Mysty

,,Co jsi to řekl? Bratra?“

Alex jej překvapeně pozoroval. To, že má bratra, to docela pochopil, ale že má dalšího bratra a ještě ke všemu … mrtvého.

,,Jo. Bratra. Právě s ním a jeho rodinou jsem se tam setkal. Byl to takovej super kluk. Ale jak jsem se tam dostal? Říkal jsi, že mi o tom řekneš.“

Alex zatřepal hlavou, aby se odprostil od myšlenek na mrtvého bratra. Však Harry mu určitě řekne víc až sám bude chtít.

,,Jedná se o velice vyjímečnou vlastnost. Pokud vím, tak na území Anglie jsme jediní dva, kteří ji mají. Možná už ti došlo, sdědili jsme ji z otcovy strany. Přesněji po jeho otci. Matforové - to je to, co jsme - měli vždy velikou úlohu ve světě. Až v novodobých dějinách, kdy už je jich jenom několik, se začali skrývat, po tom co je začal lovit Voldemort.

Je nás málo a nesmíme moc používat svoji, protožr nás může někdo vidět. A co my víme, na jaké je straně. Každý rok a ve vyjímečných situacích se koná náš sraz, kde vlastně potkáváme nové Matfory. A ač se stále objevují noví Matforové, tak více jich umírá. Naše počty se tenčí…

A kdo vlastně je Matfor? V Starém Řecku nás nazývali vyvolávači duší, později nám říkali sluhové bohů a dostali jsme spousty dalších pojmenování. Jednu svoji schopnost už jsi našel. Dokážeš se podívat do světa duchů, kde život pokračuje dál.

Jenomže to není vše. Později se ti podaří povolat duchy sem, ale musíš být opatrný, aby neprošel nikdo další. To budeš mít určitě. Ale objevují se další moci. Já třeba dokážu číst ve hvězdách, a mám schopnost poznat každou kouzelnou bytost a pár lehčích kouzel umím vyčarovat bez hůlky, ale nejsem v tom tak moc dobrý.

Znám jiné, kteří jsou v tomto na mnohem vyšší úrovni. Pokud jsme venku, dokážeme čarpat energii z přírody. Také všichni dokážeme vyčarovat kouzla, která se obyčejnému kouzelníkovi nikdy nepodaří.“

Harry nevěděl co říct. Ale to Alex předpokládal, a tak si teď stoupl.

,,Jdi spát. Za chvíli bude stejně tma. Měl bys odpočívat. Kdyby něco… řekni mé jméno. Neboj, ať budu kdekoliv, vždycky tě uslyším a budu se snažit přijít.“

Naposledy se otočil, a pak už odešel. Harrymu však zůstal pocit radost. Nechápal to. Našel bratra, ale zjistil, že ve skutečnosti je mrtvý. Pak našel dalšího bratra, který mu to vše vysvětlil. Bylo toho opravdu hodně, a to měl za sebou teprve týden prázdnin. Možná, že prázdniny u Snapea nebudou tak hrozné.

XXXXXX

Prudce se vzbudil. Ve snu zase viděl, jak jej všichni obviňují. Už nemohl spát. Třásl se a z očí mu tekly slzy. V srdci cítil prázdno. Nebál se, ale obviňoval se za to. Potichu vyslovil jméno svého bratra. Nevěřil, že jej uslyší a příjde, ale musel to alespoň zkusit. Teď hrozně moc potřeboval, aby tam někdo byl s ním. Ale kdo? Nikoho neměl. Sklopil oči a pozoroval vzor na

pokrývce. V té chvilce se pomalu otevřely dveře a v nich stál Alex. Když viděl, v jakém stavu je Harry, nemeškal, přisedl si k němu a objal jej. Cítil, jak moc to potřeboval a až se děsil, kde musel vyrůstat, že toto nezažil. Trochu se i zastyděl za to, že on vyrůstal v úžasném prostředí a Harry to asi ani nezažil. Cítil, jak bratrova strnulost ochabuje a jeho bratr pomalu usíná. Opřel se o pelest postele a s bratrem v náručí také usnul.

XXXXXX

,,Harry dávej na sebe pozor a opravdu se můžeš kdykoliv stavit. Rád tě uvidím.“

Alexova máma už odešla hned ráno, musela do práce. Alex se ještě zdržel, aby si mohl promluvit s Harrym. A když teď odcházel, měl jasno. Napíše Brumbálovi, jestli by mohl začít chodit do Bradavic. Bylo by to dozajista skvělé s Harrym začít chodit do školy.

XXXXXX

,,Tak co, Harry, jak je ti? Už je to lepší?“

Ve dveřích stál Adam a s úsměvem pozoroval Harryho.“

,,Už je mi dobře. Alex mi to všechno vysvětlil, takže jsem to pochopil.“

Adam se zvláštně usmál.

,,Víš…“ sedl si vedle něj na postel, ,,tak mě ti tak napadlo… Hned dva Matforové. A jejich matky znali Severuse. Dokonce, pokud vím s ním jedna měla poměr a ta druhá ho velmi dobře znala. No, nepříjde ti to zvláštní?“

Harry už tušil, kam tím Adam míří.

,,Zvláštní? Co ti na tom příjde zvláštní?“

Adam se pousmál. Všiml si, jak Harry znervózněl. Už mu to bylo jasné.

,,Řekni mi pravdu. Je mi jasné, že Severus nic neví a věř mi… já mu to neřeknu.“

Harry mlčel. Došlo mu, že Adam už na vše přišel, a teď už to jenom chtěl slyšet z jeho úst.

,,Jo… jsem jeho syn. To jsi chtěl slyšet? A Alex je můj bratr a Severus byl mým bratrem, proto mě to tolik vzalo. To je to, co jsi chtěl slyšet? A máš pravdu. Profesor Snape o tom opravdu neví.“

Adam pokýval hlavou. Takže se mu to potvrdilo.

,,Jak dlouho to víš?“

,,Já… dozvěděl jsem se to od paní Goldwinové.“

Adam zaraženě seděl, jako by do něj uhodil blesk.

,,Takže proto… proto si nemohl uvěřit, že se ti to muselo jen zdát. Potom je dobře, že se tu zastavil Alex a vše ti vysvětlil.“

Harry si to také myslel. Než přišel Adam, tak nad tím přemýšlel a dostal se ke stejnému závěru.

,,A když už jsem u Alexe. On je tvůj bratr a další Severusův syn, že?“

Už jen odevzdaně pokýval hlavou. Bylo jasné, že Adam už na vše přišel. Teď už bylo jen otázkou času, kdy na to příjde i profesor.

XXXXXX

Do Harryho pokoje vletěl Snape.

,,Pottere! Na co si to váš kamarádíček hraje? Chce snad zesměšnit celý profesorský sbor? Pokud se kvůli vám chce dostat do Bradavic, může dostat místo OPČM. V jeho věku se hlásit do sedmého ročníku:“

Pomalu Harrymu docházelo, co Snape všemi těmi řešmi myslí. A stálo jej sppoustu přemáhání, aby se nerozesmál.

,,Kolik si myslíte, že je Alexovi?“

Vidě Harryho úsměv, Snape znejistěl.

,,20, 25? Nejsem si jistý.“

,,Ne… Alexovi teprve bude 17. Je dokonce mladší jak já.“

Snape neodpověděl. Vypadal zaraženě a Harryho teprve teď napadlo, kolik toho tím mohl Snapeovi prozradit. A jak to tak vypadalo, tak profesora to také napadlo. Ale naneštěstí to jeho další slova vyvrátila.

,,Takže Vám asi mohu oznámit, že od začátku roku budete mít nového spolužáky. Teď se oblečte. Budete zase bydlet v mém domě, už jsme Adama obtěžovali dost dlouho.“

Ve dveřích se ještě zastavil.

,,A dělejte Pottere. Dostal jsem od Brumbála úkol, který musím splnit a vy musíte být u toho.“

Harryho napadla jen jedna věc. To, že Snape ví, že je jeho otec. A na Brumbálův příkaz mu to musí říct. A i když se bál, raději spěchal.

XXXXXX

,,Tak Pottere. Psal mi profesor Brumbál.  Dostal jsem za úkol Vás doučovat v lektvarech. A věřte, že mě to vůbec netěší. Mám totiž důvod se obávat, že po dlouhé době v něčem neuspěji. A zrovna v tom vás naučit lektvary.

  Věřím, že už jste v dostatečném pořádku, takže se přesuneme do laboratoře!“

Harry, ač nechtěně, musel jít. Představa toho, že většinu zbylých prázdnin bude trávit u lektvarů byla odpuzující, ba přímo příšerná. Ale hádat se nechtěl. A tak poprvé vkročil do laboratoře v tomto domě. Nezdála se mu ničím vyjímečná. Podobnou měli i ve škole. Snape ukázal k rohu pokoje.

,,Po zbytek prázdnin budete pracovat v tamtom rohu. Suroviny i návody najdete v té velké skříni u dveří. Každý den budete mít na tabuli 3 názvy lektvarů, které budete muset uvařit. Samozřejmě vás počas vaření budu kontrolovat. Vždy na konci mi odevzdáte vzorky lektvaru. Dnes už vařit nebudetel ale vyplníte test, který najdete na vašem pracovním stole. Až budete hotov, odevzdáte mi jej a můžete odejít.“

Harry se tedy přesunul ke svému stolu a s povzdechem začal vypracovávat odpovědi. Teď zrovna nenáviděl víc než jindy. A vůbec tomu nepomohlo, že to má vlastně na svědomí Brumbál. Zrovna narazil na otázku, co je to žaberník. Sám pro sebe se ušklíbl, vzpomněl si, jak mu jej tehdy Dobby donesl a na co ho on použil.

Sotva ji dokončil, přešel k další. Zabralo mu to skoro celou hodinu. Beze slova přešel k profesorovi a test mu odevzdal. Potom odešel. Byl unavený. Pořád ještě cítil, že nemá všechny své síly. Doploužil se do svého pokoje, kde okamžitě dopadl na postel a usnul. Takhle jej tam později nalezl Snape, který nad tím jen zakroutil hlavou a odešel.

XXXXXX

,,To nemyslíte vážně! Pokud se nepletu, tak v návodu se píše, že to máte nákrájet na milimetrové plátky. A to, co tu máte jsou plátky centimetrové. Copak jste takový idiot? Toto by ani neudělal Longbotom.“

Harry se zamračil a nechápal, proč je totolik důležité. Tak tam dá místo deseti milimetrových plátků jeden centimetrový. Taky to hned řekl nahlas a odpovědí mu byl Snapeův rudý obličej.

,,Vy jste se zbláznil. Proč myslíte, že je všude vždy jinak napsáno, jak se to tam má dát? Vy jste tak neuvěřitelně tupý. Takže teď začněte krájet znovu. A dělejte to přesně podle návodu!“

Harry tedy bral centimetrové plátky a rozkrajoval je na deset dalších. Nevěděl, jestli tomu, že se to tentokrát povede má věřit. A  k jeho zklamání se mu to povedlo. I Snape na něj hodil triumfální pohled, když viděl, že jeho rada zabrala. Harry odevzdal všechny tři lahvičky naplněné lektvary. Hůlkou uklidil a odešel. Když si představil, že tohle se bude opakovat až do konce prázdnin, nahlas zasténal.

XXXXXX

Na Harryho okno klepalo hned několik sov. Rychle ho proto otevřel. A překvapeně vyjekl, když uviděl dárky. Úplně zapomněl, že už by měl narozeniny. Což znamenalo, že už byl u profesora měsíc, ale vůbec mu to nepřipadalo. Ne, že by si tolik užíval, ale nesledoval čas.

Natáhl ruku po prvním balíčku, na němž byl přidělán dopis. Ten otevřel jako první.

Nazda brácho,

pořád čekám, kdy se stavíš a ty nikde. Přijeď zítra. Oslavíme tvoje narozeniny. Asi se ptáš, kde jsem přišel na to, že máš narozeniny. Co se divíš? Jseš slavnej Harry Potter. Je jednoduché to zjisti. Avšak píšu ti, abych ti popřál. Takže hodně štěstí a nenamoč se do žádných problémů. Měj se a zítra se ukaž.

                       Tvůj úžasný bratříček Alex

Podal si balíček. Šíleně jej zajímalo, co dostal od člena své rodiny. Nahoře byl ještě lísteček. Takže je to i od jeho mámy. Roztrhal papír a vyndal malou krabičku. V té našel jen malý lísteček, na kterém stálo:

Zítra to vybavíme. Seš k tomu potřeba i ty. A neboj nebude to nic hrozného. Jen si vem oblečení mezi kouzelníky.

Pobaveně se usmál. Vůbec netušil, co si na něj Alex připravil. Teď však šáhl po dárku, který byl od Rona.

Ahoj kamaráde,

Jak si užíváš prázky. Máma nám nechce ríct, kde jsi, prej to ví jen Brumbál, a ten to nikomu nechce rict. Ale doufám, že se tam máš dobre.  Brumbál by te urcite neposlal k nekomu, kde by jsi se mel spatne. Všichni od nás te moc pozdravují. Teším se, až se uvidíme na zacátku roku ve vlaku.

Tak ahoj

Tentokrát rozbalil dárek od Rona. Z balícího papíru na něj vykoukla kniha: Hrdinové famfrpálu.

Zběžně tu knihu prolétl a na konci se zastavil. Byl tam on. Vyfocen během jednoho ze zápasů, jak letí střemhlav dolů a chytá zlatonku. Pod tím bylo napsáno:

Nejmladší hráč famfrpálu a nejlepší chytač. Také chlapec, který přežil. Víc tam toho nebylo, takže se Harrymu ulevilo. Vždyť tam ani nechtěl být.

Vzal poslední dopis. Ten byl od Hermiony. Musel se pousmát nad jejím úhledným písmem.

Ahoj Harry,

přeju ti hodně štěstí a moc zdraví. Hrozně se mi po tobě a Ronovi stýská. Moc se těším, až se uvidíme. A co ty? Jak se máš? Až se uvidíme, musíš mi říct, u koho jsi byl. Víš, že jsem našla brigádu? U sv. Munga. Jsem sice jen něco jako pomocný personál, ale hrozně mě to baví. Určitě ti pak budu vyprávět. Měj se.

                                                 Zdraví Hermiona

Když uviděl dárek od ní, bylo mu jasné, že to bude kniha, a taky že jo. Našel ještě dárky od Lupina (kniha Zvěromágství), od Hagrida (nějaké cukrovinky) a od paní Weasleyové veliký dodrt.

Musel přemýšlet nad tím, co si pro něj Alex připravil. Během té chvilky, co měl možnost jej poznat, tušil, že to nebude nic dobrého, vlastně se toho spíš děsil.

XXXXXX

,,Profesore?“

Harry vešel do knihovny a hned se otočil na svého profesora.

,,Psal mi Alex. Chce, abych zítra přišel k němu, mohl bych?“

,,Pottere… ale musíte si dát pozor. Vlastně bych měl jít s vámi. Takže pokud půjdete od Alexe, musíte mi dát vědět, a ač se vám to nebude líbit, budu muset jít s vámi.“

Harry pokýval hlavou, tohle tušil. Už chtěl odejít, ale profesor jej zastavil.

,,Víte… ač to tak nevypadá, vím, že dnes máte narozeniny, a jelikož bydlíte v mém domě, rozhodl jsem se vám dát dárek.“

Sáhl do svého stolu a podával Harrymu menší balíček.

,,Jsou v něm fotky vaší matky a jejích přátel. Váš otec na žádných fotkách není. Nebyli jsme zrovna přátelé, což víte.“

Harry si přitiskl podávané fotky na srdce. A potichu poděkoval. Potom odešel do svého pokoje.

Dlouho do noci si prohlížel fotky své mámy a jejich přátel. Na většině byli neznámí lidé, ale na některých poznával i profesora a vůbec se tomu nedivil, když už znal pravdu o tom, že je jeho otec.