Proč ti blbí ptáci lítají?
Ludvík Vaverka
(Vzpomínka na loňské léto)
Je horké letní odpoledne.Nad vyprahlou letištní trávou se tetelí horký vzduch. Na kraji hangáru sedí v rozkládacím křesle Pavel. Nohy má nataženy před sebe,hlavu zakloněnou,na očích tmavé brýle, jen tak líně popotáhne ze zapálené cigarety. Já se v zadní části hangáru hrabu v motoru našeho ultralehkého miláčka,kterému říkáme Stratoň.Vedle mne na židli sedí Jirka,oči má přivřené,asi přemýšlí.Občas mi do toho kecá.To když mi upadne nějaký šroub nebo když se mi nedaří a já nadávám.Tím ho asi vytrhnu z myšlenek a začne radit.Na parkoviště před hangár přijelo auto.Slyším jak někdo hlučně zabouchl dveře auta.Otočím se a vidím jak přichází Laďa.Dál se věnuji dotahování šroubu na motoru.Vtom Pavel pronese do nastalého ticha:„Já nevím, proč ti blbí ptáci lítají?„ A líně mávne rukou směrem, kde v dálce nad polem točí asi pět čápů termiku.Tato věta jakoby všechny probrala. Přicházející Laďa zdraví a přisedá k Pavlovi:„To bude asi tím,že vyhledávají nějakou dobrotu.„ Pavel típne cigaretu a povídá: „Co blbneš, z takový vejšky nic nevidí.„ Jirka mě opouští a šourá se k nim, aby se zapojil do začínající debaty.Chvíli se hádají jak jsou ti ptáci daleko a vysoko,kolik to tam nosí?Jirka nahodí otázku: „ Co myslíte, mají ti ptáci z toho nějaký požitek,mají vůbec nějaký city,myslím jako krásno nebo líno?„ Nastává živá debata, ve které se probírá všechno možné přes ptáky,brouky, letadla,ufa, vesmír, marťany, černé díry a nevím, co všechno.Já to také nevydržím, utírám si špinavé ruce od oleje, beru si z ledničky pivo a přisedám k diskutujícím: „Jirko a co lidi, co ty, nebo tady Pavel, co z toho lítání máš, proč to děláš, co ti to dává?„ Jirka se na chvíli zamyslí: „Já se vlastně potřebuju tak trochu vybát.„ Pavel na to:„To jo, ale taky kvůli tý úžasný svobodě, že jsi ve vzduchu sám, jen ty, příroda a snad Bůh.„ Debata to začíná být zajímavá, ne proto, že se tu mele páté přes deváté, ale proto, že se všechno vztahuje k lítání.Ještě bychom se bavili hodně dlouho, kdyby si Laďa nevzpomněl: „Kluci, já už musím jít, já jsem úplně zapomněl, že jsem nechal manželku v autě. Řekl jsem jí, že se za vámi jen mrknu a hned pojedeme. Ta bude řádit.„Někdo ještě poznamenal, že v tom horku bude pěkně rozpálená. Jirka když slyšel slovo manželka, si vzpomněl, že měl vlastně taky něco zařídit, a tak rychle odchází. Já se vracím k rozdělanému motoru a jen tak ve svém černém svědomí si vzpomenu, že žena už bude určitě doma z práce. Jen Pavel si zapaluje už kolikátou cigaretu a líně zaklání hlavu, dívá se do dálky, někam tam, odkud ti blbí ptáci už dávno odletěli. Ještě slyším jak vzdychne: „Já mám hlad.„ A tak vím, že i on si vzpomněl. A co vy aviatici, jak jste na tom? Jaké by to bylo, bez těch našich drahých poloviček, které nám to naše lítání trpí a snad nám někdy i fandí?