme, není nic příjemného. Žijí tam
vlastně jen bezdomovci. Tedy lidé bez otce, bez domova a bez lásky. Lidé, kteří
popíjením krabicového vína krátí své čekání, přičemž čekají a nevědí na co.
Jsou to lidé bez ideálů, lidé bez naděje.
Vzdejme
se zavádějící myšlenky, že duchovní život je dobývání a získávání. Nikoliv: je
to odpoutanost a oproštěnost. My sami jsme spoutáni svými chybami, neřestmi,
návyky a nedostatky. Ale Kristus nám přichází tato pouta rozvázat: stačí jen,
když my sami budeme chtít.
Povolal
nás také do rodiny Dona Boska jako salesiány spolupracovníky. Připomeňme si, co
to pro nás znamená:
Závazek
stát se salesiánem spolupracovníkem vyžaduje svobodné, postupné a motivované
rozhodnutí, které dozrává působením Ducha svatého a je doprovázeno těmi, kteří
nesou zodpovědnost za formaci. (S 27 §1)
Být
salesiány spolupracovníky je povolání, které trvá po celý život. S hlubokým smyslem pro příslušnost ke
Sdružení dokáží salesiáni spolupracovníci v každodenním životě vyjádřit
svá svědectví, apoštolát a formu své služby. Bůh je povolává prožívat
salesiánské charisma ve Sdružení, současně
jsou také otevřeni a ochotni zavázat se k iniciativám, které vznikly v
jiných církevních, řeholních a občanských
organizacích. Jejich věrnost je podporována láskou a solidaritou ostatních
členů Sdružení a salesiánské rodiny. (S 30 §1)
Témata k zamyšlení a povídání:
- Jsem ochotný a
schopný naslouchat a poslechnout Boží volání?
- Jakým způsobem
jsem se já rozhodoval o volbě povolání nebo stavu?
- Co nebo kdo mě
ovlivnil a jak?
- Jsem schopný
ve svém životě vysledovat Boží plány se mnou? (Dary, schopnosti, úspěchy či
neúspěchy.)
- Dokážu o tom
mluvit?
- Najdu ve svém
životě skutečnost, kdy jsem pochopil, proč jsou některé věci jinak, než bych si
představoval?
- Vím o svých
aktivitách, proč je dělám?
- Nejsou za mou
angažovaností skryté mé vlastní ambice?
- Umím rozlišit
správné rozhodnutí a jak?
- Jsem sám sebou
nebo mám potřebu se s někým srovnávat či ho v něčem dohánět?
- Vážím si
druhých i přes jejich rozdílnost?
- Bylo mé rozhodnutí stát se salesiánem spolupracovníkem zralé a zodpovědné?
Aktivita 2:
Vezměme si na pomoc vzor Dona
Boska: zkusme společnými silami nakreslit
jeho cestu života, důležité události v jeho životě a vysledujme, jak
poznával „pravost svého povolání“ on.
Závěr:
Je
úžasné si uvědomit, že pro Boha má každý z nás - právě takový, jaký je,
své nezastupitelné místo. Musíme si uvědomit, že totéž platí i pro lidi kolem
nás, nikoho nemůžeme změnit ani otesat ke svému obrazu, natož si vymiňovat jeho
změnu jako podmínku naší lásky či přijetí. Bůh zná naše silné i slabé stránky a
počítá s nimi. Chce to jen odvahu mu je nabídnout. Vždyť i ze starého
pokrouceného pařezu může zručný tesař vytvořit umělecké dílo. Nebojme se stát
se takovým pařezem.
Modlitba:
Pane, trpělivě čekáš až odpovíme
na tvé zavolání. Vystavuješ se i možnosti odmítnutí, ale tomu, kdo je ochotný
se podřídit tvé vůli, je odměnou pokoj a radost v srdci a jednou i podíl
na věčnosti. Cesta následování není vždy snadná. Pomoz mi, abych nezdary a
prohry trpělivě snášel a nechal tebe, ať je proměníš v dobro. Amen.
Poprosme o přímluvu i Pannu Marii Pomocnici.
Úkol na měsíc:
Budu se snažit uvědomovat si chvíle, kdy prožívám, že mi je Bůh
blízko. Najdu chvíle, kdy se mě dotkl
Bůh, i ve své minulosti a budu za ně
děkovat.