6. kapitola

 Odjezd

Čas plynul rychle. Už byl konec června a Harrymu, Ronovi, Ginny a Hermioně se stále dařilo plnil svůj slib nehledat Harryho matku. Sám Harry nechápal čím to, ale se Snapem si začínali rozumět. Navenek se sice pořád chovali jako nepřátelé, ale o samotě (Harry teď dostával častější tresty v lektvarech), spolu komunikovali, jako dobří přátelé. Starší kouzelník mu vyprávěl o schůzích s Voldemortem, i když ve značně zjemněné verzi. O následcích kletby Cruciatus a chvílích, kdy se vracel tak strhaný, že si ani sám nemohl pomoci, Severus raději mlčel.

Jednou se opustil setkání Smrtijedů v obzvlášť bídném stavu, přemístění ho vyčerpalo natolik, že nebyl ani schopen podat si příslušný lektvar. Hned v oblečení si lehl do postele, toužil jedině po blahodárném spánku, ale ten kupodivu nepřicházel. Harry , jako by to tušil, mu přišel mu na pomoc, Harry nechápal jak je to možné, ale přičítal to tomu, že už ho počítal mezi své přátele. Zůstal s ním do rána a na snídani se odebral přímo z profesorova kabinetu. Když se jeho přátelé ptali, kde byl, řekl, že se potřeboval projít. Hermiona, Ginny a ni Ron neměli ponětí, jak si teď s obávaným profesorem rozumí, proto mu uvěřili.

Harry si poprvé nemyslel, že opouští svůj domov Bradavice. Severus mu nabídl, že může kdykoliv k němu přijít, ale vždy musí dát vědět. Pro tento účel mu daroval medailon s vyobrazeným nebelvírským  lvem, prý aby to nebylo nápadné. Medailon, vždy když bude chtít jej přenese do domu. ,,A co když tam budou smrtijedi?" ,,Nebudou, nepřenese tě to ke mně, ale do domu mého otce." ,,Pane profesore, vy máte otce?" ,,Říkal sem ti, že když jsme sami, že mi máš tykat. A otce má snad každý ne?" ,,No to ano, ale nikdy jste..." Snape se na něj škaredě podíval, ,,jsi o něm nemluvil. Kdo je to?" Severu se ošil. ,,To je jedno, neuvidíš ho, nebývá často doma." Harry se zarazil. ,,Proč mu nechce říct pravdu? Nevěří mu a nebo se za svého otce stydí?"  Harry se tak zlepšil v nitrobraně, že ani Snape si teď nemohl přečíst jeho myšlenky.

A tak nastal den, kdy všichni bradavičtí žáci odjížděli. Na nádraží v Prasinkách už nastupovali do vlaku poslední opozdilci. Harry naposledy objal Hagrida a nasedl do vlaku. Našel kupé, ve kterém už seděli jeho přátelé. Plácl sebou na poslední volné místo vedle Ginny a ta mu položila hlavu na rameno. Harry ji objal kolem pasu a posadil si ji na klín. Dívka se na něj ještě víc přitulila. Sálalo z nich tolik důvěry a lásky, i v tom temném čase. V kupé byl klid, a tak se nikdo nedivil, když Hermiona a Ginny usnuly. Harry zvedl hlavu od své dívky a podíval se na svého kamaráda Rona. Ten jeho pohled opětoval a dál pevně objímal svoji přítelkyni. Ani jeden z chlapců nepotřeboval mluvit, to co potřebovali, řekly jejich oči. Byli rádi, že mohou být spolu, ale oba tušili, že rozhodující bitva se blíží.

Dveře kupé se s ránou otevřely a v nich stál úlisný mladík, mající na tváři povýšenecký škleb. Dívky se probudily a s nenávistí zíraly na blonďatého mladíka. ,,Samá lůza," podíval se na ně s opovržením Draco Malfou. Jeho pohled se zastavil na Harrym. ,,Pottere, Pán Zla tě dostane, nevyplácí se stát proti němu." S tím zabouchl dveře a naše čtyřka se rozesmála. ,,On...on si ...snad...myslí..., že mě.....tím......vyděsí." Harry se snažil uklidnit, ale smích byl silnější a vydržel jim i po celý zbytek cesty.

Na nástupišti už na ně čekali paní Weasleyová, Grangerovi a Dursleyovi, kteří se jako každý rok drželi hodný kus od těch "podivných" lidí. Na Harryho tam taky čekal Remus, který ho objal a slíbil, že se na něj bude těšit, až přijde na Grimauldovo náměstí. Kamarádi se rozloučili a každý šel ke své rodině. Strýc Vernon nebyl příliš nabručený, věděl, že tohle je naposledy, co se k nim jejich synovec vrací. Pak už ho nikdy neuvidí. Proto se rozhodl, že si ho nebude všímat.

Harry si řekl, že tyhle prázdniny si užije. Kouzla sice bude moci používat až ten druhý měsíc, ale to ho nezastaví.  Ani netušil, jaká překvapení jej potkají a co všechno ještě bude muset unést.